sobota 11. října 2014

Králící na Měsíci i na papíře (a Daiso)

Daiso či vlastně Daisó – původně stojenové obchody, dnes spíše "několikasetjenové", jelikož už zhruba deset let prodávají zboží v cenovém rozpětí 100–500 jenů (tedy zhruba 20–100 Kč). Na pultech půl třetího tisíce poboček bývá celkově k nalezení až 100 000 výrobků, když už jsme u těch čísel.
Po vyslechnutí podobných informací a cifer většina lidí smutně povzdechne, že to se ti Asiati zase mají, že je u nich na každém rohu takový nákupní ráj. Na náladě rozladěnému jedinci určitě nepřidá ani fakt, že se momentálně jejich prodejny nacházejí nejen v okolních asijských zemích, kde by je ještě člověk čekal, ale též třeba i v Austrálii, Kanadě nebo ve Spojených státech. Několik stovek poboček stojí také v zemích, kde by je člověk nečekal ani náhodou: Katar, Kuvajt, Bahrajn, Rumunsko, Libanon nebo třeba i Jordánsko, ti všichni mají své Daiso. A Čech samozřejmě ostrouhá, nebo musí použít internet.

Přestože je Daiso směšně levný obchod, v poslední době jsem ukořistila poměrně zajímavé věci vlastně ještě laciněji, než kdybych si pro ně zašla kamenné prodejny. Taktéž byl takový nákup určitě rychlejší, protože než bych se svým rozpočtem na kajaku do Japonska doplula... Když tedy nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.
A když už o změně lokace, aktuálně můžete sledovat tokijské příhody další mé spolužačky, která nedávno vycestovala. V Tokiu se totiž nachází partnerská univerzita olomoucké japanologie, Gakušúin džoši daigaku, takže mají vybrané studentky možnost cestovat právě tam.


Papírové vějíře, dopisní sada, rozpouštěcí voňavá tableta do koupele... když jsem s nejnovějším úlovkem, totiž tím pokrálíčkovaným dopisním setem, doklusala nadšeně k máti, akorát na mou prezentaci balíčku hodila jedním okem a suše, leč trefně poznamenala: "Aha, takže další věc, kterou nikdy nepoužiješ." Hmm, ale tož filatelista taky své známky nelepí na vánoční pohledy pro rodinu, že, tak co já bych svou sbírku znesvěcovala. Svou sbírku, kterou můžu díky tomu, že je králík v Japonsku jedním z tradičních motivů, takřka donekonečna rozšiřovat.

Nikdy jsem ale vlastně neobjasnila, proč je králík na Východě tak populární a objevuje se na všeličem, třeba i v Sailor Moon hned ve jméně protagonistky Tsukino Usagi. Když se zamyslíte, u nás králičí mánii propadáme akorát tak na jaře kolem Velikonoc, v Japonsku a přilehlých zemích je ale králíka všude plno celoročně. Podle jedné z pověr totiž není náš přírodní šedivý satelit tak pustý, jak se zdá. Na Měsíci žijí králíci a vyrábějí moči (a cenu za nejdebilněji vypadající japonské slovo v českém přepisu vyhrává...), známou sladkou rýžovou pochoutku. Toto přesvědčení se objevuje jak ve starém východoasijském folklóru, tak dokonce v aztécké mytologii. V asijských oblastech si králíka všichni představovali s hmoždířem, jeho obsah se ale kulturu od kultury lišil a na rýžové laskomině se staří Japonci shodli pouze s Korejci. S okolními národy mimochodem sdíleli také mýty o zajících, jeden se objevuje dokonce i v kronice Kodžiki.

Přestože většina Japonců přiznává, že jim tmavé mapy na Měsíci pracujícího králíka nepřipomínají, moči v jeho podobě nadšeně kuchtí a baští už po staletí. Dokonce i sám proces výroby moči se nazývá močicuki (餅つき) a představuje tak chytrou hru se slovem, které může znamenat také "úplněk" (望月).

Zdroj
Samotná králičí mánie se po Asii rozšířila zřejmě s příchodem buddhismu, zakořenila se v mnoha zemích a příběh o Měsíčním králíkovi má proto vícero obměn. Podle japonské báje ze sbírky Kondžaku Monogatarišú žil v lesích moudrý králík se svými zvířecími přáteli, opicí a liškou. Jednoho dne při úplňku navrhl, aby shromáždili nějaké jídlo a rozdali je hladovým. Jeho přátelé souhlasili.
Opice vyšplhala na stromy a sesbírala nějaké ovoce, liška v řece nachytala ryby. Protože králíci jedí trávu a králík tak neměl hladovým co nabídnout, prohlásil, že jestli někdo přijde požádat o něco k snědku, nabídne takovému člověku své vlastní tělo. Když o záměru zvířecího trojlístku slyšel bůh Taišakuten, byl překvapen a rozhodl se vyzkoušet jejich upřímnost. Přestrojil se za žebráka a navštívil každého z nich, prose o jídlo. Jakmile se se svou žádostí obrátil na králíka, ušák se bez zaváhání vrhl do ohně. Bůh byl jeho činem dojat, změnil se do své původní božské podoby a pohřbil ubohého králíka na Měsíci, kde ho můžeme vidět dodnes. Měsíční obraz je údajně stále skrytý za kouřem, který se zvedl, když se obětavé zvíře vrhlo do plamenů, proto je tak nejasný. V jiných verzích ovšem králík neumírá – oheň nepálí nebo potěšené božstvo na poslední chvíli zasáhne a ušákovo vypodobnění pouze namaluje či vyryje na měsíční povrch jako připomínku jeho obětavosti pro příští generace.

A tak se zkrátka a dobře dostal králík na Měsíc, kde teď tluče moči. Zejména na podzim během festivalů pozorování měsíce se proto prodávají nejrůznější věci s motivem králíka a pamlsky v jeho tvaru, což je další z důvodů, proč mít rád jednak ono sychravé roční období, za druhé pak samozřejmě Japonsko. Zemi morbidních vypravěčů – králíkovrahů.
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely