sobota 14. června 2014

Zprávy z bojiště (totiž z cesty za titulem)

Ze dvou třetin už jsem tam. Tož snad dorazím až do cíle.

Ohledně japonštiny
Státnice jsem přežila. Bylo to lepší, než mnou původně předvídaný scénář, že se zaseknu, s knedlíkem v krku nebudu schopná mluvit a zoufalstvím se rozbrečím. S prváckou gramatikou jsem ale nakonec zvládla říct několik vět a asi dvakrát tolik "nevím" a "nepamatuju se". Hlavní zásluhu každopádně přikládám dvojici N+W-sensei, protože ti byli prostě úžasní. N-sensei mi, když jsem jí sdělila své obavy z průběhu ústní části, na oplátku sdělila fáze zoufalství jejího manžela, což mi kupodivu opravdu pomohlo ^^' Náladu mi navíc zvedal i W-sensei a jeho kouzelné naléhání, ať s tímhle oborem pokračuju~

I během učení jsem se místy opravdu pousmála. Třeba když jsem do hlavy vtěsnávala informace o ekologických problémech Japonska a narazila též na zápisky o Akihitovu drobném faux pas, kdy dostal darem od americké strany rybku bluegill a vypustil ji v Japonsku. Rybička totiž zejména v jezeru Biwa všechno ostatní sežrala a chudák císař se musel oficiálně omlouvat. Nebo se mi do hlavy vryly takové ty historické paradoxy typu "válka s Ruskem se odehrávala především v Číně, válka s Čínou v Koreji".
Ono díky absenci otázek jsme byli nuceni naučit se opravdu vše, protože si člověk nemohl být jist, na co narazí. Takže si s vámi můžu v případě zájmu pomluvit klidně i na téma užívání antikoncepce mezi mladými Japonkami. Děsí mě, že to v té hlavě stále je, drží se to zuby nehty a odmítá to přenechat prostor důležitějším věcem, třeba schopnosti složit dohromady českou větu nebo nezapomínat po vaření vypnout plyn.
Původně jsem si myslela, že jsem si jednu otázku vytáhla opravdu... nehezkou, ale když následně spolužáci sdíleli ty jejich úžasnosti typu "fonetický inventář a fonologická pravidla", prvotní názor jsem přehodnotila.

Ohledně angličtiny
Anglické státnice jsou na UPOLu pro dvouoboráře kruté. Děláme totiž jednooborářské státnice. A to někteří mastři (Lucí!) musejí zvládat i troje. Ano, troje státnice po sobě, prostě UPOL style. Už teď, kdykoliv se snažím usnout, hlavou se mi víří úryvky zápisků či kusy děl a mozek ne a ne zastavit, nedovedu si tedy představit, že bych toho v mozkovně nosila ještě o třetinu navíc. Každopádně, je to fraška. Kdo má štěstí, nějak projde, a kdo nemá... může být naučený jak chce, ale chytne-li stejně špatně naladěnou komisi, jako se to povedlo nám, může titulu nanejvýš tak zamávat. Jeden ze zkoušejících se na mě například za celých 15 minut ani nepodíval. Milé.

Učení anglické literatury mi tak nějak zkazilo veškeré iluze. Například na Alenku jsem se před jejím přečtením dívala jako na potenciálně zajímavé dílo. Po přečtení jsem si myslela cosi o krávovinách a obdivování knih jen proto, že nám během života řekli, že bychom je obdivovat měli. A po nastudování údajů o Carrollovi už v tom vždy uvidím jen zmatený počin jednoho pedofila.
Krom toho bych řekla, že zhruba 40% spáchalo sebevraždu. Co to to čtení a psaní s lidmi dělá? A neměla bych se bát o život, když právě tvořím článek?
Spousta knih bych navíc měla mnohem raději, kdyby se mi nikdo nesnažil vnutit svůj názor, jaký mají skrytý význam. Poezii jsem začala brát na milost několik dní před státnicemi a tento stav trval skutečně jen těch několik dní, protože se mě právě u literatury rozhodli potápět na tom, na co je která báseň metaforou. A na vlastní názor se opravdu nehrálo.

Opravdu si myslím, že jsem nikdy na internetu nenarazila na nic pravdivějšího.
I kdybych na to měla v jiném životě potřebné schopnosti a nápady, pravděpodobně bych se bála napsat knihu ze strachu, že by se ji mohl někdo o sto let později pokusit analyzovat.
Hrozně se těším, že si v příštích týdnech konečně budu moct číst klasiky dle vlastního výběru a nikdo mi do toho nebude kecat~

Co mi studium dalo?
Během posledních několika měsíců plných stresů, které jsem nikdy nevěřila, že bych byla schopná vydržet, zejména averzi ke studiu. Pocit zbytečnosti. Zhnusení školní byrokracií. Zhnusení systémem státnic. Zhnusení zhnusenými znuděnými zkoušejícími. Za oněch posledních pár měsíců též 10 kilogramů tělesné hmotnosti. Zdravotní potíže. Pocit beznaděje ohledně vlastní budoucnosti.
Ale i skvělé chvíle s těmi nejúžasnějšími přáteli a báječné hodiny plné smíchu, což se týká především japonštiny a spolužáků z tohoto oboru. Spoustu opravdu zajímavých informací, přednášek a možná i nějaké to zlepšení vlastních schopností.

Suropakia nyní i virtuálně
Interní vtípek vzniklý už před mnoha lety kvůli drobné chybě při psaní katakany se nedávno rozrostl i do virtuální podoby a na Facebooku se zrodila stránka Suropakia. Pokud byste se tedy chtěli přesvědčit o neobvyklém smyslu pro humor, který je našim studentům vlastní, a přečíst si historky z hodin a jiné žertíky, máte příležitost~
(z Facebookových stránek Suropakie)

12 komentářů:

hitomi řekl(a)...

huh, vždycky jsem si myslela, že učení se významů děl je takovým středoškolským přežitkem a právě už na gymnáziu jsem s tím dost bojovala :) naštěstí jsem byla natolik drzá, že mi kolikrát mé vlastní výklady prošly, což bylo něco zřejmě velmi nevídaného :) celé mi to stále přijde dost absurdní a asi jsem ráda, že jsem se nakonec nevydala na germanistiku a skončila u svých technických oborů :)
Každopádně Ti přeji v dalším kole hodně štěstí a pevné nervy! tyhle předstátnicové pocity zhnusení a beznaděje moc dobře znám, i když mě spíš více provázely během posledního roku a u státnic to vyústilo naprostou absencí stresu. Doteď tomu nerozumím, ale přišla jsem tam vysmátá a taková i odešla. Ale to jsem měla i kliku na komisi, to je bohužel pořád jeden z těch nejdůležitějších faktorů.
Zatni zuby a mysli na lepší zítřky ;) a nezapomínej na odměny i za zdolání sebemenších překážek! :))

Dášenka Boušková řekl(a)...

Vydrž zlatíčko, vydrž! Fandím ti víc než kdybych skládala zkoušky já sama. Je mi jasné, že tenhle popis ani z desetiny nemůže přiblížit jak moc to musí být šílené a náročné, ale já ti prostě držím palce a říkám si, že když už to studuješ takovou dobu, tak to přece nevzdáš. Třeba pak získáš nějaký skvělý post v Japonsku a budeš moc cestovat tam a zas sem, užívat si všech těch znalostí a budeš nám pak psát jak moc je to skvělé.

kavárnistka řekl(a)...

Ještě chvilku vydrž, už brzy to budeš mít za sebou a na dva roky si budeš moct "odpočinout" :)
A až ten titul budeš mít v kapse, tak se musíme ještě jednou sejít ;)
btw musíš mi povědět o antikoncepci v japonsku (protože z filmů to vypadá, že o něčem takovém nemají ponětí) a taky chci slyšet drby o Júdžim XD

Kaja Kamisama řekl(a)...

@kavárnistka
Bohužel to často jen tak nevypadá, haló, japonská školní sexuální výchovo...

Přežij a zůstaň nám zachována!!

Tokyo Haru řekl(a)...

Ach ty státnice jednoho dne nás doženou k zoufalství. Nedivím se ti, já už jsem vynervovaná z letního zkouškového. Už jsi skoro u konce, to zvládneš ;). Pak už jen dva roky a můžeš všechny ty listy učiva vyhodit nad hlavu. Ano to je pravda zkoušející jsou sami otrávení. Otázek je mnoho a štěstí jen jedno. O téma užívání antikoncepce bych se ráda taky něco dozvěděla :). Přeji ti hodně úspěchů ať ti to vyjde :)

Ely řekl(a)...

Tolik úžasných komentářů! Moc se všem omlouvám, že se k odpovědi dostávám až teď, to se mi obvykle nestává, takové zpoždění ^^'

hitomi: Hrozně moc děkuju za takovou pozitivní zprávu! <3 Neboj, neboj, pořádně se odměňuju těmi nejšílenějšími metodami, jak snad demonstruju v příštím článku, vyvede-li se fotka O:D
Tak nějak jsem ráda, že s těmi pocity zhnusení nejsem jediná, i když je to spíše opravdu smutné a ledacco to vypovídá o našem systému školství...

Dášenka: Aww, jsi tak zlatá! <3 Nejraději bych ti tu naházela smajlíky vyjadřující můj výraz po přečtení takového krásného komentáře, ale myslím, že už s těmi srdíčky bývám za trapáka (nebo hippie) :D

kavárnistka: Opravdu je to potom takový rozdíl a o tolik volnější režim? :)
Film tedy v divákovi vyvolává správný dojem, protože to tak podle všeho téměř je! :D
Hrozně moc doufám, že nám to dnes vyjde, drb ráda předám :D

Kaja Kamisama: Rozkaz! ^^

Tokyo Haru: Nesmíš se nechat nervovat, venku je sluníčko a krásně a léto... kdokoliv (a cokoliv) tě nervuje je vůl a měl by zemřít bolestivou smrtí, protože tak skvělí lidé si to rozhodně nezaslouží =__= Snad už to máš, nebo brzy budeš mít, vše za sebou?~

Nicca řekl(a)...

Gratuluju a držím palce ať to zvládneš až do toho cíle.. Jinak většinu vašich vtípků asi nikdy nepochopím (nj, jsem japonsky nevzdělaná), ale strašně se mi líbí ten první obrázek, se kterým úplně souhlasím. Bohužel to nefunguje jen na knihy, ale celkově snad na vše.. Když si učitel cokoliv vymyslí a bere to za jedinou pravdu, nestačí než mu přitakat a myslet si svoje (to zase studium naučilo mě). :D

Polly řekl(a)...

gratulujem! zaujimave, po statniciach su takmer vsetci zhnuseni svojou skolou a systemom :D ...mne sa to tiez nevyhlo :D

Ely řekl(a)...

Nicca: Děkuju :) Ano, držet takzvaně "hubu a krok", myslet si o své a kývat. Bohužel musím souhlasit :/

Polly: Moc děkuju~ Je mi líto, že je to v tomto ohledu všude stejné, i u tebe ^^'

Kawaii Eaglin řekl(a)...

Ely, tvoje články se tak krásně čtou... :) blahopřeju k úspěšnému zdolání státnic, máš můj obdiv! Stránku Suropakia jsem si hned "lajkla" a docela se nasmála při pročítání. Díky za typ ~.^

P.S. Myslím, že obavy o budoucnost mít vůbec nemusíš, tolik zkušeností a takové vzdělání ti určitě pomůže dostat se někam hodně hodně vysoko :)

Biancaprincipessa řekl(a)...

jujha no mas toho veru dost! drzim palce!

Pozývam na letnú Sally Hansen giveaway, tu: http://www.biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/06/letne-rozdavanie.html

Ely řekl(a)...

Kawaii Eaglin: Děkuju! <3 Jsem moc ráda, že stránky Suropakie plní svůj účel :D
Problém je, že já vůbec nevím, zda bych to chtěla dotáhnout někam vysoko. Mým snem je spíše klidný život, žádná závratná kariéra a vysoký plat ^^'

Biancaprincipessa: Děkuju :)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely