úterý 28. února 2012

Vysněný nákup

Nedávno se mi takhle zdálo, že jsme šly s WelWi do antikvariátu a ona si tam koupila jakousi skvělou knihu, ze které měla velkou radost. Byl to jeden z těch velmi živých snů, na které musíte stále myslet. Proto jsem si usmyslela, že do antikvariátu prostě musíme zajít. Bohužel ostatním lidem se argumentování typu "Zdálo se mi o tom, tož tam jdem!" nezdá natolik logické jako mě, ale do města jsme se nakonec po menším nátlaku a přesvědčování z mé strany vydaly.
Paní v antikvariátu mě nicméně chápala a popřála nám šťastné hledání. A ono šťastné bylo. Mimo jiné jsme totiž objevily Největší rozkošnici od Ihary Saikakua nebo knihu Lidé z rodu Nire od Moria Kity, obě ukořistila WelWi. Jelikož mě láká jak čtení z prostředí nevěstinců tak kniha odehrávající se v psychiatrické léčebně, plánuju si v budoucnu oboje vyprosit, jen co bude trocha času navíc.
Navíc jsme objevily i něco čínského pro toho mého čínomilce, takže ve finále jsme odnášely pěknou hromádku a využily akci 3+1 zdarma.

A já si jakožto občasný milovník všeho infantilního po cestě v krámku našich z Číny pocházejících spoluobčanů přibrala ještě deníček s Rilakkumou, doplňujíc tak sadu propisek o ladící zápisník. Samozřejmě ho vůbec na nic nepotřebuju, ale snad se využití časem najde. Gumy Monokuro Boo byly do košíku přihozeny rovněž, už podruhé, neb mě několik dní předtím překvapilo, jak taková levňoučká kravinka dobře gumuje. Nevím, z čeho je to vyrobené a ani to nechci vědět, ale svůj účel plní na jedničku.


neděle 26. února 2012

Sputnik, má láska – Haruki Murakami

Na WelWino doporučení jsem dala Murakamimu další šanci a vrhla se na jeho Sputnik, má láska. Její poznámka o tom, že je kniha o lesbickém vztahu, ve mě vzbudila určitou zvědavost. Chtěla jsem vědět, jak se s takovým tématem Murakami vypořádal.
A jestliže mě Norské dřevo nijak nenadchlo, s tímhle románem to bylo to samé v bleděmodrém. Asi jsem opravdu literární diletant a nedokážu Murakamiho ocenit, ale dojem, který ve mě kniha zanechala by se dal popsat jako velký otazník a šeď. Některé postřehy byly opět trefné a myšlenky hluboké, ale příběh nebyl můj šálek kávy.

"Takhle teď tedy každý po svém přežíváme, napadlo mě. I kdybychom byli fatálně ztracení, i kdyby nás obrali o jakkoli důležité věci, i kdyby z nás samých už zbývala jen kůže, ve které vězí někdo docela jiný, můžeme ještě vždycky tímhle stylem mlčky žít svůj život dál. Napřahovat ruce, přitahovat si stanovené množství času a hned ho zas pouštět dozadu. Pořád stejně, den co den - v některých případech dokonce opravdu obratně. Při tom pomyšlení jsem se cítil hrozně prázdný."
Nevadí mi, když autor píše stále stejným stylem – přece jen je to jakási jeho vizitka. Vadí mi ale, když jsou všechny jeho postavy téměř totožné. Stejně jako v Norském dřevu je i zde hrdinou mladík proplouvající okolní společností, osamělý. Jeho jedinou spřízněnou duší je jeho kamarádka a láska, kterou ale nemůže mít.
Jeho vyvolená má opět starší kamarádku, o které si s ním povídá a která ví naopak z jejího vyprávění vše o hrdinovi a když se tedy za účelem pomoci tragické hrdince setkají, rozumněji si. Starší dáma opět hraje skvěle na klavír.
Jedná se ale i o drobnůstky, kdy si například jedna z postav opět koupila v mladém věku kuchařku a zatímco se ostatní její vrstevníci bavili jinak, ona se naučila každičký recept.
V Norském dřevě má hlavní hrdinka vyjadřovací problémy. Stejný problém má i Fialka (Proč, pane Jurkoviči? Co se vám na Sumire tak nelíbilo?), která si své myšlenky musí sepisovat, aby se nad nimi mohla pořádně zamyslet.

Jsou to menší i větší záležitosti, které mají společného jmenovatele – opakují se. A to mi velmi vadilo. Jako bych četla jinou knihu se stejnými postavami, které se dokonce všechny totožným nezvyklým způsobem vyjadřují. Tyhle slovní hříčky jsem už někde viděla. Ano, v Norském dřevě přeci.
"Ty umíš bejt tak hrozně milej. Jako Vánoce a letní prázdniny a zrovna narozený štěňata dohromady."
Celkovému dojmu nepomohlo, že mi čas od času zůstával rozum stát nad Murakamiho vyjadřováním.
"Když jsem poodhrnul záclonu, visel za ní na obloze měsíc mlčenlivý jako nějaký vychytralý sirotek."
Další Murakami, kterého vezmu do ruky, bude tedy Rjú Murakami. S Harukim jsme si nesedli.

Abych ale nepsala stále jen o knihách: Od pondělka do středy probíhají v olomouckém kině Metropol dny korejské kultury spojené s promítáním korejských filmů a prodejem korejských pochutin a nápojů v jejich kavárně. Pevně doufám, že nebude jídlo předražené, protože se mi už teď sbíhají sliny~ Díky úterní stávce a mému rozvrhu to budou dny velmi hektické, pevně ale věřím, že je s pomocí několika hrnků kávy zvládnu.

sobota 18. února 2012

Korunové nákupy – roztomilé furikake

Zřejmě jsem zdokonalila svou schopnost vyhrávat aukce za korunku. Způsob nákupu, kdy nový prodejce zoufale potřebuje pozitivní feedback a prodává proto maličkosti za pakatel, mi vyhovuje. Já denně dostávám dopisy z Japonska s milými vzkazy a čaji či drobnosti na vaření, prodejce dostane krásný komentář. A moje sbírka známek si taky nestěžuje. Pevně doufám, že se mi v příštích dnech podaří ukořistit i nějaké sladkosti~

Prozatím tu mám hromádku furikake, další je na cestě. Bylo tedy rozhodnuto, že si přes víkend udělám hromadu rýže, aby se hromádka furikake zmenšila. Vyzkoušela jsem zatím vaječné s Rilakkumou. Opravdu to rýži dodá úplně jinou chuť a překvapivě mi vydrží i na několik jídel.

Použiju-li eufemismus, nejsem zrovna masomilec. Proto jsem se snažila vyhrávat hlavně zeleninové nebo vaječné, přesto jsem ale později v kupce sáčků objevila i něco kravičkového a rybího. Nechtěl by nějaký Olomoučák?
Řasy nori v minibalení mají ideální tvar na onigiri. Holt se během příštích víkendů tiše a spokojeně udusím rýží~

pátek 10. února 2012

Gejša – Liza Dalby

Vlastně ani nevím proč, ale takzvaný "svět květů a jív" mě vždy fascinoval. O gejšách jsem díky tomu přečetla už několik knih a proto, když jsem v Levných knihách spatřila Gejšu od Lizy Dalby, nedokázala jsem odolat.
Ač by tak mohlo podle názvu zdát, nejedná se o román, podle kterého byl natočen stejnojmenný film, ale o studii antropoložky Lizy Dalby rozšířenou do knižní podoby. Dalby strávila rok v Japonsku jako kjótská gejša v Pontočó a stala se tak první americkou gejšou.


V knize ale nerozebírá jen život gejši, nýbrž i jiné aspekty života v Japonsku – postavení žen ve společnosti, japonské zvyky, dějiny, náboženství, hudbu, estetiku nebo například sociální zvyky, protože právě tyto věci jsou pro pochopení významu a práce gejš klíčové. Jedna kapitola je věnována i kimonům a zaujala mě natolik, že zvažuju sehnání také autorčiny knihy Kimono.
Gejša je psaná velmi poutavě a na to, že je na stovkách stran rozebíráno zejména jedno téma, je podivuhodně čtivá. Bohužel je ale třeba mít při čtení na paměti, že byla sepisována před více než třiceti lety a proto už není v mnoha ohledech příliš aktuální.
"Na rozdíl od nevěstek uzavřených v úředně povolených čtvrtích, které příliš neměnily svůj styl odívání a chování, gejši mezi sebou soupeřily v módnosti a eleganci, ovšem v rámci japonské tradice. To vše se však změnilo, jakmile elegantní dámy dostaly možnost oblékat se podle západní módy. Když si gejši začaly stříhat a ondulovat vlasy, dávaly tím najevo, že drží krok s módou, ale přinejmenším pro některé Japonce přestaly vypadat jako gejši."
Knih o gejšách bylo napsáno mnoho. Existují i mnohé paměti Japonek, které zasvětily život této profesi. Gejša od Lizy Dalby je ale jediná kniha vycházející z vlastních zkušeností, která je psaná pohledem západního člověka a snad právě proto evropského či amerického čtenáře zaujme daleko více než například Paměti gejši Kiharu Nakamury, i když mezi námi – to je taky vynikající čtivo.
Gejšu od Lizy Dalby bych každopádně doporučila každému přečíst předtím, než se bude chtít pouštět do jakékoli jiné knihy zabývající se stejnou tématikou. Jako jakýsi povinný úvod a příručka k pochopení gejš.

Jakožto antropoložka zvládla autorka svůj původní záměr – přiblížit západnímu člověku uzavřený svět japonských květinových měst (hanamači) – dokonale. Díky preciznímu přístupu si všimla souvislostí, které japonští autoři v knize ani nezmíní, protože je považují za samozřejmé. Dalby se naproti tomu velkou měrou zaměřila i na japonskou mentalitu, čímž učinila knihu mnohem srozumitelnější. Ze své pozice musela chtě nechtě srovnávat západní a východní přístup k životu a tohle stavění do kontrastu čtenáři kolikrát otevře oči.
Paradoxně tedy antropoložka ze své dizertační práce vytvořila dílo pochopitelnější než jsou knihy obyčejných japonských gejš.
"V Americe se od žen mé generace neočekává, že budou ostýchavé. Nebyly jsme vedeny k tomu, abychom před muži mlčely, ani od nás společnost nevyžadovala uctivou skromnost. Stojí mnoho času a úsilí, než se maiko a mladá gejša dokážou zapojit do lehké konverzace s hosty. Zato americká gejša se při laškování s hosty, které je součástí práce gejši, cítí jako ryba ve vodě."
Hned po přečtení jsem dostala neuvěřitelnou chuť znovu vidět film Memoirs of a Geisha, na jehož natáčení se mimochodem Liza Dalby jako konzultantka podílela.
Musím se dodatečně omluvit českému dabingu tohoto filmu, protože vím, jak moc jsem na něj kdysi žehrala. Vidíc film v originále, uvědomila jsem si, že Češi mají šikovné nejen ručičky, ale hlavně hlasy. Ono když několik hlavních postav v době natáčení neumí anglicky ani slovo, je to přeci jen poznat. Člověk se tedy sice duševně připraví na jakoukoli budoucí anglickou konverzaci s Japonci, díky čemuž pak možná porozumí třeba i dvěma slovům z deseti, to je ale asi tak jediná výhoda. Vizuálně geniálnímu filmu angličtina tvrdě ubrala na kvalitě.

Každopádně jsem mnoha věcem, nad kterými jsem se ve filmu kdysi pozastavovala, najednou rozuměla. Rozhodně si tedy plánuji přečíst i původní knihu Memoirs of a Geisha (do češtiny opět přeložená jako Gejša, abychom v těch názvech měli guláš). Má skvělé hodnocení a jak už to tak bývá, prý je lepší než film.

Jsem si plně vědoma toho, že vám poslední dobou nějak často kladu otázky, ale četli jste ji někdo? Je to opravdu tak dobré?~

pátek 3. února 2012

JapanesePod101

Psala jsem sem jednou článek o Japan Society a jejich videích na Youtube, které leckterému začátečníkovi pomohou s japonštinou. Dnes bych se chtěla zaměřit na další, mnohem známější kanál zaměřený na výuku tohoto jazyka.

Kanál uživatele JapanesePod101 patří, ne zcela překvapivě, stránce JapanesePod101.com. A JapanesePod101.com patří pod stránku LanguagePod101.com. Ta se zaměřuje na výuku různých jazyků za pomoci mnoha prostředků a výukových materiálů, převážně ale audia. Dozvěděla jsem se o nich docela nedávno a až později mi došlo, že mám vlastně jejich aplikaci s konverzací v mobilu a dokonce jsem uvažovala o zakoupení její plné verze.
Teď pro změnu uvažuju, že si na mobil stáhnu nějaké jejich poslechy, jen se musím rozhodnout, kterým albům udělám pápá (A člověku kdysi těch 8 GB připadalo nezaplnitelných).
Stejně jako jiné kvalitní studijní materiály je ovšem i JapanesePod101 placená stránka. Můžete si ji ovšem po registraci vyzkoušet na sedm dní zdarma a nechat se tak zlákat, protože řekněme si to upřímně – je skvělá. (Momentálně mají dokonce nějakou jednodolarovou nabídku.)

Dalším způsobem, jakým využívat JapanesePod101 zadarmo a nemuset se omezovat jen na poslechy, které přináší základní účet, je sledování jejich Youtube kanálu. Na něm najdete mnoho playlistů, které vám nabídnou různé věci – od klasické výuky gramatiky až po něco daleko zajímavějšího.

Mě osobně zaujaly například videa se slečnou Čihiro, která se zaměřila na etymologii a vysvětluje původ japonských slov, přičemž mnohé z těchto věcí prý nevědí ani rodilí mluvčí. Víte například, jak vzniklo slovo 'baka'?


Dalšími velmi užitečnými videi jsou ty, kde Čihiro ukazuje správné použití gest a řeči těla, protože i v tomto ohledu se od nás Japonci diametrálně liší a člověk zjistí, že to studium zdaleka není jen o jazyce.


Další z užitečných playlistů se zaměřuje na japonské fráze, příslovce a onomatopoeia~


Velmi zajímavá jsou také videa Learn Japanese Through Culture, kde se divák dozví například jak vstoupit do chrámu (Eskalátory? Vážně?), nebo jsou rozebírány například nápisy na japonských plakátech.


Máte někdo s JapanesePod101.com dlouhodobější zkušenosti? Podělíte se se mnou o své dojmy z tohto webu?~ :)
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely