neděle 30. března 2014

Naposledy o zeleném zázraku (Sypaný čaj - "matcha china")

Myslím, že povídáním o čaji jsem vás už nudila dostatečně a spolu s tím, jak se mi dává do pořádku pazoura, je na čase se vrátit k balíčkům, nákupům, knihám a zážitkům. Dá-li Gackt. Proto je tento článek na dlouhou dobu, ne-li tedy na vždy, poslední ze série mých příspěvků o japonském čaji a jeho cizokrajných podobách. Referovala jsem o svých zkušenostech s pravou japonskou maččou, zpravila jsem vás i o možnosti zakoupení téměř totožné lahůdky z korejských čajových farem. Do třetice všeho čajového mi chybělo pouze vyzkoušet čínskou variantu práškového zeleného čaje, o které jsem se naposledy předpojatě vyjádřila v tom smyslu, že se necítím dostatečně odvážná k jeho testování. A tady zasáhl osud, nebo přesněji firma Sypaný čaj, když mi nabídla ochutnání jejich čínské varianty japonské mačči, kterou k nám dovážejí a nabízejí ji tak i českému zákazníkovi bez možnosti nebo chuti objednávat přímo od zdroje ze zahraničí. Při cenovém srovnání s nejlevnější čínskou "maččou" z eBaye z toho samozřejmě ta od Sypaného čaje vychází dvakrát dráž, na české poměry se ale jedná o příznivou cenu.

Zanedlouho po domluvě mi dorazil dopis se dvěma pytlíčky (na řádné ochutnání skutečně požehnané množství) a moc milým vzkazem, který mi vlastně na stole leží pro rychlé spravení nálady doteď~
Jak jsem vysvětlovala už minule, s názvem čaje "MATCHA CHINA" je to poněkud ošidné. Odrůda to může být nakrásně stejná, ale dle všech dostupných informací se postupy zpracování ani kultivace rostlinky při pěstování v jiných zemích s těmi japonskými neshodují. Mnozí proto tvrdí, že by se čaj jako mačča označovat neměl. A to už opravdu nezmiňuju, že dle české transkripce japonštiny je to skutečně ošklivě vypadající "mačča" O:)


Nejsem si zcela jistá, zda to na všech monitorech dobře vynikne, ale při srovnání barvy prášku je možné vidět, že "matcha china", který jsem dostala možnost vyzkoušet, je ve srovnání s čajem z korejské farmy Soadawon tmavší a nemá tak výrazně zelenou barvu. Stejný rozdíl ve zbarvení bylo možné pozorovat i po přípravě nápoje. Ani pěna se nevyšlehávala zrovna nejlépe a tyto první dojmy celkově způsobily, že jsem na šálek zprvu hleděla opravdu nedůvěřivě. Čaj se na mě nicméně přívětivě usmíval, viz fotografie. Očíčka praskla, ale úsměv přetrvává ↓

Brčálový šálek potřetí.
Alespoň se snažím variovat pozadí, když už ta fotka vypadá pokaždé takřka identicky.
Na stránkách samotného Sypaného čaje se dočtete, že má tato čínská odrůda "výraznější a robustnější chuť". Nejsem si zcela jistá, zda to někdo skutečně před zveřejněním popisku degustoval, ale za mě osobně a za mé chuťové pohárky si dovolím nesouhlasit. Čínská "mačča" je oproti mnou vyzkoušené japonské i korejské jemnější a mému jazyku kupodivu více lahodící, než ostatní dvě zmíněné! Určitě je méně hořká/trpká. Přestože jsem tedy zprvu vůbec netušila, co čekat, byla jsem ve finále opravdu příjemně překvapená. A tak se nakonec stalo, že připravuju-li si například banánové smoothie a cítím se v danou chvíli jaksi spavě, sahám nikoliv po svém pytli korejské odrůdy, ale po vzorečcích tohoto čínského překvapení.
Použití do smoothie jsem si vůbec oblíbila asi nejvíce. I v případě, že vám nevyhovuje chuť klasicky připraveného nápoje a zatoužíte přesto těžit z jeho benefitů, stačí přidat do jinak výrazně sladkého koktejlu malou lžičku, jejíž chuť ve výsledku vůbec nepocítíte.

Utřu si tedy slinu při vzpomínce na odpolední smoothie (banány, domácí lněné mléko, konopný protein + mačča~) a uzavřu své dojmy s tím, že jsem opravdu moc ráda za příležitost tuto "čínskou mačču" ochutnat. A skutečně si pochutnat!

úterý 25. března 2014

Jedna ruka netleská

Možná si vybavíte, jak jsem si tu naposledy stěžovala, jak se letošního Japonského jara nemůžu zúčastnit. Že jen sedím doma, pěstuju si sval na pravé ruce a urážím mnohé rohy či kusy stěny, které se mnou přijdou do styku, zatímco se ve škole odehrává program, na který se já tak těšila. Můj kontakt s čímkoliv japonským byl násilně přerušen a to takřka dokonale - z důvodu návštěv doktorstva a nucených časných návratů domů jsem totiž nechodila ani na hodiny. Veškerá má energie byla věnována tvorbě bakalářky prsty pravé ruky. Tuto činnost se mi naštěstí daří zdokonalovat a nedostatky budu moct vypilovávat ještě tři týdny nejméně.
Denně načítám haldu studií o děsivém rozsahu stravovacích problémů Japonek a snažím se ignorovat, že si statistiky kolikrát protiřečí (beru to formou "nehodící se škrtněte"). Jsem zhnusena jak médii, tak mnoha aspekty japonské společnosti. Myslím, že nejlepší metoda léčby optimistického nadšení nějakou kulturou je začít danou filologii studovat. Tož se takhle denně hodiny mračím na monitor a život ubíhá kolem mě.

Akce Jara jsou ale naštěstí nahrávány a zaznamenány tak nejen pro příští generace, ale i pro moji "slightly crippled" osobu, jak mě vtipně nazývá jeden můj vyučující, na jehož hodiny se dohrabat zvládám. (Též "broken person" a při počítání osob v naší pracovní skupince jsem brána za půlku normálního jedince.) Moje důvěra ve schopnosti našeho japonštinářského divadelního souboru se ukázala být již tradičně oprávněná - Sněhurka a sedm samurajů nezklamala, a to ani ze záznamu. O kvalitách hry jsem nepochybovala ani ještě než byla zveřejněna na Youtube, po minulém příjezdu na kolej na mě totiž na stole čekal slovník, který byl na místě konání distribuovaný. A už ten mě málem zabil.


Obávám se, že mudlům bude i navzdory vysvětlujícím popiskům u videa mnoho kouzelných narážek a podobných skvostů unikat. Scéna s termoskou, narážky na profesorstvo... studenti jiných oborů pravděpodobně budou tápat i u drobných výslovnostních legrácek typu nahrazování písmena L za R, u pojaponštěných novotvarů nebo využívání specifické japonské gramatiky, kdy bylo například s pomocí "trpitelského pasiva" vykouzleno božské "polijeraremašita". Proto sdílím hlavně pro úzkou skupinu zasvěcených a ostatním se omlouvám, že zůstanou o tento skvost ochuzeni. Zároveň si ovšem dovolím jim poradit: pakliže chcete vidět ztělesnění kreativity, překlikněte na 52:00 a sledujte epický souboj!~


Mimochodem, je to naprostá blbina, ale jedna věc mě před několika dny z mého nicnedělání vytrhla a královsky pobavila: všimla jsem si, že na mě odkazuje jakési japonské pekařství Little Mermaid. U odkazu na novinky z jejich obchodu se jaksi nepochopitelně překlepli a posílají zvědavé zákazníky... ke mně! No, tady si tedy menu rozhodně nepřečtou, nebožáci. Mám tak nějak dojem, že tady ještě chvilku na nic zajímavého nenatrefí nikdo. A to mě opravdu moc zlobí a omlouvám se za to.

středa 5. března 2014

Poněkud nešťastné Japonské jaro

Toto pondělí v Olomouci odstartovalo Japonské jaro. Akce, na kterou jsem se rok nedočkavě těšila, započala přednáškou W-senseie o Kjúšú, na kterou jsem byla rovněž natěšená jako malá. A nakonec se nemohla účastnit, stejně jako dalších bodů programu tento týden. Stejně jako jistě úžasného studentského divadla týden příští, protože čtvrteční večer budu trávit ve vlaku, abych si mohla hned v pátek časně zrána zahřívat židli na ortopedii.
Článek datluju prsty pravé ruky, na levou jsem totiž velmi nešťastně v sobotu spadla při bruslení. Schytalo to rameno, zřejmě i lopatka a já se jen tak tak vyhnula operaci. Je mi hrozně smutno a mám pocit, že si posledních pět let někdo, kdo nahoře spravuje kartotéku u mé složky vytrvale plete razítko "radost" s razítkem "bolest". Nevím, jak úspěšně dostudovat, ani jak napsat bakalářku, ale ještě nehodlám propadat depresi. Vlastně vás chci hlavně jen pozvat na další zajímavé akce a přednášky Japonského jara, pro případ, že jste nic netušící Olomoučtí, nebo alespoň v příštích dnech do našeho univerzitního města budete mít cestu :)


Musím se ovšem přiznat, že tohle pro mě nevyvedené Jaro asi bude poslední, které prožiju se statusem studentky japonské filologie. Měsíce a měsíce jsem nad tím uvažovala a nakonec podala dvě přihlášky. Angličtina a pro jistotu i japonština s tím, že už jsem ale patrně vnitřně rozhodnutá vrátit druhý zmíněný obor do stadia koníčku a večerního samostudia a sebevzdělávání. Mé okolí mě za to bude nejspíš díky mým dosavadním výsledkům proklínat a zatracovat, ale já to tak zkrátka cítím. A celý život jsem chtěla dělat věci tak, jak je cítím, jakkoli iracionální se mohou lidem s jejich rozdílnými životy zdát. Nechci něco studovat jen proto, abych nezklamala lidi, na kterých mi záleží a které mám ráda. Sice mi hrozně moc budou chybět určité hodiny, určité okamžiky (jako například onehdá, kdy W-sensei názorně předváděl několik sloves typu "smrt nudou" - "mrtvola" na stole, na židli a podobně... nebo když má někdy povídavou a vypráví své kouzelné historky~) a někteří lidé... Uvidíme.

Jestli mi tento týden ale něco ukázalo, že i v těch nejhorších chvílích na mě čeká nějaká radost, byla to včerejší pošta, přesněji jedna obrovská obálka. A za tou obálkou i radostí stojí zase jednou Šavrda, poklad největší a člověk s obrovským srdcem snad ze zlata. Nic takového jsem nečekala a musím se přiznat, že jsem do roztomilé obálky s Hello Kitty nejprve zvědavě a nevěřícně dloubala prstem a sledovala, jak se papír vrací zpět do původního tvaru, díky čemuž mi bylo po chvilce jasné, co se skrývá uvnitř. Tak nádherný, tak roztomilý! Nejraději bych ho snědla ^^ Šavrda si s králíčkem a jeho balením i přiloženým dopisem opravdu neskutečně vyhrála. Ještě jednou obrovsky a od srdce děkuju <3

A ještě bych snad pro zajímavost zmínila, jak jsem pravděpodobně ostrouhala. Včera za mnou rozjařeně vtrhl bratr s informací, že právě koupil dva foťáky, ať prý se jdu podívat. Studujíc fakturu a divíc se zvolené červené barvě přístroje, skutečně mě zaskočila až celková částka, totiž 30,-. V CZC to patrně někdo popletl a fotoaparát v hodnotě tři a půl tisíce skončil v nabídce za patnáct korun. Objednala jsem si dva. Jelikož to ale na stránkách nechali opravdu dlouho a nákup provedli rovněž téměř všichni naši známí, dnes se obchod projevil jaksi bez sebeúcty a začal objednávky telefonicky stornovat. Naše rodina jim to z čiré zvědavosti a zlomyslnosti nebere a zákeřně očekává další postup. Chci své foťáky, bé~

P. S. Nedovedete si představit, jak dlouho mi trvalo tenhle článek napsat. Na pravé totiž od zkouškového zlobí vazy.
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely