středa 26. prosince 2012

Gothika - 120 Days of Sodom

Na úvod by asi bylo vhodné letmo představit Gothiku, jelikož přeci jen, jejich sláva nedosahuje takových rozměrů, aby mohl člověk s klidem předpokládat, že je čtenář bude znát. I když pravda, v našich končinách jsou známí poměrně hodně, vzhledem k tomu, že pravidelně sjíždějí evropské festivaly týkající se Japonska a nejrůznější cony, přičemž byli několik let po sobě i hosty Advíku. Než se teda chudákovi změnila diakritika a Gothika začala být slovenskými organizátory považována za "dva buzíky"...

Momentálně sídlí v Německu a před několika málo dny bylo ohlášeno vydání jejich dalšího CD, na což se tedy těším jako na druhé Vánoce, protože kvalita jejich práce strmě stoupá. Na svém kontě mají aktuálně pět alb, z čehož první tři jsou menšími počiny čítající pouze čtyři až pět songů. Dvě novější, 120 Days of Sodom a Zeitgeist, už však člověka zabaví na delší dobu.

Před několika měsíci postnuli na Facebook svůj nejnovější kousek, "The Gossamer Check", který dává tušit kvalitní poslech i co se týče připravovaného Yomi. Song je v japonštině, a já se proto tiše modlím ke Gacktovi, aby se toto týkalo celého alba. Angličtina v podání zpěváka Andra je totiž úplně nový level engrish. Člověk tomu vůbec nerozumí a až při pohledu na psaný text mu to začne do sebe zapadat. Při pohledu na slova se navíc člověk poměrně zděsí, co že to vlastně celou dobu poslouchá, a začne vážně přemítat o svém slušném vychování a vlastním názoru na svoji osobnost. Skupina sama svou hudbu definuje jako "Sexed Up Electronica" a ono je to velmi výstižné.


Já jsem se ke Gothice dostala následovně - koupila jsem si od nich na jednom Advíku CD Zeitgeist a kupodivu jsem toho vůbec nelitovala, protože jejich hudba je skutečně přesně můj šálek kávy. Jedním z mých šálků kávy. Můj vkus, co se hudby týče, se projevuje poněkud schizofrenicky.
Z jejich tvorby se mi zalíbilo ještě právě 120 Days of Sodom, ale vzhledem k jejich neúčasti na posledním ročníku jsem neměla příležitost si ho pořídit. Proto jsem skočila po možnosti odkoupit ho od jakési své spolužačky, která album nabídla k prodeji.

Se samotným obchodem jsem nebyla zrovna spokojená. Když už člověk požaduje za použité CD téměř pořizovací cenu, třebaže je podepsané (upřímně, nezažila jsem CD od Gothiky, které by NEBYLO podepsané), čekala bych, že bude v pořádku. Ale tedy krabička znatelně poškrábaná, vevnitř zlámané zoubky... jsem snad už moc náročná a navyklá na vysokou kvalitu eBay prodejců?

Možná by se na úvod slušelo říct, že když jsem si pořídila Zeitgeist po prvním prožitém koncertu Gothiky, byly jsme spolu s kamarádkou poměrně zaskočeny faktem, že jsou texty v angličtině. Vážně, ono to jako angličtina nikdy neznělo. Místy trochu sprostější, ale velmi se mi líbily. Nedělala jsem si tedy iluze, co se textů týče, ani ohledně 120 Days of Sodom. A... marně přemýšlím, zda se mi náhodou dobrá polovina skladeb nelíbila více předtím, než jsem tušila, o čem jsou? Nu dobrá, asi ne, jsem duše zkažená.

CD bylo umístěno do nové police, kterou jsem dostala k Vánocům a jež byla ihned zasvěcena japonským interpretům, protože už jsem prostě jejich tvorbu neměla kam dávat~

pátek 21. prosince 2012

Jak se mi z bratra otaku stal

Celý život člověk poslouchá posměch.
Nikdy bych si netroufla tvrdit, že patřím mezi lidmi se zájmem o Japonsko k veteránům, svoje už ale taky pamatuju. Jsem přesně ta generace, která pro své tehdy nezvyklé zájmy sklízela posměch jak od známých, tak od spolužáků, a kolikrát si i náhodný kolemjdoucí přisadil. Nikdo tehdy nechápal, proč proboha chci studovat japonštinu, kterou si v duchu všichni spojovali buďto se starými samurajskými filmy nebo zvukovým pozadím čínských bister. Pochopení jsem se nedočkala nikde.
A pak se to stalo. Snad ze dne na den v myslích mých vrstevníků cosi přecvaklo. Než se člověk stačil pořádně vzpamatovat, svět (a mnoho mých známých s ním) se změnil. A najednou všichni milovali Japonsko, Naruta, četli mangy a dívali se na anime. Všechno bylo znenadání děsně kawaii a sugoii a ta původně neznámá ostrovní země se téměř přes noc proměnila v ráj snad pro polovinu veškerých dospívajících.

Přiznávám se bez mučení, zpočátku jsem podivnou proměnu svých přátel vnímala velmi nelibě a jejich průchod různými stádii postupné transformace ve weeaboo či otaku byl z mé strany doprovázen nejednou jedovatou poznámkou. Občasný face palm střídal head desk a nezřídka se u mě objevily i pěkně české oči v sloup. Člověk je ale stvoření přizpůsobivé a nakonec si zvykne snad na všechno. Tak jsem se postupně naučila své pištící kamarádky, poprvé objevující krásy žánru šónen-ai, s jistou dávkou flegmatu a sebezapření snášet. A jen jsem čekala, až se dostanou do stádia, kdy se příznaky chorobného pobláznění jistou východoasijskou zemí zmírní, a zase s nimi bude řeč jako kdysi. Až znovu získají zájmy, které nemají s Asií nic společného, a dál do života si s sebou ponesou jen několik stop, kterými tato životní fáze každého nesmazatelně poznamená. Zkrátka až si projdou tím, čím si prošel snad každý z nás, a přestanou mi ztrpčovat život. Nejrůznějšími způsoby.

Lingvistické nadšence s chutí oživující naši mateřštinu množstvím japonských slovíček - takové jsem potkala. Kreativní jedince prezentující svou uměleckou duši pomocí oblečení, ve finále tedy pobíhající s pěti kontrastními ponožkami na každé noze ve svém prvním pokusu o styl decora – i s takovými jsem se setkala. Lidé nosící kočičí ouška do školy také nejsou pouhá fikce, jak už dnes můžu s jistotou prohlásit. Že ale může podobná metamorfóza proběhnout i v mém nejbližším okolí, to jsem nečekala.

Jednoho dne, poměrně nedávno, začala se bytem linout hudba, která mi kupodivu nebyla protivná, srovnám-li to s obvyklým domácím vysíláním "Pink Floyd 24/7". A poté slyším japonštinu. Zamítám možnost sluchových halucinací, ale stále nedocházím k logickému vysvětlení, proto nenápadně nakouknu do jámy lvové – bratrova pokoje.
Vysvětlení záhady: to jen bratr začal sledovat anime. Bratr. Anime. A samé takové "kvalitní" tituly, o nichž jsem v životě neslyšela. Doporučila jsem mu série, které by se mu mohly líbit i bez toho, aby mu po obrazovce pobíhaly polonahé hrdinky, všechny mé návrhy byly však bez hlubšího zamyšlení zamítnuty.

Symptomů přibývá. Nedávno prohlásil, že uvažuje nad Cčkovou japonštinou (okázale ignoruje veškeré mé nabídky o kvalitní soukromé vyučování za nějakou tu finanční odměnu, ach) a prý pojede do Japonska. POJEDE DO JAPONSKA. To je přesně ta věta, která vám do výčtu životních rolí v epitafu přidá hned za "dobrý syn a otec" i položku "otaku/weeaboo".
Nemoc postupuje. Během minulého týdne začal používat slovo "komunita".
Všem, kdo si kdy touto nemocí prošli, je jasné, že teď přijde ta nejhorší, klidně i několik let trvající fáze. Poté se to zklidní a bude normální. Achjo. Jak jen se té doby dočkám?

Se sprásknutýma rukama, očima přišpendlenýma na stropě a slovy „Gackte, ty to vidíš!“ na rtech jsem si ale uvědomila jednu věc. Totiž, je tu i druhá stránka celé věci. Poprvé od doby, kam až moje paměť sahá, se s ním dá normálně mluvit. Dokonce najdeme zajímavá témata k hovoru a já tak po dvaceti letech poznávám, kdo to vlastně ta osoba z vedlejšího pokoje je. Tož že by tohle "postižení" mělo spíše pozitivní účinky? Nutno mu přiznat, k nejhůře zasaženým se rozhodně neřadí. Nic patrně nebude až tak černobílé. Zřejmě by nebylo na škodu zahájit soukromý výzkum o vlivu otakismu na povahu jedince. Objekt studia už přeci mám.


Článek byl převzat do FestZinu Animefestu 2013

pátek 14. prosince 2012

Jak udržet žáky motivované?

N-sensei ví, jak na to ♪


Každý úspěšný jedinec dostane jinou čiči, takže je rozdávání opravných testů následováno jednotným "Awww", ve kterém pak i unisono pokračujeme, když si prohlížíme písemky spolužáků~
Ó ano, tohle je vysoká škola.

pondělí 10. prosince 2012

Vánoční večírek

Vánoční večírek je na japanistice největší akce ve školním roce života studentova. Přestože je datum konání vždy řádně idiotské, jelikož kolotoč zápočtů je vždy už v plném proudu, každý se přesto snaží objevit alespoň na chvilku. Přičemž většinou to u té chvilky nezůstane. Tento rok bylo stanoveno i téma – Star Wars. Přestrojených se dostavilo hned několik a masky byly moc povedené~

Minulý rok byla započata tradice pasování, kdy jsme byli jeden po druhém přijati do řad čerstvých vyklepaných prváků. Letos se mělo v tomto duchu pokračovat.
Šla jsem na večírek ze svou důvodů – jednak jsem chtěla vidět právě ono pasování, za druhé jsem byla jako všichni okolo náležitě zvědavá, zda:
A) se W-sensei vůbec objeví, když má tolik práce
B) ho do něčeho navlečou, když už máme to filmové téma

Samozřejmě jsme všichni doufali v mistra Yodu vzhledem k výškové podobnosti, dočkali jsme se ale "pouze" senseie v černém hávu s kápí. Ve svém převleku doslova plaval a ze všeho nejvíce se podobal permoníčkovi. Mám strašné nutkání přiložit fotku, ale nebudu zlá O:)
Všichni prváci byli pasováni ve svém obřím chumlu najednou a to pohybem, který ze všeho nejvíc připomínal setnutí hlavy. Odteď budu na to naše pasování vzpomínat s láskou stejně jako na ostatní mírně ponižující zážitky, ze kterých si člověk v průběhu let v hlavě vypěstuje nejcennější chvilky. Holt jsem trefila ten správný rok~

A jelikož nechci další článek bez fotky, přikládám svůj sobotní oběd, protože se zlepšuju. Když není střed tuhý, dělá se to pěkně pitomě, ale kdybyste viděli ty původní patvary, přiznali byste mi určité zlepšení.


pátek 7. prosince 2012

Dárečky z Japonska

(aneb lepší pozdě, nežli nikdy ^^')
Sedíc na koleji, hledíc na monitor na učení,
zabrousil mi takhle nedávno pohled nahoru na polici a velmi jsem se zastyděla. Jak je možné, že mi Ayuku počátkem semestru dovezla z Japonska, kam se měla v létě příležitost podívat, tak kouzelné věci, a mě až po tolika měsících napadne se s nimi alespoň maličko pochlubit? Stejně tak Lucí je zlatá a tak si v Americe vzpomněla na nás Evropany a obdarovala nás tunou sladkostí – tématicky přikládám Hello Kitty bonbónky~
Sypu si popel na hlavu, každopádně zde jsou všechny ty úžasnosti, až na jeden dávno snězený bonbon. Mince, nejúžasnější králíčkové jídelní hůlky a nejkouzelnější samolepky, které mi bude určitě líto použít až do konce dní (tedy do 21.12.). Zkrátka a dobře, takhle to vypadá, když někdo zná mou slabost pro králíky~



Pevně doufám, že jednou takhle dovezu suvenýr i já vám, holky, z těch východních končin nejlépe, samozřejmě.

Pokud se mi do té doby vše japonské neznechutí, dodal můj vnitřní hlas, zatímco se celé mé JÁ ze všech sil snaží ignorovat jakýsi anime soundrack linoucí se bytem. Ano, u bratra právě probíhá metamorfóza v otaku. Ach.


sobota 1. prosince 2012

Nejužitečnější slovíčka z našich znakových skript, část 2.

(Áno, zase trocha otravování školou)
Parabola, sepse, hnít, lanařit, indukce, zpít se do němoty, zbytkové teplo, rozkmit (rozsah kmitu), chladnokrevný zabiják, seznam zemřelých, odečet měřícího zařízení, derivace, levicová frakce, vztlak, podkoní (starší výraz), zdvořilostní návštěva, transcendovat, lidová slovesnost, novelizovat, strukturalismus, urgovat, vyznamenat in memoriam, JZD, emigrovat z politických důvodů...
...vážně, sensei?
Hlavně, že jsme na testu neuměli napsat lednici.

Mimochodem, tak mám předběžně neoficiálně schválené téma bakalářky, yay! Paranoidně si ochraňujíc svůj nápad, prozradím pouze, žena něj přivedla vyhublá tělíčka některých osob z našich komunit točících se kolem japonské módy a rovněž samotné vychrtlinky ze Země zaslíbené. Asi to zní zvláštně, ale jelikož se jedná o téma, které mě velice zajímá, už se na proces plození bakalářské práce docela těším~ (Doufám tedy, že svět s tím plánovaným ukončováním své existence ještě nějaký ten rok počká, abych se k tomu sepisování vůbec dostala.)
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely