středa 4. března 2015

Březen, na Japonské jaro vlezem

Začal březen, započalo Japonské jaro.
JKO se vytáhl, program je nejnabitější, co pamatuju, a i stránky akce jsou tento rok krásně zpracované. Tématem letošního Jara je smrt, které se proto ve své pondělní přednášce o japonských svátcích sem tam dotkl i W-sensei. Všichni ex-spolužáci a známí magistři se na ni "naprosto nečekaně" vykašlali, protože se jim nechtělo platit vstupné; některým přítomným se zase asi celá záležitost nezdála tak zajímavá jako mě, protože týpek sedící za námi to zhruba tak v polovině na chvíli zalomil... já osobně byla ale moc ráda, že jsem se na přednášku vydala. Na rozdíl od loňska, kdy jsem se s tou svojí předchozího dne zlomenou pařátou do školy na tuhle svou oblíbenou část celého festivalu nedostala, jsem letos na večerní přednášku do auly spolu s Velu zdárně v celku dorazila. Postupovalo se pěkně podle kalendářního roku, podle slidů s rozkošnými růžovými králíčky a podle mého gusta – opět jsem měla na hodinku a půl možnost připomenout si pocity nadšené zvědavé studentky, smát se všem těm historkám a vtipným poznámkám a dozvědět se něco zajímavého o nejvýznamnějších japonských svátcích, které jsem po celou dobu studia úspěšně ignorovala. Vím, ve které lekci na konci jsme to měli, vím, jak to vypadalo, ale vždycky jsem předstírala, že to neexistuje. Protože data jsou fuj a protože to po nás naštěstí nikdy nikdo nechtěl.
Sensei mimochodem zaznamenal barvu mé hlavy a zaraženě se přiblížil.

W: 。。。どうして?
Ely: A proč ne?~
Když už o něm, v poslední době nemůžu vypudit z hlavy takovou absurdní, leč poměrně vtipnou představu. Každý Olomoučák už jistě dávno zaznamenal, jak je to naše město celé popsané a plné podpisů a že každá budova, socha, lampa či zkrátka cokoliv, co se nehýbe dost rychle, aby sprejerovi uteklo, je podepsáno. Jedna z často se opakujících značek, která je k nalezení skutečně na každém kroku, je "WATT". Tohle graffiti jsem nedávno na několika místech uzřela rozepsané jako:  WAT.T. – a od té doby prostě v mysli vidím senseie, jak se v noci plíží po Olomouci se sprejem v ruce. Kdykoliv narazím na nějaké "WATT". Čili asi tak co tři metry. Japonská filologie mě holt poznamenala na doživotí.

Zdroj
Zpět ale k Japonskému jaru: program probíhá po celý měsíc a obsahuje spoustu zajímavých záležitostí, které bývají tradičně každým rokem vynikající (ochutnávka jídel, studentské divadlo), takže samozřejmě v případě zájmu, času a možností dojezdu neváhejte a na některý bod programu se určitě zajděte podívat. Letos je sice vše tak nějak dražší, na druhou stranu je ale možné pořídit si permanentku na celý březen, takže pokud toho někdo hodlá obrazit více, asi by měl nad jejím pořízením pouvažovat, aby peněženka příliš nezaplakala. Jen bych chtěla upozornit, že workshop japonských sladkostí, na který je počet účastníků omezen a jsou na něj proto povinné rezervace, je už prý bohužel plný.

Zdroj
Mimochodem, prošla jsem v poslední době několik knihkupectví. Zrůda od Nacuo Kirino je nyní k dostání za nicotných 39,- a Paprika Jasutaky Cucui, kterou tedy všichni znají spíš v animovaném zpracování, ale určitě by nebylo marné na to kouknout i v tištěné podobě, lze najít za 99,-. Hlásím pro případ, že by někdo na rozdíl ode mě neměl co číst~

P. S. Za osazenstvo úterní olomoucké čajovny se tak nějak omlouvám dvěma boxům naproti nám, kterým jsme se poněkud neskrývaně a poněkud nahlas řehtali (protože "Každá ta postava říká na konci něco jinýho. Tenhle třeba končí věty na 'desu'!") a o kterých jsme až dodatečně zjistili, že to byli nejspíš japanologové, prváci. Pardon. My nekoušeme. A nejsme zlí. Většinou.

7 komentářů:

Křehká Figurka řekl(a)...

Hlavně, že jsem loni na Japonském jaru byla až někdy v březnu/dubnu? Chňo letos to mně! člověku bez volného času prostě nevychází :(((

Shinigami řekl(a)...

Prostě žiju ve špatným městě. V Plzni Japanfest a EIGA-SAI, v Praze EIGA-SAI, v Olomouci Japonské jaro, v Brně jde zajít aspoň na kyogen a na údajně nejlepší sushi v republice. U nás na severu se můžu jít tak akorát přežrat na sushi-vláček, ale raději se na nic neptat, bo čínská obsluha ví stejně velký shitake. Chjo :(

Ely řekl(a)...

Figurka: Nu, to tedy nevím, loni to bylo 3.–27.3. Vždy se koná v březnu :)

To je mi moc líto, že vám to vůbec nevychází (ať už časově, nebo lokačně), děvčata :/

Nicca řekl(a)...

Chjo, škoda že momentálně nemám dost času ani na své koníčky v Ostravě.. :( Přitom tohle mě neskutečně láká. A hlavně mě štve ten workshop japonských sladkostí, na něco takového strašně chci! :P Už mám nějakou dobu doma adzuki fazole, ale nějak jsem se nedostala ke koupi dalších surovin na daifuku (myslím že jsem se naposledy zasekla na mochiko, kterou jsem prostě nemohla nikde rozumně najít).. no a navíc ani na to kuchtění moc nemám čas. Snad se k tomu dostanu alespoň v létě

Ely řekl(a)...

Nicca: Ten pocit, že člověk nemá vůbec čas ani na své koníčky, absolutně chápu. Doufám, že takhle nevypadá dospělost a že je to jen nějaké blbé období, které teď všichni prožíváme :( Tak doufám, že ti to na workshop, nebo něco podobného, vyjde někdy příště. A mezitím že třeba někde seženeš zbývající ingredience a do něčeho se pustíš i doma~ ^^

Reni řekl(a)...

Och, zašla bych si na ochutnávku, ale takhle na jeden den by se mi to asi nevyplatilo, škoda. (asdfg, a dneska Samurai Champloo maraton :D)

Ely řekl(a)...

Reni: Koukám, že to všem tak "krásně" vychází :D

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely