neděle 31. srpna 2014

S čím jsem, krom půldruhého kila nudlí, dorazila domů tentokráte

Toto léto jsem si toho vlastně z Prahy moc nepřivezla. Plánujíce dovolenou v Londýně, stanovily jsme si s Iškou limit na narozeninové dárky (pro tentokrát tedy spíše "dárečky") a i nákupy držely na uzdě. Což jsme vlastně vůbec nemusely, protože jsme následně zjistily, jak nám všechno krásně podražilo a že Londýn raději oželíme. A to se nakonec ukázalo jako správná volba, protože můj doma zanechaný notebook zřejmě zhodnotil, že mu hrozně scházím, a na protest dvoutýdenní samoty se odporoučel.

Dárečky od Iš a další ze slavných neodpreparovatelných laků Missha do sbírky!~
Tak jsme alespoň ťapaly (v mém případě kulhaly) po Praze, zjišťovaly, že nějak nikde nic není a oblíbená místa nám zavřeli. Docela by mě též zajímalo, odkdy je pobočka Japa Shopu v pasáži Lucerna? Tuto novinku jsem nějak zaspala. Skočila jsem se dovnitř vyděsit cenami a při té příležitosti jsem se zamilovala do naprosto neuvěřitelně roztomilých králíčkových misek na rýži. Občas uvažuju, jak bude za pár let vypadat moje vlastní kuchyň a zda by nebylo lepší do ní nikoho nepouštět, abych potom nemusela z bytečku odprovázat osleplé přátele. Protože kombinace prababičkovského a infantilního "kawaii" nádobí, jaká se líbí mě, musí zákonitě vypálit normálním lidem oči.

Tak samo jako mám tendenci kupovat si další a další placky, které poté stejně nenosím buďto ze strachu, že ty svoje poklady někde poztrácím, nebo z ryzí lenosti je nasazovat, mám to samé nutkání i co se přívěsků na mobil a klíčů týče. A tak jsem si tento rok z Thrift Storu odnesla takovýhle typický turistický kýč z Koreje, abych měla alespoň nějaký suvenýr. Z potravin jsem zakoupila akorát soba nudle, protože jsem na nich poslední dobou nějak závislá a gacktví, kdy bude zase v Lidlu Asijský týden (napsala, a dalšího dne do schránky dorazil leták s informací, že Asijský týden začíná toto pondělí, 1. září).

Jsou takové vtipné – z korejského obchodu, název i popisky v japonštině, vyrobeno v Koreji.
Přeci jen, obyčejný český sobanudložravec má několik možností koupě:
1) zdravá výživa, kde dá za balení takřka stokorunu
2) poměrně nově též nudle značky M&S, které stojí tuším kolem šedesáti korun
3) pravé japonské, které též rozhodně nepatří k nejlevnějším
4) Lidl soba nudle za 29,90,-
Složení mají všechny takřka totožné, takže není moc co rozmýšlet. Naštěstí tenhle více než kilogramový pakl vyšel cenově taky skvěle, tak jsem ho s sebou jeden celý den tahala v náručí jako čerstvého potomka a následně to vezla přes celou republiku domů. Protože prostě nudle.
Jak takové nudle připravit? Já je nejraději nechám několik minut ve woku změknout ve vodě s tamari, přihodím pár koleček pórku, který mívám často po ruce, a pak už pouze mírně variuju večeři od večeře. A jelikož jsem až po několika měsících takovéto přípravy zjistila, že se soba nudle skutečně často připravují s pórkem, tvrdím, že je něco mezi nebem a zemí, co člověka nutí dělat určité věci určitým způsobem.

neděle 24. srpna 2014

NatsuCon 2014

Moje letošní prázdniny by měly dostat podtitul "Řada nešťastných příhod". Že se mi daří takové věci, jako pár dní před odjezdem si zlomit prst na noze, fajn, to je "klasická Ely". Že když denně několik hodin chůze dopadám na tu druhou, pokašle se i ta druhá, dobrá. (Figurce jsem nicméně v komentáři slíbila, že prostě na čtvereční metr, na kterém se nachází i ona, tentokrát konečně dorazím, leda by mě schvátila gangréna, tak jsem nazula pevné botky a posnažila se, aby nikdo nic nepoznal.) Že se nic nedaří a odpadá nám jeden plánovaný bod programu za druhým, budiž. Prague Shakuhachi Festival, o kterém jsem se loni vyjadřovala v tom smyslu, že doufám, že letos připadne na nějaké lepší datum, samozřejmě vyšel přesně na festivalové dny, takže pro nás též padl.
Člověk tedy takhle upíná naděje k NatsuConu a najednou den před odjezdem polovina party přizná svou do té doby (s nadějemi na uzdravení) skrývanou nemoc a tedy též fakt, že momentálně objímají záchod a nezvládají tudíž dorazit. Tak jsme vyrazily pouze s Cathy, ve dvou.

Snad mě nikdo nepopraví za decentní foto zezadu?
V pátek program začínal od páté večerní, přičemž vpouštění bylo avizováno na čtvrtou hodinu. S jediným zbývajícím členem naší conové skupinky jsme tedy dorazily ke škole kolem půl páté. Jelikož se v Nuslích nevyznáme, netušily jsme, jak moc budeme muset bloudit, ale nakonec stačilo klasicky následovat podivně oblečené jedince a člověk byl najednou na místě – u obchodní akademie na Svatoslavově.

Ve frontě jsme stály zhruba půlhodinku (a vyfasovaly animefestí vějíř, gratis), než jsme se dostaly dovnitř a ruka nám byla dekorována páskou, která je za prvé z dobrého materiálu a netrhající se, za druhé se mi líbí i vzhledově, abych se teda taky občas projevila jako ženská. Samozřejmě nám byl též podán program, který je sice hezky barevný, ale jaksi... c'mon, lidi, jelikož barevná okénka vůbec nekorespondují s časy, bylo opravdu těžké se v tom vyznat. Než mi došlo, že se musíme orientovat podle umístění posledního řádku názvu přednášky, žila jsem raději s webovou verzí, protože tu papírovou jsme luštily ve třech a stejně jsme potom na Zahájení přišly o půlhodinku dříve.


Po vpuštění do prostor školy jsem byla příjemně překvapená pohledem kolem sebe. Pamatuju si, že jsem se na loňském Adviku cítila poněkud mimo mezi všemi těmi polonahými cosplayi. Lidem přetékaly různé části různými směry a mě to chvílemi opravdu připadalo jako soutěž o to, kdo ukáže víc kůže či nevhodnější partii. Na NatsuConu jako by zvítězila soudnost.
Na Infostánku jsme si vzaly papír s achievmenty, přestože jsme se o jejich plnění nakonec líně nesnažily, a já si došla pro předem objednanou publikaci Made in Japan. Bylo pro mě docela překvapením, zda tam na mě bude jeden výtisk čekat, protože jsem nikdy nedostala na svůj rezervační email žádnou reakci a nebyla si proto vůbec jistá, zda dorazil. Směna mých posledních peněz za knihu byla ale úspěšně provedena, což mě velmi potěšilo, bohužel mě to ale rovněž zanechalo finančně po zbytek dne absolutně na suchu. Protože který vůl si neuvědomí plnost své peněženky a jede na con s dvoustovkou? Který vůl potom smutně kouká u stánku na animefestí památeční kondom, zatímco mu Cathy odmítá na takovou blbost půjčit, když už vola založila kvůli krásné natsuconní placce?

Procházejíc chodbami, uzřela jsem známou tvář a zaparkovala u stánku Křehké Figurky, kde jsem vlastně tak nějak oxidovala po zbytek dne a její stanoviště zneužila i pro úschovu svých zavazadel. Figurka si pochvalovala, že nemusí za stánek nic platit, a dovezla své úžasné roztomilosti a tašky značky 4 z Tanku a Pes. A mě při pohledu na to všechno krvácelo srdce při myšlence na stav mých financí. U stánku jsem celkově zažila několik velmi milých setkání a propovídala spoustu času se skvělými lidmi~
"Člověk hledá záchod a najde Ely." - (nadšená) Veve
Nakonec mi byly dvě drobnosti uschovány na další den, yesss~
Z programu jsem se v pátek zúčastnila už zmíněného Zahájení a poprvé tak viděla Hlavní sál. Ten rozhodně nepatřil k největším, až mě to zarazilo, ale kapacitně byl nakonec dostačující. Zahájení bylo fajn hlavně kvůli epické české variaci na AMV Hell, tedy AMV Peklo. Musím říct, že nás tahle šestnáctiminutová lahůdka smíchy málem přizabila a doufám, že bude později k nalezení na internetu. Tohle totiž musí vidět i ostatní.
V osm hodin jsem se poté zúčastnila přednášky Japonské kanály 21. století od Lusi. Přečtení názvu a anotace ve mě zanechalo otázku, jak proboha může být něco takového podáno zajímavě, tož jsem byla zvědavá. Po úvodních několika slidech jsem si stále kladla ten samý dotaz. A potom Lusi spustila a dokázala, že i o kanálech se dá mluvit velmi poutavě a lze zaujmout každého posluchače. Skvělá přednáška prokládaná mnoha zajímavostmi a ukázkami z osobní sbírky.
Zůstala bych déle, ale už mi nebylo zrovna ejchuchu, tak jsem se akorát nechala velmi mile pozdržet trochou povídání a pádila domů.

Sobota slibovala hlavně v odpoledních hodinách velmi zajímavý program. Ráno jsem opět propovídala s Veve a Figurkou, když tu jsme v jednu chvíli zbystřily, protože jsme zaznamenaly, že si najednou všechny okolo procházející osoby nesou na papírových táccích jakési dobroty. Při bližším zkoumání to vypadalo na dobroty tradiční japonské. Tak jsem se vydala na průzkum a zjistila, že se na konci chodby objevil stánek Japonské domácí cukrárny a s ním i ohromná fronta, do které jsem se ihned zařadila, abych též něco ukořistila. Zatímco ostatní mlsající si stěžovali, že laskominy nejsou příliš sladké nebo chutí výrazné, mně ohromně chutnaly a tvrdím, že má mé okolí zhýčkané nebo chemií narušené chuťové pohárky. Trochu mi jen vadilo, že byly ve fazolové pastě anko tvrdší kousky, takže nebyly očividně fazole dobře rozvařené a tudíž jsem ráda, že jsem nepřespávala na místě, kde mnoho lidí smlsalo hromady téhle pochoutky a noc tedy musela být zajímavá O:)

Taijaki, moči, mačča mandžú, dango, dorajaki
Po této exotické svačince jsem natrefila na Zoey a byla jsem donucena jít pozvána na její přednášku Výroba idolů – AKB48, což byly vlastně vtipně a poutavě podané základní údaje o této skupině prokládané ukázkami. Mám ráda zejména Zoeyin sarkastický tón a průpovídky, takže jsem se bavila.
Figurčina přednáška Díla západních autorů o tom, jak Japonci adaptovali a místy pozměnili nám známé příběhy, byla neuvěřitelně nabitá informacemi a člověk jen přemýšlel, kolik toho nebožák musela načíst. Počátečních deset minut byla poněkud nervózní, ale poté se rozjela, vyprávění prokládala ostrovtipem a my se tlemili a vzdělávali zároveň, velmi zajímavé. Navíc, navždy si budu pamatovat, že Romea a Julii sežral strom!
Následoval přesun do Hlavního sálu na Grekovu přednášku Seiyuu a jejich svět. Pakliže by se člověk chtěl stát hlarcem (ha, dostávám nějaké plusové body za užití výrazu?), na přednášce se dozvěděl vše, co by případně potřeboval vědět. Kdyby byl tedy rodilý mluvčí snažící se prorazit v Japonsku, že. Velmi informativní, zábavné, skvělé. Cítím se blbě, když rok od roku stále jen opakuju podobné výrazy, ale seriously, jde v Grekově případě vůbec hodnotit jinak?

Jelikož bylo v místnosti s PC hrami i konzolemi stále docela volno a nebyl problém si něco zahrát, strávila jsem v různé společnosti docela dost času hráním Dungeons & Dragons. Poslední přednáškou dne se pro mě stala Triangle of Comics (v anglickém znění) od Kristiana Hellesunda, který hovořil o vzájemném vlivu komiksové tvorby západní a východní. Upřímně, lépe se mi pan Hellesund poslouchal loni. Tentokrát mi přišlo, že místy docela vařil z vody a snažil se vliv mangy napasovat úplně všude, i v případech, kdy sami autoři jakékoliv ovlivnění rezolutně popřeli. Opět bylo možné si s sebou odnést norský komiks zdarma~

V brzkém návratu do mého prozatímního domova mi opět zabránilo velmi milé večerní/noční povídání s Astrakem, Eldou a Hintzuem. Jelikož jsem ráno dovezla dva sáčky muffinů, a stále mi jeden zbýval a nikdo ho nechtěl, vyzvala mě Figurka, abych poslední kousek darovala "nejkrásnějšímu muži na NatsuConu". Přijala jsem challenge, ale poté jsem na to jaksi pozapomněla a dodatečně se tedy omlouvám hladové Eldě, která si sice doufám pochutnala, ale stala se tak nejkrásnějším mužem O:)
On ten pozdní návrat každopádně nebyl vůbec špatný – když jsem se konečně zvedla a dorazila na Pražského povstání, stanice metra byla absolutně pustá. Tak jsem přecházela sem tam, zpívala si a užívala si akustiku.

V neděli jsem dorazila pomalu se slzičkou v oku s vědomím, že se zábava blíží ke konci. V průběhu celého dne jsem se střetávala s naprosto úžasnými bytostmi, se kterými jsem se sbližovala desetinásobnou rychlostí oproti seznamování se ve "skutečném světě", jak už to tak na conech bývá. Nebudu vyjmenovávat, na někoho bych zapomněla a cítila bych se blbě. Akorát Totora musím vypíchnout, protože je absolutní poklad a jen tak z popudu mě i Cathy daroval krásnou handmade kanzaši ^^
Ely (s kanzaši ve vlasech): Hele, jakou mi dal Totoro krásnou kanzaši!
babička: Krásný! A co to máš ve vlasech?
Jelikož se nám nepodařilo objevit Malou tělocvičnu a tedy ani Burzu, v průběhu dne jsem se od začátku do konce zúčastnila pouze Bloku krátkých experimentálních přednášek, což ale rozhodně stálo za to. Kalisto nám s humorem vylíčila, jací jsou superhrdinové příšerní adoptivní rodiče, díky Yuffii jsme se takřka zalkli smíchy, zatímco nám byl popisován význam krabic a toalet ve hrách, Hintzu nás vtipně poučil, jak se nezlepšovat, a Sykysan to absolutně zabil vyprávěním o neschopnosti operátorů 1188 co se otázek o Japonsku týče. Kdyby vyšla i ta názorná demonstrace, to už bych asi slzela smíchy.
Po poledni už všechny stánky balily zboží a návštěvníci své saky paky, zatímco my se ještě nechaly Grekem poučit o tom, Jak dosáhnout přijetí přednášky na Akicon a následně se posadily na Zakončení a poslechly si feedback. A od té chvíle hrozně toužím vědět, co se dělo na Tombole.
Nu a potom? Dojemné loučení, objímačka, zamáčknutá slzička a počátek těšení se na příští rok. Protože jakkoliv teď budu znít absolutně trapně, pro mě byl letošní NatsuCon "best con ever".

Co se jinam nevešlo
Možnosti krmě: Hned vedle místa konání se nachází zdravá výživa, ale pochybuju, že to nadchlo někoho dalšího kromě mě. Celkově je v okolí školy několik snadno dostupných obchodů (Tesco), či restaurací. Ve školní jídelně mohl člověk zajít na několik druhů teplých, vesměs smažených jídel. Svůj stánek na místě rozložili MatchaTea Bar, což určitě potěšilo nejednoho ospalce, i Japamania. V sobotu se navíc objevila již zmíněná Japonská cukrárna, v neděli byla zase v patře k zakoupení rýže s nakládaným zázvorem, řasou, houbami a mnoha dalšími neidentifikovatelnými složkami.

Hygiena: Tohle nepotěšilo: dívčí záchodky v patře poznaly nedostatek toaletního papíru už první den večer (!), druhý den jakoby polovina kabinek očividně (a "nosočišně") zažila střet s několika lidmi se střevními problémy, jedna toaleta byla mimo provoz. Dole to bylo lepší. Co se večerní hygieny týče, Figurku zděsil střet se sprchami, a když mi o hrůzostrašném smradlavém zážitku plném studené vody referovala, tvářila se stále velmi pobouřeně, vyděšeně a mačkala mi u toho ruce.

Organizátoři: Úžasní. Sluníčkoví. Neuvěřitelně milí.

Klima: Počasí NatsuConu vyšlo jako na objednávku. Naprosto ideální klima, slabší sluníčko nebo zataženo, díky čemuž bylo po celou dobu festivalu ve všech prostorách skvěle dýchatelno a příjemně.

Technika: Osobně jsem nenarazila na žádný problém. Snad je jen trochu škoda, že člověk nemohl více využít "oficiální hashtag", když se kvůli nepřítomné wi-fi téměř nedostal na internet.

P. S. Zdravím milého dlouhovlasého muže, co "čte můj blog, ale nekomentuje" :)

úterý 19. srpna 2014

Asie na Hradě

Pokud vaši známí znají vaše zájmy, je veliká šance, že jakmile se z novin, internetu či televizních obrazovek dozvěděli, že se v Praze koná jakási výstava o japonském umění, nezapomněli vám to říct. Je tedy dost dobře možné, že jste stejně jako já tuto informaci nejprve zjistili sami a následně vám ji s dobrými úmysly sdělilo také šest příbuzných. A co že se to na Pražském hradě koná? Vlastně by vás mohly zaujmout hned dvě akce.


Od 16. 5. do 7. 9. je v Národní galerii k vidění expozice Japonismus v českém umění, jejímž tématem je vliv japonských umělců na české výtvarné umění, jak ostatně dává název tušit. Jako doprovodný program k výstavě probíhá také několik přednášek a workshopů.
Spolu s tím, jak návštěvník postupuje sály galerie, se pohybuje nejen prostorem, ale i časem. Začíná v období žaponérií, tedy koncem 19. století, a prohlíží si první vlivy exotického Japonska na tvorbu Čechů. Postupuje přes modernu a umělce ze spolku Mánes, až nakonec dorazí do počátku 30. let 20. století, kde svou prohlídku zakončí. Na chabě nasvícených zdech (jsem jediná, koho to irituje a "je mu tma"?) Salmovského paláce vedle sebe visí originál či reprodukce děl japonských umělců a jimi ovlivněný výtvor z našeho prostředí. Vesměs se jedná o plakáty, malby či kresby, k vidění je ale také keramika, sochy nebo kimona.

Po prohlídce všech místností s exponáty jsme s Iš, mou společností, se záměrem utrácet zamířily do obchůdku s doprovodnými publikacemi a nějakými těmi drobnostmi vydanými ku příležitosti konání výstavy. Ponaučeny výčitkami T'Sal jsme si nakoupily řádný štos pohledů (stovku jsem nikdy nikde za pohlednice nenechala) a já osobně jsem se tedy rozhodla, že když je přidám k té hromádce, co mám doma, je už možné to nazývat regulérní sbírkou. T'Sal mimochodem na svém blogu výstavu velmi podrobně a čtivě shrnula, takže necítím potřebu nic detailně rozepisovat a případné zvědavce si dovolím nasměrovat k ní~


Aby toho neměl člověk na prohlížení málo, tak nějak se to sešlo, že se jen pár desítek metrů od Japanismu momentálně koná jiná výstava týkající se Východní Asie, Poklady staré Číny (8. 8. – 9. 11.). Císařskou konírnu zdobí rituální nádoby, porcelán a šperky ze zlata či nefritu mapující umělecký vývoj Číny od neolitu až po dynastii Čching. Přivezeni byli dokonce dva terakotoví vojáci, kteří původně strážili hrobku prvního císaře dynastie Čchin. Jste-li tedy zrovna kulturně naladěni a máte možnost se na Hrad podívat, určitě si nenechte ujít ani tuhle expozici. Protože jsou v obou případech popisky kromě češtiny a angličtiny také v japonštině či čínštině, pro studenty daného jazyka výstava znamená skvělou možnost prázdninového procvičení slovní zásoby, o které se domníval, že ji nikdy nevyužije, nebo machrování před rodinou. Já chytala deprese, kolik znaků jsem už stihla úspěšně zapomenout. A to mě JLPT teprve konečně čekají – mozek nechápe, že definitivně zapomenout může až potom!

Artefakty jsou sice rozmístěny v prostoru pouhé jedné místnosti a není jich proto mnoho, jsou ale opravdu zajímavé a za mých pěkných studentských 60 Kč to rozhodně stálo. Jestliže mě na Japanismu mírně zlobilo šero, na Číně jsem si teda ale teprv zamžourala. Nejvíce mě zaujala hedvábná roucha a samozřejmě dva zástupci terakotové armády. Člověk si tak před nimi stojí, vzpomíná na všechny ty filmy, ve kterých tihle maníci oživnou, a pociťuje mírné nevysvětlitelné záchvěvy nervozity. Stála jsem a hleděla na vojáka a voják dřepěl, charismaticky se usmíval a hleděl na mě. A já potom šla koukat do sousední vitríny, ale po chvilce mi to nedalo, tak jsem se k vojákovi vrátila a hleděla na něj dál, čímž už jsme utvořili trojúhelník, protože mé počínání zaznamenal jakýsi pán a ten zase hleděl na mě i na objekt mého zájmu a tiše nechápal.


A tématický i k letáčku barevně ladící úlovek: další výplň do knihovničky.


Proč si to dělám? Proč? Každý rok inteligentně zapadneme hned z rána do Luxoru a já potom musím úlovek vláčet celý den s sebou. Každý rok si nadšeně koupím nějakou nově vydanou učebnici s tím, že "letos už určitě budu mít volnější program" a trochu se sebevzdělám, a nakonec je z toho každým rokem stejně jen a pouze vycpávání volných míst v knihovně, protože čas očividně nebyl, není, a až do důchodu nebude.
A vtipné je na tom tentokrát i to, že jsem se ještě před několika měsíci zákeřně posmívala spolužákům s tím, že já se svým plánovaným přeorientováním na jediný obor klasické japonštině vyhnu, zatímco oni budou potit krev, a pak si koupím tohle. Checht.

úterý 5. srpna 2014

Giveaway vol. 2 a puntíkatá novinka


Jak tak koukám, vyskytuju se na fotce díky fólii na puzzlích taky. Proto musím zdůraznit, že mě v případě výhry neobdržíte. Nebojte.
Tak konečně zase přicházím s jedním krásně česky vyskloňovaným giveawayiem, kterým snad potěším zejména čajomily. Měla bych asi na úvod začít všemi těmi řečmi, jak vám tímto chci poděkovat za přízeň a vaše zajímavé, vtipné a milé komentáře, ale to vy dobře víte, jak moc si jich vážím, no ni?~
Výherce dostane roztomilou blbůstku na doklady, něco dobrého k ochutnání na zub a na pití, několik balení Nestlé ふわラテ s příchutí mačči a také jedno balení pravé japonské organické mačči. A též obrovské puzzle s japonským motivem o tisíci kouscích. Musím se přiznat, že mě už teď zajímá, kolik mi za to pošta naúčtuje :D 
Proč tolik zelených dobrot? Několik mých článků se v minulých měsících zabývalo šálky s touto brčálovou tekutinou a já stejně jako minule zvolila za náplň výherního balíčku věci, které nějak reprezentují tento blog a o kterých jsem se zde zmiňovala. Pokud jsem vám tedy svými příspěvky dělala chutě nebo ve vás vzbudila zvědavost, chci vám dát rovněž možnost to všechno ochutnat bez nutnosti utrácet.


Možná si navíc z minula vybavujete, že nemám ráda takové ty klasické podmínky typu "musíte mě odebírat tady a tam a sdílet tento článek všude, kde se vyskytujete, nejlépe ho vytisknout a nalepit na domovní dveře nebo si s ním vytapetovat pokoj či toaletu". Samozřejmě že mě všichni mí pravidelní čtenáři a odběratelé neuvěřitelně těší, ale blogování přece není o žádném "Gotta catch them all" :) Podmínkou účasti mého giveawayie tedy bude bojová hra tvořená několika otázkami. Všechny odpovědi jsem v minulosti zmiňovala a jsou proto zde na blogu k dohledání. Pakliže odpovíte na všechny správně, jste zařazeni do slosování. Přiznejme si, možná to nebude ten nejlehčí giveaway, kterého jste se kdy účastnili, ale na druhou stranu asi zase nebudete mít v případě účasti příliš velkou konkurenci.
1) Začneme něčím lehoučkým. Kdo můj blog sleduje alespoň krátkou chvilku, určitě nebude mít problém dát dohromady pět věcí, které mám ráda.
2) Na kterou celebritu se se svými zoufalými nebo nadšenými zvoláními obracím častěji než na klasického "Boha"? Jinak řečeno, moje obvyklá forma apostrofy.
3) Teď jedna těžší. Během výuky japonštiny s kolegou Astrakem jsme jako motivaci pro ne-až-tak-pilné studenty vytvořili děsivou roli, jejíž násilně zvolený představitel se stal v hodinách ústřední postavou příkladových vět a získal rovněž další nemilá privilegia. Jaký byl název této hodnosti?
A protože mě třetí otázka hodila zpět do učitelského módu a já nechci, aby někdo opisoval, odpovědi přijímám pouze ve formě emailu (klik na obrázek). Protože se bohužel maily občas ztrácí, raději mi prosím nechte krátkou zprávičku o případné účasti i zde, v komentářích.
email
Giveaway platí pro Českou republiku a bude ukončen v pondělí 1.9., výherce bude vybrán náhodně a to buďto pomocí random.org nebo lístečkové slosovací metody. Záleží čistě na tom, jak moc budu líná. 
Giveaway byl ukončen!

Od minulého giveawaye, který jsem pořádala ku výročí 30 000 návštěv, se čísla poněkud posunula a já úspěšně minula všechna další pěkně vypadající kulatá čísla, takže teď neslavím žádný mezník. Opět jsem si samozřejmě procházela zajímavá klíčová slova, podle kterých ke mě návštěvníci přicházeli v uplynulých měsících, a byla jsem poněkud zklamaná ztrátou kreativity vyhledávajících, protože nejzajímavějším heslem byla "cínová tyč elyt" a díky minulému příspěvku též několik pornograficky zaměřených slovních seskupení.
Protože v příštích dnech oslavím osmileté blogovací výročí, seznala jsem, že je na čase rozšířit své působení. Toto rozhodnutí následoval několikadenní maraton mlácení hlavou do stolu psaní templatu, photoshopování blbůstek a tvoření něčeho až odpudivě pastelového s názvem (Ne)významné drobnosti.

http://nevyznamnedrobnosti.blogspot.cz/

Pokud byste mě rádi sledovali i v mých každodenních trampotách, které se netýkají výhradně Asie, japonštiny či asijských nákupů, jste srdečně vítáni~ Jak to zatím vidím, čekaly by vás v takovém případě mé sarkastické zápisky, postřehy, recenze a názory na vše možné, od čtiva, přes kulturní akce až po nějaké ty dívčí věci typu přírodní kosmetika nebo zdravá krmě. Zatím jsem ale bohužel se svým novým doupětem ve fázi holobytu.

Možná jste si všimli, že jsem to celé překopala i tady. Vězte, že hledíte na plody mé týdenní práce a pokud něco zlobí, prosím upozorněte mě~

sobota 2. srpna 2014

Korejská hudební porn... videa

Korejskou hudební scénu už příliš podrobně nesleduju. A když už sleduju, tak nereaguju. Ovšem po zhlédnutí následujícího videoklipu mi opravdu málem vypadly oči z důlku a výjimečně to tento týden nemělo nic společného s migrénou. Abychom se o zmíněném videu mohli bavit dál, na úvod vás vyzvu, abyste se také podívali na MV od 4L k jejich nejnovějšímu singlu Move. Je to pouhopouhé hudební video, nicméně jste-li právě uprostřed jídla, raději pozor a pořádně kousejte, aby vám náhodou překvapením sousto nezaskočilo.


Jak samozřejmě člověk tuší a jak mě v detailu poučili Zoey a kolega Astrak, skupiny s tuctovou hudbou zaměřující se pouze na vizuální stránku, konkrétně dívčí tělo, tu byly vždy. V posledních letech ale pozoruju znepokojující trend: máme tu čím dál tím hubenější děvčata, stále těsnější short shorts a čím dál tím provokativnější videa. Tož za pár měsíců se třeba dočkáme i nějakého doprovodného hudebního porna, jestli se momentální vývoj nezastaví.
Já opravdu nejsem žádný puritán ani moralista, ale co je moc, to je příliš. Vůbec mi nevadí nově využitý prvek lesbického podtónu, jde mi o ty záběry na jisté spoře oděné části ženského těla a tedy fakt, že se v oblasti korejského popu stále ve větší míře stává hudba snad až tím posledním, na čem záleží. Protože přece "sex prodává".

Očividně nejsem jediná s podobným názorem
Znepokojeně jsem sledovala už MV Marionette od Stellar, kdy se již tradičně velmi hubené dívky nakrucovaly na kameru a ukazovaly svůj podvozek ze všech stran. Obě hudební videa byla korejskou stranou hodnocena jako 19+, což nicméně nikomu nebrání se ke klipu dostat například prostřednictvím Youtube, takže je takové omezení naprosto zbytečné a spíš jen "aby se neřeklo".

Tenhle "přesexualizovaný" koncept začaly původně prosazovat zejména skupiny jako Nine Muses, Girls Day nebo AOA, v poslední době ho ale přejímají i další.
Samozřejmě je to celé trochu sporné vzhledem k tomu, že by se dalo argumentovat, že mám dvojí metr. Zatímco chlapecká uskupení běžně pohazují pánví do všech stran a já to taktně nekomentuju, u slečen mi to vadí natolik, že se ozvu. Jenže je tu jeden drobný rozdíl v práci kamery: opravdu běžně neuvidíte, že by větší část videí mužských skupin sestávala takřka výhradně z detailních záběrů jejich těsně obtažených genitálií. Místy se něco mihne, tím to ale končí. U Move je ovšem celé video založené na zobrazení vybraných partií, zkrátka sexuální objektivizace ženského těla v celé své kráse. Pozadí, poprsí, sem tam i nějaký ten obličej, aby se neřeklo. Protože určité části ženy očividně zvednou prodejnost čehokoliv.
Zdroj
Na jednu stranu můžeme na k-popové scéně pozorovat oblibu až absurdně roztomilého a dětského konceptu, zářným příkladem budiž například Orange Caramel, na druhou stranu zde pak máme výše zmíněné spoře oděné děvy. Co je úspěšnější?
Údajně paradoxně není v prodejnosti a celkové úspěšnosti obou skupin příliš veliký rozdíl. Podle grafů za rok 2013 (až do února 2014) měly například obě skupiny podobnou návštěvnost na Youtube u svých nových MV, podobně se umisťovaly v žebříčcích a jejich hudba byla zhruba stejně stahována. Větší rozdíly můžeme vidět jen v tom, že se o skupinách se "sexy" konceptem více píše a mluví, jelikož jsou poměrně kontroverzní. Pro korejskou společnost tím spíš. Na druhou stranu, méně provokativní skupiny mají širší fanouškovskou základnu. Jelikož se naskýtá problém přesně určit, kde leží hranice mezi "sexy" a "ne-sexy" konceptem, údaje mohou být místy nepřesné, poskytují nám nicméně možnost udělat si přibližný obrázek.

Jako už tolikrát dříve, kroutím hlavou nad směřováním korejské hudební scény a vyloženě se děsím, co dalšího nám budoucnost přinese. Nicméně, po delší době se obracím přímo na vás, mé čtenáře: jaký je váš názor na aktuální vývoj korejské hudební scény, videí nebo konkrétně klipu od 4L?

P. S. Zkuste Move ukázat nějakému mudlovi... reakce jsou k nezaplacení ^^
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely