neděle 29. března 2015

A co třeba rovnou "Japonský rok"?

Japonský měsíc, Japonské jaro, nejrůznější Japonské dny, Asijský týden... je docela zvláštní, jak začínáme být v posledních letech východem takřka posedlí. A Figurka mě před několika dny upozornila, že budeme mít Japonské dny nově i v Ostravě.
Jak se na to celé dívám? Asi nějak takhle: O.o

Nová kulturní akce láká několika zajímavými body programu, například ukázkou tradiční výroby panenek kokeši, která možná na festival vytáhne i mě. Každopádně nám toho ale přibývá jako hub po dešti. Východ se pro obyčejné smrtelníky stává natolik přitažlivým magickým místem nebo zkrátka konceptem, který prodává, že se na asijskou kuchyni pokusila nalákat dokonce i naše olomoucká Menza. Na kolejních nástěnkách a podobných místech, kam by na ně mohlo padnout oko študákovo, se nedávno objevily letáčky zdobené ilustracemi nudlí, jakéhosi rámenu a podobných dobrot, které kolemjdoucí lákaly na Dny asijské kuchyně. I já jsem na ně v 90° předklonu podezíravě hleděla a zvažovala, zda riskovat zdraví žaludku a případné zmrzačení chuťových buněk. Pud sebezáchovy v tomto případě nakonec zvítězil a jsem za to neskutečně ráda, zejména po nahlédnutí na fotografie zveřejněné naším univerzitním plátkem Helena v krabici. Protože tohle je přece koncentrovaná Asie! Akorát že "Menza style".
Z restaurace ve Zbrojnici (knihovně) teď prý budeme mít suši restauraci, tak snad to tam dopadne lépe.

Zdroj
Nejsem si naprosto jistá, nakolik může člověk s jiným oborem chápat mé rozčarování nad měnícím se okolním světem, nechť si prosím ale například takový student veteriny zkusí představit, jaké by to bylo, kdyby se v jeho okolí začalo pořádat několik festivalů anatomie skotu a známí se ho na denní bázi vyptávali na pyometru u fen či na metody veterinární homeopatie.

V H&M se nedávno objevila a rychlostí blesku i zmizela Japonskem inspirovaná kolekce, takže teď v ulicích očekávám o nějaké to procento pandích doplňků a anime postavičkami potištěných svršků více než obvykle. V mém okolí se zatím zase lidé ponořují do tajů japonské prózy a kolikrát u mě hledají názor. A já akorát tak zjišťuju, že mám, až na pár výjimek, spíše tendenci je odrazovat, což jsem teď mohla ventilovat alespoň ve článku do festzinu na Animefest. Zatímco já v několika posledních letech neviděla žádné z těch extrémně populárních anime (vlastně naposledy Madoku a Shinsekai Yori), která teď znají pomalu i základní školou povinní a o kterých se denně vedou svaté války na Sčítání, onehdá se takhle na koleji zarazím při přípravě čaje s konvicí v rukou s tím, že moje periferní vidění zachytilo něco do mé každodenní reality nezapadajícího. Otočím hlavu a hledím, že nám naše dočasná spolubydlící, již téměř vystudovaná právnička, očividně začala u jídla sledovat Naruta. A následujícího večera na mě po příchodu domů z podložky na lednici hledělo opuštěné onigiri, protože se celý druhý pokoj vydal na ochutnávku jídel, jeden z bodů programu Japonského jara.

To zažíváme nějakou druhou vlnu zájmu o Východ? První jsem pozorovala zhruba v době, kdy se u nás začala naplno překládat manga a slovo "anime" přestalo být pro běžného Čecha součástí naprosto neznámého lexika, o němž uvažoval jako o možné nadávce, a kdy započala metamorfóza mého bratra v otaku. Multikulturalita je úžasná věc a já jsem pro festivaly, které by nás seznamovaly s tradicemi jiných zemí, všemi deseti. Přeci jen ale, když to jde jen jedním směrem, je to trochu zvláštní. Proto, abychom si to trochu zpestřili, navrhuju – co takhle Týden Grónska? Nebo Dny botswanské kuchyně?

P. S. Tradiční záznam z představení JKO byl včera zveřejněn, yay~ Akorát tentokrát to je už opravdu asi jen pro japonštiny (a nejlépe i interních vtípků olomoucké katedry) znalé, bohužel.

středa 4. března 2015

Březen, na Japonské jaro vlezem

Začal březen, započalo Japonské jaro.
JKO se vytáhl, program je nejnabitější, co pamatuju, a i stránky akce jsou tento rok krásně zpracované. Tématem letošního Jara je smrt, které se proto ve své pondělní přednášce o japonských svátcích sem tam dotkl i W-sensei. Všichni ex-spolužáci a známí magistři se na ni "naprosto nečekaně" vykašlali, protože se jim nechtělo platit vstupné; některým přítomným se zase asi celá záležitost nezdála tak zajímavá jako mě, protože týpek sedící za námi to zhruba tak v polovině na chvíli zalomil... já osobně byla ale moc ráda, že jsem se na přednášku vydala. Na rozdíl od loňska, kdy jsem se s tou svojí předchozího dne zlomenou pařátou do školy na tuhle svou oblíbenou část celého festivalu nedostala, jsem letos na večerní přednášku do auly spolu s Velu zdárně v celku dorazila. Postupovalo se pěkně podle kalendářního roku, podle slidů s rozkošnými růžovými králíčky a podle mého gusta – opět jsem měla na hodinku a půl možnost připomenout si pocity nadšené zvědavé studentky, smát se všem těm historkám a vtipným poznámkám a dozvědět se něco zajímavého o nejvýznamnějších japonských svátcích, které jsem po celou dobu studia úspěšně ignorovala. Vím, ve které lekci na konci jsme to měli, vím, jak to vypadalo, ale vždycky jsem předstírala, že to neexistuje. Protože data jsou fuj a protože to po nás naštěstí nikdy nikdo nechtěl.
Sensei mimochodem zaznamenal barvu mé hlavy a zaraženě se přiblížil.

W: 。。。どうして?
Ely: A proč ne?~
Když už o něm, v poslední době nemůžu vypudit z hlavy takovou absurdní, leč poměrně vtipnou představu. Každý Olomoučák už jistě dávno zaznamenal, jak je to naše město celé popsané a plné podpisů a že každá budova, socha, lampa či zkrátka cokoliv, co se nehýbe dost rychle, aby sprejerovi uteklo, je podepsáno. Jedna z často se opakujících značek, která je k nalezení skutečně na každém kroku, je "WATT". Tohle graffiti jsem nedávno na několika místech uzřela rozepsané jako:  WAT.T. – a od té doby prostě v mysli vidím senseie, jak se v noci plíží po Olomouci se sprejem v ruce. Kdykoliv narazím na nějaké "WATT". Čili asi tak co tři metry. Japonská filologie mě holt poznamenala na doživotí.

Zdroj
Zpět ale k Japonskému jaru: program probíhá po celý měsíc a obsahuje spoustu zajímavých záležitostí, které bývají tradičně každým rokem vynikající (ochutnávka jídel, studentské divadlo), takže samozřejmě v případě zájmu, času a možností dojezdu neváhejte a na některý bod programu se určitě zajděte podívat. Letos je sice vše tak nějak dražší, na druhou stranu je ale možné pořídit si permanentku na celý březen, takže pokud toho někdo hodlá obrazit více, asi by měl nad jejím pořízením pouvažovat, aby peněženka příliš nezaplakala. Jen bych chtěla upozornit, že workshop japonských sladkostí, na který je počet účastníků omezen a jsou na něj proto povinné rezervace, je už prý bohužel plný.

Zdroj
Mimochodem, prošla jsem v poslední době několik knihkupectví. Zrůda od Nacuo Kirino je nyní k dostání za nicotných 39,- a Paprika Jasutaky Cucui, kterou tedy všichni znají spíš v animovaném zpracování, ale určitě by nebylo marné na to kouknout i v tištěné podobě, lze najít za 99,-. Hlásím pro případ, že by někdo na rozdíl ode mě neměl co číst~

P. S. Za osazenstvo úterní olomoucké čajovny se tak nějak omlouvám dvěma boxům naproti nám, kterým jsme se poněkud neskrývaně a poněkud nahlas řehtali (protože "Každá ta postava říká na konci něco jinýho. Tenhle třeba končí věty na 'desu'!") a o kterých jsme až dodatečně zjistili, že to byli nejspíš japanologové, prváci. Pardon. My nekoušeme. A nejsme zlí. Většinou.
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely