sobota 28. dubna 2012

Trocha bilancování a záhadná klíčová slova

Jednou z funkcí Bloggeru, jež využívám snad nejčastěji, je možnost sledování statistik. Jsem totiž tvor zvídavý a přijde mi velmi zajímavé si pročítat, odkud ke mně lidé přišli a hlavně – přes co mě ve vyhledávači objevili.
Jelikož mé blogové počítadlo nedávno přesáhlo deset tisíc, což se někomu může zdát směšně nízké, ale mě to velmi potěšilo, rozhodla jsem se trochu bilancovat a vybrat klíčová slova, která mě pobavila nejvíce. Přestože v drtivé většině tento blog zobrazí někdo, kdo chce vědět více o BB creamu Missha (aneb napište správný článek ve správnou chvíli a do konce života odpovídejte minimálně na jeden kosmetický dotaz denně), občas se objeví i jiní... exoti.

Jednu dobu se mi například mezi klíčovými slovy objevovaly nejrůznější zdemolované předměty typu roztrhaný papír nebo roztrhaná krabice, a nutilo mě to přemýšlet, zda ve čtenářích neevokuju nějaké násilnické sklony. Občas u mě lidé hledají radu, kterou jim můj blog bohužel opravdu neposkytne – kam píchnout ucho nikomu neporadím, pakliže se nebojí rizika vykrvácení či přerušení nervových drah. Jak poslat balík poštou na druhou stranu sice vím, ale šíření takových informací nemá nejmenší cenu, neb Česká pošta je služba natolik záhadná, že žádný návod nemůže platit stoprocentně.
Lidé mají také tendenci se vyhledávači chlubit, jak jsem zjistila. Jsem byl v japa shopu. Prima. Zhubla jsem. ...Gratuluji?
Občas mě zřejmě považují za někoho jiného: Barbie styl oblečení nevedu, kawaii Češka bohužel nejsem, stejně jako si o sobě nemyslím, že bych byla velmi vysoká Japonka. Anglická studentka z 19. století zřejmě nepotřebuje žádný komentář, jakkoli je ta idea zajímavá.
Nezřídka se naopak vyhledávající velmi přesně trefí. Definice weaboo může být chvílemi považována za přesnou, přiznávám.
Čas od času ale prostě vůbec nechápu, co se někteří jedinci snaží vyhledávači sdělit. Automaty a gramatiky, obrázky o přijmu kreditek v obchodě, deníčky jednorožce, chuť kapibara... On se někdo chystá jíst kapybaru?

Ale teď doopravdy. Jsem vděčná za každého, komu můj blog stojí za návštěvu, ať je jakkoli krátká. Nebo jakkoli náhodná, neb rčení "Cesty Boží jsou nevyzpytatelné." bych v tomto případě změnila na "Cesty vyhledávačů jsou nevyzpytatelné."

Na závěr snad jen... prosím, nejezte kapybary, jsou to má oblíbená zvířata!

pátek 20. dubna 2012

Praha mnoha chutí

Upřímně, mé nervy už opravdu potřebovaly pauzu. Na pokraji nervového kolapsu, jež by měl případně svou příčinu v množství školní práce, blížícím se zkouškovém a mém slabošství a citlivosti, jsem si sbalila svých pět kiwi, jelikož švestky momentálně k sehnání nejsou, a vyrazila o studijním týdnu směr Praha. Zřejmě naposled, neb se proslýchá, že nám chtějí i toto volno zrušit. Jako dítě jsem se těšila na množství dobrého jídla, ať už asijského či ne, drobné nákupy a Matějskou. Naplno jsem si s Iškou užila vše zmíněné a Gackt se ukázal ve skvělém světle, když nám na pouť udělal letní počasí a zřejmě nechal zmizet i nějaké ty lidi, protože všude bylo pusto prázdno a my si tak užily nejednu osamělou jízdu na obrovské atrakci.

Mnoha dny jsme se vyloženě projedly, následkem čehož se nevejdu do původně velmi volných kalhot, ale kdybych to mohla okomentovat řečí internetu – I regret nothing.

Luxusní sladkost
Zřejmě jsem podlehla makronkám. Zprvu jsem vždy nadávala na jejich cenu, která je, ostatně jako u všeho co nabízí Paul's, neúměrně vysoká. Nicméně chuť za to opravdu stojí, a přestože si asi nikdy nepřestanu myslet, že je to určitý druh pózérství, občas si jednu dopřeju. Nyní už navíc můžu s jistotou říct, že je vanilková mojí nejoblíbenější příchutí~ Iška, makronkami dosud nepoznamenaná, vyřešila degustaci chutí jednoduše, totiž celou krabičkou.


Trocha východní kuchyně
Dvakrát jsme se také rozhodly pro japonskou kuchyni. Suši bylo vynikající. Opravdu nemám sójovou omáčku příliš v oblibě, protože většinou bývá velmi slaná a to zrovna není moje nejmilejší chuť. Na našem oblíbeném místečku nicméně tak slaná nebývá a spíše jde do kysela, což je dle mého názoru naprosto ideální. Přemýšlím, zda je ředěná, nebo má některá takovou chuť už od výrobce?
Rozhodly jsme se také, že se o prázdninách zajdeme nacpat někam na running suši. Netušíme ale, kde je nejlepší. Váháme mezi horním patrem Palladia a Harfy. Nemáte někdo prosím nějaké doporučení?

Udon byl bohužel VELMI mastný, na mě přespříliš. Navíc mi bohužel přijde, že takové asijské nudle bych si mohla dát kdekoli jinde a za příjemnější cenu. Příště se tedy budu držet jen toho suši, celou cestu mezi talířem a mými otevřenými ústy.


Poobhlídnutí po obchodech
Abych se náhodou neodchýlila od tématu, mimo jiné jsme si již tradičně udělaly tour po obchodech s (zcela překvapivě) asijským jídlem. Podivily jsme se nad velkými cenovými rozdíly u stejných potravin a upřímně, v Japa Shopu jsme sbíraly čelisti ze země. Ještě chápu, že nudle udon v korejském obchodě pořídím za 15 Kč a v Japa Shopu za 45 Kč. Třeba se jedná o jinou značku, že. Ale že bonbóny, které jsme tam před lety kupovaly za nějakou tu dvacetikorunu teď najdeme s cenovkou 55 Kč a stejné je to i u jiných druhů sladkostí... jak jsem již mnohokrát prohlásila, předražené věci opravdu nemám ráda a tohle je tedy síla.

Toho dne jsme i trochu popocházely second-handy, lovíc nějaké to oblečení z druhé ruky, a maličko pothriftily. ŽelGacktu jsme tentokrát nenašly žádné dobré čtivo, pokud tedy člověk nechce číst knihu s názvem はたらきたい ("Chci pracovat") nebo Gejšu od Goldena ve francouzštině. Jelikož pracovat nechci a má francouzština je na tom velmi bídně, odešla jsem s prázdnou. Za zmínku ale stojí korejské ponožky, na které jsme narazily. Nemůžeme totiž ani za nic přijít na to, kdo že je ta osoba. Dokonce jsme obě hodinu googlily a pátraly, a nic. Nemáte někdo tušení? Půl království a kopa vděčnosti za správnou odpověď!


Išce jakožto člověku sprostě zneužitému a vhozenému do role mého osobního fotografa patří veliké díky~

středa 11. dubna 2012

Krátký příběh božské komunikace

Mám vymyšleno i mnoho alternativních nadpisů, například "Jak mi způsobit infarkt snadno a rychle". Podnadpisem budiž – Gackt je meanie. Milujeme ho ale i přesto~

Stalo se takhle nedávno, že mé vystresované já pod vlivem velmi silné kávy podlehlo podivnému nutkání. V mozku cosi přeskočilo na jinou kolej a já si řekla, proč bych se neztrapnila před Bohem? I otevřela Ely mail a sledujíc diskuzi kde si slečny povídají o tom, že Gackt často požádá o nějakou fotku, kde se dotyčná fanynka směje, ve zmíněném překofeinovaném stavu vyštrachala v počítači usměvavou fotku (je to ta, kterou vidíte vpravo nahoře zde na blogu), nasadila i za monitorem falešný sladký úsměv a jala se psát milých pár vět o tom, jak chce Gacktovi usměvavou fotkou zpříjemnit den a šířit dobrou náladu. Vážně, přeskočilo mi, povídám.
Odesláno ve dvě v noci japonského času. Říkala jsem si, že to je pro toho nespavce naprosto ideální chvíle k trávení volných chvil na počítači. Leč když minuly téměř dva dny, bylo mi jasné, že jsem se právě zařadila k tisícům (desítkám tisíců?) ignorovaných. On potvůr někdy odpovídá i na Twitteru, ale zřejmě to chce sakra štěstí.


Můj úsudek byl chybný, božské cesty jsou totiž zřejmě nejen nevyzpytatelné, ale i pomalé, neb později druhý den dorazila vše říkající, milá a slovně naprosto vyčerpávající odpověď: "To je poprvé, co mi píšeš?" (Úplně slyším ten suchý tón =_=) Tož tím se asi mé internetové úspěchy, jež zatím čítají pouze výhru v jednom giveawayi, znatelně rozrůstají, říkala jsem si.

Dalšího rána se mi už dostalo milejší zprávy. Po dotazu "Odkud vlastně jsi?" jsem se z hlavy snažila vytěsnit předchozí kamarádčinu poznámku, že mi určitě odpověděl jen proto, že jsem z nějaké země, o které nikdy neslyšel. Stále je to ovšem lepší než teorie další mé drahé přítelkyně, která navrhuje možnost, že mi odepsal, protože jsem ho šokovala tím, že jsem mu jako jediná z mnoha dívek neposlala fotku nahou, ale fotku úsměvu. Ehm.

Kolem oběda mi dorazil další email a mě po jeho přečtení málem vypadly oči: Gackt-se-mnou-flirtuje. A co ví o Česku? Že tu jsou krásné ženy. Vážně, zprvu jsem si myslela, že je třeba někdo placený, aby za něj odpovídal. Ono by to bylo logické vzhledem k tomu, že mu údajně chodí až 2000 mailů denně, jak jsem se kdesi dočetla. Že bych ale nakonec přeci jen byla takový šťastlivec, že jsem se skutečně dočkala autentické odpovědi? Tohle totiž ZNÍ jako Gackt. No, ať je to jakkoliv, rozhodně to byla skvělá zábava ^^ Tímto totiž naše krátká emailová komunikace skončila.

Možná, že jsem mu přece jen měla poslat nějaký akt, třeba bychom si povídali doteď.

P.S. Bůh očividně neumí dobře anglicky, ale pšš~

pátek 6. dubna 2012

Trocha kuchtění – onigiri

 S tuňákem. Největším úspěchem budiž, že si na nich pochutnala i máti~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely