neděle 26. února 2012

Sputnik, má láska – Haruki Murakami

Na WelWino doporučení jsem dala Murakamimu další šanci a vrhla se na jeho Sputnik, má láska. Její poznámka o tom, že je kniha o lesbickém vztahu, ve mě vzbudila určitou zvědavost. Chtěla jsem vědět, jak se s takovým tématem Murakami vypořádal.
A jestliže mě Norské dřevo nijak nenadchlo, s tímhle románem to bylo to samé v bleděmodrém. Asi jsem opravdu literární diletant a nedokážu Murakamiho ocenit, ale dojem, který ve mě kniha zanechala by se dal popsat jako velký otazník a šeď. Některé postřehy byly opět trefné a myšlenky hluboké, ale příběh nebyl můj šálek kávy.

"Takhle teď tedy každý po svém přežíváme, napadlo mě. I kdybychom byli fatálně ztracení, i kdyby nás obrali o jakkoli důležité věci, i kdyby z nás samých už zbývala jen kůže, ve které vězí někdo docela jiný, můžeme ještě vždycky tímhle stylem mlčky žít svůj život dál. Napřahovat ruce, přitahovat si stanovené množství času a hned ho zas pouštět dozadu. Pořád stejně, den co den - v některých případech dokonce opravdu obratně. Při tom pomyšlení jsem se cítil hrozně prázdný."
Nevadí mi, když autor píše stále stejným stylem – přece jen je to jakási jeho vizitka. Vadí mi ale, když jsou všechny jeho postavy téměř totožné. Stejně jako v Norském dřevu je i zde hrdinou mladík proplouvající okolní společností, osamělý. Jeho jedinou spřízněnou duší je jeho kamarádka a láska, kterou ale nemůže mít.
Jeho vyvolená má opět starší kamarádku, o které si s ním povídá a která ví naopak z jejího vyprávění vše o hrdinovi a když se tedy za účelem pomoci tragické hrdince setkají, rozumněji si. Starší dáma opět hraje skvěle na klavír.
Jedná se ale i o drobnůstky, kdy si například jedna z postav opět koupila v mladém věku kuchařku a zatímco se ostatní její vrstevníci bavili jinak, ona se naučila každičký recept.
V Norském dřevě má hlavní hrdinka vyjadřovací problémy. Stejný problém má i Fialka (Proč, pane Jurkoviči? Co se vám na Sumire tak nelíbilo?), která si své myšlenky musí sepisovat, aby se nad nimi mohla pořádně zamyslet.

Jsou to menší i větší záležitosti, které mají společného jmenovatele – opakují se. A to mi velmi vadilo. Jako bych četla jinou knihu se stejnými postavami, které se dokonce všechny totožným nezvyklým způsobem vyjadřují. Tyhle slovní hříčky jsem už někde viděla. Ano, v Norském dřevě přeci.
"Ty umíš bejt tak hrozně milej. Jako Vánoce a letní prázdniny a zrovna narozený štěňata dohromady."
Celkovému dojmu nepomohlo, že mi čas od času zůstával rozum stát nad Murakamiho vyjadřováním.
"Když jsem poodhrnul záclonu, visel za ní na obloze měsíc mlčenlivý jako nějaký vychytralý sirotek."
Další Murakami, kterého vezmu do ruky, bude tedy Rjú Murakami. S Harukim jsme si nesedli.

Abych ale nepsala stále jen o knihách: Od pondělka do středy probíhají v olomouckém kině Metropol dny korejské kultury spojené s promítáním korejských filmů a prodejem korejských pochutin a nápojů v jejich kavárně. Pevně doufám, že nebude jídlo předražené, protože se mi už teď sbíhají sliny~ Díky úterní stávce a mému rozvrhu to budou dny velmi hektické, pevně ale věřím, že je s pomocí několika hrnků kávy zvládnu.

7 komentářů:

Sil-vi řekl(a)...

Sputnik, má láska mě taky moc nenadchl, ale jestli sháníš něco, co trošku vybočuje z Murakamiho stylu, tak si zkus přečíst Afterdark. Přijde mi, že to je hodně nedoceněná knížka :)

Ely řekl(a)...

Sil-vi: Je pravda, že Afterdark mi doporučovalo už více lidí, takže uvažuju, že případně dám Murakamimu v budoucnu ještě jednu poslední šanci :)

Moniisek řekl(a)...

Ahoj, sice jsem totálně random čtenář,ale nemužu odolat a vyjádřím se :-)
Od Ryu Murakamiho jsem četla dvě knížky: Čáry, což jsou volně na sebe navazující povídky a V polévce miso, což je souvislá delší povídka a je to rozhodně skvělá knížka, ale HODNĚ drsná. V určitých pasážích mi bylo hůř než kdybych koukala na Saw , takže to fakt není čtení na dobrou noc pro slabší povahy.

Ely řekl(a)...

Moniisek: Jé, tak to jsi další člověk, který mi ty Čáry doporučuje :) Vlastně teď už jen dočtu polovinu jedné knížky a jdu na to - tož to se už těším! ^^

Moniisek řekl(a)...

guh, jak si čtu, co jsem napsala, tak to asi nevyznělo,dost jasně - V polévce miso, což se mi líbilo víc než Čáry, je samostatná kniha, ale tématem jsou si dost podobný.. no, dám si tě do bookmarků a počkam si na review. Chmpf, neznam nikoho, kdo by četl knížky o sexuálním průmyslu v japonsku, tak si nemam s kym vyměnit dojmy. Okay, plácám, pardon, pěkný den :)

Ely řekl(a)...

Moniisek: A přitom je to tak zajímavé téma, že! :D Tak snad tě nenechám na ten review dlouho čekat~ ^^
Tobě taky :)

Akiyama Kara řekl(a)...

S Murakamim jsme si taky nesedli, zrovna dneska jsem si půjčila od Rjú Murakamiho Čáry a V polévce miso. Hlavním důvodem, proč jsem si neoblíbila Harukiho, je asi to, že, jak jsi psala, opakuje, navíc mi to přijde, jako by se pokoušel psát "Evropsky", ale nešlo mu to. Jediná kniha, která mě od něho hodně zaujala, a tu jsem přečetla za jeden večer, je Afterdark.

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely