pátek 29. června 2012

Složitá cesta čtenářova (Očekávání – Šin'iči Hoši)

To bych nevěřila, kolik práce může dát takové čtení. Tedy přesněji – než se člověk k vytouženému čtení dostane. Mám před sebou poměrně dlouhý seznam zajímavých knih od japonských autorů, které mi doporučili známí a já si je po celý rok poctivě zapisovala a těšila se na prázdniny, až se k oněm knihám konečně dostanu. Předpokládala jsem, že si pro ně jednoduše zajdu do naší knihovny, ale právě zde je zakopaný pes. Naše dobře zásobená knihovna z důvodů mě neznámých nevede ani tak populární knihy, jako jsou Murakamiho Čáry! A samozřejmě tedy ani jiné tituly z mého seznamu.
Poprosila jsem proto máti, která zase poprosila své známé z okolních měst, aby se mi pokusili alespoň některé knihy sehnat. V rozhozené síti uvízli i někteří náruživí čtenáři, co knihovnu navštěvují často, proto jsem už za několik dní znala výsledky jejich snahy. Bohužel nebyly pozitivní. Okolní města knihy mají, ale všechny jsou rozpůjčované. Odkdy se nám tu vyrojilo tolik zájemců o japonskou literaturu...?

Začala jsem se tedy opravdu snažit a pěkně si dojela vyřídit průkazku do Knihovny města Ostravy. To není zrovna nejlevnější tah, když si vezmeme, že i tam po polovině z knih, o něž mám zájem, zůstalo na policích jen prázdné místečko a momentálně se nacházejí někde se záložkou uvnitř na nočních stolcích ostravských čtenářů. Zaplatím si tedy za rezervaci, za roční průkazku a při každé vyjížďce pro půjčení daného titulu to mám navíc s autobusem kulturu za padesát. Ale co bych pro své vzdělání neudělala, že?

Jako první se mi povedlo sehnat Očekávání, povídkový soubor, které má na svědomí Shin'iči Hoši (Ano, dlouho jsem přemýšlela, jak tuhle větu formulovat bez potřeby skloňování spisovatelova jména). Jako nadšeného čtenáře sci-fi povídek mi jeho sbírka 31 krátkých příběhů skvěle padla do noty. Povídky jsou různých žánrů – mnoho je detektivních, některé obsahují záhadné prvky, jiné jsou čisté science fiction. Všechny spojuje jednoduchý vypravěčský styl, který ovšem vůbec nevadí, a překvapivá pointa. Kniha je to velmi čtivá. Po týdnu, kdy jsem bojovala s Kafkou, jsem ji dala za dvě odpoledne a litovala jsem, že není tlustější.
Povídky, které mě zaujaly nejvíce: "Zármutek" a "Řešení".
Mimochodem, také vás vždy pobaví, jak si lidé dříve představovali, že už začátkem nového tisíciletí budeme žít mezi roboty a podobnými technickými vymoženostmi?~ ^^

Autorovi u nás vyšly dva povídkové soubory – Očekávání a Někdo zaklepal. A i druhá zmíněná kniha bude stoprocentně ležet mezi ostatním obsahem mojí kabelky při mé další návštěvě ostravské knihovny.

čtvrtek 14. června 2012

Další freebies! Kapibara-san a sladkosti~

Musím se přiznat, že jsem se před malou chvilkou projevila jako vskutku "dospělý" jedinec a dala si na jistou sociální síť status "Miluju Japonce! *___*", který ovšem momentálně naprosto vyjadřuje mé pocity. Tuto náladu zapříčinil balíček, který mi byl právě dodán, a od jehož obdržení se tvářím zhruba takto ":3" aneb jak by řekl můj otec: "děleno třema".
Už jsem psala o japonské obchodní ochotě a obětavosti v souvislosti s tím, jak jsem na sebe z obálky vysypala hromadu čajů zdarma. Že by odteď byly podobné praktiky na denním pořádku?

Před několika málo dny se mi povedlo skvěle zužitkovat desetikorunu a vyhrála jsem aukci na náplasti s Kapibara-san, již předem tušíc, že tu roztomilost nedokážu nikdy v praxi využít. Zakrvácet něco tak rozkošného? Na to nemám srdce.
Zřejmě už začínám znít jako Karel Gott, ale poměrně velký letecky zaslaný balíček jsem skutečně nečekala. Což jsem taky u jeho kuchání několikrát zopakovala. Než na mě vypadly sladkosti. Pak jsem už jen kulila oči. Zmateně jsem ohledávala roztomilé pochutiny a přemýšlela, kdo se spletl a proč mě Gackt (jakožto jediná božská entita, kterou uctívám) tak miluje. Poté jsem objevila i zmíněné náplasti a pochopila jsem, že se nejedná o omyl, nýbrž o lidskou laskavost.
"Děkujeme za nákup, přiložili jsme sladkosti, snad vás potěší." Ó ano, prosím!


コアラのマーチ neboli Koala's March jsou sušenky ve tvaru koaly se sladkou náplní uvnitř, v tomto případě jahodovou. Vyrábějí se například ale i kávové nebo medové a já doufám, že tyhle příchutě někdy ochutnám~
サッポロポテト (Sapporo Potato) jsou bramborové křupky. Opravdu bych chtěla napsat, jak moc dobré to vše je, ale jsem v poměrně přejezeném stavu a... když ono je to tak roztomilé!
Navíc mě docela zabíjí ty obaly. Na sušenkách je zezadu malá početní hra s mašličkami a křupky mají nahoře napsáno "Zde odstřihněte" a pod tím menším "Dávejte si prosím pozor, abyste si o odstřižený okraj neporanili ruku." Člověku jde z toho všeho na mysl jediné slovo: Aww! <3
(Člověku také právě došlo, nač se mu v praktickém životě hodí slovíčko "odstřižený okraj", které jsme měli ve skriptech)

pátek 8. června 2012

Školní hrůzy a následné odměny

Za úspěšně vykonané zkoušky prosazuju systém sebeodměňování. A protože se mi celý rok vše pěkně dařilo a dokonce jsme s kamarádkami porazily i všemi obávanou soubornou jazykovou zkoušku z japonštiny, ve volných chvílích sedím u eBaye a koukám se, jakým roztomilostem zrovna končí aukce. A onehdá se mi takhle na obrazovce objevil Miffy. Vůbec nefandím třpytivým doplňkům a je mi proto docela jasné, že bude na svět koukat ze stěny, pověšený na hřebíku, a ne z mého krku, ale... on je to Miffy!

S tímto roztomilým králíčkem jsem se poprvé setkala na stránkách japonského dětského časopisu ミッフィー (Ó ano, má svůj vlastní časopis~) a o jeho postavení na mém žebříčku oblíbenosti svědčí fakt, že je to jedna z mála samolepek, které jsem kdy skutečně použila (místo abych na ně jen zbožně hleděla), a kterou jsem se kdy odvážila plácnout na svůj mobil. Na podzim navíc nastane legrace, kdy se budu snažit samolepku odpreparovat a přemístit na jeho nástupce.

A když už o japonském čtivu - nějaký Japonec opět rozprodával svou sbírku mang. Aukce na některé skvělé kousky typu první díl Bleache nebo Naruta se mi povedly naprosto epicky projet. Jiné tituly jsem projela sice již méně epicky, leč se stejným výsledkem. Jediná věc, na kterou jsem opravdu maličko přihodila spíše z legrace, byl tento book 攻殻機動隊 Stand Alone Complex (Ghost in the Shell: Stand Alone Complex). Vtip je totiž v tom, že jsem si za svůj život nebyla schopna najít trochu času ani na původní Ghost in the Shell mangu, natož na anime, které na původní sérii volně navazuje a podle nějž je vytvořena tahle manga, nepletu-li se. Paradoxně je samozřejmě tahle manga to JEDINÉ, co se mi podařilo vyhrát. Ach! Ačkoli obálka dorazila úplně roztrhaná a byla poštou přebalena, nedošlo naštěstí k žádným škodám~


I když to nejde díky odlesku skla zcela vidět, část knihovničky, kde skladuju mangy, se mi začíná povážlivě plnit. Budu muset načít druhé patro, což znamená, že potřebuju začít využívat další skříň. Poslední dobou mám pocit, že jakékoli volno trávím rozšiřováním knihovny, opravdu.


Na závěr se ještě několika slovy vrátím k souborce, kterou jsem v úvodu zmínila. Tahle sranda je olomoucký způsob kontroly znalostí u studentů japonštiny prvního a třetího ročníku. Nastoupíte-li na toto studium, už v prvním týdnu si o souborce vyposlechnete několik hororových příběhů a v průběhu několika týdnů následujích se souborná jazyková zkouška stane vaším strašákem číslo jedna. Pevně se zakoření ve vašem podvědomí v oddělení nočních můr, v šuplíčku někde mezi utrhanými končetinami a obřím hmyzem.

Skládá se z písemné a ústní části, přičemž písemná nám trvala od devíti od rána do páté hodiny večerní. Ústní část se obvykle koná dne následujícího, leč my ji měli díky státnicím ještě o den posunutou. Je to skvělé, když je vám dopřáno 24 hodin hororových představ navíc. Musím se přiznat, že jsem se té ústní velmi obávala, dokonce jsem se díky tomu z úspěšně složené písemné části ani tolik neradovala, i když se mi nějak podařilo vysloužit si Áčko. Ale k mému obrovskému překvapení to byla spíše zábava, kdy jsem se v průběhu zhruba 15ti minutového povídání dozvěděla například jak se jmenují některé lidské orgány :D Celé mi to přišlo jako o mnoho delší a náročnější matura s mnohem menším počtem úspěšných. Takový závěr dlouhodobého snažení před nástupem prodloužených prázdnin~

sobota 2. června 2012

Drobná výhra – Tutuanna

Přestože se giveawayů účastním opravdu zřídka a tohle byl teprve můj čtvrtý nebo pátý, už podruhé jsem nějaký vyhrála! ^^ (Sice jsem byla až druhá v pořadí, ale i to se počítá, ne? :3) Po radostné zprávě jsem si trochu poskákala po bytě a už už se těšila na balíček od Shu s vyhranými ponožkami od japonské značky Tutuanna, což je obchod prodávající hlavně spodní prádlo a také právě ponožky~
Jejich ceny se mi zdají docela lidové, i když je mi jasné, že se s poštovným zřejmě nepěkně navýší a na běžné objednávání to tedy asi není.

Jelikož to dle japonských módních časopisů vypadá, že v létě budou u slečen v módě krajkované ponožky do sandálů, bude-li vývoj stejný jako až doposud, očekávám u nás tento trend až příští léto. Musím je tedy pěkně vynosit letos, neb jestli něco nesnáším, je to uniformita módy, kdy všechny naše obchody prodávají stejné věci a lidé je poslušně nosí, následkem čehož jsou k nerozeznání jeden od druhého.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely