středa 22. dubna 2015

"Amemi"

Na Instagramu přátelé zveřejňují fotky rozkvetlých růžových kvítků už nějakou tu chvíli, počasí přitom ale jakoby se nemohlo definitivně rozhodnout, jestli už je jaro, nebo zda jsme stále uprostřed zimy. Japonský Klub Olomouc se nejspíš rozhodl přírodě napovědět, a tak v pátek uspořádal hanami, tedy povídání, pojídání, popíjení a pozorování rozkvetlých sakur. Kdosi tam nahoře se ale, co se počasí týče, želbohu rozhodl pro tu chladnější možnost, tak z toho nakonec bylo spíše povídání, pojídání, popíjení a pozorování deště. Tedy asi 雨見?

Začátek hanami byl stanoven na druhou hodinu do Bezručových sadů u altánu s tím, že budou na místě v omezeném množství k dostání i nějaké ty dobroty a kdo dřív přijde, ten bude nakrmen. Ve 14:00 jsme tedy stáli spolu s několika dalšími jedinci nastoupeni před krytými plastovými stoly a židličkami na navlhlé cestě a přešlapujíce na místě, začali jsme pokukovat po jídle, které bylo mezitím vykládáno na stůl. Byli jsme informováni, že je navařeno z toho, co klubu zbylo po předchozích akcích, že by se to asi mělo spotřebovat a že je tedy pohoštění zdarma, příspěvky dobrovolné. I sáhli jsme s Astrakem do hlubin svého svědomí a peněženek, usoudili, že máme opravdu hlad a tento nezištný čin našich pátečních hostitelů odměníme dvoustovkou a řádně se za to nakrmíme. Přítomným bylo nabízeno onigiri, taštičky gjóza, dorajaki a maččové sušenky, vše opravdu velmi chutné.

slaďoučké dorajaki – lívanečky s fazolovou pastou anko uprostřed
masem plněné taštičky gjóza se sójovou omáčkou
Zatímco jsem seděla, žvýkala a poslouchala Astraka, jak radí jakémusi pánovi ohledně jeho plánované cesty do Japonska, v pozadí se odehrávaly ukázky bojových umění. Musím se přiznat, že mě podobné sporty / metody sebezmrzačení nikdy příliš nezajímaly a dokonce jsem zrovna to ráno nahlas přemítala, k čemu to člověku je, učit se třeba takové kendó, než právě k tomu, aby ho na podobných akcích zvědavým okolostojícím předváděl. Ale ono to bylo kupodivu zajímavé a, díky zvukovému doprovodu a přeskakujícímu hlasu jednoho z odvážných zakuklenců, také velmi vtipné.
Na stolech kolem nás si pár jedinců vyrábělo krevety z brček, opodál hráli stolní hry, někteří bojechtiví se převlékali do příslušných úborů a ochranné výstroje. A já se snažila nepřimrzat k židličce a užívat si přátelskou atmosféru. Teplota se držela někde okolo 9°, pro kteréžto hodnoty jsem se teda neoblékla nejlépe. Možná jsem se měla zvednout a poslechnout výzvu předsedy JKO, který se nás snažil přemluvit k účasti v soutěžích, lákaje nás ukázkou cen, ale lenost zvítězila. A byla potrestána sílícím pocitem chladu.

maččové sušenky
cuna-majo onigiri, tedy rýžový bochánek plněný tuňákem s trochou majonézy
Přestože na Facebooku bylo jako "zúčastní se" zaznačených 106 lidí, a na "možná" jich kliklo 76, na místě se nakonec první dvě hodiny vyskytovalo kvůli lehkému dešti a nízkým teplotám pouze zhruba 30 jedinců. Později, dle fotek, očividně dorazilo lidu ještě o chlup více. I přes očividnou zkřehlost všichni vypadali nadšeně a nasyceně. A dokonce jsme měli krásný výhled na jakýsi místní kultivar sakury!


Celkově vzato se z pátečního hanami i přes nepřízeň počasí vyklubala vynikající akce, organizátoři by zasloužili potlesk. Člověk nakonec jen přemýšlí, jak by to celé vypadalo, kdyby slunce bylo bývalo vyšlo a on se tam mohl někde válet na trávě pod třešní.

A když už o svátcích a tradicích, samozřejmě nemůžu jen tak přejít Velikonoce. Oslavu rozmnožování, plodnosti, sexu a podobných kratochvílí, a... králíků. Šavrda se zase jednou rozhodla, že ze mě udělá šišlajícího usmívajícího se blázna skloněného nad obsahem právě otevřené nečekané obálky a opět mi nepředvídaně poslala roztomile-východně laděný balíček s ručně tvořenými rozkošnostmi ♥ Ještě jednou hrozně moc děkuju!~ Jako minule, i tentokrát obsahoval věc, jejímž použitím si nejsme ani jedna tak docela jistá a má-li někdo tušení, o co přesně se jedná, velmi uvítám a ocením, pokud se o své vědomosti podělí. Jedná se o ten drobný "dynamit". Kamarádka Bea z druhého konce světa hlásí, že je na tom napsané přání k novému roku, což nás vede k obavě, že po zatáhnutí za červenou nitku bude následovat nějaká třaskavá reakce. Bojíme se to ovšem zkoušet z obavy před její silou. Nějaké rady? ^^'


 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely