pátek 5. října 2012

Zprávy prozatimního přeživšího

Před dvěma týdny jsem lehce načrtla svůj momentální program z hlediska té japonské části mého oboru. To jsem ještě ale nezažila hodiny konverzace s rodilou mluvčí, neb jsme měli tu první teprv tento týden, a ještě mi taktéž zbývalo zakusit Dějiny japonského myšlení s profesorkou Nymb. Na ty jsem byla zvlášť zvědavá, protože je to právě její učebnice, ve které jsem se s japonštinou před mnoha lety poprvé setkala, nad kterou jsem se hned pod vánočním stromečkem zoufale rozesmála při pohledu na cvičení "Nakresli podle popisu" a následně se o rok později smála tomu, že mi taková krávovina připadala kdysi těžká. Zkrátka a dobře, nebylo to v předchozím článku všechno, a proto jsem se rozhodla sepsat ještě dodatek.

Hodina s paní profesorkou Nymb. je takový ten typický čtyřhodinový zabiják, je to ale velmi zajímavé poslouchání a kupodivu se zatím jedná o naprosto totožné učivo, jaké probíráme ve Starých dějinách. V pondělí tedy přednáška poprvé, ve čtvrtek opakování. (V pondělí se tedy například člověk podivuje, jak se tehdá ve středověkém Japonsku mohli pozorovat ve složitě zdobeném bronzovém zrcadle, ve čtvrtek je mu poté shodou okolností prozrazeno, že ta zdobná část je zadní strana a zrcadlo se skrývá na té opačné...) Kdykoli by se člověk snad chvíli nudil, může se rozhlížet po okolních neznámých tvářích, protože snad většinu místnosti zabírají prváci. Při takovémto rozhlížení je pak možné přemýšlet, kdo neprojde zkouškovým sítem, a s kolika z nich se tedy člověk už dalším rokem neuvidí.

Naše nová japonská lektorka na hodiny konverzace se ještě před naší první společnou hodinou stala obávaným postrachem. Nějak se to tak stalo, že ji několik z nás zahlédlo náhodně v prostorách školy a zhodnotilo ji jako velmi přísně a nepříjemně vyhlížející osobu.
Pět minut před začátkem hodiny se tedy u dveří sešla jen hrstka statečných, z čehož se všechny přítomné dámy mě nevyjímaje klepaly strachy. (Poměrně fascinující je fakt, že zatímco jiní se v záchvatu nervozity pečou ve vlastních šťávách, já umrzám na kost. Vezmeme-li to tedy doslova, já se klepala a ony tekly.)
Byly jsme poté vpuštěni dovnitř a před nás nastoupila Nag-san. Zářila, po celou hodinu (ano, ani jsme si nevšimli, že přetahujeme) nepřestala házet úsměvy na všechny strany (to je mi ale blbé slovní spojení, úplně si to teď představuju) a byla strašně milá, na všechny hodná.
První společnou hodinu jsme strávili vzájemným představováním, kdy jsme zjistili, že nám všem vlastně dělá největší problém přitakávání (aizuči), aneb jak se může obyčejné "そうですね~" stát strašně humornou a podivnou záležitostí, když má být pronesené násilím do všeobecného nervózního ticha.

Celkem jsme se naučili několik věcí:
1) Nesoudit dle prvního dojmu, protože přiznejme si to, vždyť i takový W-sensei je rok od roku "plyšovější" a z profesorky Nymb. se oproti mým očekáváním postarší dámy vyklubala dlouhovlasá blondýna s vlasy po pas.

2) Jak je to strašně těžké, vypotit ze sebe pod tlakem i tu nejtriviálnější větu. Stává se pak, že mají sourozenci místo osmnácti let osmdesát a podobné perly.

3) Když se člověk splete v základních informacích o sobě, jen málokdo má odvahu svou chybu přiznat a raději dál zatlouká. A tak se naše spolužačka WelWi stala při představování svých koníčků vášnivou sběratelkou ponožek.

4 komentáře:

TSal řekl(a)...

Hodiny Nymburské mi přišly dost na dvě věci. Spousta věcí, které jsme už někde měli, nebo šla do takových detailů, že z toho měl člověk po jednom bloku jako balón a nevěděl, co z toho se má vlastně učit, neb všechno se prostě nedalo ani zapsat, ani naučit. A nejvíc mě dostalo, když si u dvojky stěžovala, že jí nechodíme na hodiny. Na japonštině, kde je minimum Bček, dva 90 minutové bloky hned za sebou, v době, na kterou je napsáno nejvíc předmětů a ona se diví, že jí lidi chodili třeba jen na půlku nebo vůbec. Co na to říct...

W-sensei a plyšovější... na tohle spojení si nikdy nezvyknu xD

Ayuku řekl(a)...

Dějiny myšlení se mi líbily, i když se to třeba opakovalo, Nymburská to umí pěkně podat a zaujmout (tedy alespoň ty jedince, které to zajímá, nevím, jak ostatní). Informací bylo přiměřené množství, ale uvidíme příště, z jedné hodiny se toho moc soudit asi nedá.
Zatím se mic nekrylo, tak se jen modlím, aby to tak zůstalo, aneb pro psychickou přípravu na předzápis do STAGu není nikdy příliš brzy :D

Ano, ano, plyšovější <3

Ely řekl(a)...

T'Sal: Propána neděs mě, teď budu ostražitě s obavami čekat na další hodinu :D
Krytí předmětů jsem díkyGacktu stejně jako Ayu ještě nezažila a doufám, že to tak i zůstane. Člověk si říká, že by se třeba mohli poučit z let bývalých a snažit se ty hodiny seskládat nějak inteligentně. Potom si ale člověk uvědomí, že takto smýšlí o vysokoškolském systému a v duchu se hořce směje.
(Když on opravdu je >:D)

TSal řekl(a)...

Ely: Třeba tě to bude bavit jako Ayuku. Pro mě to bylo utrpení. Tedy ta půlka, co jsem stíhala, neb ta první část se mi kryla hnedle s dvěma předměty a to vše v rámci jedné katedry. Na překrývání předmětů jsem byla docela zvyklá, stalo se mi to ve třech semestrech ze čtyř, ale obvykle byl problém ve studiu dvou oborů najednou, kde to člověk chápal xD

(Bez komentáře xD)

Okomentovat

Děkuju za vaše komentáře, poznámky, (Wolfiiho) trollení, kritiku, pochvaly nebo zkrátka jakýkoliv shluk písmen.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely