pondělí 1. června 2015

Podivná knihovna a Spánek (Haruki Murakami)

Uhm... zkouškové.

Nebýt blogu Trinity, úplně by mi ušlo, že Odeon v uplynulých letech vydal dvě díla mého už takřka neoblíbence Harukiho Murakamiho, Spánek a Podivná knihovna. Ke známými chválenému Afterdarku a tedy i reálné šanci, že si u mě Murakami zvedne své osobní hodnocení, jsem se bohužel zatím stále nedostala... Takové útlé knížečky mě ale přece od povinností nemohou příliš zdržet, proč to tedy nezkusit, říkala jsem si. Kdyby to nebylo dobré, Odeon by je asi takhle samostatně nevydával, říkala jsem si. Ježiš, jak já umím být občas naivní.

Warning: Zase jednou budu zlá na Murakamiho. Ale jenom trošku.


Podivná knihovna

Protože si tyto svazky do knihovničky pořizovat neplánuju a druhá kniha nebyla v té době dostupná, musela jsem začít tím novějším – příběhem chlapce, který se ztratí v knihovně. Už kvůli jménu autora jsem byla připravena na nelogično a dostalo se mi ho v hojné dávce. Lidé a zvířata se náhodně objevují tu či onde, surrealistické prvky jsou ve vyprávění všudypřítomné a svět pod knihovnou má očividně svá vlastní pravidla. Žádný Malý princ se ale nekoná. Vysvětlení celého příběhu nebo nějaký uspokojivý závěr jakbysmet. Dialogy nikam nevedou, nedávají smysl na žádné mně pochopitelné úrovni. S tím jsem samozřejmě počítala, ale i tak mě dorážely drobné hlouposti typu: mladík se v knihovně setká s dívkou, která nemluví, na dvou místech je výslovně řečeno, že hovoří pouze posunky. To jí nicméně nebrání v tom, aby "hovořila" v komplikovaných větách na různá témata. Dát mi něco takového přečíst na posouzení nějaký můj kamarád, natvrdo mu řeknu, že by měl zvolit jinou kariéru.
Řekněme si to upřímně, tahle kraťoučká povídka má do kvalitního čtení daleko a samostatně vydána byla nejspíš jen kvůli jménu na obálce a vidině snadného zisku. Velké roztahané písmo, množství ilustrací a rozsekání na kapitoly zaručilo, že se ji podařilo vydavateli rozložit na neskutečných 63 stran a vydat jako hardback za cenu přes 200 Kč. Člověka pak trochu zaskočí, když při takové ceně přečte Podivnou knihovnu za necelých 20 minut.

"A co se mnou tedy bude?"
"To se mi ani nechce vyslovit," naklonil ovčí mužík v rozpacích hlavu na stranu.
"Prosím vás, řekněte mi pravdu. Máma si o mě už doma dělá starosti."
"Čeká tě hochu, uříznutí hlavy pilou. A pak – vysrknutí mozku."
Byl jsem v takovém šoku, že jsem se chvíli nezmohl na slovo. Až pak jsem konečně promluvil.
"Mozek mi nejspíš vysrkne ten děda, viďte?"
"Už je to tak..." vysoukal ze sebe zdráhavě ovčí mužík.

Někde se píše, že je to "dětská novela", na Goodreads se o tom vedou spory, u nás anotace v knihkupectvích nic podobného neuvádějí. Příběh mi každopádně připadá pitomý i v případě, že by byl míněn jako povídka pro mládež, což je vzhledem k velikosti písma a tomu, že je protagonistou mladý chlapec, pravděpodobné. Přestože si jde hoch do knihovny vypůjčit knihy s informacemi o výběru daní v Osmanské říši, doma na něj čeká maminka s večeří, takže předpokládám, že se jedná o dítko školou povinné. Je ale příběh skutečně určen dětskému čtenářstvu? Knížečku o dítěti, které se někde ztratí, nechápe věci kolem sebe, je obklopeno hrůzou a nakonec mu jen tak bezdůvodně bez jakéhokoliv morálního poučení (spoiler) umře vše, co má rád, bych ratolestem asi opravdu číst nedávala. Bylo to skutečně o knihovně a má to odradit mládež od čtení, nebo se na to jde dívat úplně odlišně? "Dětské strachy tisíckrát jinak"? Kdo ví?
Nejlepší věcí na knize jsou překrásné dvojvrstvé ilustrace od Kat Menschik, které kombinují matné plochy s lesklými a dávají strašidelným obrázkům ještě druhou, děsivější úroveň, když na ně světlo dopadne z jiného úhlu.


Spánek

Ke Spánku jsem přistupovala s obavami, ale též i s určitou nadějí. Máti se do něj totiž cestou z Ostravy v autobuse začetla a od té doby nebyla schopna knihu odložit, přestože kupředu postupovala kvůli extrémnímu nedostatku času jen pomaličku. A máti nemá špatný vkus.
Po otevření mě ihned příjemně potěšila hustota textu i jeho (ne)velikost. Na rozdíl od Podivné Knihovny není kniha uměle vycpána, samotný příběh mi tak vydržel zhruba na hodinu. Spánek je totiž skvěle napsaná psychologická povídka, která čtenáře vážně pohltí. Příběhem provází žena, která si díky nově nabytému času, který má k dispozici, postupně uvědomuje, jak moc se od studií změnila, a s určitým odstupem se dívá na svůj současný život a rodinu. Pocity při její nespavosti jsou popsány tak přesně, že jsem si téměř jistá, že je Murakami musí znát z první ruky. Kamenem úrazu je bohužel opět závěr, který nejenže je bez jakéhokoliv vyvrcholení, dokonce se nachází přímo uprostřed jediného akčního momentu, který se v celé povídce objeví. Kdybych se snažila, můžu z toho nějak násilím vykřesat pointu o tom, že se jí ta volnost a nevázanost nakonec vymstila, pocit neukončenosti ve mně ale přetrvává. A máti? Vkročila mi včera v noci do pokoje půl hodiny poté, co jsme si už vyměnily "dobrou noc", stoupla si přede mě, zoufale se na mě podívala, spráskla ruce a otázala se: "WTF?"
Kniha je opět zdobena nádhernými ilustracemi od Kat Menschik, tentokrát jsou to tmavomodré obrázky s nádechy stříbrné, přičemž i celý text knihy je vyveden v těch samých barvách.

Podivná knihovna vlevo, Spánek vpravo
"Během toho měsíce se mi jedinkrát nepovedlo se pořádně vyspat. S příchodem noci si vždycky lehám do postele a říkám si: tak, a jde se spát. A jen co to udělám, jsem v okamžení dokonale vzhůru, jako by to byl nějaký podmíněný reflex. Neusnu, ani když se o to snažím sebevíc. Čím víc si říkám, že musím spát, tím jsem naopak bdělejší. A můžu si nakrásně zkoušet dát alkohol nebo prášky na spaní: nezabírají ani trochu."

Názory na knihy z jiných zdrojů se liší – polovina v nich vidí geniální dílo, polovina čtenářů na ně hledí s obočím až kdesi na hranici mezi čelem a vlasy. Mě by jen zajímalo, zda by první skupina byla tak nadšená i kdyby knihy neměly na hřbetě příjmení Murakami. Já v nich především vidím něco nesrovnatelného. Přestože sdílejí autora i překladatele (klasicky Jurkovič), jsou psané naprosto jinak. Jsou sice obě bez pointy, i obsahově je to ale úplně jinde. Zatímco u Podivné knihovny jsem si při čtení vážně zoufala, Spánek jsem nadšeně zhltla. Originál Spánku je z roku 1990, originál Knihovny vyšel o patnáct let později. Možná, že nápady zkrátka a dobře docházejí, a v tom bude ten zakopaný pes.

16 komentářů:

Nya-chan Production řekl(a)...

A není to prostě tak, že ti Murakami nesedí (viz: "a tedy i reálné šanci, že si u mě Murakami zvedne své osobní hodnocení"), a tedy by ses ani neměla snažit? Ani držitelé Nobelových cen za literaturu nejsou čitelní pro každého (a co si budeme říkat, někteří pro nikoho). Mě třeba nikdy neuchvátil Marquéz, a to jsem mu taky dal několik pokusů - ale nezvládl jsem se ani začíst.

Jen pro úplnost - Murakami mne baví. Spíše v krátkých povídkách (Zmizení slona byla za mě jeho nejlepší kniha / sbírka), ale baví.

Nya-chan Production řekl(a)...

(Jinak varování - pokud máš takovéhle problémy se Spánkem, tak ti IMO Afterdark pohled na Murakamiho nevylepší. To není klasická kniha západního střihu, skoro nic od něj není - snad až na Kafku na pobřeží, který má k západním příběhům nejblíž, což podle mě vysvětluje jeho oblíbenost a průlom.)

Ely řekl(a)...

Wolfii: Nu nesedí, tím se vůbec netajím, ale přesto se snažím dát každému dílu šanci, i když už tuším, co očekávat. Tím spíš jsem potom připravená na to, co přijde, a netěším se až do konce na nějaký famózní závěr s fanfárami. Jen proto, že se rozhodnu své dojmy sepsat, nebudu své antipatie zamlčovat, abych se zdála objektivnější :)

Jak ale vidíš, Spánek se mi líbil, Spánek mě pohltil. Spánek dostal 4 hvězdičky z pěti jak na Goodreads, tak na Databázi.

Btw taková extrémní neukončenost příběhů je něco docela neobvyklého i v porovnání s ostatními japonskými autory, od nichž mám něco načteno. I všechny ty klasické lyrické věci, dejme tomu třeba od Sósekiho, mají NĚJAKÝ závěr. Tohle je docela neobvyklé.

kavárnistka řekl(a)...

*řekl někdo Sóseki?* XD

Tak tahle dvě díla zatím komentovat nebudu, jelikož jsem doposud neměla tu čest/smůlu si je přečíst. Co se však Murakamiho týče, tak přestože jsem ho ze začátku měla ráda (Norské dřevo), tak jsem si postupně začala říkat, že mi jeho díla přestávají dávat smysl (Kafka, Afterdark), až mě pak přestaly bavit úplně (Po otřesech). Furt si říkám, že mu ještě dám šanci, a vždycky pak radši šáhnu po něčem jiném. Mám k němu ještě míň důvěry než k Higašinovi a to je co říct. Ale tohle vypadá krátce, to možná ještě přeci jen zkusím (aby se neřeklo).

Ely řekl(a)...

kavárnistka: Chceš mi říct, že když někde řeknu "Sóseki", ozve se *puf* a objevíš se? :D

Byla bych ráda, kdyby ses na to někdy vrhla, protože by mě tvůj názor opravdu velmi zajímal :3 Vůbec nikdo ze známých to nečetl a na Goodreads i Databázi je to s názory opravdu tak 50/50 O.o

kavárnistka řekl(a)...

Je to jeden z mých dlouhodobých cílů XDD

Pet řekl(a)...

Mě zatím H. Murakami nechává vesměs chladnou, což mě pořád docela mrzí, ale věřím, stejně jako ty, že se to jednoho dne může zlomit. Uvidíme. U literatury nepřiměřený optimismus nikdy neškodí a nevidím důvod, proč autorům nedávat další a další šanci. ;)

A co se týče Spánku a Podivné knihovny... No... Raději se tomu zatím vyhnu. Protože já moc dobře vím, že bych si to pro četbu musela vyloženě koupit a ne jen půjčit, přičemž ale vždy, když vidím ty ceny, dělá se mi "lehce" nevolno. Chápu, má to doprovodné ilustrace koketující s uměním, ale stejně... Zatím určitě ne. Nejsem žádný Rockefeller. :)

Shinigami řekl(a)...

Tak kupodivu se tentokrát nebudu vztekat, že rejpeš do Murakamiho, a přiznám rovnou, že Knihovnu jsem taky nepobrala, mám ji z čistě sběratelských důvodů. Ten příběh se mi líbí, jen prostě nechápu souvislosti a to mě žere :D Stejně tak jsem nepobrala povídkovou knihu Po otřesech, která se mi omylem doma sešla dvakrát. A garantuju ti, že Afterdark se ti taky líbit nebude. Mám pocit, že kdykoliv na něco od Murakamiho natrefíš, sáhneš úplně vedle... to bude osud nebo tak něco :D

Můj HM-žebříček je zatím: Konec světa, Kafka, Na jih od hranic, Sputnik, Norské dřevo. A v knihovně na mě čeká komplet 1Q84, čerstvá novinka Bezbarvý Cukuru (fuj!) Tazaki (která by se mi podle anotace mohla líbit) a Kronika ptáčka na klíček. Diagnóza jasná :D

Ely řekl(a)...

Pet: To naprosto chápu, opravdu si nedovedu představit za oboje vypláznout více než čtyři stovky O.o Takže ty vůbec neholduješ knihovnám a rovnou nakupuješ? :3

Shinigami: Já právě pochybuju, zda tam nějaké ty souvislosti skutečně jsou O.o Ale... ale.... Afterdark mi byl vždy všemi doporučován, sakra, teď nevím, komu věřit! :D

Shinigami řekl(a)...

Ely: Jsou tři možnosti: 1. souvislosti tam jsou, ale jako nejaponci je nedokážeme objevit a rozklíčovat, 2. souvislosti tam jsou, ale ví o nich jen Murakami sám, 3. žádné tam nejsou a jen hodil na papír, co se mu zdálo předešlou noc :D

Afterdark mě vůbec neoslovil. Byl to sice můj první Murakami, ale nemám k němu vůbec žádný vztah. Možná bych mu po letech měla dát ještě jednu šanci... Já se zamilovala až do Kafky :) Miluju Lynche a Kafka je jako Lynch v knižní podobě. Divné postavy, divné vztahy, divné sny, divné události... a má KONEC! Povídky a vůbec krátké texty od Murakamiho mi nesedí. Romány, to je to co mě u něj drží :)

Pet řekl(a)...

Ely: No, já do knihovny nemám čas chodit. Když si chci jen něco přečíst, ale nechci to kupovat, tak sprostě pirátím a mazlím se s Kindlem. Je ale pravda, že bych si permanentku do knihovny ráda jednou pořídila. Jenže jsem se zapřísahala, že dokud nebudu mít doma nepřečtených maximálně 5 knih, do knihovny nemůžu. To bych pak četla pouze knihy půjčené a nebo bych neustále platila pokuty za nedochvilnost, protože bych to nestíhala vracet. A to ne že bych četla pomalu. Jsem schopna přečíst i 15 knih za měsíc, když mám čas. Ale znám se, tak neriskuji. :)

Ely řekl(a)...

Shinigami: Štve mě akorát, že kdybychom takhle sepsaly možnost 2 nebo 3 my, bestseller z toho nebude :D
Kafku mám snad i na čtečce. Takže jednou. Jednou!

Pet: 15 knih za měsíc? Wow, vysekávám ti hlubokou poklonu! :)

Naoki Keiko řekl(a)...

Na Podivnou knihovnu jsem žádné recenze nečetla a v knihkupectví jsem na to šla podle jména autora, ale nikdy by mě nenapadlo, že to má být pro děti jenom díky tomu, že představitelem povídky je malý chlapec (nanejvýš v pubescenci). No, je pravda, že se to četlo rychle a bylo to tak trochu ukrácené, hlavně v částech, které se daly nakrásno rozvinout do lowercraftovksého hororu, ale ty ilustrace to aspoň trochu jistí. Jen mi přijde škoda knihy jako nosiče na jednu jedinou povídku- nebyla by lepší sbírka s více povídkami?
Spánek jsem také přečetla jedním dechem. S touto knížkou jsem se vlastně seznámila s dílem Kat Menschik . Četla jsem ji o minulých prázdninách, brzy tomu bude rok. Je to dobré až do toho konce, který je přímo násilně uťat. Což je škoda. Na druhou stranu jsem se setkala u Murakamiho s něčím, co u něj neznám- totiž, že hlavními představiteli nejsou mladí obyčejní muži jejíž život by ovlivňovaly tajemné a nedosažitelné ženy.

Ely řekl(a)...

Naoki Keiko: Nejen díky věku protagonisty, také dle velikosti písma a anotaci knihy na některých portálech :) Ale jak píšu, kdo ví, kde je pravda.
Naprosto souhlasím s tím, že by byla lepší povídková sbírka.
A přitom Murakamimu ty ženy jdou, že? Měl by to zkoušet častěji :)

Anonymní řekl(a)...

Ah! Už jenom ty obaly mne lákají, abych si knihy přečetla! :-) Šavrda

Ely řekl(a)...

Šavrda: Pokud se k nim někdy dostaneš, musíš mi potom hned říct svůj názor na ně! :3

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely