pátek 31. května 2013

Narozeniny ve znamení králíčka (Molang, Miffy a jiné potvůrky)

Warning: Následující článek sestává pouze z obdivování až nepatřičně roztomilých předmětů, kterými jsem byla obdarována. Vyskytuje se zde též množství zdrobnělin a infantilních přídavných jmen.
Je to už u nás tak trochu zvykem, že si s Iškou sice dáváme k narozeninám dárky, ale správné datum dané kalendářem, to už jaksi nerespektujeme. Hlavní je zkrátka předat si omašličkovanou tašku někdy o prázdninách. Jelikož mně už zbývá jen jedna zkouška a prázdniny mi tedy už téměř začaly, udělala si za mnou do těchto deštivých končin výlet Iška a příjezd následovalo klasické předávání dárků. Já letos vyfasovala hromadu králičích věcí, což mě samozřejmě jakožto milovníka těchto chundelatých tvorečků potěšilo víc, než je možno vyjádřit pomocí blogového postu <3

Poprvé jsem tak měla možnost seznámit se s korejským králíčkem Molangem, a to ve svém novém deníčku se samolepkami (Do tohodle mám psát? Ty nálepky mám POUŽÍVAT?). Vzápětí jsem si ho též stáhla do mobilu, jelikož je v AppStoru aplikace s tapetami Molanga zdarma. Vedle Miffyho, Kapibara-san, Alpaky a jiných zvířátek stvořených ve Východní Asii se tak i tahle potvůrka zařadila mezi mé oblíbené~
Když už jsem zmínila Miffyho, dostala jsem tři ušaté propisky, které jsem hrozně dlouho sháněla. Podložku pod myš ve tvaru králíka a kočičkový bloček přímo na flashkarty pro opakování znaků. Králíčkovou tašku na nošení mých jídel s sebou, což teď dělávám často. A rozkošné náušnice vlastní Išiny výroby. Neumím se o nich bohužel vyjádřit nijak inteligentně, pouze zamilovaně kvičím.


Tématicky jsem to letos pojala i já, a to ve stylu "Vyrob si sám". Jistě už jste někdy viděli japonské sladkosti, kdy si člověk výslednou pochutinu sám namíchá ve vaničkách z různých dobroučkých hmot a stvoří si tak vlastní mls? Jsem moc ráda, že se mi podařilo několik takových DIY balení, která jsou v dnešní době na internetu docela populární, sehnat ^^

Hamburger, zmrzliny, suši...~

pondělí 20. května 2013

Animefest 2013 očima pecivála

Týden uběhl od ukončení události, která je takovými malými Vánoci pro nejednoho japanofila, hrstku méně postižených a snad i několik poměrně normálních lidí s drobnou úchylkou pro východní kulturu. Brno má rok na vzpamatování se z nájezdu podivně oblečených skupinek (a snad všech mých spolužáků), leč členové oněch skupinek už se patrně vzpamatovali, protože na každém druhém blogu, které navštěvuju, se jako houby po dešti objevují reporty z Animefestu, které já následně zvědavě a maličko závistivě pročítám.

Můj minulý víkend se bohužel nesl především v duchu celodenního utrpení nad sešity, knihami, zápisky a Wikipedií (Moderní dějiny Japonska. Jiný komentář to snad ani nepotřebuje.) prokládaný, ve chvílích mého psychického vyčerpání, posezením u Youtube sledováním streamovaného programu z Rotundy. Jestliže jsem byla v sobotu nadšená faktem, že se můžu živě dívat na přednášky, kterých jsem se původně chtěla zúčastnit osobně, v neděli jsem byla přímo v sedmém nebi, když se ukázalo, že takový živý přenos nemusí nutně připomínat jen prohlídku fotoalba. Skutečně, v neděli fungovalo vše naprosto na jedničku a člověk snad jen trochu rozmrzele vzpomínal na den předchozí. A rozmrzelost se ještě na krátko dostavila k večeru, když jsem poctivě dvě hodiny čekala na dle-mého-skromného-názoru-zlatý-hřeb = Grekovu přednášku Kruté střety s realitou, abych se následně dozvěděla, že byl přenos kvůli technickým problémům zrušen. Achjo.

Živě jsem tedy takhle viděla cosplay soutěž a byla opravdu nadšena úrovní letošních soutěžících (a zděšena úrovní moderátorské dvojice). V neděli jsem si pak zpříjemnila psaní eseje do morfosyntaxu poslechem a příležitostným hozením očka na Japonské hry, slash a jiné bizarní neduhy od Yuffiie, což byla opravdu skvělá záležitost.

Pomineme-li, že se taky ihned vyrojila kvanta fotek z celé akce, které když si k tomu všemu člověk prohlídne, má opravdu pocit, jako by se účastnil, na Youtube samozřejmě přibývají i videa. Tož jsem si už užila i toho Greka a Nagatinu přednášku Kam mizí yaoistky, která byla sice opravdu vtipná, ale celkově z ní mám rozporuplné pocity. Kromě úvodních pěti minut se člověk příliš nedozvěděl, spíše se opakovalo již řečené. Ale zase s humorem, to jo.
Na druhou stranu, donutilo mě to se zamyslet nad svou minulostí. Rozhodla jsem se, že se za ni stydím.


Astrak si navíc vzpomněl na mou prosbu, a donesl mi FestZin, čímž sice zabil mé poslední chabé pokusy o opakování si před písemkou, ale hrozně mě potěšil a ještě jednou mu moc děkuju. Takže já mám zkrátka letos splněno. Do debaty o nekonzistentnosti letošních artů se míchat nehodlám, řeknu prostě jen, že ta obálka se mi sakra líbí, stejně jako celková úprava uvnitř. Akorát se obávám, že mě bratr zabije, až někdy spatří, jaká fotka byla přiložena k mému článku (Kdo, kdo to byl? Taylor? :D).

A abych měla i svou blbou fotku z akce, tak jednu přikládám. Můj Animefest, ha.


Ale teď už vážně - chci zkrátka organizátorům moc poděkovat za streamování. Doufám, že bude i v příštích ročnících možnost takového dálkové účasti!

pátek 10. května 2013

Těžko tomu uvěřit, ale... opět jsem vyhrála giveaway, yay!~

Nedávno jsem se zmiňovala o svém štěstí i neštěstí v jednom. Totiž, zúčastnila jsem se jakožto dlouholetý stalker Vity i jejího giveawaye, který na svém blogu pořádala. Už poněkolikáté v poslední době se mi ale vzbouřil email a odpověď napsaná ve chvíli nadšení se neodeslala, čehož jsem si všimla až o mnoho dní později a myslela jsem tedy, že už Vita zkontaktovala jiného pokušitele štěstí. To se ale nestalo a já proto Vitě ještě jednou děkuju za svatou trpělivost a opravdu se kaju, že jsem zapříčinila takové zdržování. Tento týden roztomilá obálka dorazila a já se tak hned po příjezdu ze školy jala vykuchat z ní překrásný deníček~


Měla jsem to štěstí, že jsem hned od svého zapojení se do giveawaye doufala v deníček japonský a opravdu ho dostala. Vita totiž vyrobila (ano, tahle krása je ruční práce) notýsky dva, čínský a japonský, a zrovna jsme se prý s druhou výherkyní tak pěkně trefily, že jsme obě dostaly ten, který jsme si přály.

Jsem nadšená, alespoň v něčem je na mě Gackt v běžném životě hodný, že mi takhle čas od času sešle trochu štěstí~ A abych nebyla stále jen za příležitostného účastníka, tyto prázdniny se určitě chystám uspořádat giveaway sama. Původně jsem ho plánovala na oslavu 30 000 zhlédnutí, ale to jsem jaksi nestihla ^^'

Jinak doufám, že si všichni mí známí i neznámí, co dnes vyrazili na pouť do Brna s cílem navštívit Animefest, celý víkend skvěle užijí. Je mi samozřejmě nepopsatelně líto, že mi to tento rok nevyšlo (tím tuplem, když to má člověk zadarmo, že), ale už se moc těším, až si vše vyslechnu, přečtu si reporty a prohlédnu fotky.

sobota 4. května 2013

Trocha zábavy s šakuhači

(Při pohledu na nadpis se prostě stále nemůžu rozhodnout, jaký přepis používat. Shakuhachi. Šakuhači. Hmm. Krvácí mi oči nad českým přepisem, ale nu což.)

Kamarádka se mě včera, po částečně nedobrovolném poslechu Gacktova singlu Returner, zeptala, co že to tam hraje za krásnou "flétnu" v pozadí. Slyšela prý ji často ve filmech, ale netuší, jak se to jmenuje. A tím mi tedy dala skvělý námět ke článku, protože jsem si vzpomněla na chvíli, kdy jsem si stejnou otázku před lety kladla i já a vybavila jsem si rovněž, co poté následovalo.


Šakuhači je flétna v Japonsku tradičně používaný hudební nástroj, byť původně vlastně pochází z Číny. Dovolím si tvrdit, že si její zvuk snad každá lidská bytost zamiluje hned po prvním poslechu. A já samozřejmě v tomhle ohledu nebyla výjimkou. Kolikrát si taky bláhová duše řekne, že jelikož má mnohaletou průpravu ve hře na různé nástroje nebo například se zobcovou flétnou strávila celé dětství, nemůže přece být tak těžké ovládnou něco dalšího. Ani v tomhle jsem nebyla výjimkou.

Dlouhou dobu jsem si šakuhači jen tiše přála, protože jsem moc dobře věděla, za kolik se u nás dá pořídit. Potom ale nastala doba internetových nákupů, já se trochu rozkoukala na eBayi a bylo jasno. Z důvodů ekonomických se už totiž tahle flétna vyrábí i v PVC provedení a stejně jako tehdy, i teď člověka přijde na nějaké čtyři stovky. Ty tradiční (= ty drahé) se samozřejmě vyrábějí z bambusu a mají nepopsatelně lepší herní vlastnosti, ale když si to chce člověk jen vyzkoušet, je PVC ideální, řekla bych.
Tak jsem si tedy flétnu zakoupila a už jen čekala, dokud mi domů nedorazil šedesáticentimetrový obr. To jsem se hned jala šakuhači zkoumat a testovat.

Ještě před prvním fouknutím ženská ruka narazí na problém. Dírky, ač je jich jen pět, jsou od sebe natolik vzdálené, že nemáte-li ruku vytrénovanou jiným nástrojem typu klavír nebo nezdravíte-li běžně své okolí pozdravem Vulkánců, budete mít patrně velký problém se správným držením, minimálně zpočátku. Člověk tedy chytí alespoň dvě tři dírky a už jde na foukání.
První moje myšlenka byla, že ta plastová trubka se čtyřmi otvory prostě NEMŮŽE vydávat požadovaný zvuk. Následovaly činy, totiž testování, které mi původní myšlenku potvrdily. První den jsem jen foukala a foukala s nulovým efektem, zvuk se nekonal. Snažili se i ostatní členové rodiny, nic. Další den se snažila jedná má tehdejší známá, též bezvýsledně. Pak pomohl Google.
Myslím, že tak třetí den jsem při opětovném boji s již nenáviděnou umělohmotnou tyčí konečně vyloudila jakýsi pazvuk. Tento akt doprovodilo mámino nadšené vběhnutí do pokoje v naději, že snad onen šťastný čin zopakuju, ale to se mi podařilo až o nějakou tu půlhodinku později. A u kakofonie jsem zůstala ještě dlouhou dobu.

A dnes? Ó ano, už na to něco maličko zahraju, ale rozhodně raději sáhnu po kytaře nebo keyboardu. Nicméně je stejně šakuhači mým oblíbeným nástrojem – na mučení návštěv. Přijde-li někdo poprvé do mého pokoje, obvykle se vrhne ke klávesám či kytaře, na což reaguju slovy "A hele, co ještě mám!" a už už dané oběti podstrkuju onu flétnu a ujišťuju ji, že si může hru na šakuhači vyzkoušet. A v duchu mám pak dobrý pocit, že nejsem jediná, kdo je na to tak levý, přiznávám se bez mučení.
Kamarádce jsem tedy rovnou doporučila koupi šakuhači, třeba se k tomu taky rozhoupe O:)

Přikládám zcela náhodnou ukázku~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely