sobota 4. května 2013

Trocha zábavy s šakuhači

(Při pohledu na nadpis se prostě stále nemůžu rozhodnout, jaký přepis používat. Shakuhachi. Šakuhači. Hmm. Krvácí mi oči nad českým přepisem, ale nu což.)

Kamarádka se mě včera, po částečně nedobrovolném poslechu Gacktova singlu Returner, zeptala, co že to tam hraje za krásnou "flétnu" v pozadí. Slyšela prý ji často ve filmech, ale netuší, jak se to jmenuje. A tím mi tedy dala skvělý námět ke článku, protože jsem si vzpomněla na chvíli, kdy jsem si stejnou otázku před lety kladla i já a vybavila jsem si rovněž, co poté následovalo.


Šakuhači je flétna v Japonsku tradičně používaný hudební nástroj, byť původně vlastně pochází z Číny. Dovolím si tvrdit, že si její zvuk snad každá lidská bytost zamiluje hned po prvním poslechu. A já samozřejmě v tomhle ohledu nebyla výjimkou. Kolikrát si taky bláhová duše řekne, že jelikož má mnohaletou průpravu ve hře na různé nástroje nebo například se zobcovou flétnou strávila celé dětství, nemůže přece být tak těžké ovládnou něco dalšího. Ani v tomhle jsem nebyla výjimkou.

Dlouhou dobu jsem si šakuhači jen tiše přála, protože jsem moc dobře věděla, za kolik se u nás dá pořídit. Potom ale nastala doba internetových nákupů, já se trochu rozkoukala na eBayi a bylo jasno. Z důvodů ekonomických se už totiž tahle flétna vyrábí i v PVC provedení a stejně jako tehdy, i teď člověka přijde na nějaké čtyři stovky. Ty tradiční (= ty drahé) se samozřejmě vyrábějí z bambusu a mají nepopsatelně lepší herní vlastnosti, ale když si to chce člověk jen vyzkoušet, je PVC ideální, řekla bych.
Tak jsem si tedy flétnu zakoupila a už jen čekala, dokud mi domů nedorazil šedesáticentimetrový obr. To jsem se hned jala šakuhači zkoumat a testovat.

Ještě před prvním fouknutím ženská ruka narazí na problém. Dírky, ač je jich jen pět, jsou od sebe natolik vzdálené, že nemáte-li ruku vytrénovanou jiným nástrojem typu klavír nebo nezdravíte-li běžně své okolí pozdravem Vulkánců, budete mít patrně velký problém se správným držením, minimálně zpočátku. Člověk tedy chytí alespoň dvě tři dírky a už jde na foukání.
První moje myšlenka byla, že ta plastová trubka se čtyřmi otvory prostě NEMŮŽE vydávat požadovaný zvuk. Následovaly činy, totiž testování, které mi původní myšlenku potvrdily. První den jsem jen foukala a foukala s nulovým efektem, zvuk se nekonal. Snažili se i ostatní členové rodiny, nic. Další den se snažila jedná má tehdejší známá, též bezvýsledně. Pak pomohl Google.
Myslím, že tak třetí den jsem při opětovném boji s již nenáviděnou umělohmotnou tyčí konečně vyloudila jakýsi pazvuk. Tento akt doprovodilo mámino nadšené vběhnutí do pokoje v naději, že snad onen šťastný čin zopakuju, ale to se mi podařilo až o nějakou tu půlhodinku později. A u kakofonie jsem zůstala ještě dlouhou dobu.

A dnes? Ó ano, už na to něco maličko zahraju, ale rozhodně raději sáhnu po kytaře nebo keyboardu. Nicméně je stejně šakuhači mým oblíbeným nástrojem – na mučení návštěv. Přijde-li někdo poprvé do mého pokoje, obvykle se vrhne ke klávesám či kytaře, na což reaguju slovy "A hele, co ještě mám!" a už už dané oběti podstrkuju onu flétnu a ujišťuju ji, že si může hru na šakuhači vyzkoušet. A v duchu mám pak dobrý pocit, že nejsem jediná, kdo je na to tak levý, přiznávám se bez mučení.
Kamarádce jsem tedy rovnou doporučila koupi šakuhači, třeba se k tomu taky rozhoupe O:)

Přikládám zcela náhodnou ukázku~

3 komentáře:

Nicca řekl(a)...

:D To jsi hodná, že to ještě doporučuješ kamarádkám :D
Jinak já mám zase už asi 5 let irskou flétnu, ale naučila jsem se na ni pár písniček až tak před měsícem :P Ale s tímto se to fakt srovnávat nedá :D

Ely řekl(a)...

Nicca: >:D
Jé, irskou flétnu bych taky někdy chtěla moc zkusit. Doufám, že až dostuduju, najdu si alespoň chvilku času~

Anonymní řekl(a)...

Šakuhači jsem si nedávno vyrobil z bambusu (ladění v hlubokém A, délka 2,4 šaku). Není to sice kořenovka (prakticky nesehnatelný materiál), ale ujde. Má trochu větší průměr, takže horní oktáva nic moc, ale spodní tóny znějí moc krásně. S vydáním zvuku jsem problém neměl, hrál jsem už předtím na andskou quenu, na kterou se fouká podobně. Zato se mi moc nedaří tóny na částečně otevřených dírkách a změnami nátisku (má se podařit až o tón pod základní tón píšťaly). Spíš pro meditační a jiné duchovní upotřebení, než pro běžné hraní.

Miroslav

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely