čtvrtek 26. června 2014

In the process of becoming a flamingo (Manic Panic x Directions)

Mám to za sebou, ale dokud neuvidím diplom, ničemu nevěřím. Přijatá jsem byla na oba obory, tak ještě můžu pár měsíců váhat.

Stále se nicméně nacházím ve stavu absolutní deziluze, který nehodlám veřejně vysvětlovat, moje pocity by se ale daly vystihnout slovy "fuck it all", pokud už to mám říct takhle naplno. Protože očividně jakkoliv se člověk roky snaží, stejně se vždy může něco pokašlat. A fyzický následek tohoto rozpoložení?
S vlasy mi nikdy nikdo nic nedělal, za celých dvaadvacet let mé existence, protože když už jsem na to měla věk, neměla jsem na to jaksi ve vhodném stavu ty své padavé vlasy. Něco se ve mě ale i přes potenciální riziko plešatosti zlomilo. Den před obhajobou jsem si nechala hlavu jen s mírnými záchvěvy nervozity z výsledku odbarvit (přinejhorším to kadeřnici zůstane v ruce, že), s mokrými jasně žlutými vlasy následně odkráčela domů a tam si na sebe namatlala růžovou barvu jako nejvyšší protest proti společnosti. V mysli jsem měla určitý velmi světlý pastelový odstín růžové do oranžova... kterého se mi jako zázrakem přesně podařilo dosáhnout. Nahoře mám tedy své tmavé blond, nyní též do růžova, dole tento pastelový fluff.

Článek o něčem takovém, jako je západní kosmetika či péče o vlasy, ode mě jen tak neuvidíte, protože se o takové věci zkrátka nezajímám. Jednou to snad ale společně přežijeme, protože... jedná se růžové vlasy, lidi! Pro mnohé možná věc nezajímavá, já jsem ale nadšená jako malé dítě ^^

Po druhém odbarvení to bude jistě hezčí, nyní se ale musím spokojit s tímto.
Čekala jsem, že se za mnou bude otáčet více lidí než obvykle, paradoxně ale fascinuju spíše malé děti, které jsou ochotny i kráčet pozpátku, jen aby si mě mohly déle prohlédnout.

Samozřejmě jsem na prvotní otestování musela zvolit tu nejšetrnější možnost a rozhodla jsem se tak pro semi-permanentní barvu Manic Panic, odstín Cotton Candy, který jsem zapomněla vyfotit. Výhodou barev Manic Panic je velmi malá agresivita díky vcelku přírodnímu složení (má to jen jednu vadu na kráse - methylparaben). Značka se navíc honosí označením "veganské", což sice nevím, k čemu mi to má v praxi být, ale tak asi pro dobrý pocit. Všeobecně se tyto druhy barev označují jako vegetable-based a tak to není žádný chemický koktejl, při pohledu na složení mi ale toto spojení se zeleninou přijde poněkud nadnesené.
Ohromnou nevýhodou je malá výdrž a v důsledku toho tedy i poměrně vysoká cena (cca 240 Kč za balení), která může odradit kohokoliv, kdo by chtěl nosit podobné barvy na častejší bázi. Chce-li člověk, aby daná barva nějak vypadala, musí to na sebe skutečně plácnout jednou týdně a rozhodně si nemůže mýt vlasy každý druhý den. Mně balení vyšlo nadvakrát, protože mám vlasy nad ramena, pro lidi s bujnějším porostem je to ale doslova finanční sebevražda. I když zase, má to něco do sebe, vlasy jsou potom neuvěřitelně hebké a příjemné, protože Manic Panic barvy jako by byly už samy o sobě naředěné s kondicionérem. Navíc cítím potřebu zmínit, že mi tahle barva zafungovala jako lepidlo a po pěti letech jsem tak byla absolutně bez sebemenších padacích problémů. Huh.
Po vypotřebování balení mi ale bylo jasné, že buďto můžu začít rozprodávat svůj majetek, abych měla na Manic Panic, nebo musím chtě-nechtě risknout použití o něco agresivnějších barev, které mají zhruba dvojnásobnou výdrž.


Proto další na řadu v testování přišly barvy Directions, odstín Carnation Pink. Balení stojí sice o chlup méně, ale zase je o něco menší. Jelikož vydrží až dvakrát déle a barva je velmi, velmi výrazná, musela jsem ji pro správně pastelový efekt zředit s kondicionérem, a proto to ve výsledku vychází finančně nesrovnatelněji lépe. Protože jsem chtěla jaksi vyvážit vyšší agresivitu barev, zvolila jsem přírodní kondicionér od Alverde, s citrónovými květy a meruňkou. Má správnou hustotu a krásně voní~ Abych dosáhla přibližně stejné barvy jako Cotton Candy od MP, musím ji zředit s kondicionérem v poměru zhruba 1:2 či ještě víc, (větší množství kondicionéru) pokud chci opravdu pastelový odstín. Když jsem rozředila méně, paradoxně s kondicionérem vytvořila tak silnou kombinaci, že svítila daleko více než nerozředěná, což je sice proti vší logice, ale je to tak. S tímhle si tedy ještě užiju spoustu zábavy, než to dokonale vychytám. Další hokusy pokusy plánuju páchat den před promocemi, čili pokud se to nepovede, fotografie budou opravdu.... památeční. Později hodlám experimentovat i s jinými barvami, ale co jiného by více razilo v kombinaci s talárem než právě růžová? >:)

Verdikt: Manic Panic byla skvělá barva na první použití. Nic se nemuselo míchat a je šetrná, bohužel na to, jak krátce vydrží, je to opravdu drahá a nepraktická záležitost. Pro dlouhodobější používání to chce asi opravdu něco silnějšího, například barvy od Directions, které mi prozatím skvěle vyhovují jak svými vlastnostmi, tak cenově~

Co se mého života jinak týče, snažím se pomalu uklidnit, získat zpět schopnost spát více než několik málo hodin v kuse, setřást ze sebe stres a začít se těšit na prázdniny. Též plánuju nakoupit dárečky pro všechny, kdo v poslední době oslavili narozeniny, a začít se konečně věnovat přátelům. Začínám se připravovat i na větší věci jako je moje obvyklá několikatýdenní návštěva Prahy a s tím spojená účast na Natsuconu, ale i maličkosti, jako je třeba Festival čaje, na který mě upozornila Figurka~ ^^

sobota 14. června 2014

Zprávy z bojiště (totiž z cesty za titulem)

Ze dvou třetin už jsem tam. Tož snad dorazím až do cíle.

Ohledně japonštiny
Státnice jsem přežila. Bylo to lepší, než mnou původně předvídaný scénář, že se zaseknu, s knedlíkem v krku nebudu schopná mluvit a zoufalstvím se rozbrečím. S prváckou gramatikou jsem ale nakonec zvládla říct několik vět a asi dvakrát tolik "nevím" a "nepamatuju se". Hlavní zásluhu každopádně přikládám dvojici N+W-sensei, protože ti byli prostě úžasní. N-sensei mi, když jsem jí sdělila své obavy z průběhu ústní části, na oplátku sdělila fáze zoufalství jejího manžela, což mi kupodivu opravdu pomohlo ^^' Náladu mi navíc zvedal i W-sensei a jeho kouzelné naléhání, ať s tímhle oborem pokračuju~

I během učení jsem se místy opravdu pousmála. Třeba když jsem do hlavy vtěsnávala informace o ekologických problémech Japonska a narazila též na zápisky o Akihitovu drobném faux pas, kdy dostal darem od americké strany rybku bluegill a vypustil ji v Japonsku. Rybička totiž zejména v jezeru Biwa všechno ostatní sežrala a chudák císař se musel oficiálně omlouvat. Nebo se mi do hlavy vryly takové ty historické paradoxy typu "válka s Ruskem se odehrávala především v Číně, válka s Čínou v Koreji".
Ono díky absenci otázek jsme byli nuceni naučit se opravdu vše, protože si člověk nemohl být jist, na co narazí. Takže si s vámi můžu v případě zájmu pomluvit klidně i na téma užívání antikoncepce mezi mladými Japonkami. Děsí mě, že to v té hlavě stále je, drží se to zuby nehty a odmítá to přenechat prostor důležitějším věcem, třeba schopnosti složit dohromady českou větu nebo nezapomínat po vaření vypnout plyn.
Původně jsem si myslela, že jsem si jednu otázku vytáhla opravdu... nehezkou, ale když následně spolužáci sdíleli ty jejich úžasnosti typu "fonetický inventář a fonologická pravidla", prvotní názor jsem přehodnotila.

Ohledně angličtiny
Anglické státnice jsou na UPOLu pro dvouoboráře kruté. Děláme totiž jednooborářské státnice. A to někteří mastři (Lucí!) musejí zvládat i troje. Ano, troje státnice po sobě, prostě UPOL style. Už teď, kdykoliv se snažím usnout, hlavou se mi víří úryvky zápisků či kusy děl a mozek ne a ne zastavit, nedovedu si tedy představit, že bych toho v mozkovně nosila ještě o třetinu navíc. Každopádně, je to fraška. Kdo má štěstí, nějak projde, a kdo nemá... může být naučený jak chce, ale chytne-li stejně špatně naladěnou komisi, jako se to povedlo nám, může titulu nanejvýš tak zamávat. Jeden ze zkoušejících se na mě například za celých 15 minut ani nepodíval. Milé.

Učení anglické literatury mi tak nějak zkazilo veškeré iluze. Například na Alenku jsem se před jejím přečtením dívala jako na potenciálně zajímavé dílo. Po přečtení jsem si myslela cosi o krávovinách a obdivování knih jen proto, že nám během života řekli, že bychom je obdivovat měli. A po nastudování údajů o Carrollovi už v tom vždy uvidím jen zmatený počin jednoho pedofila.
Krom toho bych řekla, že zhruba 40% spáchalo sebevraždu. Co to to čtení a psaní s lidmi dělá? A neměla bych se bát o život, když právě tvořím článek?
Spousta knih bych navíc měla mnohem raději, kdyby se mi nikdo nesnažil vnutit svůj názor, jaký mají skrytý význam. Poezii jsem začala brát na milost několik dní před státnicemi a tento stav trval skutečně jen těch několik dní, protože se mě právě u literatury rozhodli potápět na tom, na co je která báseň metaforou. A na vlastní názor se opravdu nehrálo.

Opravdu si myslím, že jsem nikdy na internetu nenarazila na nic pravdivějšího.
I kdybych na to měla v jiném životě potřebné schopnosti a nápady, pravděpodobně bych se bála napsat knihu ze strachu, že by se ji mohl někdo o sto let později pokusit analyzovat.
Hrozně se těším, že si v příštích týdnech konečně budu moct číst klasiky dle vlastního výběru a nikdo mi do toho nebude kecat~

Co mi studium dalo?
Během posledních několika měsíců plných stresů, které jsem nikdy nevěřila, že bych byla schopná vydržet, zejména averzi ke studiu. Pocit zbytečnosti. Zhnusení školní byrokracií. Zhnusení systémem státnic. Zhnusení zhnusenými znuděnými zkoušejícími. Za oněch posledních pár měsíců též 10 kilogramů tělesné hmotnosti. Zdravotní potíže. Pocit beznaděje ohledně vlastní budoucnosti.
Ale i skvělé chvíle s těmi nejúžasnějšími přáteli a báječné hodiny plné smíchu, což se týká především japonštiny a spolužáků z tohoto oboru. Spoustu opravdu zajímavých informací, přednášek a možná i nějaké to zlepšení vlastních schopností.

Suropakia nyní i virtuálně
Interní vtípek vzniklý už před mnoha lety kvůli drobné chybě při psaní katakany se nedávno rozrostl i do virtuální podoby a na Facebooku se zrodila stránka Suropakia. Pokud byste se tedy chtěli přesvědčit o neobvyklém smyslu pro humor, který je našim studentům vlastní, a přečíst si historky z hodin a jiné žertíky, máte příležitost~
(z Facebookových stránek Suropakie)

pondělí 2. června 2014

Roztomilosti od Dášenky z Roztomilostí

Z nepochopitelného snu o cestování japonskými vlaky jsem se dnes vzbudila do zvuku zvonku. Sklusala jsem si do přízemí pro "balíček", jak zásilku obřích rozměrů nazvala pošťačka, a když jsem viděla, jak a čím je dekorován, a docvaklo mi, od koho a co to je, byla jsem hned dokonale čilá a probraná.

Potřebné vysvětlivky a dojaté ramcání:
Před několika dny mě Dášenka v tom nejlepším slova smyslu absolutně šokovala svým článkem, v němž kromě zprávy o kouzelném giveawayi, který momentálně pořádá, zveřejnila rovněž několik vět o tom, jak jsme ji po dobu jejího pobytu v Japonsku spolu s Figurkou a Vitou těšily svými komentáři, a proto nám něco pošle. Už tehdy se mi naprosto zastavil mozek nad tím, jaktože když JÁ čtu poutavé články, dozvídám se zajímavé věci a můžu si prohlížet spousty fotek (dokonce mi byla jedna s Gacktem adresována!) mám za to ještě dostat odměnu? O.o Připadalo mi to absolutně nereálné a najednou jsem ho držela v ruce, zatímco jsem brala nedočkavě schody po dvou, studujíc medvědí samolepky a konstatujíc, že je to opravdu macek.
K účelům okamžité dokumentace jsem vzala do rukou foťák a zjistila, že jsou baterie jako vždy mrtvé a ani jedna náhodně složená čtveřice ze všech nabíječek, které se mi momentálně libovolně válely po zemi, není správnou kombinací vedoucí k funkčnímu přístroji. Klasika. Samozřejmě musí být zataženo tak extrémně, že je tma pomalu jako v noci, což mi nikdy asi nebylo líto víc. Ani Photoshop navíc moc nezabojoval a přitom tyhle věci by si tolik zasloužily krásné fotky. Balík od Dášenky totiž naprosto dostál názvu jejího blogu, jsou to opravdové Roztomilosti~ Jak už jsem jí psala, kdyby to nebylo vyloučeno (pakliže se nechystá druhý příchod jakéhosi spasitele), asi bych uvažovala o svém potenciálním těhotenství, protože takhle naměkko jsem nebyla, ani nepamatuju. Opravdu mi šly slzy do očí.

Gigant!
Á, kdo má srdce tohle odlepovat a riskovat poničení? -> Rozkucháno jinudy.
Čím jen jsem si tolik krásných věcí, takovou hromadu, zasloužila? Těším se na okamžik, kdy konečně budu mít jednak čas, za druhé možnost tyhle demonstrace lidské dobroty, které mi v posledních měsících okolí předvedlo, oplácet a též tak šířit radost dál. Na své dluhy vůči lidem nezapomínám, ale čas od času se stejně stane, že mi od někoho přijde krásný pohled k nějakému svátku a já se zmůžu akorát tak na face-palm, protože například Velikonoce se mi kvůli škole úplně vykouřily z hlavy.

Sáček: "For You, May Your Days Be Filled With Happines
Ely (jistě zcela adekvátní rekace): "Oh my God, Oh my ******* God!"

Hello Kitty na růžovém origami jeřábovi, překvapivě měkounký donut a kočička z edice すみっコぐらし z UFO catcherů, řekla bych. Koncept posledního zmíněného mě zabil: zvířátka žijící v rohu, mám-li to nějak volně přeložit. Typicky japonské, nebo se to zdá jen mě? Dohledávala jsem si další informace a narazila jsem na oficiální stránku, kde si můžete prohlédnout další druhy a následně objektivně uznat, že moje darovaná kočička je prostě nejroztomilejší O:)


Maličké mačča Kit Katy v Hello Kitty balíčku, maska na obličej (i s návodem k použití ^^), složky s Miffym a あぶらとり紙, totiž papírky odstraňující mastnotu z obličeje. Jsou ukryty v překrásném zářivém zlatém balení s gejšou na obalu, protože se v minulosti tradičně používaly výrazně nalíčenými herci kabuki a právě gejšami, aby se v horkých letních dnech... neroztékali.

<3

Tohle mě docela šokovalo. Též ten obličej znáte? A říká vám něco jméno Dakota Koti, královna Photoshopu, jedna z "living dolls", kterými se v poslední době zabývaly i naše média? Well, Dakota made it! Opravdu mi poklesla čelist.



Pusa mi ale spadla až kamsi na hruď i podruhé u těchto stránek. Dášenka se mi původně snažila sehnat přímo časopis o hubnutí, protože zná mé zvrácené zájmy, a ještě jednou jí za ochotu moc děkuju. Jelikož se ale koupě nepodařila, poslala mi alespoň toto ďáblovo dílo, prý "na prolistování". Ona je to nakonec ale přesně trefa do černého! V této červnové Popteen, tedy v jednom z nejprodávanějších časopisů pro japonské náctileté slečny vůbec, je několik stran věnovaných podobným fotografiím modelek i s mírami a nápisy jako, teď se držte, "zkuste se změřit a bavit se tím, že je porovnáte se sebou"! What the... Ano, pojďme se všechny změřit a porovnávat se s profesionálními modelkami, určitě to bude skvělá zábava.

Každopádně, ještě jednou děkuju, Dášenko, hrozně si toho vážím. Hrozně hrozně moc. A kdybys slyšela, co všechno jsem při rozbalování vykřikovala a jak jsem tu poskakovala, asi by ses docela bavila ^^' Udělala jsi mi slovy nepopsatelnou radost~


Závěrem část mých vlastních nákupů: obří háčkovaný límeček za dvacku a sukně za nějakých 70 Kč s tím, že to přece na obrázku vypadá dobře a nositelně. No... myslím, že budu muset jet letos na Gay Pride, abych si ji na sebe vzala alespoň jednou, než ji zasrčím někam dozadu do skříně.

Už jsem říkala, že když se učím, chodím po bytě? Takže zapínám pedometr a jdu si dát svých dnešních 15 km.
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely