neděle 22. září 2013

Japonské ženské časopisy jako průvodce každým věkem

Rozhodla jsem se pro sepsání menšího pokračování mého malého seriálu o japonských (nejen) módních časopisech. A plánuju další, dovolí-li čas.

Začněme informací, že jsou ženy v Japonsku zhruba od 80. let hlavními konzumenty, proto je na ně zaměřeno mnoho médií a výjimku netvoří samozřejmě ani časopisy. Například koncem devadesátých let (kdo mi poskytne aktuálnější čísla, dostane pusu) vycházelo více než 140 časopisů určených výhradně pro ženy.
Většina z těchto magazínů následuje věky dobře prověřenou osnovu sestávající z článků o módě, informacích o buticích, obchodních domech, restauracích a podobných místech, novinek ze světa filmu a literatury a článků týkajících se běžných oblastí života žen. Na tohle jsme zvyklí i z našich trafik, japonské ženské časopisy byly totiž zpočátku tvořeny po vzoru jejich západních, zejména amerických, protějšků. Co je ale překvapující - v Japonsku navíc většinu z těchto magazínů tvoří více než z poloviny listy potištěné jen a pouze reklamou.
Mimochodem, studie ukázaly, že většina japonských čtenářů pokládá reklamy a články v časopisech za nejdůležitější zdroj informací o nových výrobcích, takže je tato metoda inzerce, zdá se, velmi účinná. O tom, jaké toto může mít důsledky a jak mě osobně reklamy v japonských dívčích časopisech děsí, jsem se vypisovala už dříve. Taková reklama má samozřejmě o to větší účinek, že japonské časopisy adresují přímo své čtenáře a to velmi osobním způsobem, jak už jsem také zmiňovala. Nabízejí tak inzerentovi možnost přímého, cíleného působení na specifickou skupinu čtenářstva.

A na tyto skupiny se pojďme podívat trochu detailněji. Zatímco u nás dělíme tiskoviny pro něžné pohlaví zejména na teenagerovské plátky (Bravíčko, Top Dívky) a časopisy pro zralejší (Žena a život, Katka), v Japonsku existuje daleko více skupin a ženy se svými časopisy doslova rostou. Jakmile čtenářka odroste určitému věku, má tendenci se přesunout k jinému titulu, opět mířenému přesně na její cílovou skupinu. A to nejen věkovou.
Typická mladá Japonka tedy vystřídá dva tři časopisy pro náctileté, vždy zaměřené přesně na její zájmy v daném věku. Dále má na výběr z mnoha časopisů pro vdané ženy, následně pro starší vdané ženy, přičemž si může zvolit z řady titulů orientovaných přesně na její životní styl. Dejme tomu, že je naše čtenářka bohatá, manželem dobře zajištěná panička ve věku kolem čtyřiceti let. Přesně pro ni je tedy určen časopis Katei Gahó. Náctiletá lolita zase zvolí nejspíše Gothic & Lolita Bible. A podobně si vybere každá.


Nejen, že si tak časopisy díky svému dlouhodobému působení a autoritativnímu tónu doslova vychovávají čtenářky k ideálnímu obrazu společnosti, dávají nám taky možnost nahlédnout do života typické Japonky kterékoliv věkové skupiny. Dozvíme se vše – seznámíme se s tím, jakým emocionálním problémům čelí, prozkoumáme její pravděpodobné obavy, cíle a sny, zjistíme, jak se stará o své tělo, jak a jestli má sex, co očekává od svého protějšku, kam pravděpodobně pojede na své příští prázdniny nebo dovolenou a co si tam koupí, kde bude o víkendu, co má v tašce, jak se vidí v zrcadle a jak se líčí, jaké spodní prádlo nosí, jak vypadá její šatník, jaké druh knih čte, jaká jídla jí, jak cvičí, jakými dietami trápí své tělo… a tak dále. Japonské ženské časopisy jsou tedy jakási autorita, v životě Japonek přítomná po většinu času. Diktující jim, co dělat, jak to dělat, jak je to nejlepší a jak se to dělat má. Milé.

Zdroj: SKOV, Lise, MOREAN, Brian. Women, Media and Consumption in Japan. Honolulu: University of Hawaii Press, 1995. ISBN 0-8248-1775-3

14 komentářů:

Křehká Figurka řekl(a)...

Velmi mě v článku zaujalo slovo "vdané", konkr. vdané ženy, starší vdané ženy....jako by nevdané ženy nemohly mít svůj časopis, protože nevdané ženy jsou póvl. Nevím takřka nic o této skutečnosti, kterou jsem popsala, ale docela mě to slovo prostě jen zarazilo :D.
Jinak netřeba se vyjadřovat k autoritativnímu diktování. U nás sice nemáme dost takových časopisů, za to diktujících bloggerek a jejich závislých fanynek se najde také velký počet.

Kaja Kamisama řekl(a)...

Pořád věřím, že některé dívky ty časopisy čtou jen pro inspiraci a neposlouchají jako ovečky... :D

Ely řekl(a)...

Křehká Figurka: No, třeba existuje něco i pro single ladies, ale o tom jsem se bohužel nic nedočetla :D Až budu mít nějaký ten čas navíc, dobrá poznámka! :)

Kaja Kamisama: Stále naivní O:) :D

Niam řekl(a)...

Opravdu je to tak striktní? Projela jsem si i ty předchozí články a docela mě zaráží ta...nulová originalita, když to tak povím. A přitom jsem měla pocit, že zrovna Asijské země si na originalitě dávají záležet (spousta módní stylů atp). U japonska jsem zaváhala při zmínce o pracovní oblékací etiketě (všichni v černo bílé, formální), ale zas je tam ten silný mladý fashion proud. Ono to zní jako kdyby ta originalita byla omezená právě na tyhle fashion proudy. Ne mixuj sám, ale zařaď se do jednoho z mnoha.

TSal řekl(a)...

Kaja: Nějaké určitě ano, ale bude jich asi menšina vzhledem k tomu, že v Japonsku je důraz na tvorbu ideálu mnohem silnější než u nás a ty holky se s tím perou na každém kroku.

Lucie Škrabalová řekl(a)...

Tohle jsou moc zajímavé články, nepřemýšlíš o nějaké přednášce na toto téma? Upřímně bych asi takový tlak na vzhled a určitý ideál nezvládla..člověk by se snad snažil být proti tomu imunní,což nejspíš kvůli všudypřítomnosti nepůjde..No je to byznys a asi ne zrovna malý, ale co je moc, to je příliš. Doufám,že se takhle tvrdý diktát nedostane také k nám.

Ely řekl(a)...

Niam: Já bych to řekla takhle - Japonek, co vypadají "jako přes kopírák", bude naprostá většina, pouliční styly určitě tvoří ubohou menšinu. Ale do zahraničí se dostanou hlavně fotky toho neobvyklého, vždyť kdo by se chtěl koukat na to, co je "normální"?

A pak, je to samozřejmě rebelující menšina, taková je ale k nalezení všude. My taky máme lolity a obchůdky pro lolity a přitom naprostá většina občanů ČR tuhle módu vůbec nezná a nechápe. Řekla bych, že to bude v Asii něco podobného. Navíc, teď jsem narazila na několik článků o tom, kde mladé slečny vysvětlují, že se oblékají divně (např yamanba style) proto, aby je neotravovali muži. To je taky zajímavý pohled na celou věc už jen proto, že tyhle Japonky vědí, že se hodně odlišují, že je to něco velmi neobvyklého.
Když řekneš "silný mladý fashion proud" nesmíš zapomínat, že i všechny tyhle substyly japonské módy mají velmi silná pravidla a vlastně je i tady předem dáno, co máš nosit, jak to nosit, s čím to nosit. Vždyť třeba lolita móda je tak plná pravidel, že jsou kvůli tomu v zahraničních komunitách neustále vedeny diskuze a hádky. Určitý brand se uznává skoro jako svatá relikvie snad ve všech stylech japonské pouliční módy. A nakonec se z toho vždy stane jakýsi mainstream. A jakmile začne být populární něco jiného, mnoho Japonců opustí svůj dosavadní styl a vrhnou se na to, co je zrovna "in". Ony ty tendence poslouchat pravidla a celkově dělat, co máš dělat, jdou vidět ve všem, právě i v "neobvyklém oblékání", řekla bych :) Takže vlastně - přesně jak říkáš, máš pravdu :3

Myslím, že to stejně jako ty vidí mnoho lidí, ale přijde mi to jen jako zkreslený pohled zahraničního pozorovatele, protože mnoho lidí se taky pravděpodobně domnívá, že všichni Japonci milují anime a cestou do práce čtou ve vlacích mangy... ale to si myslíme jen proto, že je nám to takto předkládáno, objektivní pohled na situaci většina z nás nemá.
Každopádně je to ale velmi rozšířený názor, takže až nebudu mít co dělat někdy, pohledám nějaké materiály a více se k tomu vyjádřím, abych tedy nepůsobila, že jen čeřím vody a zveřejňuju nějaké zcestné informace :D (Ono třeba určitě stojí za to si sehnat ty knihy, co tu zveřejňuju jako zdroje - je to docela děsivé, ale velmi zajímavé čtivo ^^)

Ely řekl(a)...

Kůzle: Určitě přemýšlím, hitomi už se mě ptala na přednášení na Akiconu a já jen doufám, že tu možnost dostanu i napřesrok, až budu mít vše pěkně nastudováno ^^' (Hlavně je nejhorší, že bych se nedokázala rozhodnout, či přednášet o časopisech, nebo o příšerném tlaku na štíhlost a dokonalost a japonskou podvyživenost... chmm. Obojí je pěkně zvrácené a zajímavé >:D)

Tokyo Haru řekl(a)...

Moc hezký článek :)). Děkuji jsem zas o něco chytřejší. Ano na googlu jsem hledala časopisy o módě. A mají jich vážně neskutečně mnoho. Ještě k tomu to mají rozdělené podle věkové kategorie či stylu oblékání..přesně tak jak říkáš. Tak všechny časopisy se zaměřují na reklamu, ale holt to v Japonsku je o něco víc drastičtější. Ale nemyslím si, že každá žena se řídí podle toho co jí časopis řekne. Nevím je to jiná mentalita..jop prosím tě, pro jakou věkovou skupinu je ten časopis VIVI? A jaký módní styl v něm převažuje. Přemýšlím o koupí :D

Ely řekl(a)...

Tokyo Haru: Děkuju, jsem ráda, že se ti článek líbil~ Vivi je časopis o módě určený pro věkovou kategorii 17-22, čili vysokoškolské studentky nebo čerstvě zaměstnané slečny, jak sa mi uvádějí :) Co se stylu týče, řekla bych, že převažuje mainstream :)

Shinigami řekl(a)...

A já se zrovna včera rozplývala nad fotkami z Marble Wonderland, jak jsou ty holky všechny šílený :D Snad na to taky nemají nějaký časopis :D Mimochodem u těch okrajových pouličních stylů to podle mě nebude tak zlý, sice každý styl má svoje pravidla, ale originalita se taky cení.

Ten diktát hlavního proudu je dost děsivý, na druhou stranu, bavíme se tu o národu, který je schopen své občany informovat, kterak správně sedět na záchodové míse O.o Mají pravidla úplně na všechno. Občas se divím, jak se z levičáckých rebelů, kteří v 60. letech masivně protestovali proti USA, mohlo stát takové konzumem ovládané stádo. Čest výjimkám :)

Ely řekl(a)...

Shinigami: Jak správně sedět na záchodové míse? Achjo, že já se vůbec divím :D

Nicca řekl(a)...

článek se mi moc líbí, ale zaujalo by mě nejvíc rozebrat podrobně třeba nějaký z těch časopisů, abychom se dozvěděli všechno to, co píšeš v posledním odstavci :P Mě by to dost zajímalo :)

Ely řekl(a)...

Nicca: Opravdu doufám, že si na to někdy najdu čas, ráda bych se do toho více ponořila :)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely