úterý 8. května 2012

Animefest 2012

Ač mě drahá Veve již mnohokrát lákala, až letos se mi konečně podařilo nebojovat zrovna s chorobou či neskládat maturu, a mohla jsem tak zažít svůj první Animefest. Jelikož jsem se z podobných akcí zatím zúčastnila pouze dvou ročníků Advíku (= jednoho Advíku a jednoho nezapomenutelného bezdiakritikového čehosi), nemohu bohužel příliš srovnávat. Pokusím se alespoň upřímně shrnout své dojmy a budu doufat, že nikoho smrtelně neurazím. Dokonce jsem v zájmu milejšího tónu umazala několik negativních adjektiv, leč nejsem si jistá, zda to příliš pomohlo.
Mým spolucestujícím na cestě do Brna byla spoluupolovec Ayuku a jakožto cony dosud nepoznamenaný človíček si jela prožít svou premiéru. Na místě se k nám připojily i mé skvělé kamarádky, slečny z mého rodného města. Měly pozjišťovanou každou informaci nezbytnou k přežití a měly foťáky, díky čemuž můžu článek i drobně ilustrovat~


Prostory
Letošní Animefest se poprvé konal v prostorách brněnského výstaviště a bylo to – naprosto skvělé! Některé místnosti byly klimatizovány a zvláště sezení v Rotundě byla slast. Pobyt v sálech, kde se promítalo, byl ale podstatně méně příjemný. Dusno, teplo, smrádeček a hlavně – kdo si myslel, že plocha Výstaviště bude svou velikostí pro letošní ročník ideální, se pletl. O tom ale o něco níž, to si prostě zaslouží samostatný odstavec.

V areálu bylo možné na dvou místech zakoupit párek v rohlíku či bagety nebo sladké, hlady tedy nikdo neumíral. Sedl-li si člověk s jídlem ke stolům, mohl obdivovat překrásné kresby vytvořené návštěvníky na papírech, jimiž byly stoly potažené. Jednu zastávku dál se na Mendlově náměstí nachází i Albert, kam si člověk mohl pro nějaké ty potřebné živiny dojít i pěšky.


Stánky a odpočinek
Kromě klasických festových stánků, jež naprosto bojkotuji, když si můžu veškeré nabízené zboží koupit tolikrát levněji na eBay, se vyskytly i stánky s zajímavým a cenově dostupným zbožím. Osobně jsem se například už dopředu těšila na prstýnky od Tenshi, které mě nezklamaly. Za skvělou cenu krásný a kvalitní výrobek. Velmi příjemně mě překvapila i Japanamia, což jsem netušila, že kdy řeknu/napíšu/pomyslím si. Jsem u nich zvyklá na hodně nadsazené ceny, ale pamlsky i pití byly v normální cenové relaci a velmi milou drobností byla i ochutnávka kávových bonbonů. Od chvíle, kdy jsem je dala do úst, jsem pro to, aby se kávové bonbony rozdávaly na každém conu či festivalu, opravdu to pomůže v sálech neusínat. Jen jsem příliš nepobrala, proč obchod s japonskými potravinami prodává Indonéské bonbony...?

Ve chvílích odpočinku si již klasicky mohl člověk počkat, až se uvolní místo u nějaké hry, nebo někam zaparkovat k dance padu. První dva dny bylo velmi těžké se k nějaké probojovat, v neděli ale, po odlivu části návštěvníků, už to nebyl problém.
Samostatnou kapitolou bylo Maid Café. Naprosto skvělé místo k odpočinku s milými cenami, rozkošnou obsluhou a příjemnou nabídkou~


Přednášky a program
Jako již tradičně jsem si na programu okamžitě zakroužkovala Grekovu přednášku (Národnostní archetypy v anime), neb z toho člověka mi jde prostě brada k zemi. Cítím z něj vyzařovat auru inteligence a ta se projevuje každou větou, kterou vypustí z pusy. Takhle mají panečku vypadat přednášky! Z těch skvělých musím ještě samozřejmě zmínit tu hintzuovu (Duševní obtíže kreslených hrdinů) nebo v angličtině vedenou přednášku Johnathana Clementse, Omyly o anime. Pán byl skvělý a vtipný přednášející a já předla blahem u britské angličtiny. Líbila se mi i Smrt – srovnání kultury smrti v Čechách a v Japonsku, leč přednášející (Neny) bohužel zřejmě zapomněl, kde se nachází a pro koho přednáší a přišel si popovídat o archeologických pracích na hřbitovech. O Japonsku se zmínil přesně ve čtyřech větách. Nicméně zajímavé, opravdu.

Celkově mi bohužel přišlo, že bylo přednášek málo. Kdyby byla větší možnost výběru, lidé by nestáli hodinové fronty jen proto, aby si vůbec mohli nějakou poslechnout. Vím, že je Animefest hlavně o promítání, ale programu celkově nebylo pro dvě tisícovky lidí dost. Ve volných chvílích neměl člověk co dělat a měl kolikrát i problém najít si místo k sezení. Takže jen stál a duševně se připravoval na další tlačenici a honbu za nejistým cílem v podobě přednášky, u níž mohl jen doufat, že bude kvalitní. Upřímně – čekala bych, že když je přednášek takto málo, budou všechny na vysoké úrovni, ale to bych se pletla. Nechci nikoho jmenovat, ani rozzlobit, ale... je takový problém si přednášku pořádně připravit, když máte přednášet před takovým davem?

Z jedné přednášky jsme musely odejít, neb jsme prostě nevydržely poslouchat slečnu, která neuměla o svém tématu mluvit, dokonce ani okomentovat obrázky své vlastní prezentace. Její rétorické schopnosti navíc neumím dost dobře popsat. Skvěle to shrnula má drahá kamarádka Mája větou, že slečna zní jako Google Translator. Pokud tedy větu vůbec dopověděla, neboť dobrá polovina jich zůstala nedokončených s pomyslnými třemi tečkami naznačenými kdesi ve vzduchu.
Druhá moje drahá kamarádka Káča zase po jedné přednášce, jež byla obzvláště o ničem, na konci vstala, utišila odcházející dav a směrem k přednášejícímu po upřímné omluvě ohledně toho, co bude následovat, shrnula uplynulou hodinu slovy "Já jsem si z té přednášky odnesla tři věci. Kdy máš narozeniny, že máš přítelkyni, a jakým způsobem masturbuješ." Každý přednášející by měl navíc vědět, že vtip je skvělý, když se řekne jednou, a ne když se rozpitvává pět minut šesti až sedmi dalšími narážkami. To prostě humor zabije. Nechci ale vyznět ošklivě, celkově u mě totiž převládají pocity pozitivní.

Strašně mě mrzí, že jsme neviděly kjógen, na který jsme se velmi těšily. Bohužel jsme stihly jen první půlhodinu a potom musely utíkat na vlak. Prvních 30 minut bylo ale bohužel pouze povídání o kjógenu jako takovém, hra začínala až poté. Tož snad někdy jindy.
Musím se ještě taky vyjádřit ke Cosplay soutěži: Chápu technické problémy, to se stává, a co jsem pochopila, je to už tak nějak tradice. Zapomenout na čísla soutěžících? Nu dobrá, vše se dá napravit. Ale chtělo by to alespoň to profesionální jednání od lidí, co samotný program uvádějí. Chápu, že například orgové nemůžou být stále milí a dobře naladění, ale čekala bych to alespoň od člověka, který vede highlight festivalu. Nevím, zda to měla být vtipná poznámka či jen mumlání pod vousy, ale říct sedícím cosplayerům "Proč tohle není v soutěži?" a o další dva metry dále dopovědět "Jste úplně blbí, lidi." mi vtipné nepřijde. Taky naprosto rozumím tomu, že není zrovna potěšující, když tolik soutěžících někde zmizí a nedostaví se, ale rozhodně to není třeba komentovat slovy "Se na to můžu vysrat" pronesenými ležérně do mikrofonu. Soutěžící ale byli skvělí, z některých cosplayů nebylo možno vůbec spustit oči a já doteď obdivuju všechny ty osoby, které svému kostýmu obětovaly tolik času. Byla to opravdu skvělá podívaná!

Přeplněnost
Jednoznačně nejhorším aspektem celého Animefestu, který zaručeně mnoha lidem naprosto zkazil celý zážitek z akce, byly davy tlačících se lidí. Příliš málo programu pro tak velký dav způsobil nevyhnutelné – chtěli-li jste se s jistotou dostat do nějaké místnosti, museli jste tam být téměř hodinu předem! S přibývajícím časem byl samozřejmě váš osobní prostor narušován čím dál víc a ve finále jste se nemohli ani nadechnout. V davu bylo horko, z mnoha lidí tekl pot... opravdu velmi "příjemný" zážitek. Jakoby takové čekání na zahájení koncertu... ovšem zhruba tak pětkrát za den. Aneb loňský Advik – hadr!
Nejhorší byla situace v Rotundě. Organizátoři pouštěli po dvaceti, přičemž v davu jste byli nejen presováni, ale i odděleni od přátel. Často jste tedy seděli daleko od nich ("Žádné mezery, žádné držení míst!"), pokud jste nechtěli být pro neposlušnost po hodinovém čekání vykázáni, jako se to stalo jedné slečně. Svačina na kaši, punčochy či jiné části vašeho oděvu potrhané. A na Facebooku někdo psal, že mu byly rozmačkány brýle...
Nejzajímavějším zážitkem, za který samozřejmě pořadatelé nemohou, byla v tomto ohledu noční cesta do tělocvičny. Venku chladno, trolejbusy jely co půl hodiny, a my tedy předvedli rekord v počtu osob v jednom dopravním prostředku. Jak vtipně poznamenala jakási slečna nalevo ode mě – vyzkoušeli jsme si, jaké to je být během ranní špičky presován do tokijského metra. Brala jsem to ale s humorem, dokonce mě cesta bavila.

Spaní
Zmínila jsem před chvílí přespávání. V tomto ohledu si vůbec nemůžu stěžovat~ Nemám tušení, jaká byla situace dole v tělocvičně, ale my se dostaly do menší místnosti ve druhém patře. Vlastní záchody, stěna se zrcadly, vypolstrovaná podlaha, která usnadňovala přespávání bez karimatky. Jsem navíc díky necitlivým spolubydlícím navyklá spát s ucpávkami v uších a vzala jsem si je i na Animefest, což se mi v noci opravdu osvědčilo. Vyspala jsem se dokonce lépe než na koleji, což je asi trochu smutné a naplno to ukazuje ohleduplnost mých spolubydel.

Hygiena
Co bylo zvládnuto na jedničku byla čistota toalet. Když si vezmu, v jakém stavu byly záchody na Adviku už po prvním dni... záchody jsou na Výstavišti na každém rohu a byly vždy čisťounké, toaletní papír doplněný~

Radosti zdarma
Nesmím zapomenout zmínit, že u vstupu dostal člověk nejen program s anotacemi, ale i Festzine a roztomilou klíčenku. Na výběr byly tři druhy, všechny velmi pěkné a roztomilé. Články ve Festzinu byly na vysoké úrovni, zajímavé a povedené. Rozhodně velmi poutavé čtení a já doteď nemůžu pochopit, že se tam objevil i ten můj hloupý blábol ^^'

Ačkoli bylo mnoho lidí spokojených ba přímo nadšených, co tak pročítám dojmy na facebookové stránce, všímám si, že to jsou většinou ti, pro které to byla první akce podobného druhu. Já osobně mám oproti tomu celkově pocit, že s přibývajícím počtem návštěvníků u mě úměrně klesají kladné pocity z českých conů. Leč v zájmu morbidní zvědavosti si jdu hned zaplatit Advík.

8 komentářů:

hintzu řekl(a)...

Děkujeme za reportáž, jen drobnou poznámku – některé přednášky byly slabé, ale alespoň se ti lidé přihlásili, zkusili jsme to s nimi a dali jim šanci – byl to už užší výběr těch, co se původně ozvali, že přednášet chtějí. Přesto jich podle tebe bylo málo. Pokud bychom jich dali víc, třeba rozšířili o další sál, myslíš, že by to bylo lepší? O přednášející je strašlivá nouze, tím spíš, pokud po nich vyžadujeme něco víc než klasické FF/advíkovské „jsem si tady přečetla stránku na wiki.“

Pokud máš tipy na zajímavé lidi nebo i témata, šup s nimi na náš mail, ruce ti budeme líbat. jinak je mi to sice líto, ale příští rok to bude obdobné.

A stejné je to s prostorami – 2000 lidí do sálu pro 450 nenarveme, ale návštěvníkům to nevysvětlíš. Na plochu jsme letos měli dvojnásobek loňských prostor a téměř 3.5 násobek toho, co měl loni na stejný počet lidí Advík. A stále to na některé body programu nestačilo. A nikdy stačit nebude (švédský Uppcon má kolem 3500 návštěvníků, hlavní sál pro 1200 a stejně se lidé nejdřív tlačí a pak jdou koukat na streaming).

Ely řekl(a)...

hintzu: (Wow, odpověď z tak vysokých míst~)
A tady se má subjektivní reportáž střetává s realitou a pohled návštěvníka s pohledem druhé strany :)
Samozřejmě moc děkuju za vysvětlení, opravdu chápu vše co píšeš a teď jen doufám, že jsem nevyzněla ve článku příliš negativisticky, jak mívám jaksi ve zvyku. Nicméně pořadatel a návštěvník budou mít vždy rozličné pocity, a zvlášť po několika hodinách masakrování v mase lidí budou ty návštěvníkovy negativní, jakkoli chápe, že to z hlediska organizace lépe nešlo.

(Ale holt je u mě asi na čase si zvyknout, když nám oba největší cony takhle nabírají počet příznivců, že ^^)

TSal řekl(a)...

Letos jsem se (také konečně) chtěla na AF podívat, ale bohužel jsem se zrovna týden předtím stěhovala z Moravy a na cestu už mi nezbylo >.<
Mno, ale se vší pravděpodobností si užiji AdvIk. Už teď jsem zvědavá, čím mě letos vytočí. Abychom jim to ale se sestrou příliš neusnadnily, zajišťujeme si pro jistotu ubytování na koleji. To aby mě zase nějaký *píp* nehnal do postele už v jedenáct.

Ely řekl(a)...

T'Sal: Ach, to loňské přespávání ani nepřipomínej! =_= Já se zase sprostě rozhodla, že nechám kamarádky trpět s ostatními a sama si budu užívat pelíšek u babičky. Holt zoufalé situace vyžadují mrchuidní jednání ^^;

Anonymní řekl(a)...

Mimochodem, korekturu tvého článku jsem dělal s nadšením, podle mě jeden z nejlépe napsaných (po mluvnické i stylistické stránce).

píše Alexej

Ely řekl(a)...

Alexej: *nevěřícně hledí na monitor* Děkuju! Nevím, jak to nejlépe vyjádřit česky, ale "You just made my day"~ ^^

Lucka řekl(a)...

Já jen mohu podotknout, že tvé kamarádky, si to letos užili na koleji hodně dobře :D

Veve řekl(a)...

Cha, k tvému článku jsem se dostala až teď! (to je tak, když člověk ví, že Ely přestěhovala blog a furt myslí na to, že ho musí najít a pak na to pokaždé úspěšně zapomene, že. Ale google a "ely advik 2012" se ukázali být mými přáteli;o))

Článek jsem četla s radostí, stejně jako tvůj článek ve Festzinu. Píšeš úžasně a je radost to číst! Pravdou je, že Animefest je pro mě srdeční záležitost a já tenhle con vyloženě miluju. A proto jsem ráda, že se ti tam i přes různé potíže líbilo. Aspoň tak mi to tedy z článku přišlo;o) Škoda, že jsem tam letos nemohla být, na Výstaviště jsem vážně zvědavá. Je mi jasné, že nějakým problém Animefest nikdy nevyhne, ale i tak se na něj vždycky těším naprosto neskutečně.
Tak snad se tem příští rok potkáme i my dvě:o)

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely