Pohrozte studentům tím, co leckteré z nich poněkud děsí - zaměřením pozornosti v hodinách na jejich osobu. Nese to ovoce. Jako správný tyran jsem si vymyslela (a s Astrakovým pobaveným požehnáním i uvedla v praxi) roli Vrchního figuranta - ubožáka, který v testu dosáhne nejnižšího počtu bodů a bude za to patřičně odměněn právě nově získanou funkcí a jinými výhodami. Přestože dotyčný získal celých 50%, byl nebožák oceněn změnou přezdívky a privilegiem tvořit ukázkové věty na jakoukoliv novou gramatiku. Kolega Astrak to pojal ještě s větší razancí - rozhodl se zapojit Figuranta do výuky tak dokonale, že měl hrát roli i v našem dalším testíku. I přestože mu byl původní návrh Nag-sensei z mě neznámých důvodů zamítnut a překopán, svůj záměr nevzdal a s pomocí úžasné Eldy Figuranta do testu protlačil. Ha.
Jakkoliv legračně zní, je tato výuková metoda opravdu plodná - z dvaceti bystrých hlav nám to nad 70% napsalo 16 jedinců, u druhé skupiny, kterou vyučují kolegové, se to tuším počítalo nějak na prstech jedné ruky. Buďto jsme my tak děsiv... dobří, nebo jsou žáci tak šikovní - netuším. A je mně to jedno, jen když se ještě podobně pozitivním způsobem předvednou na závěrečném testu, neb výsledek ukáže i na naše schopnosti.
Co se mé fixové anabáze týče, sice jsem je koupila, úspěšně jsem ale písátka na tabuli přinesla pouze jednou. Jakkoliv se to Astrakovi nedávno mohlo zdát jako ryzí zlomyslnost vůči jeho osobě, zapomněla jsem je donést i následující týden pro sebe. A když už jsem je poté poprvé úspěšně vytasila, jaksi stejně nepsaly. To už má pak člověk tak nějak chuť mlátit hlavou o zeď, jediné, co ale může v reálu dělat, je poslušně sedět na místě a fixy roztřepávat.
A kdybych se ještě měla zmínit o normální výuce, pak bych musela přiznat, že zatímco hodiny s Nag-sensei mě brzo snad přivedou do hrobu, s W-sensei bývá poslední dobou psina. Zdála se mi o něm nedávno noční můra, což mi jaksi na jeden den vrátilo prvákovitou rozklepanost a Velký Respekt ze zmíněného. Vyloženě jsem tušila, že bude hodina nějaká jiná, ale trochu jsem se netrefila v odhadu jakým způsobem. W-sensei si totiž zřejmě nasypal něco do kávy, protože se z toho vyklubala hodina, ve které jsme probírali blbosti typu tělní pochody a všichni pomalu brečeli smíchy a všichni se, vyučující i študáci, smáli pěkně nahlas...
Pominu, že jestli se mi v poslední době zdálo něco o Nag-sensei, byl to leda tak sen, ve kterém jsem ji obvinila ze sexuálního obtěžování, a nasupeně poznamenám, že to, co s ní provádíme, je cokoliv jen ne hodiny japonské konverzace. Domlouváme si rozhovory s Japonci, zpracováváme je do podoby článku, článek přepisujeme, recepty sepisujeme... A nejlepší potom je, že po výměně emailů, trápení se s interview a článkem nám dá W-sensei skripta, ve kterých je detailně vysvětleno, jak si u všeho výše zmíněného má člověk správně počínat. A to si tak čtete a říkáte si, jaký jste s prominutím de*il. To jste dělali špatně, tamto jste udělali špatně, tady jste se dopustili faux-pas...
A abych nezapomněla, Japonský klub je vtipnější než kdy jindy. Zabíjí mě jednak jejich plakáty (ukázka nahoře), za druhé pak i jejich úžasné video, na které si zde dovolím s ohromným zpožděním odkázat.
Je mi jasné, že pro člověka neobeznámeného s poměry na naší katedře může představovat jednu velkou nevtipnou neznámou, proto snad jen několik rychlých poznámek:
- v úvodních vteřinách můžete na papírku připichovaném na nástěnku vidět nápis "nikdo neuspěl"
- ne, to opravdu není senseiův hlas
- dříve se vyučovalo v jiné učebně; kdo přišel pozdě, lezl za trest oknem
- studentů ubývá, znaků přibývá
- noční nekonečné psaní byla tvrdá realita (do doby, než W-sensei přestal stíhat tvořit znaková skripta, yay!)
- musím se přiznat, že jsem sama z Gendžiho nikdy nečetla více než jednu kapitolu a nehodlám na tomto stavu nic měnit
- výslovnost šinkanZen je nesprávná, tedy trestána; fixy dřív létaly, co se týče ledvinky, netuším :)
- študák Japonku pozdraví, ale to je asi tak jediné, co umí říct - na otázku "Jak se jmenuješ?" totiž přitaká
- ne, délka souborné jazykové zkoušky není nadsazená