pátek 19. února 2016

Eigasai 2016, ohňostroje a tělní orgány v Lidlu

Že vydat se na koncert složený z rytmů šakuhači a bubnů taiko nebude nejlepší nápad, mi došlo zhruba ve chvíli, kdy jsme se s Astrakem proplížili několik minut po začátku programu do sálu, ve tmě se usadili, posvlékali přebytečné zimní vrstvy a zaposlouchali se do ohlušujícího lomozu, který otřásal Lucernou snad do základů. Paní pod schody do sálu se nás zmateně ptala, cože tak brzy prcháme, zda se nám koncert nelíbí a smála se nahlas ještě dlouho poté, co jsem přiznala, že vydat se na takovou kulturu s doznívající migrénou nejspíše nebyl nejlepší nápad.

Zavítali jsme tedy alespoň do Mramorového sálu, kde jsme si u stolu Japonské domácí cukrárny zakoupili dvakrát po sobě dango (lahodné), rozhlédli se okolo a vydali se raději na čerstvý vzduch. Takový byl tedy můj veškerý zážitek z letošního Eigasaie, oujé.

Fotky zase jednou mobilem, čili odpudivé. Za to se oku čtenářovu omlouvám.
Díky oblíbeným laskominám snad výstižněji "Mňamorový sál" s různou tvorbou pro laickou veřejnost.
Ohlušující zážitek v podání skupiny Wadaiko yosa-yosa,
jejíž členové se krátce po pořízení fotografie u bubnu srazili.

Čínský nový rok

Na mou návštěvu naší stověžaté metropole zrovna vyšly oslavy čínského nového roku na Výstavišti Holešovice, jak nám daly na vědomí všudypřítomné plakáty, a poskytly nám tak skvělou možnost, jak zaplnit nějakou tu hodinu volného času. U vchodu nás překvapily přísné prověrky, všudypřítomná policie, kontrola tašek i ohledávání. Několik protestujících proti anexi Tibetu stálo před zátarasy a byli monitorováni policií. Při našem odchodu se už buďto odporoučeli sami, nebo byli odporoučeni, jelikož bylo místo prázdné.

V uzavřeném areálu samotném, tedy v prostoru okolo Křižíkovy fontány, nás uvítala poněkud apokalyptická hudba, takže jsme chvíli jen kráčeli a než jsme se rozkoukali, počítali jsme identické stánky s čajem a vytřeštěně přemýšleli, kam jsme to proboha vlezli. Venkovní prostor zdobily ve tmě svítící barevné sochy ve stylu terakotové armády a plátno s promítáním z haly, kde se kromě pódia s jakýmsi probíhajícím programem a občasnými tanci nacházely i nejrůznější stánky s čínskými výrobky a ukázky nejrůznějších tradic pro veřejnost, která si tak mohla vyzkoušet třeba čajový obřad. Prodávané pokrmy nereprezentovaly jen čínskou kuchyni (sortiment stejný jako v jakémkoliv bistru, vzhled taktéž totožný), ale kupodivu i kuchyni českou – u stolečků se tedy mísili lidé s jarními závitky a jedinci s řízky a pivem.


Dorazili jsme i dalšího dne v tříčlenném složení s Eldou. Hlavním bodem celých oslav totiž měl být ohňostroj, který jsem si nechtěla nechat ujít a na který jsem si tedy usmyslela ostatní dotáhnout. Jelikož jsme měli mírné zpoždění, oplocený areál byl (snad z kapacitních důvodů) už uzavřen. Ochranka nás nasměrovala na parkoviště, odkud se měla celá ta podívaná vypouštět.

Díky tomu, že jsme stáli přesně u zátaras a vše se dělo přímo nad našimi hlavami a před očima, měli jsme to ve finále daleko lepší než lidé na poslední chvíli vypuštění z areálu. Podívaná přímo před/pod ohňostrojem se nikdy nedá slovy popsat. Stála jsem celou dobu s otevřenou pusou a snažila se celý ten ohnivý výjev všemi smysly prožít, nasát a navždy si zapamatovat. Když pominu ty chvíle, kdy nás před začátkem dávili okolo stojící kuřáci a znepříjemňovali nám samotnou existenci, byl to naprosto epický a nepopsatelný zážitek. Videa ohňostroje z Youtube hadr. Z dálky to bylo něco úplně jiného, než když na nás z nízkých řízených explozí, které na záznamech nelze ani zahlédnout, dýchalo teplo tak obrovské, že jsme, bláto nebláto, raději popošli o dva metry dozadu.


A na závěr jednu perličku: po návratu do Olomouce jsme se stavili v Lidlu, abychom využili nabídky Asijského týdne a konečně doplnili zásoby. Ponejprv jsme se zarazili nad obaly některých výrobků a následně se královsky pobavili, když nám došlo, jaké dokáže Lidl i po všech těch letech této opakované akce tropit hlouposti. Doplňující slogan "srdce Asie", tedy ono アジアの心 je na totiž polovině obalů uveden správně, pod názvy některých výrobků ovšem stojí アジアの心臓, tedy na první pohled v překladu to samé až na to, že zde se jedná o srdce ve významu myokardu (šinzó). Tak jsme tam tak stáli s údajnými orgány v rukou a přemýšleli, proč se ještě značce Vitasia nikdo za používání překladače veřejně nevysmál a že tedy asi budeme muset být první. Takže tedy: muhahaha!

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely