Jelikož jsem vánoční svátky promarodila a nemohla tak absolvovat svůj každoroční relaxační proces v matičce Praze, byla jsem nucena svou tolik toužebně očekávanou dovolenou odložit až na začátek února, po zkouškovém. Nakonec to ale byla únorová simulace vánoční Prahy se vším všady a to hned z několika důvodů: jednak jsem viděla několik nesundaných dekorací; za druhé byla zima jak sviňa a docela mi zatrnulo, jak se země víc a víc zbarvovala do bíla čím více jsme se blížili do středu Čech; též jsem díky skvělé Iščině organizaci podnikala typicky zimní zábavu typu bruslení v ledových drahách Olympijské vesnice~
Když jsem zvážila klady a zápory, rozhodla jsem se navíc, že jiné datum už pro svůj odpočinek nikdy nezvolím a překousnu i předávání vánočních dárečků s dvouměsíčním zpožděním. Posunu-li totiž svůj příjezd tak jako tento rok, blog pak může dokonale dostávat svému názvu. Proč? K tomu se vrátím na závěr, nejprve vám toužím ukázat, jakými úžasnými roztomilostmi jsem byla obdarována~
Jeden z dárečků byl tématický
("nežij jen školou a vrať se taky ke kresbě a hudbě"), tvořený suchými pastely a náušnicemi ve tvaru houslových klíčů z fima, made by Iška. A opět jsem dostala diář s Molangem a samolepky, k tomu navíc lístečky s Rilakkumou! <3 Na těchto deníčcích je zkrátka úžasné, že nejsou vytvořené na určitý letopočet, takže nepoužiju-li ho zrovna letos, nemusím zemřít na výčitky svědomí, že jsem promarnila možnost používat něco tak kouzelného.
Milované ušaté zvíře bylo zastoupeno navíc ještě formou prstýnku a ruční malby na tradičním japonském skleněném větrném zvonečku
fúrin (風鈴). Jelikož je v černé barvě a malba tak musí být vyvedena z vnější strany, kvůli čemuž by mohl být v případě zavěšení venku poškozen povětrnostními vlivy, bude samozřejmě pověšen k oknu pěkně zevnitř. Tradičně tyto zvonky upozorňují na drobný vánek alespoň trochu zpříjemňující parné japonské léto, tož doufám, že ho náš průvanový uragán, který v bytě v horkých měsících vytváříme, nesejme.
Díky změně jídelních preferencí a celkovému nezájmu z obou stran jsme se vůbec nehnaly za obchody s asijskými potravinami, ale vzaly to tentokrát trochu... povrchněji. Protože je to už nějakou dobu, co byla přímo na Václavském náměstí otevřena druhá pobočka Misshy u nás, chtěla jsem nakouknout, jak to uvnitř vypadá v porovnání s obchůdkem v Brně a vůbec, zda je něco nového.
Musím se přiznat, že chápu, že jelikož se jedná o poněkud luxusnější korejskou kosmetiku, má u sebe člověk prodavačku s dotazem, zda hledá něco konkrétního, ještě dříve, než se za ním zavřou dveře. Poněkud mi ale vadí, když mám paní po celou dobu průzkumu zboží dva kroky za zády a jsem co chvíli nucena odpovídat na další a další otázky. Jakmile se na něco zadívám, už jsou mi předloženy veškeré informace o výrobku, případně další věta v interogativu. Obě prodavačky byly skutečně milé, ale osobně mi třeba vůbec není příjemné, když poslouchají můj a Iščin rozhovor a dokonce na něj reagují. Dobře, je to malý obchůdek, ale tohle pro mě rozhodně nepředstavuje atmosféru, ve které je mi příjemné nakupovat. Pak ať se nikdo nediví, že upřednostňuju internetové objednávky.
Vše výše zmíněné mi ovšem způsobilo jen drobnou rozladěnost, to pravé naštvání přišlo dalšího dne, kdy mi na email (6. 2.) dorazila informace, že od 4. 2. může mít člověk k nákupu nad 250 Kč lak za korunu k tomu. Vážně?! A proč nám o tom nikdo neřekl v obchodě, kde jsme se přitom právě o lacích s prodavačkou bavily? Kde to vypadalo, že žádná podobná akce neexistuje, nebo o ní minimálně nemá tušení ani personál? Iška se přitom rozhodla vyzkoušet tělové máslo
Bordeaux Absolute Body Butter, stačilo by tedy k nákupu něco přihodit a mohly jsme akce využít. Jelikož je Koeda poklad a po mé minulé toužebné zmínce o laku z Misshaboxu mi ten svůj darovala a já zjistila, že je opravdu suprový
(a nejodolnější pod sluncem - 20 minut odlakovávání!), opravdu bych si byla bývala ráda pořídila další.
Přesuňme se ale od jednoho ryze ženského tématu k druhému - k jídlu. Při nákupu bylinek a voňavých dárečků pro nejbližší na mě od pultu při placení vykoukl bio čaj
mačča (抹茶;
tohle teda v přepisu konkuruje i úžasnému "suši", které mi samo o sobě způsobuje krvácení očí), tak jsem si jeden dvougramový sáček k nákupu přihodila s neblahým tušením, že budu následně hořce litovat svého rozhodnutí koupě pouhého jednoho pytlíčku. Čaj
mačča je totiž 10x koncentrovanější a silnější než jiné zelené čaje, jak svou chutí, tak i účinky. Je proto oproti louhovaným zeleným čajům
silnějším antioxidantem (odhaduje se, že zhruba 3x) a jelikož se pije celá
sušená a nadrcená rostlina (jak už napovídá samotný název - "práškový
čaj"), tělo dostane na způsob nyní módních "zelených nápojů" typu mladý ječmen či chlorella všechny vitamíny a minerály. Kofein se z něj
uvolňuje do krve pomalu. Co může navíc zaujmout polochcíplého študáka je rovněž
fakt, že dle nejrůznějších studií pomáhá snižovat úroveň stresu a ve větších
dávkách napomáhá hubnutí.
Vrátíme-li se k mé maličkosti se stříbrným sáčkem v ruce a obrovským otazníkem nad hlavou, zjistíme, že má-li člověk pouhý jeden sáček, setsakramentsky dlouho se rozhoduje, jakým způsobem ho vlastně připraví. Zvítězila obyčejná teplá varianta a bytem se vskutku málem rozléhal zvuk prudkého dopadu pokožky v oblasti čela na dřevěnou desku stolu - proč jen jsem si jich k nákupu nepřihodila víc? Achjo.
Dovolenou jsem se taky s prominutím prožrala spoustou hříšně drahého suši, kterému jsem po delší době opět přišla na chuť a které mi cestou domů začalo scházet natolik, že jsem se rozhodla udělat ze sebe pokusného králíka. Modlíc se k bohu všech ušatých, doufala jsem, že nestrávím noc převěšená přes záchod, chtěla jsem totiž po letech dát znovu šanci krabičkovému suši - díky rozumné úvaze, že přece v RegioJetu mívají kvalitní věci a i když jsem ještě nikdy nejedla chlazené dopředu připravené suši, které by nechutnalo jako polystyren, řekla jsem si "co už, mám hlad".
Nó, ono to nebylo nejhorší. Samozřejmě osušené, ale chuťově vůbec ne špatné. Hodně překvapila sójová omáčka, nejednalo se totiž o ten nejlevnější nepoživatelný šmejd, ale poměrně chutný doplněk pokrmu, který jsem si dokonce (alá Skrblík) dovezla domů. Musím tedy říct, připravujíc se na své pozdní vlakové návraty během semestru, že už znám svou čtvrteční večeři.
A na závěr vysvětlení, proč už nebudu na dovolenou jezdit během hlavní vlny zkouškového, stresu, svátků a prvotních výprodejů. Protože potom přijdou ještě brutálnější výprodeje a jak jsem zjistila, právě v prvních dnech těch finálních únorových se obchody snaží všech kousků zbavit takřka násilím a přicházejí dvojité až trojité slevy srážející ceny až na 10-20 % těch původních.
Nakoupila jsem si celý šatník včetně dvou párů bot za půl druhé tisícovky (původní cena celkem těsně pod 8 tisíc), přičemž většina z toho byly věci, co jsem si vyhlídla během sezóny, kdy stály o jednu cifru více. Jezdívám na letní výprodeje, jezdívám na klasické zimní výprodeje, ale TOHLE bylo tedy šílené a můj způsob nákupu připomínal spíše sklizeň.
Zkrátka - bylo skvěle a musím říct, že legrace pokračovala i po návratu domů. Sice jsem kvůli celodennímu pražskému běhání venku nemohla sledovat Olympiádu (a proto mi poněkud spadla čelist, když jsem poprvé viděla výsledky mužského krasobruslení), vše jsem si ale vynahradila hned po příjezdu, kdy jsem odhodila rozměrná zavazadla a zalehla k televizi. Tiše spílajíc Japonci Juzuruovi Hanjuovi
(ach, ten češtín), lamentovala jsem i během sledování výkonu Mačidy.
Prostě promiňte, ale já budu vždycky fandit Pljuščenkovi a můj studijní obor na tom nic nezmění. Se stejně útočně naladěnou máti jsme trousily kousavé poznámky a dokonce přepnuly z českého kanálu ("Skvělý výkon Mačidy, nedá se s Pljuščenkem srovnávat!") na stejně naladěné Slováky ("Tož to nebol až taký zážitok."). Jo, a též jsme zemřely smíchy, protože:
Komentátor: "Už z jeho kostýmu je jasné, že se bude jednat o Ptáka ohniváha."
Ely: "Jako nic proti, ale mně to připadá jako "Hirošima v plamenech"."
Komentátor: "Třiadvacetiletý Mačida, který je doma v Hirošimě...."
Edit (13. 2.): Fajn, Hanjuovi se pokorně omlouvám. Dnes jsem ho viděla v plné nádheře při boření rekordů a je... fenomenální. A stejně mi po dnešku asi nezbude než se přeorientovat a vybrat si jiného favorita, tak což třeba takové mladé tele slibující mi potenciálně možnost gaučového povzbuzování na mnoho let dopředu.