sobota 19. května 2012

Stín kvetoucí sakury

A jsem tu opět s reportem, začíná to být silně monotónní, vím ^^'

Jak už jsem se v jednom z minulých příspěvků zmiňovala, v Arcidiecézním muzeu Olomouc nyní dlouhodobě probíhá výstava Stín kvetoucí sakury. Vystavované jsou kousky z 19. a 20. století a to hlavně dřevořezy a několik řezeb ve slonovině. Muzeum si přichystalo i doprovodný program – komentovanou prohlídku, přednášky nebo například divadlo.
Aktivní kamarádky se účastnily i zmíněné prohlídky s PhDr. Helenou Honcoopovou (která prý byla politováníhodně krátká), já osobně ale, lemra líná, kromě samotné výstavy navštívila pouze jednu přednášku, tu od W-senseie o rozdílnosti života v Česku a Japonsku.
Nutno podotknout, že jsme senseie trochu pozlobili, když jsme se, studenti z několika ročníků, záměrně shukli někde jinde. Když si nebohý pan profesor myslel, že se o jeho přednášce z řad studentstva nikdo nedozvěděl a zřejmě se v duši radoval, napochodoval mu do místnosti dav dvaceti japonštinářů. Reakcí byl takový ten kapitulační leč mírně pobavený smích~

Výstava samotná byla moc pěkná a hlavně – jelikož jsme chudí studenti, kteří se na prohlídku vydali záměrně ve středu – zdarma. Tož jsme si s Ladou a Ayuku udělaly hezké odpoledne a pěkně si vše proťapaly. Muzeum celkově mě opravdu nadchlo, nikde navíc nebylo ani živáčka. U vstupu byla dokonce možnost si zasoutěžit o publikaci, která k výstavě vyšla, čehož jsme všechny využily. Třeba se na některou usměje štěstí~ Pokud by vás publikace zajímala, je možné si ji prohlédnout na stránkách muzea v elektronické podobě.
Dřevořezů jsou na prohlížení čtyři místnosti, všechny jsou sesbírány z našeho území. Občas se jedná o docela známé kousky, kdy pak průměrný japonštinář na výstavě vypadá tak, že se prochází od jednoho exponátu k druhému a uvažuje, proč jen je mu polovina z nich povědomá, když by přísahal, že je na výstavě poprvé.

Celkově, přestože jsem nevyužila všechny možnosti, které program nabízel, výstava Stín kvetoucí sakury se mi jakožto akce moc líbila. Zdá se mi, že v poslední době podobných kulturních akcí pro lidi zajímající se o Asii přibývá ve velkém a vůbec si nestěžuju, zvlášť když jsou na tak vysoké úrovni.

Fotky s dovolením zcizeny Ladě, neb jsem stále ten chudák bez možnosti fotit

19 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Závidím ti, upřímně. Ve "městě" (opravdu teď budu Googlovat, jestli jsme vůbec město), jako je Čížová, byla poslední významná výstava před místní hospodou, která se jmenovala "My všichni jsme sledovali MS v hokeji, Česko-Švédsko, a to od 15 piv nahoru, z čehož s deseti už jsme přišli".
Má to logiku, jistě, výstavy patří ke dvěma městům s nejlepšími univerzitami pro tento obor, ale stejně si dopřávám právo to závidět (přesto velmi přeji, věř mi).
Ačkoliv... vždy je tu pro podobně postižené internet a třikrát denně jezdící autobous, z čehož dvakrát i přijede:-).

Mám raději fotky od lidí, kteří někde skutečně byli, než perfektní G-pictures (tímto za mě poděkuj Ladě), protože je to takové osobnější. Což mi připomíná, nedávno byla výstava na téma ukiyo-e v Prácheňském muzeu v Písku (což je pro nás vesničany fakt aglomerace), a v knihovně byly Dějiny a kultura japonského lidu od Vlasty Hilské ke koupi. Asi mě ten den bozi měli rádi:-). Ale přesto je to zvláštní pocit, zajímat se o obor a vidět jednu ze zakladatelek v takové poličce. Je pravda, že mi to sežralo dvě lepenky, než dílo přestalo připomínat šanon bez kroužků, ale námaha za to stála.

Nicméně, mé kecy stranou, přeji hodně úspěchů v letním semestru a štěstí tam, kde bude (jestli bude, ale vždy se hodí) potřeba.

~ Shall
(vážně, založila bych si účet, ale nick je zadaný, a mně se až příliš líbí:-)).

Ely řekl(a)...

Shall: Také jsem bydlela (a o víkendech občas stále ještě bydlím ^^) v mnohem menším městě, takže naprosto chápu tvé pocity. Vždy jsem záviděla hlavně všem pražským, jaké mají úžasné možnosti. Ostravu sice nemám daleko, ale ono upřímně - co se kdy takového koná v Ostravě? Nic.
Takže jedině - snad se někdy taky přesuneš do něčeho obydlenějšího, kde si už budeš jista i městkým statusem? :)

Ladě hned vyřídím, určitě jí to potěší tolik, jako mě komentář od tebe~
Gratuluju ke skvělé knize! To je vždycky radost, něco takového najít :) Já u nás v městké knihovně jednou objevila starou učebnici japonštiny, ještě za 8Kčs. Nejspíš mi to pošramotilo karmu do konce života, ale poté, co jsem zjistila, že tuhle publikaci mají už akorát ve Vědecké knihovně v Olomouci, taky jsem si ji, ehm, koupila. Bylo to poprvé a určitě naposledy, co jsem předstírala ztrátu knihy (když ona byla v hrozném stavu a já nesnesla pomyšlení, co by se s ní stalo za dalších několik let...) a za oněch trapných 8 korun pokuty jsem si vysloužila doživotní ošklivé pohledy v naší knihovně ^^; Taky byla rekonstruována a snad už jí nikdo nebude ubližovat.

Jaképak kecy, prosímtě! To je tak skvělé, když se mi tu někdo rozepíše :) Mnohokrát děkuju, jsi zlatá~

(Občas jsem ráda za svou přezdívku, ta je volná vždy a všude ^^)

Lada řekl(a)...

S tím mým foťákem v mobilu se perfektní fotky téměř nedají pořídit, ale stejně jsem ráda, že se líbily. :oD Děkuji za pochvalu i vyřízení vzkazu. :o*
Lada

Ely řekl(a)...

Říkala jsem, že vyřídím - důkaz místo slibů :D

Anonymní řekl(a)...

aka Shall řekl(a)...:-)

Zcela upřímně přiznávám, já v Budějovicích ukr- ztratila Polštář z trávy. Stálo mě to pokutu a dodání knihy od stejného autora, nezávisle jaké. Je mi líto všech, kdo by se tam o ni zajímali /ale už je to dost let, doufám, že už mají kopii, navíc peklo mě čeká dříve, než uplynula lepší část mého mládí/, ale omlouvám se, že první stránky mají v sobě víc, než všechny sbírky citátů (nezávisle na tom, jak LSD -trip obálky mají), a já si říkala "když jsem poznala toto, je můj život kompletní a taky... nemám Paypal pro Amazon, a preferuji v rámci překladatelů obě Vlasty".

Počítám s tím, že když jsem se v místním obchodě přesunula od lahůdek ke kase, už to je krůček od ovládnutí světa:-). Navíc, musím myslet na svého papouška, kterému říkám Gackatoo (já jsem opravdu veřejně přiznala, že jsem spojila druh zvířete a nejoblíbenějšího interpeta, pro ostatní je to Leonidas... sakra); kdo by ho se mnou vzal? Jakýkoliv soused ve městě jistě ne, a vážně, nemůžu si dovolit děti, ---mám jedno, leč mínus alimenty, plus peří---. Obec má výhody, všem je jedno, čí křik tříští skla, když jste od sebe měřeno na trávník a ploty.

Mám tvůj blog vážně ráda - jinými slovy, líbí se mi způsob, jakým sebe sama prezentuješ. Jsi student oboru, na který nemám, a který je, myslím, vysloveně populární a o to mnohy pošramocenější, a podáváš to způsobem, jaký jsem dlouho hledala. Takže vážně, děkuju. Je to jako The Avengers (ne, nejsem vůbec duchaplná, miluju ten film); nemusíš to žít, ale jsou tu lidé, díky kterým to lze poznat.

Opravdu, děkuju.

Anonymní řekl(a)...

@Lada

To já děkuji.

Vám oběma.

Ely řekl(a)...

Shall: No, mě je taky líto potenciálních zájemců o danou knihu, ale berme to takhle - nikdo se o ty publikace očividně nezajímal tak, jako my O:) (Sakriš, ale na ten Polštář z trávy jsem se už kdysi chystala, jaktože jsem ho nakonec nečetla? Nenápadně si ho připisuju na prázdninový seznam a snažím se netvářit jako literární barbar~)

Má papoušek taky tak jedinečný hlas a schopnost předvést výšky hraničící se schopností komunikace s velrybami (jak to kdysi nazvala Lenne)? :D
Ale já bych nikdy neříkal nikdy, třeba se za 10 let zasměješ, až si vzpomeneš, jak jsi tenkrát někam psala, že se asi ze své obce jen tak nehneš :)

Mám popisovat, jak jsem právě spráskla ruce a udělala "Aww <3"? Taková slova pro mě moc znamenají, děkuju! :)
(Avengers... neříkat, nepsat! Zrovna jsem se konečně odpoutala od Tumbleru. Totiž, ono zrovna když si člověk řekne, že už je na fangirlení starý, zjistí, že existuje Tom Hiddleston a Loki. A člověk si uvědomí, že se ještě stále dokáže libovolný počet hodin bezduše tlemit u prohlížení fotek ^^;)

Já nechci vyznít trapně, ale když už tu máme takovou krásnou děkovačku - opravdu děkuju za tvá milá slova <3 Je zvláštní, jak lidé, které člověk vlastně vůbec nezná, dokáží vykouzlit takový úsměv a zvednout náladu na týden dopředu :)

Anonymní řekl(a)...

Žádný barbar, probůh, beru to tak, že pro lidi, jako já, je tu rejstřík pojmů, zatímco lidé jako ty studují, a jednoho dne nejsou "Co to?" (listují o sto stránek dále... "Aha!"), ale čtou bez přerušení, protože mají jasno.

... kdyby měl Gackt příliš mnoho whisky, pak tabáku bez filtru (spíš ho rovnou jedl...) a finišoval heliem, podobnost by u byla...
A ta velryba sedí, protože nedávno jsem znovu viděla Zachraňte Willyho, a skoro se při jedné scéně otočila směr parkos:-).
Neříkám, že nedoufám. Ráda si vzpomenu, a to dítě opeřené snad konečně promluví:-).

Loki je sexy... bože, nebylo to (tak moc, ač dost moc, po Avengers... ehm) patrné v Thorovi, ale on je velmi přitažlivý... jinak, ano, vůbec nemám blbý výraz, když si pouštím CamRip s jeho scénami, a vím, že padnu směr podlaha (něco mi říkalo, abych zůstala u koberce, ale něco kdysi říkalo: kup si andulku...), až dám hodně za DVD. Jsem dobrý torrentář, kupuji orginály, když má Cam co říct:-).

Mám důvod, Ely, vážně. A když mně je tvými články zvednutá nálada, jak jinak to oplatit?

S.

Ely řekl(a)...

Shall: No, lidé jako já spíš, i kdyby si nebyli něčím jistí nebo nevěděli, jsou stejně líní na ten rejstřík listovat, takže ve finále dosáhneš většího porozumění ty :D

Ach, tohle zabilo! :D Jakožto věrná vyznavačka gacktismu (a dokonce zakladatelka tohoto hnutí v české podobě na Facebooku) mám bohužel při čtení podobných řádků sklony pociťovat jistý iracionální strach, že mě sejme blesk nebo náhodně okolo padající cihla, neb tohle je sakra rouhání, že :D

Tedy, já si jeho... vyjímečného vzezření... povšimla už v Thorovi. Film mě totiž nezaujal a upřímně - já to nevypnula a poslušně dokoukala právě jen kvůli záběrům s ním~
Mě jaksi CamRip neuspokojuje a nemůžu se dočkat BlueRay kvality. Jsem tedy snad poprvé v životě ochotná zajít i znovu do kina, jakkoli mám ráda své omezené finance. Dokonce jsem toto veřejně vyhlásila, leč nikdo se nehlásí jako společnost. Že by kamarádka rozšířila, jak probíhalo naše první sledování Avengers ("on je tak sexy, on je tak sexy,onjetaksexyONJETAKSEXY!"), a proto se mi nikdo nehlásil? O:)

<3

Anonymní řekl(a)...

Těžko, já jsem ten, kdo od souseda v Protivíně dostal Wernerovo: "'Náboženské tradice Asie', když máš ráda ty samuraje' a měla jsem z toho celkově jen "bílé desky", ale prý je to hodně dobrá kniha. Jsem schopná doporučit až poté, co jsem v pětadvaceti pochopila její "Úvodem".

Já to také myslela na kakadua, ne Gackta:-). Myslím...
Ale, píše ti někdo, kdo když se dostal na poslední level v Dirge of Cerberus, slyšel píseň, která jí přípomněla řeč, kterou se hovoří v její širší filmotéce. Proces šel zhruba tak: "japonská hra=to bude japonština=Shall, ty vážně buď ráda, že rozumíš jen anglicky=počkej na credits= blbý nápad=song se jmenuje Longing, a důvod, proč koušeš svůj koberec Redemption=koukla do příručky=Gackt, hm... googlovat či ne, Hamlete?=co když je hezký?=googluje=...
...
...
potřebuji umělé dýchaní=to zvíře mi to odpustí, protože jsem objevila Svatý Grál v podobě člověka a já umřu sama... s papouchem".
Můj myšlenkový pochod dává tušit, kde se nacházím:-).

Když vrcholem tvého života je, že ti pás pípne a nemusíš ručně zadávat kód druhu housky, zvládneš i film na grafické úrovni Mario Bros 1980:-). Leč přiznávám, i přes Cam na ně jdu do kina a modlím se "Otče náš, ne dabing... ne dabing".
Nicméně, souhlasím, a dovol mi užít životní pravdu těch přede mnou...ONJETAKSEXY!!!

Ely řekl(a)...

Knihu bohužel, opět, neznám... ^^; Já jsem vůbec v tomhle hrozná - myslela jsem, že mám načteno alespoň hodně knih O Japonsku, když už ne OD japonských autorů, ale co tak koukám, nejsem na tom dobře. Člověka by akorát zajímalo, kde má na tu četbu brát během školního roku čas a sílu, ale tak snad se teď o prázdninách polepším~

Hahaha, tohle tak převést do angličtiny a zaslat mu na maila, to by mu pohonilo ego :D Tak koukám, že z fangirlení se nevyrůstá, že v něm člověk i umírá? Příjemná forma smrti! :)

Osobo, nemáš náhodou nějakou stránku, blog či cokoli, kde bych se mohla stát tvým tichým a nenápadným stalkerem? Přijdeš mi totiž velmi inteligentní a zajímavá~ Nechci vyznít špatně nebo tak něco, ale nechápu, proč jsou takové bytosti jako ty uvězněné v zapadlých končinách a na UPOLu studují občas jedinci, u kterých lituju jejich mozkové buňky, protože musí být strašně osamělá...

Modlívám se stejně, leč u Avengers jsem měla facepalm i u těch titulků. Nepřesné? Fajn. Vynecháváme věty? Fajn. Ale psát na střídačku "Hulk" a "Halk" .... Au!
(Ha, a dnes jsem si konečně sehnala oběti na opětovné sledování!)

Anonymní řekl(a)...

To je výhoda (nakonec jediná, z celkového hlediska), nás, kteří to máme jako koníček. Osobně to nazývám "Inlektuální Harlequin". Můžu mít impresivní čtenářský deník, a říkat si, že bych si dokázala už objednat jídlo, znám základní fráze (hodně základní), umím psát a číst pár desítek znaků (ovšem pouze v jejich základních čteních, a bozi, nechtějte to po mně zařadit na základě toho, jak to vypadá) a sama od sebe objevila Halpernův Kanji Learner's Dictionary (na což jsem tak hrdá, že kdybych byla páv, potřebuji novou verzi šatníku s dírou u páteře:-)), ale ve finále je to stále něco, kde když si místo "studia" hodím unavené tělo do postele a vynechám týden dva, nic se neděje. To je to, co nás odlišuje a co ti závidím. Protože, metaforicky řečeno, jednoho dne ty nejen budeš na druhé straně mostu, ale možná budeš další tvořit. A já zůstanu u bodu "zde zkuste vstoupit". Ale, znovu musím říct, je to něco, co je logické a vývoj, a je to tak jen správně.


Nemyslím, že je potřeba - věřím, že on už je teď osa, okolo které se otáčí jeho vlastní svět, ale zároveň z něj mám pocit, že ten jeho "japonský" cynismus je jen jakási ochranná ulita (protože, co jsem pochopila, oprav mě, pokud se mýlím, tenhle tón konverzace se ztrácí/není v jejich pře-slušnosti a je dokonalým příkladem, proč divadlo odráží společnost = že jejich tradiční má masky je nakonec naprosto logické). Jen indiferentní asexuál by se nezamiloval. Respektive, je tak nepříčetně sexy na svých koncertech a jde do vlastního sebeshazování v rozhovorech, v zemi, která na oko působí tak, že se dá pochopit tím, že si koupíš PSP. Aneb každý jedná podle toho, jak jim káže společenský joystick. A pak je tu druhá strana - z jejich umění se padne na zadek, často tvrdě na beton z toho něčeho, co jsme mi považovali za vrchol naší. Ten paradox je naprosto neodolatelný, a on je někdo, kdo má v sobě obojí. Tradiční Japonsko, i to, co se ze země stalo, když bylo vystavené vlivu USA po válce, plus to, co tvoří jedenadvacáté století. V mém hudebním světě Gackt = když je tradice a evoluce v jediném univerzálním a symbiotickém "&".
(Omlouvám se, pokud příliš melu, jsi první, komu tyhle myšlenky píšu)

Držím se myšlenky, že když nemám co říct, není důvod to dávat na odiv. Velký sen se mi splnil a psát o tom, jak si šetřím na kakadua moluckého… myslím, že internet je blbostí plný:-). A proto jsem také vděčná, že jsem narazila na tvůj blog, protože najít zajímavý byla celkem fuška.
Jinak, pro tvé spolu-studenty, obávám se, že jsou malá oběť módní vlny, která je potopí ve velkém - asi se mi nezdálo, že stačil Naruto/Inuyasha/internet:-), a každý třetí blogger chce být japanolog. Asie je v módě, očividně, ale nezávidím těm, kdo narazí na ostnatý drát v podobě toho, co ten obor nakonec obnáší. Ćech má možná předpoklady naučit se těžký jazyk, protože s jedním začal, ale tady je součást vzorce odlišná kultura, která chce umělecký i logický cit, a navíc nehorázně velkou empatii, kterou jeden nemá, pokud žije SŠ/FB.... pokud to plně dají, dobré pro ně, ale otázka je, jestli ten výsledný titul a možné vyhoření je to, co chtěli, a jestli to nakonec není jen kus papíru.
(Omlouvám se, pokud příliš melu, jsi první, komu tyhle myšlenky píšu, znovu...:-))

Dále, jsou tu takové věci, které se, bohužel, shánějí mimo knihovnu, ale, hodí se na letní seznam…?
Aleš Skřivan: Cestou Samurajů, nakl. Themis 2005
H. Byron Earhart: Náboženství Japonska, PROSTOR 2001
V. Winkelhöferová, M. Löwensteinová: Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje, Libri 2006
David Lábus: Japonsko (Stručná historie států), Libri 2009
… a moje milovaná Luboš Hájek: Figurální malba Východní Asie, galerie Praha 2008

Jinak, po noční, tohle mi dovolilo přežít to - jeho hlas a britský přízvuk mě zabíjí. Mám ráda shared-fangirling, eh,:-), tak snad se uploader trefil.
http://www.youtube.com/watch?v=BDsYom9GBTM
(ale obávám se, že link znáš:-))


… vážně, tenhle příliv slov už je na velkou omluvu… já si nemohla pomoct…

Ely řekl(a)...

Musím se přiznat, že já naštěstí japonštinu taky zatím beru hlavně jako koníček, on je to totiž asi jediný způsob, jak studium přežít. Mnoho lidí odpadlo jen proto, že se jim to učení zošklivilo… (někoho jsem dokonce slyšela si stěžovat, že teď už se mu jen od pohledu na znaková skripta dělá špatně od žaludku… ^^) Tedy takhle bych dopadnout nechtěla.
Neočekávám ale, že mi tenhle pozitivní přístup vydrží, protože v prváku si mnozí mysleli, že vytrvají, leč nakonec o dva roky později vděčně zběhli k druhému oboru, nechtějíc už japonštinu nikdy vidět. Upřímně, já už teď vím, že se japonštinou nechci živit. Ale stále doufám, že ji nějak v klidu dostuduju a až budu na střední učit hajzlíky angličtinu, po náročném dni večer padnu nad nějakou mangou v originále, toť má vize O:)

Myslím, že by ani nebylo možné, aby byl Gackt tam, kde je teď, a neměl ve své povaze nejaponské prvky. Přeci jen, člověku se změní povaha a i jeho osobnost se vyvine jinak, než kdyby prožil život jako obyčejný sararíman. Krom toho je denně ve styku s nejaponci a to člověka asi taky změní (ono se stačí podívat na W-senseie, povahově mi přijdou docela podobní :D). Nejaponci a egy typu Yoshiki, což asi zanechá tu nejpodstatnější stopu v lidské psychice :D
Je pravdou, že je sice Japoncem středního věku, ale je všemu západnímu vystavený asi tak jako dnešní japonští teenageři. Takže já to „tradiční a evoluční v jednom“ vidím ve střetu toho, jak byl vychovávaný a toho, jak momentálně žije. A opravdu, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc to samé vidím u senseie :D
Každopádně hluboká myšlenka, mě by vůbec nenapadlo takhle uvažovat!
Achjo, nechceš k nám jít vyučovat Současnou japonskou společnost třeba? Nevím, zda se skvěle posloucháš, ale rozhodně je moc zajímavé tyhle tvé úvahy číst. Což je právě důvod, proč jsem se tě ptala na nějaký tvůj potenciální blog. Jen málo lidí jsem kdy viděla vyjadřovat se tak jako to děláš ty a to já moc ráda :) (A náhodou, kolik lidí píše o vysněném ptactvu? ^^)
Ó ano, a nejhorší je sledovat, jak to okolí, které tě vždy odsuzovalo pro tvé zájmy, kdy se ti ve škole denně smáli, že máš ráda „ty šikmooké“, jak to samé okolí najednou miluje vše japonské. Navíc mám jaksi weaboo averzi, ač takový weaboo určitě z části jsem (a samozřejmě jsem kdysi byla stoprocentní), jsem holt hypokryt.
Pravdou je, že takových lidí ale opravdu hodně odpadlo. To už dokonce v prvním semestru. Bohužel se obávám, že to vyhoření, které zmiňuješ a se kterým máš naprostou pravdu, ale nečeká jen je, ale i ty studenty, u nichž se předpokládalo, že oni to se svými znalostmi a zájmem zvládnou. Vždyť jak už jsem psala, sama znám snad jen odpadlíky s čerstvě vypěstovanou averzí vůči čemukoliv japonskému.
Mimochodem, sensei říká, že pro něj je čeština třeba lehčí než angličtina, takže to vnímání obtížnosti jazyků je asi hodně subjektivní :)
(A neomlouvej se pořád, takové zajímavé filozofické myšlenky bys měla spíše zpoplatnit! :D)

Ó, děkuji ti za příspěvek na seznam, dobrá vílo! Určitě se hodí! :)

Ó znám, ale podívám se kdykoli znovu >:D („Well, let me know if „real power“ wants some magazine or something.“ <3)
Já ti odpovím takto: http://25.media.tumblr.com/tumblr_lz5dmc1e0w1rom21zo1_500.jpg O:D

Anonymní řekl(a)...

I.
Musela jsem to dát na dva, abych neublížila Google,
napříště si založím g-mail, slibuju.

V tom chápání oboru jako něčeho, co máš ráda a bez „dokáži vám“ principu, je velká odolnost, víš to? Soudím dle sebe, ovšem, ale za mě a v mé škole bylo v módě mít cokoliv studentského na háku (třeba se to nemění, byla jsem maturitní ročník 2004). Až pozdě jsem pochopila, že mít na háku ten většinový hák se rovná úspěchu.

Naprosto možná budoucnost, bála bych se až, kdybys chtěla učit ZŠ:-).
Nicméně, nebyla by to škoda? V každém učení se znaku, který má více než dva tahy, necháváš víc, než minutu života. V jeho opakování, další čas. V jeho použití… někdy celé dny. A pak to celé znovu, někdy jako přehazovat písek ve skle. Stojí za to nechat to jen tak jít, pokud celá tvá bytost neříká „ne!“?
(A zkus si tenhle odstavec přečíst s epickou trailer-hudbou z Avengers od 1:10, I dare you:-))

Lichotíš mi víc, než si zasloužím. Vážně. Ale zaujala mě zmínka Yoshikiho. Strašně ho nemusím. Z nějakého důvodu mi připomíná Eminema, ale v Beethovenovském světě. Jeho pocit „já to konečně dokázal tady a tudíž můžu konečně tvořit své všeobecně přístupné“ mě trochu dráždí vzhledem k tomu, co napsal (pravda, to nejlepší se spoluprácí), ale, třeba je to strašně subjektivní. Možná jsem zaujatá, ale mám mezi Gacktem a Yoshikiho X Japan fénixem pocit, že jeden zkouší a druhý doufá, že se audience chytne. A ten, co je mu jedno, jak to dopadne, je Gackt.

Hm, možná bych měla, část mi dal Homecredit. Něco mi říká, že bych vládla v tom všeobecném dluhovém zmatku, že jsem se zadlužila pro peří:-).

Ovšem, debata, kdo je weaboo, a kdo ne, někdy mám pocit, že nekonečná. Upřímně, mám ráda Kaie z Beyblade, Seta z Yu-Gi-Oh! a Sesshoumaru z InuYashi, a líbí se mi hezcí lidé, kteří na DA dělají hodně kvalitní foto-cosplay. Jsou to z mnoha pohledů naprosté komerční blbosti, ale problém nastává, když vím, že jsou a právě proto se na ně dívám. Definice blbce (většinou právě od blbců, csfd by mohlo vyprávět), je, že se to tomu/onomu líbí, proto, že je blbec. A blbci-názorůtvorci nedojde, že jeho definice má hodně rozskřípaných protikladů., právě proto, že je taky blbec… Kdysi jsem si také nebyla jistá, jestli nejsem wapanese, ale nejsem. Stejně tak si myslím, že nejsi ani ty. Weaboo ve své naprostosti má rysy, které ani reálné nejsou, ale vychází z nějakého stereotypu, který čas od času někdo má z více než 50% (a že je to pak dílo… ale pokud šťastné? Dobré pro ně.), ovšem smutné je, aby si to v rámci vyhovění konsensu přiznával i ten, kdo nemá nejmenší důvod?

Anonymní řekl(a)...

II.
Pokrytec? Ani omylem. Všechno se má brát ze všech možných úhlů, i z těch extrémních (protože z nich se očividně vychází) než dojdeme k jasnému názoru a wapanese je na netu na stejné převařené úrovni jako MS. Stále se všude ohání tím, že Bella z Twilight (což je literární výkal, o tom žádná), je Mary Sue. Daenerys z Game of Thrones už-nevím-kolik-dílů-to-má je taky. Fanouškům téhle ságy bych to řekla jednou a budu své internetové končetiny skládat jako puzzle do doby, než umřu, ale Martin opravdu není žádný literární génius, což vím, protože jsem první tři krásy četla, ale podstata je jasná.
Závisí na pohledu na věc a ze základu, který tě na ten pohled dostal. Těžko, z toho, co jsem na jiných blozích četla, přežiješ W-senseie i jako částečná weaboo. On je reálný život, reálný dělitel situace dobrý vs. špatný student - jsi ve světě, kde se nehraje na to, z jaké značky máš Lolita sukni. Tady jde o budoucnost, kterou sis vybrala. To už s dělením na to, komu víc sluší kitsune uši, nemá nic společného.
Proto si myslím, že jsi to ty, kdo nemá důvod se omlouvat za to, že máš ráda Japonsko, ani za to, že k němu třeba i občas můžeš mít kritický postoj, a už vůbec ne za to, co preferuješ a co ne. Všechno, co má jeden rád a neubližuje to druhému, je naprosto oprávněné. Ale nepopírám, že být víceméně spokojeným studentem japanologie může ubližovat hodně jp-orientovaným lidem, nejvíce těm, kdo závist sami sobě nepřiznají:-).
S tím i souvisí to, že ti, co měli vůči tobě kecy, by se měli podívat do zrcadla a dát si facku. Aniž to neví, v tom je hodně velký osobnostní růst. A ten je potřeba, protože, co si říkám, není nic horšího, než umřít omezený.

… „that tumblr made me very desperate“:-)
… Od té doby, co existuje Alan Rickman na velkém plátně, jsem v odsouzení idealizovat záporáky… ale potkat je v reálu, jsem Bolt. Kde je spravedlnost.-)?
Ano, avšak, ten jeden YT komentář měl pravdu. Zastavím se v útěku, když bude polobůh a řekne „damn“ tímhle způsobem---
http://www.youtube.com/watch?v=le_saRbgKn4&feature=related

Ely řekl(a)...

No, na středních školách tenhle „hákovitý“ přístup rozhodně zůstává, co tak čtu na Facebooku statusy svých mladších přátel, a jsem tak dodatečně vděčná za své gymnázium. Leč setkáš se s tím i na výšce, dokonce i v Olomouci, ale ono to většinou nevydrží ani do druhého semestru, tihle lidi.

Na základní škole bych učit opravdu nemohla, během několika dní by mě odváželo policejní auto O:)
Já si zase říkám, že ta znalost se člověku nikam neztratí (prohlásila jsem ve svých patnácti, nasedla na kolo a během dvou minut seděla v potoce…). Samozřejmě - každý den, kdy se něco naučíme, není dnem promarněným, ale kdo říká, že potom tyhle znalosti musíme využívat jen pro vydělávání si na živobytí a ne pouze pro radost?
Hudební doprovod jsi měla zmínit na začátku odstavce! :D Ale pustila jsem si a kupodivu se poté můj vnitřní čtecí hlas změnil na hluboký mužský bas. Ach ten mozek.

Heh, to pro mě je Yoshiki prostě figurka. Jeho tvorbu vůbec nesleduju, ale velmi mě baví dělat si z něj legraci. Jakkoli podporuju sexuální menšiny, potřebuju-li rýpavé přirovnání, přesně vím, koho pro něj použít O:) Dokonce jsem ho jednu dobu sledovala na FB, protože mě bavily jeho drama-queenovité statusy. Když několikátý den po sobě popisoval, jak OPĚT omdlel, ale samozřejmě je v pořádku a pracuje dál, musela jsem se smát a kroutit hlavou. Jeho variace na „We are X“ byly neskutečné a zajisté by vydaly na tlustou knihu. (Nicméně když později své výpotky navýšil na 20 statusů denně, blokla jsem ho, spammera.)

Upřímně, též mám ráda vše, cos tu vyjmenovala. Ale dokud nezačne nosit kočičí ouška jako součást každodenního úboru, vyřvávat jednoduchá, špatně vyslovená japonská slovíčka mimo správný kontext a milovat vše japonské včetně zabíjení velryb, člověka s takovými zájmy bych weaboo rozhodně nenazvala :)
Rozhodně jsi to celé skvěle vystihla. Myslím tedy, že v nynějším stádiu rozhodně plnohodnotné (nebo mnohaprocentní) wapanese nemůžeme být čistě proto, že ten pojem známe, víme, co znamená, a uvažujeme, nakolik na nás pasuje.

Ta zmínka o lolita sukni mě zaujala – sleduješ naši lolití komunitu nebo jsi její částí? Musím se přiznat, že já osobně jsem za naše slečny velmi vděčná, protože nemít Zpovědnici, nevím, kde jinde bych si užila tolik internetové zábavy a zajímavého čtení O:) *tiše doufá, že toto prohlášení nebude nikdy použito proti ní*

No, já si záporáky idealizuju už odmala, holt jsem na ty černovlasé bledokožnaté freaky. A zmíněný Alan Rickman tomu tedy rozhodně nepomohl, Snape přesně spadá do mého mentálního šuplíčku „SAKRASEXY!!!“ :D
Pouštění takových videí mi připomíná mé poslední sledování Thora. „Klik klik klik“ na jakékoliv scény s Lokim O:)

Anonymní řekl(a)...

1.
I.
Bohužel, musím říct. Pro mě je vysoká škola, kterou někdo dělá proto, že se pro ni takříkajíc celým srdcem rozhodl, něco posvátného. Přijde mi hrozné, že někdo v kombinaci štěstí/něco umím a s tím určitě vydržím do státnic, zabral místo (nepočítám ty, kdo zjistí, že na to prostě nemají... stane se, je to vždy kruté pro dotyčného, ale je to opodstatnění neúspěchu) někomu, kdo by třeba bojoval zuby nehty. Ovšem, to je asi život. Kdybych chtěla spravedlnost, narodím se jako socha s gázou přes oči.

Výsledek se počítá, ne? Tudíž, umíš plavat i na kole:-).

To nic není, znáš pojem epičtí tučňáci? Nebo mé osobní, Lord of the Penguins? Chápu, jsou to fascinující tvorové i tak, ale jen on z toho dokumentu udělal blockbuster Nolanovsko-Bayovských proporcí. Od Freemanových tučňáků je každý mluvený prolog k fantasy filmu "Pff, džusík".
http://www.youtube.com/watch?v=3O91k3hkHwc

On už konečně přiznal, že má modelky jen jako luxusní lidskou kabelku:-)? Ne, vážně, přiznal? Ne, teď opravdu vážně, naprosto tě chápu. A za to si může sám, a přitom talentu má, že by mohl mít osobní uměleckou galaxii. Ale i tímhle způsobem se dá padnout, bohužel, to pro bývalého metalistu asi není ten nejvhodnější způsob, jak mají jednou vypadat poslední kapitoly životopisu. Ale co, s Gacktem v tom černém Ferrari (či kterékoliv auto za cenu Rathových peněz v krabici to bylo) jim to nehorázně slušelo. Všem třem. Autu a Gacktovi především.

Čas od času. Jeden čas jsem i měla tendence, tak jsem dala pěstí kapse a pořídila si pseudo-gothic-lolita outfit. Překrásnou vrstvenou sukýnku, k tomu elegantní a jemně řešený (z vnějšího pohledu, já při tom viděla hvězdičky, jak byl těsný) korzet, krajkované nadkolenky, botičky... známe... načesala se, nalíčila a pak jsem si stoupla před zrcadlo. Výsledek... řekněme, že pro tuhle módu je potřeba určitý typ těla nebo umělecké školy hodná schopnost dávat dohromady, protože já se svými 179cm a rukama a nohama jak špejlatá olámaná hvězda na stromek vypadala, jako když jdu na pohřeb dobrému vkusu.
Už z toho důvodu hodně dívek z téhle komunity (ne všechny úplně, ale mnohé z nich mají obrovskou snahu a tam pak nejde hodnotit jako Františka z Blesku, ale říkáš si "sakra děvče, neřeš kritiku a jdi do toho!"), na jejichž fota jsem narazila, má můj veškerý obdiv. Protože tahle móda chce v první řadě odvahu, a tu mít není snadné; už proto, že podvědomí o ní má dneska už asi každá holka, která má připojení na internet. Takže i když Loli potká New Yorker/tržiště kombinaci, má reálnou šanci, že se jí slečna vysměje a to způsobem, kdy je jasné, že ví, která bije a proč.

… vzpomínám si, když jsem někdy v roce 2005 četla první dva díly Harryho Pottera. Moc se mi nelíbily, vrcholem tohoto typu fantasy pro mě byl Beagleho Poslední Jednorožec (což doporučuju, nádherná záležitost, a dětská je -kde jsem ji také našla- pokud je jednomu 18+, ale chápu, knihkupectví šlo asi dle koníčka na obalu). Pak jsem viděla první dva filmy, zamilovala se (znovu, kdo by v Robinu Hoodovi, obzvlášť v Director’s cut, fandil Robinovi? Já to tedy nebyla), a zkoušela číst. Stejně jako mě nezaujaly knihy, nezaujaly mě ani filmy, pokud nepočítám kapitoly/minuty kde byl Snape:-).

Anonymní řekl(a)...

2. a důvod pro toto (omlouvám se, opravdu):

P.S.: Jsem důsledný zastánce teorie, že nejlépe se jeden pobaví nad cizí blbostí.
Tak si Shall zakládala G-account a protože mozek měla jinde, než ruce, do data narození zadala svůj maturitní ročník (ten den vysvědčení nechávala ověřit na matrice, tak jí to ještě nedošlo, protože je nadprůměrně blbá). A protože má pevnou IP, od té doby jí Google nejen tvrdí, že jí je osm, ale rovnou ji hodil pod ochranu FTC (pedofil na tebe bez nás nemůže, dítě naše!), tudíž pro cokoliv vyjma anonymu je v rámci Google takzvaně v análním otvoru:-). Jdu si stěžovat do Ameriky (protože na volání tam by mi asi ani plat nestačil), to jsem před odpolední vážně potřebovala:-)).

P.S2: Mohlo by se též hodit:
http://www.4shared.com/office/UFCuwxUF/Novel--Natsume_Soseki_-_Botcha.html

PS3: Blog Ayuku už znám, ale omluv mě za to, že se mi o zem roztříštila čelist. Ely, ty jsi sakra něco a tímto se znovu ukláním a nehodlám mizet, dokud mě sama nevyhodíš.

~Shall, čestný kandidát na cenu Idiot Roku

Ely řekl(a)...

No, plavat jak plavat, tím bych si nebyla asi až tak jistá, ale minimálně umím skvěle klesat ke dnu! :)

(Awww :3) Doteď jsem to neznala, ale naprosto chápu. Ach, vím, že to nebylo účelem, ale kdybys tak slyšela, jak jsem to celé propištěla a jaké zvuky jsem ze sebe dokázala při pohledu na ty tučňáky vyloudit, ztratila bys ke mně všechen respekt :D

Pokud vím, tak nepřiznal, ale na tohle člověk ani nepotřebuje „gay radar“, aby při pohledu na Yoshikiho nabyl naprosté jistoty a skálopevného přesvědčení v jeho schopnost rozpouštět ledy. Kdyby se pokusil o jakýkoliv coming out, myslím, že bych se pouze vědoucně pousmála, mávla rukou a dál se věnovala původní činnosti.
Mimochodem, v poslední kapitoly Yoshikiho životopisu nevěřím. On je na tom pro mě s umělostí na stejné úrovni jako Gackt, což znamená, že nepřipouštím možnost, že by mohl kdy zemřít. A jelikož se má představa Gackta pohybuje někde mezi robotem a kusem plastu, ani on na tom není o mnoho lépe a proto tvrdím, že jeho životopis konec mít nebude O:) Neživotné věci zkrátka neumírají.

Tak to jsme na tom podobně. Dokonce jsem i několikrát objednala z Anna House a Bodyline, ale nakonec se moje záliba v lolita módě změnila v nenápadný internetový stalking komunity a v reálu se projevuje přesně jednou v roce. Vždy pod stromeček k rozbalování dárků jsem loli, to je již tradice. Stromek, dárky a já. Ale jindy v roce jsem pouze neuvěřitelný šmírák, který zná nejeden print a historii celé komunity až zpět do dob, kdy měla Pet blog na lidech a teprve psala článek o tom, jak ušít loliable kravatu. Holt když je v životě zbytečné a neupotřebitelné, jsem schopna být odborník na cokoliv :D
Souhlasím s tím, že to chce pořádnou dávku odvahy. Ono i kdyby se na člověka nikdo blbě nedíval, člověk si v tu chvíli ty blbé pohledy i vymyslí, protože se cítí neuvěřitelně divně. Měla jsem lolitu jednou do divadla. Jednou a naposled.

Posledního Jednorožce taky neznám, už se začínám regulérně stydět :D Seznam četby dostává netušené rozměry!
Já byla v době, kdy jsem četla HP knihy, zřejmě v tom správném věku. Velmi se mi líbily a zhltla jsem je vždy ihned po vydání a následně několikrát znovu. Asi před rokem jsem se o to pokoušela znovu, ale už po přečtení první kapitoly jsem si uvědomila - ono je to vlastně celkem špatně napsané a vůbec mě to nezaujalo! Navždy tedy budu vzpomínat na scény typu Snape a Pobertův plánek a už tu kapitolu svého života nebudu otevírat. Nechci si kazit vzpomínky, raději si budu namlouvat, že to bylo kvalitně napsané čtivo :)
(Pan Náměsíčník skládá profesoru Snapeovi svou nejhlubší úctu a zároveň ho žádá, aby svůj frňák nestrkal do cizích záležitostí.
Pan Dvanácterák souhlasí s panem Náměsíčníkem a chtěl by pouze dodat, že profesor Snape je odporný ničema.
Pan Tichošlápek by rád vyjádřil svůj údiv, že takový idiot jako Snape se vůbec mohl stát profesorem.
Pan Červíček přeje profesoru Snapeovi příjemný den a doporučuje: Slizoune, umyj si vlasy!. )

PS1 - Ach, promiň, ale ačkoli se jedná o cizí neštěstí a tedy bych neměla, musím se smát! :D Zkus napsat velmi rozhořčený mail, třeba se tě někomu zželí. A minimálně ti poté uvěří, že jsi starší osmi let :D

PS2 - Mnohokrát děkuju! <3

PS3 - Co, kdy, kde, jak proč? (Odkdy?) Ayu teď o mě psala, že jsem její archenemy, že? A opovaž se někdy někam mizet, má drahá anonymní duše! :)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely