středa 22. dubna 2015

"Amemi"

Na Instagramu přátelé zveřejňují fotky rozkvetlých růžových kvítků už nějakou tu chvíli, počasí přitom ale jakoby se nemohlo definitivně rozhodnout, jestli už je jaro, nebo zda jsme stále uprostřed zimy. Japonský Klub Olomouc se nejspíš rozhodl přírodě napovědět, a tak v pátek uspořádal hanami, tedy povídání, pojídání, popíjení a pozorování rozkvetlých sakur. Kdosi tam nahoře se ale, co se počasí týče, želbohu rozhodl pro tu chladnější možnost, tak z toho nakonec bylo spíše povídání, pojídání, popíjení a pozorování deště. Tedy asi 雨見?

Začátek hanami byl stanoven na druhou hodinu do Bezručových sadů u altánu s tím, že budou na místě v omezeném množství k dostání i nějaké ty dobroty a kdo dřív přijde, ten bude nakrmen. Ve 14:00 jsme tedy stáli spolu s několika dalšími jedinci nastoupeni před krytými plastovými stoly a židličkami na navlhlé cestě a přešlapujíce na místě, začali jsme pokukovat po jídle, které bylo mezitím vykládáno na stůl. Byli jsme informováni, že je navařeno z toho, co klubu zbylo po předchozích akcích, že by se to asi mělo spotřebovat a že je tedy pohoštění zdarma, příspěvky dobrovolné. I sáhli jsme s Astrakem do hlubin svého svědomí a peněženek, usoudili, že máme opravdu hlad a tento nezištný čin našich pátečních hostitelů odměníme dvoustovkou a řádně se za to nakrmíme. Přítomným bylo nabízeno onigiri, taštičky gjóza, dorajaki a maččové sušenky, vše opravdu velmi chutné.

slaďoučké dorajaki – lívanečky s fazolovou pastou anko uprostřed
masem plněné taštičky gjóza se sójovou omáčkou
Zatímco jsem seděla, žvýkala a poslouchala Astraka, jak radí jakémusi pánovi ohledně jeho plánované cesty do Japonska, v pozadí se odehrávaly ukázky bojových umění. Musím se přiznat, že mě podobné sporty / metody sebezmrzačení nikdy příliš nezajímaly a dokonce jsem zrovna to ráno nahlas přemítala, k čemu to člověku je, učit se třeba takové kendó, než právě k tomu, aby ho na podobných akcích zvědavým okolostojícím předváděl. Ale ono to bylo kupodivu zajímavé a, díky zvukovému doprovodu a přeskakujícímu hlasu jednoho z odvážných zakuklenců, také velmi vtipné.
Na stolech kolem nás si pár jedinců vyrábělo krevety z brček, opodál hráli stolní hry, někteří bojechtiví se převlékali do příslušných úborů a ochranné výstroje. A já se snažila nepřimrzat k židličce a užívat si přátelskou atmosféru. Teplota se držela někde okolo 9°, pro kteréžto hodnoty jsem se teda neoblékla nejlépe. Možná jsem se měla zvednout a poslechnout výzvu předsedy JKO, který se nás snažil přemluvit k účasti v soutěžích, lákaje nás ukázkou cen, ale lenost zvítězila. A byla potrestána sílícím pocitem chladu.

maččové sušenky
cuna-majo onigiri, tedy rýžový bochánek plněný tuňákem s trochou majonézy
Přestože na Facebooku bylo jako "zúčastní se" zaznačených 106 lidí, a na "možná" jich kliklo 76, na místě se nakonec první dvě hodiny vyskytovalo kvůli lehkému dešti a nízkým teplotám pouze zhruba 30 jedinců. Později, dle fotek, očividně dorazilo lidu ještě o chlup více. I přes očividnou zkřehlost všichni vypadali nadšeně a nasyceně. A dokonce jsme měli krásný výhled na jakýsi místní kultivar sakury!


Celkově vzato se z pátečního hanami i přes nepřízeň počasí vyklubala vynikající akce, organizátoři by zasloužili potlesk. Člověk nakonec jen přemýšlí, jak by to celé vypadalo, kdyby slunce bylo bývalo vyšlo a on se tam mohl někde válet na trávě pod třešní.

A když už o svátcích a tradicích, samozřejmě nemůžu jen tak přejít Velikonoce. Oslavu rozmnožování, plodnosti, sexu a podobných kratochvílí, a... králíků. Šavrda se zase jednou rozhodla, že ze mě udělá šišlajícího usmívajícího se blázna skloněného nad obsahem právě otevřené nečekané obálky a opět mi nepředvídaně poslala roztomile-východně laděný balíček s ručně tvořenými rozkošnostmi ♥ Ještě jednou hrozně moc děkuju!~ Jako minule, i tentokrát obsahoval věc, jejímž použitím si nejsme ani jedna tak docela jistá a má-li někdo tušení, o co přesně se jedná, velmi uvítám a ocením, pokud se o své vědomosti podělí. Jedná se o ten drobný "dynamit". Kamarádka Bea z druhého konce světa hlásí, že je na tom napsané přání k novému roku, což nás vede k obavě, že po zatáhnutí za červenou nitku bude následovat nějaká třaskavá reakce. Bojíme se to ovšem zkoušet z obavy před její silou. Nějaké rady? ^^'


13 komentářů:

Clover řekl(a)...

Já už se taky na nějaké hanami, nebo akimatsuri budu muset podívat, chytám hrozné chutě u každého podobného článku. =D Nebo vyhrabu tu tunu asijských kuchařek, co vlastním a udělám nájezd na Sappu... =D
A Velikonoce jsou mor, sice je neslavím, ale pokaždé, když někde vidím králíka nebo zajíce (a těch teď všude bylo hrozně moc), tak si na tebe vzpomenu - snad ti moc nepískalo v uších/ neškytala si. =D

Reni řekl(a)...

Já bych třeba chtěla umět nějaký ten bojový sport už jenom proto, abych si mohla založit gang. Chybí mi ty časy, které jsem nikdy nezažila, kdy lidi chodili ven s meči a testovali je na náhodných kolemjdoucích :D
Vůbec mě nenapadá, co by ten "dynamit" mohl být zač, možná z toho vyletí takové ty stužky a konfety, když se za to zatáhne, kdoví.

Pet řekl(a)...

Jsem z toho článku dostala hlad. -_-

Ely řekl(a)...

Clover: Propána, až tak?~ :D Teď tu sedím a šťastně se usmívám, že si mě lidi až takto spojují s králíky, hahá!

Reni: A jak si můžeš být jista, že bys ironií osudu v oněch časech nebyla jedním ze zmíněných náhodných kolemjdoucích? O:)
Máš pravdu, nad tím jsme uvažovaly taky, ale... co když zatáhneme a zjistíme, že je to skutečně nějaká třaskavina? :/

Pet: Pardon O:)

Etsurin Shiranami řekl(a)...

takové Amemi může být určitě hezké, ale spíš z domova než venku :D

jinak mám pocit, že v Olomouci je oproti Praze poslední dobou hrozně moc akcí spojených s Japonskem...asi jsem si zvolila japanologii ve špatném městě...

za dynamit bych nechala zatáhnout někoho, koho nemám moc ráda...pro jistotu :D

Ely řekl(a)...

Etsurin: Opravdu je tu toho stále víc, ale to vlastně nejen v Olomouci~ V Praze tedy nic moc, říkáš? Tak jedině založ něco sama, třeba... třeba takové Amemi! :D
No jo, ale co když to dotyčné oběti utrhne končetinu? :D

Reni řekl(a)...

Ely: A to by mi zase tolik nevadilo, nechat se probodnout mečem nebo šípem je lepší, než umřít hladem nebo na nějakou nemoc a navíc je to docela cool smrt - na dnešní dobu aspoň teda :D

Etsurin Shiranami řekl(a)...

Ely: Je pravda, že je tu celý Eigasai, česko-japonská společnost má pořád přednášky...možná je to jen můj pocit :D

Ohledně trhání končetin - mělo by to vyletět vrchem nebo spodem a musí se to také řídit nějakými výrobními pravidly, takže by to teoreticky nemělo ublížit - říká amatérský pyrotechnik. (Taky ale podotýká, že by to do toho byl schopný dát tolik výbušniny, aby to utrhlo ruku v zápěstí.) Já bych to asi vystavila na poličku. :D

EliškaK řekl(a)...

Škoda, že se takové akce nepořádají v mém okolí, na každou bych se hrnula už jenom kvůli tomu jídlu :D

Ely řekl(a)...

Reni, Etsurin: Já se vás prostě budu normálně bát :D Jedna by nejraději vraždila nebo stylově zmírala někde ve středověké škarpě a druhá vypočítává úhel, při jakém mi to neutrhne pazouru :*D (Jste úžasné! :D)

EliškaK: Áno, přiznávám, že to jídlo bylo i pro mě hlavním hnacím motorem O:)

Nicca řekl(a)...

Mňam, to vypadá skvěle. :3 Jinak k těm bojovým sportům - celkem mě jedna kolegyně nalákala na jiu jitsu, že prý se moc nedělá na turnaje ani nic podobného a že prá je dost dobré k sebeobraně - nejvíce mi povídala o různých pákách a chvatech, které by měly zvládnout bez problémů holky i na těžší váhové kategorie.. :D

A ten dynamit bych vyzkoušela, taky si myslím že to budou nějaké konfety.. ale to zápěstí bych za to nedala. :D

Ely řekl(a)...

Nicca: Takže uvažuješ, že to vyzkoušíš? :)
Tak konfety nebo utržené zápěstí? xD

Nicca řekl(a)...

O Jiu jitsu přemýšlím, ale asi to vzdám kvůli nedostatku času.. Už nedělám nějakou dobu ani poledance. :(
A hlasuju že jsou to konfety :P

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely