pátek 5. září 2014

Made in Japan

"Mladí čeští autoři v několika kapitolách mapují fenomény japonského filmu, anime, mangy, videoher a fanouškovské komunity otaku, a to v jejich specifičnosti i vzájemné provázanosti." 
To slibuje kniha Made in Japan s podtitulem Eseje o současné japonské kultuře, kterou jsem si přivezla z Natsuconu. Co člověka zaujme na první pohled, je opravdu mimořádně krásné balení, jaké se u nás jen tak nevidí. Oku lahodí jak art, tak zpracování obálky i grafika uvnitř knihy. Dokonce i na nadpisy použitý font je na pohled zajímavý. Plusové body ode mě kniha dostává zkrátka i proto, že hezky voní. 
Esejí je v knize pět a rozebírají aktuálně nejdůležitější pojmy japonské populární kultury. První dvě jsou velmi čtivé, napsané zábavným stylem a přesto velmi informativní. Zbývající kapitoly mi připadaly více zaměřené na výčet přelomových děl a zhuštění co největšího množství informací na prostor necelých dvaceti stran, na kterých se každý příspěvek rozprostírá.

Úvod japanisty doc. Jana Sýkory se nese v duchu debaty o tom, co je to vlastně "made in Japan", co je tradiční a co převzaté a jak je v Japonsku nesnadné nakreslit přesnou dělící čáru mezi těmito dvěma skupinami, protože je historicky přejímání z jiných kultur pevně zakořeněné. Autor nás letem světem provádí japonskou literaturou, dějinami, architekturou, divadlem, dokonce i tradiční hudbou a představuje nám svůj originální úhel pohledu. Poukázuje na souvislosti, které na první pohled nejsou vůbec zjevné, a nachází tak spojení například dokonce i mezi mangou a znakovým písmem.


Otaku: V první kapitole publicista Karel Veselý čtenáři nejprve přibližuje vlastní střet s touto skupinou lidí a představuje tokijskou čtvrt Akihabara. Definuje pojmy otaku a fudžoši, vysvětluje původ těchto výrazů a uvádí důvody negativního cejchu, který si tato slova v japonské společnosti zejména v minulých letech získala. I když se mi zdá, že otaku trochu jednoznačně škatulkuje pouze jako obtloustlé asociální jedince bez zájmu o reálné vztahy, místy jsou jeho postřehy opravdu trefné a spolu s kapitolou o manze je tak mou asi nejoblíbenější.
"Společně s těmito žánry "nízké kultury" se pozornosti médií najednou začali těšit i dříve vysmívaní otaku, mezi které se v roce 2003 překvapivě zařadil i tehdejší ministr vnitra Taró Asó, jehož média vyfotila, jak si na letišti čte mangu. Asó se následně přiznal, že zhltá až dvacet komiksů za týden, a otaku komunita ho briskně překřtila na 'Jeho excelenci Rózen' (podle série Rózen Maiden, s níž ho reportéři přistihli)." – Karel Veselý (s. 32)
Manga: Anna Křivánková, překladatelka japonské beletrie a komiksu, ve své části mapuje vývoj mangy a zmiňuje nejdůležitější díla udávající směr, kterým se japonská komiksová scéna vydává. Je mi sympatický její břitký humor, opravdu jsem se u několika pasáží pousmála. Je to čtení poutavé a zábavné a podle mého snad nejlepší část celé sbírky.
Přestože bych asi měla citovat spíš nějaké hlubokomyslné či informativní úryvky, chtěla bych demonstrovat spíše ten vtip. A důkazové materiály přikládám hned tři.
"V průběhu 70. let si Japonsko prošlo několika nepříjemnými šoky: nejprve Nixonovými, poté ropnými – a související panikou vyvolanou obavami z nedostatku toaletního papíru, která vedla k velice nepatriotickému křečkování – a nakonec nervy drásajícím zjištěním, že do mangy úspěšně a podle všeho i definitivně pronikl sex." – Anna Křivánková (s. 52)
"Jelikož však musí živit rodinu (která jeho obličej zná pomalu jen ze společné fotografie), vydává se dnes a denně na pracoviště jako novodobý samuraj, aby případně zahynul na přepracování či padl za oběť rozzuřenému šéfovi. Alespoň takový dojem lze získat z mnoha komiksových děl věnovaných právě sararímanům a jejich neutěšenému životu. Výjimkou budiž snad jen tzv. ríman mono – homoerotické komiksy z firemního prostředí, kde je pracovní morálka znatelně lepší a na přesčasy se stojí fronta, obzvláště má-li hlavní protagonista pohledného šéfa." – Anna Křivánková (s. 56)
"Reality neznalý čtenář pak rád zapomene, že zdaleka nejde o pokus věrně vyobrazit každodenní život, a nezřídka pocítí neodbytné nutkání koupit si letenku do Japonska a začít v té dokonalé zemi zbrusu nový život. V lepším případě tyto touhy skončí u pózování v podomácku ušité školní uniformě pod místním kultivarem sakury." – Anna Křivánková (s. 61)
Anime: Antonín Tesař, redaktor časopisu Cinepur se zájmem o východoasijskou kinematografii, se ve svém příspěvku do sbírky zaměřil pouze na osobitou a poměrně abstraktní tvorbu studia 4°C, protože přeci jen, popsat celou historii vývoje žánru anime v Japonsku by asi chtělo více než dvě desítky stránek. Pro neznalého a příliš nezainteresovaného čtenáře, jakým jsem, to bylo nicméně poměrně nudné čtení. Tesař stále dokola omílá několik snímků, a přestože tyto pasáže prokládá například zajímavými informacemi o japonském animačním průmyslu celkově, neustále se k oněm několika titulům vrací. Esej mě skutečně nenalákala ke zhlédnutí jediného snímku, protože například skutečně nemám chuť si pouštět následující:
"Do povídkového filmu Digital Juice (Dedžitaru džúsu 2002), který dohromady trvá dvacet minut a obsahuje celkem šest segmentů, přispěl čtyřminutovým dílem vytvořeným počítačovou 3D animací Hospoda v oblacích: Vínovka je možná těhotná (Kúčú Izakaja), které je převážně předváděné z perspektivy podnapilé antropomorfní sklenice vína, jež v baru plném podivných bytostí s umělými těly a lidskými tvářemi dumá co si počít, když nedostala v čas menstruaci." – Antonín Tesař (s. 68)
Přestože studio stojí například za trilogií Berserk, je to ve finále to jediné, co jsem od nich kdy viděla, a asi to tak i zůstane.

Videohry: Čtenář je hned zpočátku vhozen rovnou do výčtu několika her a zdá se tedy, jakoby celou esej tvořily pouze krátké recenze. Následně se ale Jan Miškov, doktorand sociálních studií se zájmem o herní studie, více zaměří na vysvětlování okolností vývoje her v Japonsku a čtenáři je dodáno i množství informací ohledně JRPG japonském herním trhu celkově.


Film: Kapitolu o filmu opatřil Jiří Frígl, filmový publicista, pěkným úvodem, který mi například u předchozí eseje chyběl. Autor se zaobírá především přelomovými filmy, z nichž některé jsem už díky předmětu Dějiny japonské kinematografie viděla, a proto se mi četlo obzvlášť dobře. Uvádí festivaly, na kterých se asijská tvorba představuje Západu, zmiňuje distribuční společnosti a hovoří i o oblibě některých snímků v zahraničí. Čtenář může načerpat tipy na kvalitně strávený filmový večer.

V závěru je sbírka opatřena glosářem a též výčtem doporučené literatury. To je sice krásné, ale jelikož se jedná pouze o seznam knih s anotacemi, odkud přesně čerpali autoři esejí pro své příspěvky se zvídavý čtenář nedozví, kór kdyby si chtěl něco dohledat. I přes tento nedostatek takřka kosmetické povahy hodnotím knihu Made in Japan velmi kladně~

11 komentářů:

Nya-chan Production řekl(a)...

Studio 4°C bych nezatracoval hned, jsou tam i méně "alternativní" snímky, které jsou vhodné pro tu většinu diváků, pro kterou anime nekončí u právě běžícího shounenu. Namátkou zmínim Mind Game, Tekkonkinkreet, Detroit Metal City (u lidí velmi oblíbené) nebo Tweeny Witches.

hitomi řekl(a)...

Mrzí mě, že jsem si tu knížku během služby nestihla ani pořádně prohlédnout :) vypadá vážně docela dobře a hodila by se mi do sbírky...tak snad na jiném conu. A jak píše Wolfii, 4°C bych taky hnedka nezatracovala, Detroit Metal City je naprosto dokonalé a Tekkon Kinkreet patří k mým nejoblíbenějším filmům. Sama se teď ale marně snažím přítele přesvědčit o tom, že Paranoia Agent je taky super anime :D

Ely řekl(a)...

Dobrá vy dva, přesvědčili jste mě. Na Mind Game se nedokážu koukat, z toho mě doslova bolí oči, to prostě ne-e. Ale dám ještě šanci minimálně Tekkonkinkreet, když ho doporučujete oba~ Vašemu vkusu věřím, takže už putoval do watchlistu, tož snad nebudu litovat :)

ledman řekl(a)...

4°C neprodukují jen „osobité a abstraktní“ věci. Filmy nebo produkce cizích IP (Batman) jsou z tohohle pohledu „stravitelnější“. Určitě můžeš zkusit Katabučiho Arete Hime. Má nádhernou hudbu a song od Origy <3

Jinak koukám, že ta sazba není tak děsivá, jako byla v ukázce z části o manze na Komiksáriu. Nebo je každá část sázená jinak? ^^

Nicca řekl(a)...

:D Mě dostala ta třetí vybraná část u mangy.. Bohužel jsem se v tom částečně shlédla a musím se zastydět - do Japonska se prostě musím podívat, něco jako školní uniformu z mangy jsem si na japonský den v jedné čajovně taky pořídila a okrasné sakury jsou mé nejoblíbenější stromy.. Ikdyž alespoň ty sakury jsem zbožňovala už odmalička nezávisle na Japonsku (rostly nám hojně před domem a vždycky mě v květu neskutečně fscinovaly). :D

Johanka řekl(a)...

Ta kniha mě po grafické stránce nadchla, po voňavé taky. :D
Obsahově - počkám až bude v knihovně :D

Křehká Figurka řekl(a)...

Ještě nejsem ani ve čtvrtině, ale můj Drahý to namátkou otevřel a hned si postěžoval, že vysvětlení pojmu fudžoši tam je nepřesné :D
Johi:v knihovně už je, jen ne prezenčně.

Ely řekl(a)...

ledman: Dobré vědět, i tobě děkuju za doporučení. Koukám, že jsem tu svým odmítavým postojem docela pobouřila :D
Ukázka na Komiksáriu odpovídá sazbou knize, samozřejmě až na ten samotný podivně roztančený text jak se tak na to koukám, pakliže máš na mysli přímo font. Kniha je celá sázená stejně :)

Nicca: Hehehe, tak to na tebe sedne skutečně dobře :D Ale souhlasím, ač "místní kultivar", stejně jsou krásné :)

Johanka: Nikdy bych nečekala, že se mnou při hodnocení knihy budou lidé souhlasit i co se vydávaného aroma týče :D

Figurka: Tak mi pak nezapomeň poreferovat, jak se líbila tobě :3 (A neposlintat! ;D)

Pet řekl(a)...

Tak tu knihu jsem viděla už dřív na stránkách Dobrovského a docela mě zajímalo, co v ní je. Do obchodu jsem ale byla líná si zajít. Takže moc díky za "report" a určitě se na ni zkusím podívat i z blízka. :)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Ely!
Tu knihu chci!!! :-) Tu bych hned brala! :-)
Už vím o co si napíšu Ježíškovi!!! :-DDDDDD Mooooc děkuji za typ!!!!!!! :-)
Měj se krásně a ahooooooj! :-) Šárka

Ely řekl(a)...

Pet: Nadšence do japonské populární kultury určitě potěší i ten bližší pohled :)

Šavrda: Ahoj! <3 Se začínám pomalu bát, kolik lidí tu potom dodatečně přijde mě zardousit s tím, že se jim kniha vůbec nelíbila a kvůli mě si ji pořídili... :D

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely