sobota 7. září 2013

Prague Shakuhachi Festival 2013

Už dobrého půl roku předem jsem se těšila, až při své návštěvě Prahy strávím několik večerů poslechem tónů linoucích se z japonských fléten. Webovky i facebookové stránky Prague Shakuhachi Festivalu jsem poctivě stalkovala a byla nadšená, když se ukázalo, že mnoho částí programu včetně několika koncertů bude zdarma! Mé nadšení ale poněkud ochladlo poté, co jsem zjistila, že datum konání, totiž 23.-27.8., koliduje s NatsuConem. Původně jsem plánovala trávit den na NatsuConu a večer si zajet na nějaký ten koncert, to se ale ukázalo jako nerealizovatelný plán. Navíc, komu by se chtělo opouštět NatsuCon už odpoledne, když se skvěle baví, že? Spolu s Iškou, které tímto ještě jednou moc děkuju, že mi dělala společnost, jsme tedy nakonec na festival dojely pouze v pondělní a úterní večer. Pevně doufám, že to příští rok vyjde se všemi mými letními akcemi nějak lépe.


Na místě, tedy v prostorách Hudební a taneční fakulty AMU, byl poněkud zmatek s lístky. Po vstupu jsme jako první uviděly papír informující nás, že se vstupenky na koncerty kupují ve druhém vchodě, kde nás pak paní znovu odkázala na původní vstup s tím, že jsou k dostání přímo uvnitř. Tam nám je skutečně prodali, ale nápomocné paní nás jaksi nedokázaly navést na místo konání koncertu: kdybychom se řídily jejich instrukcemi, šly bychom přesně na druhou stranu budovy. Naštěstí byly po cestě vyvěšeny směrovky, které nás bezpečně dovedly ke Gotické věži, místu konání obou koncertů, kterých jsme se zúčastnily.
Gotická věž je prostor s úžasnou atmosférou, ale trochu horším sezením sestávajícím ze tří schodů, které jsou od sebe v přesně takové vzdálenosti, že ať si člověk zvolí jakoukoliv pozici sezení, vždy je bez výjimky nepohodlná. Nasvícení místnosti působivou atmosféru ještě umocňovalo, jelikož se za hráči na zeď promítala jejich zvětšená silueta.

Kouzelné bylo, že to v pondělí stejně jako v úterý nějakých dvacet minut vypadalo, že budeme jedinými návštěvníky. Nakonec se ale přeci jen vyrojilo několik lidí, z nichž si ovšem většina nesla výmluvná pouzdra na šakuhači, takže to pravděpodobně nebyli obyčejní mudlové, nýbrž účastníci festivalu.


Pondělní koncert nesl název Itchoken shakuhachi a hráčem, který se nám představil, byl Dietmar Herriger. Pan Herriger mistrně ovládá duchovní chrámovou hudbu, takže to nebyl jen zážitek hudební, ale i tak trochu spirituální. Většina lidí totiž po chvilce změnila vzpřímený posed na nějakou pohodlnější variantu, zavřela oči a... buď spala, nebo meditovala, nevím. Já tedy rozhodně praktikovala to druhé zmíněné ^^ Pan Herriger jednotlivé skladby zajímavě komentoval a vyprávěl i něco o svém dlouholetém studiu v chrámu Iččóken v Hakatě.
Musím ale bohužel říct, že zhruba od poloviny byl akt vychutnávání si koncertu poněkud ztížen až znemožněn. Jelikož se festival konal v budově HAMU na Malostranském náměstí, čas od času se z jiných pater ozvaly hlasité tóny, přehlušující zvuk šakuhači. V pondělí jsme dobrou půlhodinku poslouchali tlumený zvuk klavíru, který spolu s melodií vytvářenou japonskou flétnou dával vzniknout uchu příliš nelahodící kakofonii. V druhé polovině už jsem si tedy bohužel nezameditovala, snažila jsem se z hlavy vytěsnit tóny klavíru.

Úterní koncert byl, oproti tomu pondělnímu za 70 Kč (student), zdarma. Název Shakuhachi Matinee: meet young players sliboval představení vícera hráčů a taky že ano. (Oproti pondělku již početnějšímu) publiku se představilo několik hudebníků ve všech věkových kategoriích. Každý si připravil jednu dvě skladby, byla to opravdu moc zajímavá směs tradičního a moderního. Celý koncert byl zakončen známou hudbou z jakéhosi anime upravenou pro tři šakuhači, kterou prostě znám, ale název si nemůžu vybavit, ani kdybyste mě zabili.

Ve středu jsem se vracela domů, stihla jsem si ale ještě nakoupit několik perfektních věcí. Nejvíc peněz jsem samozřejmě nechala v Luxoru ("Půjdu se tam jenom na minutku podívat, co nového vydali, utrácet nebudu."), ale pohleďte, vždyť to prostě stálo za to:
Luxor měl přes prázdniny výrazné slevy na téměř všechny průvodce zahraničních měst a zemí. Normální cena těch nejkvalitnějších se pohybuje kolem sedmi set korun. Například tento čtyř set stránkový krasavec od Ikaru - podle mého názoru nejlepší na našem trhu - vždy stával vražedných 699 Kč. Zatímco ceny jiných průvodců spadly pouze o jednu dvě stovky, u toho japonského to Luxor pojal razantně a cenu snížil na úžasných 199 Kč. Teď od toho ještě odečtěte slevu za ISICa...~
Mezi dětskými knihami se mi navíc podařilo vyhrabat tyhle pohledy (jediný, asi poslední výtisk), které si myslím, že zkrátka nikdy nebudu mít to srdce někomu poslat xD


8 komentářů:

Křehká Figurka řekl(a)...

Božeeeeeee ty pohledy ! awww neskutečně ti to závidím. Asi si to budu muset ještě s Luxorem rozmyslet. Před nějakou dobou jsem na něj zanevřela....už ani nevím proč.

Dášenka Boušková řekl(a)...

Ty pohledy jsou báječné. Ani se nechce věřit, že to měli v Luxoru.
Shakuhachi museli být krásné jen škoda toho klavíru jak říkáš :)

Veve řekl(a)...

Přesně tohohle průvodce jsme teď kupovali chill jako dárek na rozloučenou! A je fakt moc krásný a mně jako laikovi se zdál i dost zajímavý a užitečný :) Akorát my ho teda kupovali za tu vražednou cenu.
Jsem ráda, že sis koncerty užila a že jste se s Iškou nakonec fakt viděly :)

Ely řekl(a)...

Křehká Figurka: Zajímalo by mě, jestli ještě někdy takové věci budou mít. Pokud na podobné skvělé "knihy" narazím, samozřejmě budu informovat, aby si mohli radost udělat i ostatní ^^

Dagmar: Doufám, že to bude příští rok nějaké promyšlenější co se utěsnění místnosti týče, pak by to byl dokonalý zážitek :3

Veve: Jé, to je mě líto, že na to zrovna nebyla ta akce, chjo :(

Shinigami řekl(a)...

Po loňské zkušenosti z EIGA-SAI, kde se nás jistý japonský mistr (jméno jsem raději zapomněla) svým shakuhachi uměním snažil umořit k smrti, bych dobrovolně na tento typ koncertu nikdy nešla :D V kombinaci s koto nebo bubínky taiko je shakuhachi nádhera, ale pokud hraje sólo, nemám daleko k tomu omlátit ten krásný nástroj interpretovi o hlavu :D

Ely řekl(a)...

Shinigami: No, popravdě, nedá se říct, že by se tvůj přístup nedal pochopit. Hranice mezi hudebním zážitkem a ryzím utrpením je v případě shakuhachi pravděpodobně velmi tenká :D

TSal řekl(a)...

Aaaaaaaaa! Toho průvodce se snažím za lidskou cenu sehnat už rok a ono mi uteče tohle?! To není fér T___T

Ely řekl(a)...

T'Sal: Je mi líto, že se mi nepovedlo tě informovat v čas, omlouvám se :(

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely