pátek 10. února 2012

Gejša – Liza Dalby

Vlastně ani nevím proč, ale takzvaný "svět květů a jív" mě vždy fascinoval. O gejšách jsem díky tomu přečetla už několik knih a proto, když jsem v Levných knihách spatřila Gejšu od Lizy Dalby, nedokázala jsem odolat.
Ač by tak mohlo podle názvu zdát, nejedná se o román, podle kterého byl natočen stejnojmenný film, ale o studii antropoložky Lizy Dalby rozšířenou do knižní podoby. Dalby strávila rok v Japonsku jako kjótská gejša v Pontočó a stala se tak první americkou gejšou.


V knize ale nerozebírá jen život gejši, nýbrž i jiné aspekty života v Japonsku – postavení žen ve společnosti, japonské zvyky, dějiny, náboženství, hudbu, estetiku nebo například sociální zvyky, protože právě tyto věci jsou pro pochopení významu a práce gejš klíčové. Jedna kapitola je věnována i kimonům a zaujala mě natolik, že zvažuju sehnání také autorčiny knihy Kimono.
Gejša je psaná velmi poutavě a na to, že je na stovkách stran rozebíráno zejména jedno téma, je podivuhodně čtivá. Bohužel je ale třeba mít při čtení na paměti, že byla sepisována před více než třiceti lety a proto už není v mnoha ohledech příliš aktuální.
"Na rozdíl od nevěstek uzavřených v úředně povolených čtvrtích, které příliš neměnily svůj styl odívání a chování, gejši mezi sebou soupeřily v módnosti a eleganci, ovšem v rámci japonské tradice. To vše se však změnilo, jakmile elegantní dámy dostaly možnost oblékat se podle západní módy. Když si gejši začaly stříhat a ondulovat vlasy, dávaly tím najevo, že drží krok s módou, ale přinejmenším pro některé Japonce přestaly vypadat jako gejši."
Knih o gejšách bylo napsáno mnoho. Existují i mnohé paměti Japonek, které zasvětily život této profesi. Gejša od Lizy Dalby je ale jediná kniha vycházející z vlastních zkušeností, která je psaná pohledem západního člověka a snad právě proto evropského či amerického čtenáře zaujme daleko více než například Paměti gejši Kiharu Nakamury, i když mezi námi – to je taky vynikající čtivo.
Gejšu od Lizy Dalby bych každopádně doporučila každému přečíst předtím, než se bude chtít pouštět do jakékoli jiné knihy zabývající se stejnou tématikou. Jako jakýsi povinný úvod a příručka k pochopení gejš.

Jakožto antropoložka zvládla autorka svůj původní záměr – přiblížit západnímu člověku uzavřený svět japonských květinových měst (hanamači) – dokonale. Díky preciznímu přístupu si všimla souvislostí, které japonští autoři v knize ani nezmíní, protože je považují za samozřejmé. Dalby se naproti tomu velkou měrou zaměřila i na japonskou mentalitu, čímž učinila knihu mnohem srozumitelnější. Ze své pozice musela chtě nechtě srovnávat západní a východní přístup k životu a tohle stavění do kontrastu čtenáři kolikrát otevře oči.
Paradoxně tedy antropoložka ze své dizertační práce vytvořila dílo pochopitelnější než jsou knihy obyčejných japonských gejš.
"V Americe se od žen mé generace neočekává, že budou ostýchavé. Nebyly jsme vedeny k tomu, abychom před muži mlčely, ani od nás společnost nevyžadovala uctivou skromnost. Stojí mnoho času a úsilí, než se maiko a mladá gejša dokážou zapojit do lehké konverzace s hosty. Zato americká gejša se při laškování s hosty, které je součástí práce gejši, cítí jako ryba ve vodě."
Hned po přečtení jsem dostala neuvěřitelnou chuť znovu vidět film Memoirs of a Geisha, na jehož natáčení se mimochodem Liza Dalby jako konzultantka podílela.
Musím se dodatečně omluvit českému dabingu tohoto filmu, protože vím, jak moc jsem na něj kdysi žehrala. Vidíc film v originále, uvědomila jsem si, že Češi mají šikovné nejen ručičky, ale hlavně hlasy. Ono když několik hlavních postav v době natáčení neumí anglicky ani slovo, je to přeci jen poznat. Člověk se tedy sice duševně připraví na jakoukoli budoucí anglickou konverzaci s Japonci, díky čemuž pak možná porozumí třeba i dvěma slovům z deseti, to je ale asi tak jediná výhoda. Vizuálně geniálnímu filmu angličtina tvrdě ubrala na kvalitě.

Každopádně jsem mnoha věcem, nad kterými jsem se ve filmu kdysi pozastavovala, najednou rozuměla. Rozhodně si tedy plánuji přečíst i původní knihu Memoirs of a Geisha (do češtiny opět přeložená jako Gejša, abychom v těch názvech měli guláš). Má skvělé hodnocení a jak už to tak bývá, prý je lepší než film.

Jsem si plně vědoma toho, že vám poslední dobou nějak často kladu otázky, ale četli jste ji někdo? Je to opravdu tak dobré?~

4 komentáře:

Linnie řekl(a)...

Já jsem Memoirs of Geisha četla. Je to skvělá knížka. Je o hodně obsáhlejší, než film a má v sobě víc kultury japonska a gejš. Párkrát mi taky ukápla slza. Vtáhla mě do děje hned po prvních stránkách. Vřele doporučuji! A tuhle Gejšu od Lizy bych si nejspíš taky přečetla :D

Ely řekl(a)...

Linnie: Děkuju moc za názor~ Sakriš, to si tu knihu prostě musím někde sehnat! :)

Věra N. řekl(a)...

Dobrý den, Ely, jsou to již dva roky, co jste psala tento článek, ale já se k Vám dostala až nyní. Četla jsem všechny knihy o gejšách, co zde zmiňujete a ještě k tomu Gejšu od Lesley Downerové, která též pronikla do zákulisí světa květů a jív. Jsem blázen do Japonska a Vás obdivuji, že japonštinu studujete. Přeji mnoho úspěchů a štěstí!!! Věra N.

Ely řekl(a)...

Věra N.: I Vám dobrý den :) Gejšu od Lesley Downerové jsem zatím nečetla, ale pevně doufám, že se k tomu ve chvílích volna dostanu. Děkuji za tak milý a potěšující komentář, úplně jste mi rozjasnila den ^^

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely