pátek 6. července 2012

Polštář z trávy – Nacume Sóseki

Další kniha, po které jsem sáhla na doporučení svého literárního gurua Shall, a rozhodně toho nelituju~
"Řídí-li se člověk rozumem, naráží na své okolí. Dá-li se unášet citem, je stržen proudem. Prosazuje-li stále svou vůli, omezuje svobodu druhých."
Už v předmluvě tohoto lyrického románu se od překladatelky Vlasty Hilské dozvíme, že kniha vznikla jako protest proti naturalismu, který se počátkem dvacátého století stával dominantním stylem japonské literatury. A skutečně, co by mohlo lépe bojovat proti směru vyzdvihujícímu nezkreslenou až odpuzující realitu, než táhlé lyrické popisy, jejichž hlavním cílem je ukázat čtenáři krásy přírody a života? Přesně takový styl Sóseki v Polštáři z trávy představuje.

Děj knihy by šel shrnout několika málo větami, krátké prosté epizody totiž nejsou tím, co je na knize podstatné.
Třicetiletý malíř prchá před ruchem velkoměsta a jen s několika knihami a malířskými potřebami se vydává na cestu kvetoucím jarním Japonskem. Zůstává v téměř opuštěném hotelu, kde mu občasnou společnost dělá pouze rodina majitele a několik místních. Hledá námět pro svůj obraz, který se mu nikdy nezdá dokonalý, a proto si ho črtá pouze v hlavě nebo se místo malby věnuje psaní haiku. Důležitější než nalezení námětu je pro něj totiž odpoutat se na cestě od lidských citů. Svět díky tomu vnímá jako obraz, jehož nástin přináší čtenáři, společně se svými myšlenkami a názory na život. Zmiňuje mnoho východních i západních malířů či spisovatelů, staví je do kontrastu, a odhaluje tak svůj neobvyklý pohled na umění a estetiku. 
"Lidé říkají, že nastupují do vlaku. Já říkám, že tam jsou cpáni. Říkají, že jezdí vlakem. Já říkám však, že jsou přepravováni. Nic tak nepohrdá osobností jako vlak. Dvacáté století usiluje o rozvoj osobnosti v nejvyšší míře, a přitom ubíjí tuto osobnost při každé příležitosti. Každému člověku je dán malý kousek prostoru a na tom prostoru si dělej co chceš - to je dnešní civilizace. A ten malý kousek prostoru je obklopen železnou mříží, a kdybyste se odvážili prostrčit mříží nohu, zahnali by vás s velkým křikem. To je dnešní civilizace."
Přestože osobně nemám ráda táhlé popisy čehokoliv a lyrická díla proto skutečně nevyhledávám, u četby Polštáře z trávy jsem netrpěla ani při jediné větě. Autorovy schopnosti popisu jsou na takové úrovni, že vám knižní krajina chtě nechtě vyvstane v mysli a její krása vás okouzlí. Kdo by si tedy stěžoval na takové popisování?
I milovníci haiku si přijdou na své, tyto krátké sedmnáctislabičné japonské básně se v textu vyskytují poměrně často a kupodivu nejsou vůbec rušivým elementem, naopak doplňují atmosféru vyprávění.
Celkově bych Polštář z trávy shrnula slovy "velmi neobvyklá zkušenost". A rozhodně ne nepříjemná.
"Když vyprávíme druhým lidem o svých zkušenostech, ani v nejmenším si nevzpomeneme na ty nepříjemnosti, které jsme prožili. Vypravujeme o tom, co bylo zajímavé a příjemné, ale dokonce se pyšně vychloubáme i tím, co nám bylo nepříjemné. Neděláme to proto, že bychom tím chtěli klamat sebe nebo druhé lidi. Ten protiklad vzniká tím, že na cestách prožíváme vše jako obyčejní lidé. Teprve když vyprávíme o svých zážitcích, staneme se básníky. Snad můžeme nazvat umělcem toho člověka, který žije v trojrozměrném prostoru, když ze čtyřrozměrného prostoru vymazal úhel, jemuž se říká zdravý rozum."

7 komentářů:

Moniisek řekl(a)...

Achjo, proč je naše knihovna plná PaulůCoelhů ??!!
Mně se podařilo sehnat jenom Sanširóa (ehm, skloňovat, nebo ne..) což byla asi první japonská literatura, co jsem četla a taky jsem měla takový pocit "velmi neobvyklé zkušenosti". Už ani moc nevím, o čem to bylo, ale od té doby se chci hrozně projet tramvají Tokiem asi tak před sto lety.

Ely řekl(a)...

Moniisek: Naše knihovna právě taky téměř nic nevede, jen nějaké knihy Haruki Murakamiho a tím to končí. Proto teď Dopravnímu podniku co chvíli platím za projížďku do Ostravy, kde je knihovna dokonale zásobená~ Uklidňuju se tím, že to dělám pro své vzdělání :D

TSal řekl(a)...

Já se na knihovny vykašlala a zaútočila jsem na antikvariáty xD

Jinak, Polštář z trávy jsem četla, dokonce jsem na něj psala seminárku. Nemůžu ovšem říct, že by se mi kniha líbila. Četla jsem ji ve správný čas na správném místě během vzácné konstalace planet, takže mi onen japonský poetismus nenudil a dokonce mě i zaujal, ale neumím si představit, že bych to otevřela znovu.

Ely řekl(a)...

T'Sal: Začínám uvažovat, zda by se mi antikvariátová varianta finančně nevyplatila více než to moje dojíždění do knihovny... :D

grey_lemur řekl(a)...

taky doporučuju antikvariát. kdysi před zkouškou z literatury jsem sehnala spoustu téměř netknutých knih.

TSal řekl(a)...

Ely: Jsem si jistá, že by tvou knihovnu ocenili i spolužáci xD

Ely řekl(a)...

T'Sal: Nepochybuji :D

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely