sobota 23. února 2013

Trošku se nám to přitvrzuje

Označení "můj ročník" je vlastně odnepaměti synonymum slova "smolaři". Kdykoli se na základní a střední škole moje třída někam přestěhovala, naše bývalé útočiště vždy krásně zrenovovali, což jsme si už samozřejmě nikdy neužili. Po mém odchodu na gymnázium dokonce zrekonstruovali celou moji základku a přidali i prostorné hřiště. Lavice se pravidelně vyměňovaly přesně po mém přesunu. Snad tuhle smůlu nenosím já, rozhodně se to ale táhne dál. Jestliže jsem si minulý semestr stěhovala na naše úžasná nová znaková skripta a zveřejňovala jsem z nich ukázky nejnemožnějších slovíček, které se po nás chtějí, to jsem ještě netušila, co mělo přijít za chvíli.
Zbrusunová skripta pro jazyková cvičení! A ta znaková? Nejsou, naučte se tak nějak sami. Nemožné výrazy? Běžně se objevující v textech a člověk by je patrně měl znát. Obsah první lekce? Shrnula bych to slovy "Studium českého jazyka v japonštině".

Všechny ty věci o naší krásné mateřštině, které jsem předchozích 14 let výuky českého jazyka usilovně ignorovala, se po mě najednou chtějí a to ještě ve formě, abych byla schopna snad veškeré jazykové jevy popsat běžnému Japonci.
Já nepopírám, že je to místy zajímavé (ono zjištění, jak je vlastně člověk blbý, je zajímavé vždy), nicméně se obávám, že využití v praxi je zhruba tak na stejné úrovni jako využití logaritmů a podobných lahůdek – stále na něj zvědavě čekám. Snad jen díky té morbidní zvědavosti jsem se dobrovolně přihlásila jako jedinec, který se Nag-sensei pokusí v příští hodině konverzace vysvětlit sedm pádů podstatných jmen.
Je sice krásné, že už umím v japonštině objasnit tolik lingvistických legrací, skutečně bych ale ocenila spíš rozvoj schopností v oblasti každodenní konverzace. Tož snad se dočkám v další lekci.


A abych si ještě maličko postěžovala – přestože vím, že je to pro nás jen to nejlepší a opravdu pociťuju, jak se mi porozumění prudce zlepšuje, přijde mi naprosto šílené, že už nám vyučování probíhá primárně v japonštině. První hodinu mi to přišlo skutečně hardcore, ale teď už W-sensei jaksi zmírnil a gramatické jevy někdy dovysvětlí i česky. Ani nedokážu popsat, jak to oceňuju. Přeci jen, snaží se z nás vychovat lidi schopné překladu, což je jaksi nemožné, když nám nikdo neřekne, jak že je to vlastně česky.
Nicméně stejně, představte si, že někoho učíte zcela od základů naši krásnou češtinu. Dvě hodiny týdně (ty vyučovací, v normálním počítání jsou to tři hodiny), když odečteme všechna volna a prázdniny, dejme tomu že by to nyní bylo asi přesně rok. A po roce to do něj začnete hustit už jen česky. Není to šílená myšlenka? Prožívám ji v praxi, jen ten jazyk se liší.

Achjo, vyznívá to všechno hrozně negativisticky, že?

sobota 16. února 2013

Tento týden mě potěšilo hned několik maličkostí

Zaprvé to byla nabídka napsat opět článek do Animefestího fanzinu, čehož jsem se ráda zhostila a jen se modlím, aby to vyšlo nějak čitelně. Mám takový dojem, že kdykoli člověk píše pro soukromé účely, srší vtipem. Potom se rozhodne cosi vyvěsit na internet a najednou už mu to psaní nejde vůbec od ruky. Má-li ale něco publikovat až takhle veřejně, jde mu to asi tak snadno, jako kdyby mu dali kamennou desku, kladivo a železný hřeb. Nebo je to jen ve mě?

Mezi důležité příležitosti lze zařadit i další věc, která se mi tento týden stala. Ještě jsem se ale vůbec nerozhodla, jak se k ní mám stavět. Provizorně jsem se rozhodla, že mě těší. W-sensei si mě zavolal a zcela automaticky předpokládal, že se zúčastním zkoušky, kdy se v případě úspěchu dostává roční stipendium na studium v Japonsku. Moc mě těší a hřeje u srdce, že si myslí, že na to mám a asi navždy si budu pamatovat jeho milá slova i přesvědčování ("Tak budete mít přinejhorším hrob v Japonsku."). Moc mě ale zároveň bolí, že tohle pro mě momentálně nepřipadá zdravotně v úvahu. Tak prý za půl roku nebo za rok, zadaří-li se.

Potěšilo mě taky zařazení mého blogu mezi Blogy lolitek na Lolita centrále, protože když už "lolitím", pak vždy spíše skrytě a nikde se neprezentuju ani neposílám fotky. Jediné akce, kam bych lolitu s radostí nosila více veřejně, jsou cony, které se však konají v období největších veder a já zmírám i v obyčejných letních šatech natož pak pod mnoha vrstvami krajek. Takže pokud mě zrovna nepotkáte v nadýchané sukni například v divadle, jsem asi jen jakýsi internetový fantóm.

....
A taky mi dorazil pěkně velký balíček z Japonska, ale bohužel nemůžu zveřejnit obsah, neb to bude dárek~ Takže jediné, co ukázat můžu, je tahle rozkošná taška, ve které věci dorazily ^^

středa 6. února 2013

Něco málo o mém štěstí (Madame Muffin giveaway, mini review)

Zřejmě bych se měla začít považovat za velkého šťastlivce. Přestože se totiž giveawayů účastním opravdu zřídkakdy, už podruhé se mi podařilo nějaký vyhrát~
Jedná se opět o oblečení, tentokrát mám ale rozhodně větší radost než napoprvé. Ponožky totiž můžou být nakrásně z Japonska, člověk je ale světu moc neukáže, kdežto pěknou sukni a ladící tašku je přeci jen těžší přehlédnout.

Když značka Madame Muffin uveřejnila do FB skupiny Lolita móda (kterou samozřejmě pravidelně stalkuju) fotku květované sukně v classic stylu se zprávou oznamující giveaway, opět se mi zastesklo po časech, kdy jsem se před lety nechala lolita módou zlákat. Říkám si tedy, že se snad jedná o nějaký ten drobný zásah shůry, proč to tedy nezkusit. To bylo v sobotu. V pondělí ráno jsem se následně málem zadusila snídaní a měla jsem snad i náběh na infarkt ve chvíli, kdy jsem po načtení Facebooku přečetla své jméno jakožto jméno vítěze. Výhra byla odeslána hned pondělní odpoledne, takže dodání bylo skutečně bleskové – už v úterý ráno jsem si mohla rozbalit roztomilý balíček ukrývající sukni a matching bag v celkové hodnotě 750 Kč. Balíček, který se pošťačce mně nepochopitelným způsobem podařilo nacpat nám do schránky O.o

 Roztomilý balíček
Po vybalení, před vyžehlením ^^'
Musím se přiznat, že jsem měla maličko obavu, aby mi sukně dobře seděla. Po vyzkoušení jsem si ale mohla oddechnout, protože jsem přesně spodní hranice obvodu pasu a sukně mi tedy pěkně padne. Délkově úplně dokonale, přesně nad kolena~
Je kvalitně ušitá, s poloelastickým pasem. Není na zip, pouze na knoflíček, a na dolním lemu je zdobená tenkým proužkem syntetické krajky. Mašle je odepínací. Hodně mě překvapilo, že sklady na sebe přesně navazují i přes zapínání – velmi precizní. Přestože jsem jí zkoušela nejprve jen s polochcíplou spodničkou z Anna House, musím říct, že i když nepatří spodnička k nejobjemnějším, drží sukně velmi pěkný áčkový tvar.
Omlouvám se za kvalitu fotek, díky nedostatku (až absenci) světla, na kterou brzo zřejmě umřu, pokud už konečně někdy nevysvitne sluníčko, jsou barevně docela mimo.


Taška je jednovrstvá, bez podšívky, ale zdá se být pěkně pevná a zvláště uši vypadají, že snesou i těžký náklad. Hodně se mi líbí, že má dno, protože vlastním několik tote bagů, které mají vespod pouze sešitou přední a zadní stranu a to je velmi nepraktické.


Tolik stručně k prvním dojmům.
Jsem za výhru opravdu moc vděčná, už se těším na příležitost sukni provětrat~
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely