pátek 22. března 2013

Japonské jaro, část I.

Počasí tomu sice zdaleka nenasvědčuje a nezasvěcený by tipoval spíš jakousi Japonskou zimu, přesto bylo pro mě pondělí prvním dnem, kdy jsem se konečně zúčastnila nějaké části letošního Japonského jara. Chtěla jsem sice už na cestovatelskou přednášku a uvažovala jsem i o čajovém obřadu, nakonec to ale jaksi nevyšlo. Zapojila jsem se tedy až jako jeden z mnoha degustátorů na ochutnávce japonského jídla. Loni jsem byla opravdu nadšená a proto jsem se těšila i na letošní reprízu.
Tentokrát se začínalo zeleninou namáčenou v miso pastě smíchané s majonézou, pokračovalo se tradičně onigiri, následovalo suši a končilo se sladkým dezertem - daifuku. Celá ochutnávka byla doprovázená výkladem jednak o tom, co právě jíme, za druhé pak o některých dalších japonských pochutinách.

První a poslední chod jsem bohužel ochutnat nemohla, proklaté alergie. Musím ale říct, že názory na daifuku nebyly z nejpříznivějších. To je zvláštní, já osobně ho miluju a musela bych tedy ochutnat, abych dokázala posoudit, na čím příjmači byla chyba. Tvarově sice nepatřily k nejpohlednějším, ale to je tak jediné, co o nich můžu prohlásit. Onigiri bylo extrémně roztomilé, letos na nás totiž i koukalo. Jelikož jsem koukala i já, a velmi smutně a prosebně (a patrně i hladově), bylo mi dovoleno spořádat i jedno přebývající, což neskutečně oceňuju. Suši mě překvapilo snad nejvíce. Vždy jsem jedla vegetariánské, syrová ryba mi nikdy příliš nejela. Tohle bylo ovšem delikatesní i s rybou. Navíc můžeme jako olomoučáci mít kdykoli 28 kousků téhle dobroty zdarma dovezeno, to celé za dvoustovku, takže přesně vím, čím budu příště odměňovat příležitostné školní úspěchy (a neúspěchy, důvod se vždy najde). Vlastně přiznejme si to, jen tohle sepisuju, zvýšila se mi frekvence slinění a mysl zvažuje, kdy nejdříve bude peněženka dost plná, aby přežila nějakou tu objednávku.
Shrnuto a podtrženo, já jsem byla naprosto spokojená a naplněná~


Středeční přednáška W-senseie s názvem Japonská mozaika byla... typická přednáška W-senseie :D Členové Japonského klubu si pro něj přichystali fotografie k okomentování (jídlo a pití, tradice, doprava, politika... od každého něco), ale protože bylo fotek pouze 12, W-sensei stáčel řeč hlavně na svůj život, jako obvykle. Docela mě potrápili fotkami jídla, protože jsem, já blbec, jaksi pozapomněla předem povečeřet. Místnost byla naplněna hlavně studenty japonštiny, protože přestože sensei opět zkoušel na prváky to své "nechoďte tam, nic zajímavého se nedozvíte", studenti jsou mršky zvědavé a tak se samozřejmě vždy záměrně dostaví, na což jistě sensei spoléhá.
Celkově to bylo samozřejmě velmi zajímavé a opravdu vtipné. Jen mám pocit, že musel být sensei dost unavený, protože když je unavený, mívá horší češtinu, což bylo toho večera tak znatelné, že nás to všechny až zarazilo. Člověk se ale po několika minutách naladí na tu správnou vlnu a už mu to potom vůbec nepřijde. Teď mi každopádně nezbude, než se celý rok těšit na další jeho přednášku, áchjo.

Příští týden mám stoprocentně v plánu ještě divadlo, aneb pseudoPopelku, a dle mých finančních možností případně i závěrečný koncert Jumping Drums, uvidíme~

2 komentáře:

Lux Lisbon řekl(a)...

Vidíme sa na pseudoPopelke ^^

Ely řekl(a)...

Lux Lisbon: Yay! ^^ Věřím, že to bude stejně skvělé jako loni a bude se ti to líbit :D

Okomentovat

Děkuju za vaše komentáře, poznámky, (Wolfiiho) trollení, kritiku, pochvaly nebo zkrátka jakýkoliv shluk písmen.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely