pátek 23. listopadu 2012

Úlovek z Japonského bazaru

V úterý se nám ve škole konal Japonský bazar, akce trochu jiného rázu než JKO obvykle pořádá. Jelikož já ale na takové to obvyklé posedávání v čajovně či hospodě, promítání nebo karaoke příliš nejsem, zejména díky své momentální vytíženosti, bazar mi přesně padl do noty. Člověk se setká s přáteli, prohodí se všemi pár slov a hlavně ukojí své touhy po nákupu – tak dlouho potlačované.

K dostání byly nejrůznější časopisy, hlavně starší, noviny po desetikoruně, různé drobnější předměty, pár knih a mang, dvě obří plyšové Hello Kitty, nějaké čajové konvičky... nebo například zaručeně pravé, údajně nikdy nenošené (jakkoli tak nevypadaly) japonské papuče.


Jelikož jsme holky dochvilné, postávaly jsme s WelWi a Ayuku před učebnou osamoceně už téměř půl hodiny před začátkem. Však je to taky logické: chci-li něco ukořistit, přijdu v čas. Jsem neskonale šťastná, že tento fakt nebyl znám 90% ostatních příchozích~
Díky tomu jsem totiž rozšířila svou sbírku nesmyslně roztomilých dívčích časopisů a dokonce získala další potenciální zdroj pro svou bakalářku (bude-li mi téma v pondělí schváleno), když teď tak mžourám na titulky na obalu. Jedná se o srpnové číslo Steady z tohoto roku, takže poměrně aktuální kořist.


Jelikož jsem totální ignorant a můj zájem o japonskou popkulturu končí kdesi přelomem tisíciletí, mám jistě neuvěřitelné štěstí, že Namii Amuro znám. Plakát s Osamuem Mukaiem (jo jo, úžasné skloňování japonských jmen) už sice docenit nedokážu, ale mám už sestavený pořadník zájemců, tak uvidíme, ke komu poputuje.
WelWi též patřila mezi šťastlivce, i když si musela svůj úlovek poctivě vydražit za poněkud vyšší cenu. Jakožto skupinka jsme tedy byly úspěšné a pořídily si skvělé čtení, na které stejně budeme mít vzhledem ke studiu čas až za takových pět deset let nejdříve.

Teď budu jen doufat, že se tento nápad líbil i ostatním natolik, aby se z Japonského bazaru stala každoroční tradice~

pátek 16. listopadu 2012

Nechtěný bojkot Japonského měsíce

Čtouc reporty z Akiconu, na který jsem se tento rok opět nedostala, zamačkávajíc pomyslnou slzu, přemýšlím, proč se místo mého pobytu nikdy neshoduje s místem konání zajímavých festivalů. Ale zase nesmím být nesoudná. Já si tu totiž v minulém článku stěžuju na absenci kulturních akcí, nevědouc, že ve skutečnosti jedna právě v Olomouci probíhá.

Až teprve před několika dny jsem na chodbách objevila plakáty lákající na akci Japonský měsíc, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Pomiňme fakt, že mě zřejmě měly plakáty s velkým rudým kruhem na bílém pozadí uhodit do očí ihned a přiznejme prostě, že se tak z nevysvětlitelných důvodů nestalo. Po bližším prostudování programu bohužel musím zkonstatovat, že zřejmě budu Japonský měsíc ignorovat.
Náplní přednášek jsou totiž věci, které máme v osnovách, pořádané workshopy jsou zase jedny a ty samé a když už má člověk náhodou zájem, měl by v dobu konání oné části programu zrovna sedět ve vlaku, směr domov. A s tohle vidinou je pak těžké se k účasti přemluvit. Jaksi závidím prvákům fakt, že je pro ně všechno tohle nové a neokoukané. Člověk tak akorát doufá v nějakou tu "přednášku nepřednášku" W-senseie, ale nic takového se nekoná a já se vzhledem k jeho často opakovanému 死ぬほど忙しい (zdravím Ayuku ^^) ani v nejmenším nedivím.
Jestli jste ovšem někdo aktivnější než já a nějaké části programu jste se zúčastnili, ráda si poslechnu vaše dojmy~


A mimochodem, když už je řeč o kulturních akcích a festivalech spojených s Japonskem, jsem velmi nadšená změnami ve vedení Advíku. Doufám, že hůř už být nemůže, a své naděje proto upínám k pozitivní změně. Rovněž se velmi těším na slibně vypadající Natsucon~ Léto bude plodné.

Už aby tu bylo.

Příští týden pořádá JKO Japonský bazar, což je naprosto skvělý nápad. Obávám se sice, že se mi nebude chtít nic z mé nevyužité sbírky mang či časopisů za účelem nejisté vidiny prodeje do Olomouce vláčet, moc se ale těším na nabídku ostatních, kteří snad nebudou tak líní, jako jistá Ely.
Tož se snad aktivnější části mého JÁ, tomuto ubohému blogu i znuděným čtenářům blýská na lepší časy.

pátek 9. listopadu 2012

Příručka s frázemi trochu jinak – Wicked Japanese

Můj život je oproti loňsku nudný. Žádné kulturní akce spojené s Asií, o kterých bych mohla psát, dokonce ani žádné nákupy, které bych mohla pyšně vyfotit a alespoň jednou za čas tak dostát původnímu účelu tohoto blogu. Snad brzy svitne na lepší časy.

Při vstupu do pokoje jsem si dnes všimla otevřené knihovničky a oko mi padlo na útlou knížečku. Přemýšlela jsem, co jsem kdy v takovém pidi formátu kupovala, a až po vytažení a krátkém pohledu na titulní stranu mi svitlo, o co se jedná. V rychlosti jsem si poté miniknihu u jídla po letech znovu přečetla a, jakkoliv to asi není během oběda na žaludek nejlepší, smála se nahlas.

"Jen málo obyvatel Západu navštěvuje Japonsko pro své potěšení: je vzdálenější než Fiji, přelidněnější než New York, dražší než operace a odlišnější než Mars."
Přesně si pamatuju svůj tehdejší cíl – koupit si co nejlevněji knihu o japonštině, jejímž obsahem bude i něco jiného, než jen všude stále dokola omýlané fráze potřebné k přežití. Seřadila jsem si tedy na Book Depository možné čtivo pěkně cenově vzestupně, vylučovací metodou vyřadila několik knih o japonských tetováních a došla jsem až k čemusi s názvem Wicked Japanese for the Business Traveler. Knižní anotace slibovala "příručku, která kombinuje verbální sebeobranu s kulturním porozumněním" pro podnikatele, kteří chtějí v Japonsku úspěšně uzavřít obchod. Jakkoli se ale drobná knížečka tváří jako skutečný hodnověrný návod k přežití v neznámé zemi, naivní obchodní cestující by mohl být překvapen reakcí okolí stejně jako by mohlo být okolí značně překvapeno jím. Totiž, spíše slovy, které by mu vyšly z úst.

Stejně jako obyčejné příručky s frázemi, i Wicked Japanese je rozdělená na kapitoly typu "Návštěva japonského domu", do očí vás ale uhodí i... podivnější názvy (zmíním třeba "Srkej jako Buddha" nebo "Svlékání se v Japonsku"). A začte-li se člověk japonské kultury alespoň částečně znalý dále, není jiné možnosti, než že se místnost rychle naplní jeho smíchem.
V celé knize totiž nenajdete ani jednu skutečně použitelnou větu, místo toho se veškeré fráze vtipně trefují do japonských kulturních hodnot, tradic, stereotypů nebo například východní kuchyně. Osobně zbožňuju příkladové věty doporučované pro použití při návštěvě divadla Nó a japonské restaurace, z nichž některé uvádím.

Divadlo Nó:
"To bylo... odlišné."
"Velmi se mi líbila ta část, kde se celá rodina vykuchala."
"Jak ladně padaly jejich vnitřnosti k zemi!"
"Jejich smrt dokonale vystihla mé nejniternější přání."
Návštěva japonské restaurace:
"Prosím svažte to / uvařte to."
"
Nabízíte nějaká plně mrtvá domácí zvířata?"
"Skvělé, přineste mi k tomu kečup/Colu."
Vážně, kdo by nechtěl umět podobné perly? O:)
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely