neděle 22. září 2013

Japonské ženské časopisy jako průvodce každým věkem

Rozhodla jsem se pro sepsání menšího pokračování mého malého seriálu o japonských (nejen) módních časopisech. A plánuju další, dovolí-li čas.

Začněme informací, že jsou ženy v Japonsku zhruba od 80. let hlavními konzumenty, proto je na ně zaměřeno mnoho médií a výjimku netvoří samozřejmě ani časopisy. Například koncem devadesátých let (kdo mi poskytne aktuálnější čísla, dostane pusu) vycházelo více než 140 časopisů určených výhradně pro ženy.
Většina z těchto magazínů následuje věky dobře prověřenou osnovu sestávající z článků o módě, informacích o buticích, obchodních domech, restauracích a podobných místech, novinek ze světa filmu a literatury a článků týkajících se běžných oblastí života žen. Na tohle jsme zvyklí i z našich trafik, japonské ženské časopisy byly totiž zpočátku tvořeny po vzoru jejich západních, zejména amerických, protějšků. Co je ale překvapující - v Japonsku navíc většinu z těchto magazínů tvoří více než z poloviny listy potištěné jen a pouze reklamou.
Mimochodem, studie ukázaly, že většina japonských čtenářů pokládá reklamy a články v časopisech za nejdůležitější zdroj informací o nových výrobcích, takže je tato metoda inzerce, zdá se, velmi účinná. O tom, jaké toto může mít důsledky a jak mě osobně reklamy v japonských dívčích časopisech děsí, jsem se vypisovala už dříve. Taková reklama má samozřejmě o to větší účinek, že japonské časopisy adresují přímo své čtenáře a to velmi osobním způsobem, jak už jsem také zmiňovala. Nabízejí tak inzerentovi možnost přímého, cíleného působení na specifickou skupinu čtenářstva.

A na tyto skupiny se pojďme podívat trochu detailněji. Zatímco u nás dělíme tiskoviny pro něžné pohlaví zejména na teenagerovské plátky (Bravíčko, Top Dívky) a časopisy pro zralejší (Žena a život, Katka), v Japonsku existuje daleko více skupin a ženy se svými časopisy doslova rostou. Jakmile čtenářka odroste určitému věku, má tendenci se přesunout k jinému titulu, opět mířenému přesně na její cílovou skupinu. A to nejen věkovou.
Typická mladá Japonka tedy vystřídá dva tři časopisy pro náctileté, vždy zaměřené přesně na její zájmy v daném věku. Dále má na výběr z mnoha časopisů pro vdané ženy, následně pro starší vdané ženy, přičemž si může zvolit z řady titulů orientovaných přesně na její životní styl. Dejme tomu, že je naše čtenářka bohatá, manželem dobře zajištěná panička ve věku kolem čtyřiceti let. Přesně pro ni je tedy určen časopis Katei Gahó. Náctiletá lolita zase zvolí nejspíše Gothic & Lolita Bible. A podobně si vybere každá.


Nejen, že si tak časopisy díky svému dlouhodobému působení a autoritativnímu tónu doslova vychovávají čtenářky k ideálnímu obrazu společnosti, dávají nám taky možnost nahlédnout do života typické Japonky kterékoliv věkové skupiny. Dozvíme se vše – seznámíme se s tím, jakým emocionálním problémům čelí, prozkoumáme její pravděpodobné obavy, cíle a sny, zjistíme, jak se stará o své tělo, jak a jestli má sex, co očekává od svého protějšku, kam pravděpodobně pojede na své příští prázdniny nebo dovolenou a co si tam koupí, kde bude o víkendu, co má v tašce, jak se vidí v zrcadle a jak se líčí, jaké spodní prádlo nosí, jak vypadá její šatník, jaké druh knih čte, jaká jídla jí, jak cvičí, jakými dietami trápí své tělo… a tak dále. Japonské ženské časopisy jsou tedy jakási autorita, v životě Japonek přítomná po většinu času. Diktující jim, co dělat, jak to dělat, jak je to nejlepší a jak se to dělat má. Milé.

Zdroj: SKOV, Lise, MOREAN, Brian. Women, Media and Consumption in Japan. Honolulu: University of Hawaii Press, 1995. ISBN 0-8248-1775-3

pátek 13. září 2013

To nejlepší z korejských krémů (Tony Moly Red Appletox Honey Cream review)

Nu, dnes zase něco málo o kosmetice, než zase začne škola a člověk se bude muset zabývat "serióznějšími" věcmi. Zmiňovala jsem například, že budu, nerozmyslím-li si to ještě, s Astrakem učit Cčkaře japonštinu? Chudáčci.

Mnoho z výrobků od TonyMoly člověk pozná na první pohled, dostane na ně totiž chuť. Značka pro své produkty vybírá obaly buďto extrémně roztomilé zvířátkové, nebo ovocné. Jablko, borůvka, broskev, mandarinka... přičemž každý druh ovoce ukrývá jiný zkrášlující produkt.
Díky několika vzorečkům, které jsem získala při předchozích objednávkách, jsem od TonyMoly už před nějakou dobou vyzkoušela (a následně bleskově zakoupila) jeden cenově dostupný a velmi kvalitní a účinný produkt - Red Appletox Honey Cream. Ano, medový krém v jablečné dóze, proč ne.


Krém je nažloutlé barvy a hutnější konzistence, díky přibalenému "patlátku" se pěkně nanáší. Dobře se i roztírá, během chvilky se vstřebá. Obsahuje prý výtažek z medu manuka a slibuje zejména antibakteriální efekt, zvýšení elasticity pokožky, taky její vyživení a hydrataci. Musím říct, že zejména pro sušší pleť je to opravdu slast, krém mi velmi pomohl s vysušenou a rozpraskanou pletí. Účinky člověk pocítí už po prvním použití. Po nějakém tom třetím jsem proklínala vzorečkový marketing a otevírala eBay.

Doporučuje se používat pouze jedenkrát až dvakrát týdně, spíše na noc, aby se člověk necítil mastně. Při této frekvenci používání je to navíc téměř nevypotřebovatelný výrobek. Se svými 80ml by měl teoreticky vydržet na nějakých 200-300 použití. Počítám-li dobře, minimální výdrž jsou tedy nějaké ty dva roky. To už je slušné, ne?



Co je ale rozhodně zvláštní, Red Appletox Honey Cream je téměř totožný s jiným medovým krémem na korejském trhu - Royal Honey Hydro Cream od Skin Food. Ten používám už několikátý týden na střídačku právě s "jablíčkem" a jaksi nevidím rozdíl ani v barvě, konzistenci či vůni, ani v účincích. Oba krémy jsou vynikající a přinášejí stejné výsledky. Je tedy asi jen na člověku, který z produktů zvolí. TonyMoly je možná malinko levnější, Skin Food ale zase vyrábí medových výrobků celou řadu (Royal Honey), ze které mi zvlášť například Hydro Essence připadala jako skvělý produkt. Proto by asi vůbec nebylo marné sáhnout rovnou po nějaké sadě s logem Royal Honey. Ale jak říkám, ani s "jablíčkem" člověk rozhodně neprohloupí.

Dorazila mi opravdu velká hromádka vzorečků, mohla jsem tedy řádně testovat~
Mimochodem, ovocná balení od TonyMoly jsou skutečně blbuvzdorná, nerozbitná. Korejci kosmetiku balí výborně, do několika vrstev bublinek. A do bytelných krabiček. Přesto pohleďte, co je schopná Česká pošta provést. A já se divila, proč mi to pošťačka tak rychle předává a mizí za rohem...


Býval to Tangerine Whitening Hand Cream. Absolutně si nedovedu představit, jaká síla musela být vynaložena, aby tohle dokázali. Na to museli upustit klavír, nebo já nevím.
Každopádně je skvělý i tak. Během chvilinky po použití se vstřebá, člověk nemá vůbec mastné ruce. Nebesky voní~ A prodejce mi samozřejmě zašle nový kousek, co víc si přát.

sobota 7. září 2013

Prague Shakuhachi Festival 2013

Už dobrého půl roku předem jsem se těšila, až při své návštěvě Prahy strávím několik večerů poslechem tónů linoucích se z japonských fléten. Webovky i facebookové stránky Prague Shakuhachi Festivalu jsem poctivě stalkovala a byla nadšená, když se ukázalo, že mnoho částí programu včetně několika koncertů bude zdarma! Mé nadšení ale poněkud ochladlo poté, co jsem zjistila, že datum konání, totiž 23.-27.8., koliduje s NatsuConem. Původně jsem plánovala trávit den na NatsuConu a večer si zajet na nějaký ten koncert, to se ale ukázalo jako nerealizovatelný plán. Navíc, komu by se chtělo opouštět NatsuCon už odpoledne, když se skvěle baví, že? Spolu s Iškou, které tímto ještě jednou moc děkuju, že mi dělala společnost, jsme tedy nakonec na festival dojely pouze v pondělní a úterní večer. Pevně doufám, že to příští rok vyjde se všemi mými letními akcemi nějak lépe.


Na místě, tedy v prostorách Hudební a taneční fakulty AMU, byl poněkud zmatek s lístky. Po vstupu jsme jako první uviděly papír informující nás, že se vstupenky na koncerty kupují ve druhém vchodě, kde nás pak paní znovu odkázala na původní vstup s tím, že jsou k dostání přímo uvnitř. Tam nám je skutečně prodali, ale nápomocné paní nás jaksi nedokázaly navést na místo konání koncertu: kdybychom se řídily jejich instrukcemi, šly bychom přesně na druhou stranu budovy. Naštěstí byly po cestě vyvěšeny směrovky, které nás bezpečně dovedly ke Gotické věži, místu konání obou koncertů, kterých jsme se zúčastnily.
Gotická věž je prostor s úžasnou atmosférou, ale trochu horším sezením sestávajícím ze tří schodů, které jsou od sebe v přesně takové vzdálenosti, že ať si člověk zvolí jakoukoliv pozici sezení, vždy je bez výjimky nepohodlná. Nasvícení místnosti působivou atmosféru ještě umocňovalo, jelikož se za hráči na zeď promítala jejich zvětšená silueta.

Kouzelné bylo, že to v pondělí stejně jako v úterý nějakých dvacet minut vypadalo, že budeme jedinými návštěvníky. Nakonec se ale přeci jen vyrojilo několik lidí, z nichž si ovšem většina nesla výmluvná pouzdra na šakuhači, takže to pravděpodobně nebyli obyčejní mudlové, nýbrž účastníci festivalu.


Pondělní koncert nesl název Itchoken shakuhachi a hráčem, který se nám představil, byl Dietmar Herriger. Pan Herriger mistrně ovládá duchovní chrámovou hudbu, takže to nebyl jen zážitek hudební, ale i tak trochu spirituální. Většina lidí totiž po chvilce změnila vzpřímený posed na nějakou pohodlnější variantu, zavřela oči a... buď spala, nebo meditovala, nevím. Já tedy rozhodně praktikovala to druhé zmíněné ^^ Pan Herriger jednotlivé skladby zajímavě komentoval a vyprávěl i něco o svém dlouholetém studiu v chrámu Iččóken v Hakatě.
Musím ale bohužel říct, že zhruba od poloviny byl akt vychutnávání si koncertu poněkud ztížen až znemožněn. Jelikož se festival konal v budově HAMU na Malostranském náměstí, čas od času se z jiných pater ozvaly hlasité tóny, přehlušující zvuk šakuhači. V pondělí jsme dobrou půlhodinku poslouchali tlumený zvuk klavíru, který spolu s melodií vytvářenou japonskou flétnou dával vzniknout uchu příliš nelahodící kakofonii. V druhé polovině už jsem si tedy bohužel nezameditovala, snažila jsem se z hlavy vytěsnit tóny klavíru.

Úterní koncert byl, oproti tomu pondělnímu za 70 Kč (student), zdarma. Název Shakuhachi Matinee: meet young players sliboval představení vícera hráčů a taky že ano. (Oproti pondělku již početnějšímu) publiku se představilo několik hudebníků ve všech věkových kategoriích. Každý si připravil jednu dvě skladby, byla to opravdu moc zajímavá směs tradičního a moderního. Celý koncert byl zakončen známou hudbou z jakéhosi anime upravenou pro tři šakuhači, kterou prostě znám, ale název si nemůžu vybavit, ani kdybyste mě zabili.

Ve středu jsem se vracela domů, stihla jsem si ale ještě nakoupit několik perfektních věcí. Nejvíc peněz jsem samozřejmě nechala v Luxoru ("Půjdu se tam jenom na minutku podívat, co nového vydali, utrácet nebudu."), ale pohleďte, vždyť to prostě stálo za to:
Luxor měl přes prázdniny výrazné slevy na téměř všechny průvodce zahraničních měst a zemí. Normální cena těch nejkvalitnějších se pohybuje kolem sedmi set korun. Například tento čtyř set stránkový krasavec od Ikaru - podle mého názoru nejlepší na našem trhu - vždy stával vražedných 699 Kč. Zatímco ceny jiných průvodců spadly pouze o jednu dvě stovky, u toho japonského to Luxor pojal razantně a cenu snížil na úžasných 199 Kč. Teď od toho ještě odečtěte slevu za ISICa...~
Mezi dětskými knihami se mi navíc podařilo vyhrabat tyhle pohledy (jediný, asi poslední výtisk), které si myslím, že zkrátka nikdy nebudu mít to srdce někomu poslat xD


úterý 3. září 2013

Review na face-up od Niam

Původně jsem si říkala, že se tu už o panenkách nebudu dále rozepisovat, ale po příchodu dnešního balíčku jsem toto rozhodnutí rychle přehodnotila. Navíc mi několik z vás psalo, že by chtělo vidět výsledek a přeci jen, tohle by mohlo zajímat i majitele BJD, kterých v mém okolí není zrovna málo. Přicházím tedy s review na služby Niam, která se věnuje malbě face-upů jak pro klasické asijské kloubové panenky, tak pro panenky Monster High.

Warning: velmi dívčí článek!

Jak už jsem jednou zmiňovala, Niam se na Natsuconu mojí MH slečny ujala zcela zdarma, chtěla zaplatit jen zpáteční poštovné. Předem jsme se přes email domluvily, jak bych si zhruba face-up představovala, osobně mi potom ještě nabídla několik dalších možností, co by s panenkou šlo provést. Donesla mi i ukázky, abych se mohla pořádně podívat, případně si materiál na vlasy i ohmatat.
Nakonec jsem nadšeně souhlasila i s body blushingem a přečesáním, povedlo-li by se Niam něco pěkného s vlasy provést. Panenku jsem tedy předala 24.8. a dnes, 3.9. dorazil expresně poslaný pojištěný balíček. Jinak řečeno, naprosto bleskové služby. Po celou dobu jsem navíc byla s Niam ve spojení, informovaná, občas jsem odpověděla na nějaký dotaz nebo upřesnila své přání. Byly mi nabídnuty i fotky, ale s díky jsem odmítla, protože jsem se chtěla těšit až do poslední chvíle a zažít to pravé překvapení.


První věc, která mě překvapila, byl fakt, že se moje stále ještě bezejmenná slečna vrátila v originální MH krabici. Zadruhé jsem si všimla šatů, se kterými jsem vůbec nepočítala a málem jsem odpadla, když jsem zjistila, že si kromě vší té práce s obličejem, tělíčkem a vlasy dala Niam záležet i na překrásných operličkovaných šatečkách. Drobné korálky lemují jak pas, tak i spodní okraj šatů.
Obličejík jsem v tu chvíli ještě moc dobře neviděla (jak lze na fotce vidět, potvůr se schovávala za papírovou částí obalu), ale ihned jsem si všimla kytičky ve vlasech - očividně další neplánovaný bonus!


Po jejím vyndání z krabičky jsem se málem rozplynula. Pakliže jsem si celé dětství hrála s autíčky, teď si to očividně zcela vynahrazuju i se vší tou infantilností okolo. Měla jsem chuť ji umačkat, případně sníst, protože... ty vlasy! Ten obličej~ Myslím, že jsem prožila předčasné Vánoce. Mé hloupé za tmy a deště focené fotky bohužel nedokážou její jemný obličejík dobře zachytit, proto bych případné zvědavce ráda odkázala k Niam, kde má zveřejněný úžasný photoshoot.


Panenky MH sleduju už nějaký pátek a tohle je zkrátka jeden z těch nejkrásnějších face-upů, co jsem kdy viděla, to bez legrace. Navíc přesně dle mých přání a pokynů. A k tomu ošacení zdarma!
Shrnuto a podtrženo, jsem samozřejmě s Niam navýsost spokojená a její služby bych doporučovala využít komukoli, kdo shání kvalitního a cenově dostupného face-up umělce pro svou drobotinu. Niam nabízí také možnost rerootu i tvorby účesu, přičemž má na výběr několik druhů materiálu a já si myslím, že z takové nabídky si každý vybere. Pokud jsem kdy s ušklíbnutím zavrhovala přehnaná tvrzení typu "udělila bych jedenáct bodů z deseti", dnes mám chuť s podobným výrokem přijít sama.

Ještě jednou mnohokrát děkuju!
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely