pátek 7. září 2012

Lidé z rodu Nire – Morio Kita

Musím se přiznat: od toho momentu, kdy jsem ji v knihovně poté, co mi ji přinesli ze skladu, viděla, mě tloušťka této knihy poněkud děsila. Jedná se totiž o drobným písmem psanou, téměř šestisetstránkovou bichli. Nakonec to ale bylo mnohem lehčí čtení, než jsem čekala, nebereme-li zrovna v potaz její fyzickou hmotnost.

Lidé z rodu Nire je rodinná sága. Je to ale i válečný román. Je realistická, je nabitá informacemi, je velmi rozsáhlá, rozhodně ale není nudná. Je to také kniha inspirovaná životem samotného autora. Postavy jsou zosobněním Kitovy vlastní rodiny a lidí, kteří ho obklopovali. I téma příběhu točícího se kolem tokijské psychiatrické nemocnice mu mimochodem bylo blízké, sám byl totiž vystudovaným lékařem. 
„Opravdu, většina šílenců pravém slova smyslu, léčících se v Nireově nemocnici, se neuzdravovala. I pro pouhého praktického lékaře je uzdravení pacienta nesporně jednou z velkých radostí. Pacient je vděčný, jeho rodina je také vděčná. Ale při léčení choromyslných se to stávalo zřídka. Naopak, často docházelo ke stížnostem. A když pak Tecukiči se zasmušilou tváří hovořil s rodinou stěžujícího si pacienta, často zjišťoval, že z hlediska psychiatra lidé, kteří si říkají rodiče či sourozenci pacienta, jsou ještě nenormálnější než sám pacient.“ 
Děj Kitovy ságy je rozdělen do tří částí, v každé se do popředí dostává jiná generace, každá se nese v jiném duchu. V té první se čtenář seznámí nejprve se zakladatelem rodu, s postavou svérázného primáře psychiatrické léčebny, Kiichiróem Nirem. Příběh se soustředí na všechny členy jeho rozsáhlé rodiny i na mnoho osob, které v prosperující nemocnici pracují nebo jsou s ní jinak spojeny. Postav je tedy poměrně hodně, ale osobně jsem neměla problémy se mezi nimi orientovat, což mě samotnou poměrně překvapilo.

Druhá část popisuje horší časy, kterými si musela mladší generace projít, a celkový úpadek. Objevují se politické motivy a vše pomalu směřuje k náplni části třetí a poslední, totiž k druhé světové válce.

Nejmladší generace žije v dobách bojů, nucených odchodů do armády a totálního nasazení do továren a kniha jakoby celkově úplně změnila styl a stala se spíš realistickým románem z válečného prostředí.
I přes rozsáhlé popisy postupu japonské armády, přehled historického dění směřujícího k útoku na Pearl Harbor nebo mnoho stran věnovaných typům bojových letadel mě kniha nikdy nenudila. Byla jsem spíš zaskočena jejím neskutečným záběrem. Na jejích stránkách totiž člověk najde snad vše – popisy přírody, politické situace, námořní války, romantiku. Je seznámen i s mnoha aspekty japonské kultury: napadá mě zrovna například sumó, kterému je věnováno pěkných pár stránek.

Pokud je člověk s historií Japonska alespoň trochu seznámen, rozhodně si doplní všeobecný přehled. Já osobně jsem konečně pochopila, k čemu mi byl předmět Dějiny japonské kinematografie, protože jsem si tak dokázala skvěle představit prostředí raných japonských kin, kdy obrazy na plátně doprovázel svým vyprávěním benši. Nejsem si ale jistá, zda si i průměrný český čtenář, kterému by se kniha dostala náhodně do ruky, dokáže vysvětlit vypravěčovu přítomnost v sále. V celém vyprávění je také hojně užito japonských slovíček, jsou ale dobře vysvětlena.

Stručně řečeno - doporučuju! Skvělé pro letní prázdniny~ (Napsala bych pro "dlouhé zimní večery", ale jelikož jsem zřejmě jakýsi exot, nepamatuju si, že bych někdy takový typický dlouhý zimní večer zažila.)

3 komentáře:

grey_lemur řekl(a)...

Tahle knížka se mi nejdřív strašně líbila, ale někde v půlce mi přišly všechny postavy strašně nesympatické a dočetla jsem to celkem bez zájmu. Nějak jsme si s panem Kitou nesedli.:)

sl.Jahodová řekl(a)...

Ahoj , chtěla jsem tě poprosit, zda bys mi mohla na blog napsat prodejce, od kterého si objednáváš BB creamy. Není to Idea seller ? Moc by mě zajímalo, jak dlouho trvá, než ti balíček přijde, neboť tento prodejce na stránkách tvrdí, že to trvá až 4 týdny do ČR. To se mi čekat nechce :(

TSal řekl(a)...

téhlek nihy jsme se dost děsila, protože kdo o ní mluvil, ten nadával na nudnost a nečitelnost. Mně se ale převážně líbila. Nemůžu říct, že bych si oblíbila nějaký charakter, protože tam všichni byli pošahaní a negativní vlastnosti převážily ty dobré, ale právě ta bizarnost vzbuzovala fascinaci.

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely