čtvrtek 25. října 2012

Co by student japanologie zřejmě nikdy neměl prohlašovat

Každý člověk se zájmem o japonskou kulturu se už někdy určitě setkal s básněmi haiku. Takový jedinec si na ně může vytvořit vlastní názor a buďto si k haiku vytvořit vztah pozitivní, nebo negativní. Takovýto luxus ovšem nepřipadá studentu japonské filologie, který se s haiku musí v hodinách literatury setkávat poměrně často, ať už tento fakt přijímá s nadšením nebo ne. Nikdo se ho neptá. Úplně nejhůře je na tom zřejmě student v časovém presu, protože snaží-li se načíst požadovaných pět knih co nejrychleji, první volbou budou samozřejmě právě sbírky haiku jakožto knížečky s průměrnou hodinovou dobou čtení. Nemilé ovšem je, není-li daný student zrovna příznivcem této poetické formy.

Když jsme měli v prvním ročníku přečíst antologii haiku Pár much a já, nijak mě to neobtěžovalo a považovala jsem to za zajímavé nahlédnutí do světa japonské poezie. Zaujaly mě nicméně tak dvě haiku ze sta, k ostatním jsem zaujala postoj zhruba takovýto: nepopírám, že v originále je to dozajista věc interesantní, s mnoha významy a výklady, a proto velmi zajímavá ke čtení. Nicméně ale tvrdím, že spolu s překladem je mnoho potenciálních významů jednoduše zabito, jelikož to ani jinak nejde, a proto tím haiku mnoho ztrácejí. Mně se navíc potom taková sbírka díky používání stále těch samých sezónních slov jeví jako "ta samá báseň stokrát jinak" a po chvíli se přistihnu, že mě čtení příliš nebaví.

Před několika málo dny jsem přečetla sbírky haiku dvě - Mléčná dráha a Měsíc, hvězdy. Krom toho, že jsem si potvrdila svůj předchozí názor, zjistila jsem, že může být i hůř. Totiž, u druhé zmiňované knížečky.
Mám ráda překlady Antonína Límana. Líbila se mi i sbírka Mléčná dráha v překladu Alfonse Bresky. S translací od Miroslava Nováka a Jana Vladislava jsem se ale v souboru básní Měsíc, hvězdy setkala poprvé a považuji ji za skvělou metodu, jak udělat z původně pěkného, i když už v překladu mírně zmasakrovaného díla, říkanku pro děti – báseň zrýmovat. Nevím, koho to tehdy napadlo, ale dobrý nápad to nebyl. Haiku je pak navíc logicky pozměněno daleko víc než při pouhém překladu.
Výtku mám i ke způsobu zápisu básní. Už jsem si poměrně zvykla na třířádkový přepis, který je snad nejpoužívanější a samozřejmě nejvěrnější originálu. Ve sbírce Měsíc, hvězdy ale přepisy nejsou sjednoceny a najdou se i básně, kde je téměř každé slovo na novém řádku. Špatně se to čte, hloupě to vypadá.

Další sbírku haiku v nejbližší době číst neplánuju. Všechny ty chryzantémy, lístky sakur a jiná sezónní slova mi už lezou na mozek. Čeho je moc, toho je příliš. Raději se pokusím vyšetřit si trochu času na nějakou tu prózu.

5 komentářů:

TSal řekl(a)...

Jo, japonská poezie... ta šla vždycky mimo mě. Nejdřív jsem si myslela, že je to tou krátkou formou, do které podle mého prostě člověk nenarve něco, co by neznělo jako říkanka pro děti. Pak jsem ale přečetla pár korejských básní a názor změnila.
Ale pokud se nic nezměnilo, nikdo na japonštině rozbory básní nechtěl, tak jsem to neřešila. Jen bylo trapné, když mi u zkoušky utekla blbá poznámka o tom, že je Bašó podle mého docela loser xDD

Ely řekl(a)...

T'Sal: Vždy potěší slyšet, že v tom člověk není sám O:)
S žádnou korejskou básní jsem se nikdy nesetkala, je to hodně odlišná forma?

TSal řekl(a)...

V antikvariátu jsem sehnala sbírku Chryzantémy ze země zelených hor a skoro všechny básně jsou tam na 6 řádků, což je asi tak všechno, co ti k formě řeknu xD

Na každém písmenu suší
slzy má ruka malá.

Jako bych štětcem a tuší
krajinu malovala.

Až budš číst ty tahy,
čti i ten pláč, můj drahý...

Ely řekl(a)...

T'Sal: Tři řádky navíc a jakou službu to té básni prokáže!

sl.Jahodová řekl(a)...

Ahoj, označila jsem tě v tagu 11 zajímavostí.Otázky najdeš na mém blogu. Budu ráda, když se zúčastníš :)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely