pátek 11. dubna 2014

Ryby, knihy a Pokemoni v bytě

31. 3. mi ve večerních hodinách tuším poprvé v životě volal bratr. Během chvil, kdy jsem z kabelky vyhazovala jednu věc za druhou a snažila se prodolovat k mobilu, vyzváněl přístroj tolikrát, že mi bylo jasné, že se děje něco vážného. Po bratrově pádu do mé záhadně nezrušitelné hlasové schránky (přesně ve chvíli, kdy jsem mobil vítězně vylovila) jsem hovor okamžitě se srdcem až kdesi v krku opětovala, abych se dozvěděla, kdo umřel. Z druhé strany zaznělo: "Tak co, už chytáš Pokemony?".

Po dobu několika málo dní Google spojil síly s Nintendem a vymyslel, jak dospívající jedince a mladé dospělé po celém světě nárazově vrátit do dětství a zároveň je nenásilným způsobem dotlačit ke stažení aplikace Google Maps. Tak co, ptám se i já, chytali jste začátkem měsíce po ulicích Pokemony? Já ne, byla jsem na koleji a wi-fi je tu zakázaná. Bratr za dva dny nachytal veškerou potřebnou drobotinu pouze v prostorách našeho bytu. To aby se člověk bál, že vyleze z pokoje a zakopne o Bulbasaura.

Na druhou stranu, alespoň bych měla jakýs takýs kontakt s (pseudo) zvířecí říší. Moje ruce touží hladit hebký kožíšek tak, že dosahuju úrovně Lennyho (O myších a lidech) a přitom nejbližším zvířetem je mi momentálně kolejní kočka, kterou vidím jedenkrát do měsíce, a několik centimetrů čtverečních naporcované ryby v suši v Regio Jetu, se kterou se opravdu nepomazlím. To vám je vůbec zajímavá věc - týden co týden dostávám suši jiné kvality (oschlé x delikatesní), v lišícím se obalu (uniformní černý x barevný), s odlišnými hůlkami a s jiným druhem sójové omáčky (smrtelný-hřích-ve-formě-rybičky x chutná záležitost v hranatém obalu). Každopádně když už jsem u toho, pojďme se bavit o rybách. O velrybách.

Od roku 2010 se Japonsko kvůli (vel)rybolovu soudí s Austrálií, přičemž právě teď, začátkem dubna, spor u Mezinárodního soudního dvora Japonci prohráli. Než se tak stalo, zarputile tvrdili, že velryby vědecky zkoumají, a je proto nezbytně nutné, aby je při tomto aktu i zabíjeli... a proč je potom následně nesníst, že. Z rozhodnutí soudu musejí lov s okamžitou platností pozastavit, což je zlomový okamžik pro všechny členy hnutí Greenpeace, poměrně potěšující zpráva pro všechny osoby s kouskem srdce a neuvěřitelná úleva pro všechny milovníky Japonska, které už nebaví odpovídat na "A to víš, že ti Japonci loví a jedí velryby?". Nicméně, ono prý stejně už není velrybí maso v Japonsku tolik populární. A přiznejme si to, vzhledem k celosvětově nad limit dvojnásobně zvýšeným hodnotám rtuti ve všech druzích rybího masa bychom si i my měli čas od času rybu odpustit. I pakliže do sebe k večeři neládujeme zrovna plejtváka.

O zkouškách a všem, co ještě musím úspěšně splnit, se raději moc vyjadřovat nebudu, neboť by mi hrozil emoční kolaps. Jelikož se ale státnice děsivě blíží a ze seznamů četby na anglistiku začínám mít takřka noční můry, nějak se mi v mysli o slovo přihlásila i myšlenka seznamu přečtených knih na japonštinu. A teprve potom se mi v mozkovně na kontrolce "panika" rozzářila ta správná červeň, když jsem si uvědomila, že jsem vlastně téměř nic nečetla. A co jsem četla, to jsem zapomněla. A co jsem zapomněla, toho na internetu obsah nikde nenajdu, protože prostě "japonská literatura".
Jelikož mírně pochybuju, že by se mi podařilo zopakovat loňský literární triumf (kdy jsem poprvé šla na zkoušku takřka nenaučená a Áčko jsem dostala za to, že paní profesorka při mém nestydatém lhaní o obsahu knihy prohlásila, že si už patrně sama děj moc dobře nepamatuje), musím se snažit co nejrychleji sehnat co nejvíce knih s co nejnižším počtem stran. Tuto definici docela splňuje Pět japonských novel, obsahující zcela překvapivě pět japonských novel - díla Higuči, Jokomicu, Iwana, Kawabaty a Tanizakiho.
Pět japonských novel mají dle spolužáků, kteří už sbírku všichni četli, k dostání úplně všude. Patrně proto je nevede ani naše městská knihovna, ani knihovna ostravská, ani univerzitní knihovna UPOLu. Svůj ledový naštvaný pohled jsem proto přesunula z katalogů knihoven a spočinula jím na nabídce Aukra, kde jsem naprostou náhodou objevila i Verše psané na vodu za dvacetikorunu.
Teď mi ještě někdo řekněte, KDY si mám najít čas to číst.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely