pondělí 24. srpna 2015

NatsuCon 2015

"Platba přes PayPal je libová!" pochvalovala jsem si zhruba do chvíle, než mi Astrak oznámil, že edison nikam nejede, a tak na mě nakonec přeci jen vyzbyl volný vstup za korektury a je tedy třeba pořešit vrácení vlezného i celou mou vstupenku.
Chci dělat korektury častěji. Uspokojím tím své sadistické touhy ("Tuleň? Vážně tuleň? Vždyť říká ジュゴン, vole!"), nemusím se stresovat přednášením, abych se dostala zdarma dovnitř, a je to navíc kolikrát vážně psina.

Mardock Scramble, překlad by Astrak

Pátek

Díky brzkému příjezdu kamarádky Cathy a ostravské skupinky, kterou stihla po cestě nasbírat, jsme dorazili k místu konání, VOŠ Kollárovy, hodinu před avizovaným časem vpouštění, tedy už ve tři. Dav lidí se postupně násobil a fronta rozhodně nebyla z nejmenších, mě si vosy pletly s otevřenou láhví Nestea, dorazivší známé jsme už pozdravili a otlapkali, a tak jsme se jakožto "přednášející" nechali naprosto sprostě vpustit o něco dříve.
Obyčejné černobílé programy za 20 Kč nás nepotěšily. Počáteční skálopevné přesvědčení, že to zvládneme s mobily, vystřídala rozmrzelost, když jsme zjistili, že jsme bez toho kousku papíru mnohem zmatenější než na jiných conech a musíme likvidovat data v mobilu. Překvapila též absence Zahájení či Zakončení. O splnění achievementů jsme se letos ani nijak nesnažili. Pásky nás zmátly, neboť jsme jakožto překladatel / korektor / přednášející dostali loňské modré a jen smutně házeli očkem po letošních krásných červených látkových. Jen proto, abychom byli následně zmateni výskytem třetího druhu! Mysleli jsme, že se zásoby modrých pásek využívají pro přednášející, poté jsme ale zjistili, že Figurka, která toto kritérium splňuje, má červenou, a počet otazníků nad našimi hlavami se zdvojnásobil. Co nás ale nadchlo byly nádherné hranaté placky.

Protože jsem dement a zapomněla jsem si již tradičně vybrat finance, byla jsem ten den plně odkázána na laskavost svého okolí a ochotu mi půjčit, případně na ony dvě stovky, které mi měly být vráceny za vstupné. Akiko jsem ulovila až večer, na dluh jsem ale i přes to v průběhu dne zakoupila krásné náušnice značky Charlotte Boutique ze stánku Pet, v jehož okolí jsem trávila po dobu conu mnoho chvil, jelikož hned vedle měla zboží rozloženo Křehká Figurka. Po celou dobu jsem se jinak pohybovala buď s Astrakem a jeho skupinkou (Žabista, Zall, Ratman, Yuuya v libovolné sestavě) nebo s Cathy. Chvíle, kdy ještě nebyl NatsuCon v plném proudu, jsme společně vyplnili povídáním či hraním Dixitu u deskovek.

VOŠ Kollárova nás velmi příjemně překvapila. NatsuCon se rozprostřel přes tři patra + suterén + nádvoří se dvěma hřišti a altánem, což znamenalo spoustu prostoru, dobrou cirkulaci vzduchu, ale též spoustu schodů, které jistě za víkend zpevnily nejedno lýtko či pozadí. S kyslíkem to bylo o něco horší akorát v přednáškových místnostech samotných, které byly i letos pojmenovány podle historických období Japonska. Sklepní Edo vypadalo jako takové malé divadlo, jen samotným pobytem v něm se člověk cítil jaksi kulturně obohacen. Vzduch byl povětšinou dobrý, sejít ovšem během promítání po schodech směrem k židličkám, aby si ho člověk mohl řádně užít, bylo ve tmě o hubu. V přízemí se nacházelo Meidži, obyčejná třída s promítačkou a plátnem, která byla nejproblémovější. Na chodbě před ní se hlučelo a skákalo se na (parádním!) automatu In The Groove a bušilo se do Light Hunteru; pod okny na sebe pokřikovali a kouřili – dovnitř šlo obé. V nejvyšším patře se nacházela Nara s pohodlnými sedadly, sklápěcími stolečky a vypečeným vzduchem. V Naře bylo během nejatraktivněji znějících přednášek opravdu hnusně, řekněme si to upřímně, přežít to ale šlo. Chládek bylo možno nalézt v rozsáhlém suterénu v okolí Eda mezi šatními skříňkami, kde se dalo na lavičkách i posedět, užít si samoty a intimča nebo se pobavit směrovkami s citacemi ze Stopařova průvodce galaxií. Suterénní čajovna voněla chvílemi až do druhého patra.

Poté, co si všichni sehnali něco k snědku, zapluli jsme v polovině na Křest Hravýho dódžinu a debatu, kde zrovna začala aukce o křtem poškozený, jedinečný mléčný výtisk, na který jsem si párkrát z legrace sama přihodila a dražbu na celé čáře projela jen proto, aby bylo Astrakovi následně oznámeno, že má u DanaQ jeden autorský výtisk prostě jen za to, že do onoho čísla přeložil do japonštiny větu "Ty se mi líbíš, hochu".

Videoherní kontroverze napříč dějinami od Yuffie pro mě byly další zastávkou. Byli jsme chronologicky provedeni nejrůznějšími kontroverzemi od samotného úsvitu hraní, vzděláni i pobaveni. Yuffie zkrátka přednáší parádně a poslouchá se skvěle, co k tomu říct. Na závěr dne jsme zašli uronit slzičku smíchu na AMV PEKLO vol. 1 & 2, českou variaci AMV Hell. Dvojka se nám líbila ještě víc než loňský počin a už se nemůžeme dočkat třetího vydání! Dáš si Fofolu?


Sobota

Sobota začala tím, že mě příšerně vyděsilo křoví. Chvíli jsme dole postáli a sledovali, jak Yamík leká ostatní, abych se v tom svém vyděšení necítila tak sama, následně jsme se vydali na Etsurininu přednášku Japonština a japanologie. Zaujala nás už před mnoha dny, kdy jsme poprvé pročítali program, a jelikož se mě pak Etsu na Facebooku dotazovala na nějaké informace o japonské filologii v Olomouci, naše zvědavost dosáhla takové hodnoty, že jsme byli ochotni vstávat v šest ráno, abychom na devátou zvládli dorazit. Etsurin návštěvníky své přednášky informovala o možnostech studia japonštiny u nás a případném možném uplatnění absolventů, charakterizovala jazyk samotný a provedla nás i možnostmi samostudia. S několika drobnostmi jsme nesouhlasili, Astrak ji několikrát poopravil nebo doplnil informace ohledně olomoucké katedry a za tuto svou aktivitu si vysloužil dvě ze tří lahodně vypadajících sušenek, které Etsurin rozdávala za správné odpovědi. Ano, doteď ho mrzí, že nezvládl ukořistit všechny tři. Etsu jsme se poté dodatečně omlouvali za znervózňování a vyrušování, ale místy nám to zkrátka nedalo. Celkově to ale byla zajímavá, dobře připravená přednáška, která mohla nejednomu absolventu střední školy pomoct se rozhodnout, kam dál.

Na jedenáctou hodinu byl na Facebooku NatsuConu ohlášen začátek provozu Japonské domácí cukrárny, už v půl jsem tedy začala nenažraně tvořit frontu. Spolu s Figurkou jsme zapředly hovor s majitelkou, pobavily se o ostravských workshopech jídla a dozvěděly se, co nového se chystá vyzkoušet. Následně jsem u ní nechala přes tři stovky, protože mě ostatní, zaneprázdněni v tu dobu jinde, řádně zaúkolovali. Letos bylo k mání moči (30,-), mitaraši dango (20,-), taijaki (20,-) a dorajaki (25,-). Vše levné, vše lahodné – chutnalo mi ještě více než loni. Navíc mě překvapilo, že prodej byl v plném proudu ještě tři čtvrtě hodiny poté a nakrmena byla snad celá škola.

Dobroty jsme se vydali spořádat nahoru do Nary, kde měla zrovna Cathy přednášku Ze světa BL webkomiksů. Protože jsem svou kamarádku nikdy dřív neviděla přednášet, hanba mi, šli jsme ji s Astrakem podpořit. Ten to bohužel zapomněl vysvětlit Ratmanovi a Zallovi, kteří přišli s ním a byli následně velmi překvapeni a mírně zděšeni, že se nacházejí v boys love sekci. I já nicméně v průběhu přednášky zjistila, že mi už homoerotické
vizuální umění nic neříká a z podobného čtiva jsem již odrostla. Cathy byla zpočátku nervózní a odrazilo se to na jejím přednesu, postupně ale nervozitu setřásla. Chyba v prezentaci jí vše zkomplikovala, byla totiž závislá na ukázkách komiksů na slidech, rychle se však otřepala. Představila množství webkomiksů, u nichž nastínila děj a seznámila nás s hlavními aktéry, v některých případech ovšem vyspoilovala víc, než by bylo záhodno. Na druhou stranu, ono je asi fakt, že kvůli ději tento typ komiksů nikdo nečte. Sál vypadal spokojeně, mě osobně se však tato forma přednášky zdála býti poněkud nešťastná. Cathy ale přednášet rozhodně umí, její vstup na Bloku experimentálních přednášek si lidé velmi chválili a doporučoval ho i samotný ó hintzu ve svém nedělním výstupu.

Pochodili jsme po venkovní části areálu, kde bylo velmi příjemně, zapředli rozhovor s mnoha známými a zaskočili nakouknout do Eda, kde jsme se chtěli podívat na reakce na naši oblíbenou repliku z Mardock Scramble (↑). Následně jsme se vydali nahoru do Nary na Tak ty chceš překládat hry, jo? v podání Vildy. Přednáška byla vhodná pro lidi, kteří se do té doby s překladem příliš nesetkali, hodně poučná, plná příkladů z praxe. Informace byly dobře podané, přednes má Vilda skvělý. Jakožto filolog orientovaný na překlad jsem ovšem místy trpěla, například když doporučoval pro kontrolu různých ustálených spojení strejdu Googla (který používá texty nejen rodilých mluvčích) místo aby zájemce nasměroval ke korpusům, kolokačním slovníkům nebo placeným profesionálním slovníkům typu Lexicon. Též na překlad očividně nepoužívá CAT, protože měl ukázky překladů v... Excelu? Přednáška byla primárně zaměřena na neprofesionální fanouškovský překlad, protože Vilda například tvrdil, že pakliže na překladu hry spolupracuje padesátka lidí, je neuvěřitelný zmatek v terminologii – pokud ovšem vím, v profesionálním světě se používají cloudové programy se sdíleným terminologickým slovníkem.

Den jsme zakončili Tlakshow. Tlakshow byla perfektní. Sykysan a Lusi své duchovní dítě stále zdokonalují, NatsuConní pokračování bylo ještě lepší, než jeho předchůdce na Animefestu. Vynikající, vtipem sršící, s výborně vybranými hosty a skvěle připravenými moderátory. Protože se o 10 minut přetáhlo, už jsme nešli na Greka a místo toho jsme podlehli volání žaludků po jídle.


Neděle

V neděli jsme líně dojeli na jedenáctou, zaujala nás totiž další přednáška o překládání: Anglický fansubbing – co se neučit a čemu se přiučit od Fary. Ta toho očividně opravdu hodně ví a má velké zkušenosti z praxe, poslouchání to tedy bylo nanejvýš zajímavé, bohužel obtížné. Přestože má Fara skvělý přednes, přednáška se konala v místnosti Meidži, což znamená lomoz z chodby i zpoza oken. Dobrých 30 % jsem tak zkrátka neslyšela. Na mou závěrečnou otázku dotýkající se samotné podstaty fansubbingu jsem sice nedostala nijak uspokojující odpověď, zodpověděl ji nicméně hintzu, takže jsem odcházela spokojena a obohacena.

Přednáška výše zmíněného, totiž Anime odborníkem snadno a rychle, byla překvapivě ani ne tak vtipné, jako spíš oči otevírající, pravdivé a poučné povídání o tom, jak se stát odborníkem na anime a jak... manipulovat s lidmi. Jak používat znalosti češtiny k tomu, abychom úspěšně předstírali vědomosti a jak to vlastně nejen v téhle komunitě chodí. Líbilo se mi velmi.
Poté jsme se rozloučili s několika časnými dezertéry, zašli na oběd, ...opět jsme narazili na hintzua, opět se rozloučili, zajeli se rozloučit ještě s posledními vytrvalci a udělali NatsuConu pápá.

Co se jinam nevešlo

Možnosti krmě: Hned naproti budovy se nachází večerka (jejíž majitel byl jistě z víkendové tržby v šoku), v okolí jsou rozesety drobné samoobsluhy, Albert, několik fast foodů, mnoho hospod a restaurací. V sobotu mohl člověk uspokojit svůj mlsný jazýček dobrotami z Japonské cukrárny, po celou dobu conu byly na školním dvorku ke koupi nudle za 75 Kč (prý nic moc a málo masa) či levnější párky. Občerstvit se člověk mohl též v čajovně v suterénu nebo v Maid kavárně v přízemí. Zajímavostí budiž, že se kousíček od VOŠ Kollárovy nachází též Kavárna kočičí, která nás však osobně minulý týden příliš nenadchla, o tom ale více koncem měsíce na Drobnostech.

Hygiena: Záchodky byly rozesety zajímavě. Obecně se dá říct, že na lichých patrech dámy, na sudých páni + nějaké ty bonusy a překvapení. Tento orientační oříšek zaměstnával hlavy většiny až do samého konce conu, rozmístění toalet totiž nebylo z naprosto nepochopitelných důvodů zaneseno do vyvěšených plánků budovy. Jako důkaz zmatenosti účastníků festivalu může sloužit mimo jiné status NatsuConu žádající návštěvníky, aby nevykonávali potřebu mimo areál, a následná diskuze pod ním. Co se ale musí nechat, je fakt, že byly toalety po celou dobu čisté, s dostatkem toaletního papíru.

Organizátoři: Typicky "natsuconovsky" všichni ohromně milí~

Klima: Počasí NatsuConu i letos skvěle vyšlo, až na horké chvilky v Naře bylo tedy skvěle. Kde se to dá objednat a kolik to stojí?

Technika: Ve škole bylo možno chytit Wi-Fi, která měla v názvu "free", nicméně zaheslovaná byla. Po pátečním neúspěšném tipování jsme si v sobotu všimli hesla na nástěnce v Maid kavárně, poraženecky seznali, že takovýhle náhodný shluk písmen a číslic bychom fakt random neuhodli, a... úspěšně jsme si ho zapomněli zapsat a tudíž i vyzkoušet.

Jako i dva předchozí ročníky jsem si NatsuCon náramně užila. Program byl bohatý a lákavý a nedocházelo v něm ke změnám, nekonala se žádná zpoždění, nikde nevznikaly větší problémy, pokud vím. Mám sice pocit, že – možná z důvodů konstantně klesající kvality jistých jiných letních festivalů s podobnou tématikou – průměrný věk návštěvníků rok od roku klesá a cítím se proto občas trochu mimo, perfektní společnost mi však tyhle pocity plně vynahrazuje. Veve, Teroku, Eldo, Velu, Greku, Wolfii, Mástře, Johanko, Totoro, neznámá osobo, co s námi hrála Dixit, Zoey, a všichni další, které jsem výše nezmínila nebo na které zapomínám dokonce i teď a kdo jste mi svou přítomností a prohozeným slovem zpříjemňovali uplynulé dny, díky vám~
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely