pátek 27. ledna 2012

Norské Dřevo – Hakuri Murakami

Po návratu z bojiště, chci říct ze školy v době zkouškového, mě máti mile překvapila knihou. Zřejmě ve snaze rozšiřovat můj povážlivě hubený seznam přečtené japonské literatury mi věnovala Murakamiho Norské dřevo.


Troufám si říct, že se v našich končinách jedná zřejmě o nejznámější knihu od nějakého japonského autora. A já byla dlouho kulturní barbar, který ji nečetl. Norské dřevo je prvním Murakamiho románem přeloženým do češtiny. Právě tato kniha mu přinesla nejen domácí, ale i celosvětový úspěch.

Začněme klasicky, nastíněním děje, a řekněme, že se příběh odehrává v Tokiu v šedesátých letech minulého století a sleduje studentská léta mladíka jménem Tóru Watanabe. Jeho názory, postoje k měnícímu se světu zmítanému revolucemi, vztahy s ostatními lidmi. Tóru se od svých vrstevníků liší. Nenechává se spoutat konvencemi a životem proplouvá aniž by se účastnil politického dění. Nenechává se strhnout většinou, jen pasivně sleduje okolní dění, které patřičně komentuje, a všímá si jen svého malého duševního světa, který se točí převážně okolo dvou dívek, Naoko a Midori, a jeho citů k nim.
"Když umřel Kizuki, naučila mně jeho smrt jednu věc. Pravdu, která se stala - nebo to tak aspoň vypadalo - nedílnou částí mne samého. Zněla takhle: "Smrt není opak života. Smrt je už v našem životě skrytá."
Kniha řeší motivy sebevraždy, lidské psychiky a její křehkosti. Nabízí také mnoho témat k zamyšlení. Co je lepší, život s osudovou láskou, který je ovšem jen těžko realizovatelný a člověku nepřinese štěstí, nebo příjemné soužití s osobou, která tu pro vás skutečně je, má vás ráda a chce to s vámi zkusit?
 Někomu by mohly vadit naturalisticky vykreslené sexuální scény, kterých je v Norském dřevu opravdu požehnaně. Já osobně proti nim kupodivu nic neměla. Když zohledním, jak mi vadil například Hrabalův popis takovýchto okamžiků v jeho novele Obsluhoval jsem anglického krále, je to až s podivem. Snad má Murakami přeci jen více taktu?

O Norském dřevu se říká, že je v zahraničí tak populární zejména proto, že Tóruovo smýšlení a vůbec celé prostředí, které ho obklopuje, nepůsobí japonsky a není proto zahraničnímu čtenáři příliš cizí. S touto myšlenkou souhlasím, ale doplnila bych, že to není jen Tóru, který vybočuje z řady. Ještě výraznější je dle mého názoru v tomto ohledu Tóruova kamarádka Midori, která pro mě zosobňuje cokoli, jen ne typickou japonskou dívku šedesátých let. Právě ona se mi zdála nejzajímavější postavou v celé knize, čímž se zřejmě taky liším od většiny čtenářů.
"Proč musejí na noc vlajku zase spouštět, jsem nikdy nepochopil. Státy přece trvají i v noci, a celkem dost lidí musí v noci do práce. Třeba údržbáři v metru nebo taxikáři, hostesky v barech, hasiči na noční nebo noční hlídači. Že se jim upírá právo pracovat pod státní vlajkou, mi připadalo jako vyložená nespravedlnost. Myslím ale, že si z toho nic nedělali. Nejspíš si toho ani nevšimli. Takovými problémy jsem si lámal hlavu jen já sám. A i mě to nakonec přestalo bavit."
Asi jsem příliš náročný čtenář, ale nejsem z knihy tak u vytržení, jako ostatní mí známí. Obsahovala mnoho zajímavých myšlenek a nutila mě několik dní nad nimi přemýšlet, ale zřejmě mi jaksi nesedl styl vyprávění. Dala bych jí zhruba tak tři hvězdičky z pěti, za což mi jistě hrozí ukamenování.
Ne, že by nebyla dobrá, to určitě ne. Prostě mě jen neohromila.
 Než jsem nastoupila na školu, začetla jsem se trochu do Kafky na pobřeží, kteroužto knihu jsem ale zatím neměla příležitost dočíst. Ale zaujala mě a líbila se mi. Takže Murakamiho stylem psaní to nebude. Spíše bude chyba v tom, že jsem na knihu vyposlechla tolik chvály, že jsem asi prostě čekala něco víc.

Zkoušela jsem zhlédnout i často kritizované filmové zpracování. Opravdu jsem se snažila, nicméně mě ve finále více zaujalo jídlo, co bylo na stole, a v paměti mi záhadně zůstala pouze lechtivá scéna na travnaté pláni. Doteď nevím, zda to něco vypovídá o kvalitách filmu, mé zhýralé mysli, nebo lahodnosti podávaného pokrmu.

10 komentářů:

Ayuku řekl(a)...

Jsem na tom podobně. Knihu jsem sice nečetla, ale viděla film, který mě moc nenadchl. Pamatuju si z něj trávu, vítr a sympatickou Midori.

W-hime řekl(a)...

Ja si stojim za tim, ze Murakami je hnusak a mam rada jen Sputnika (neb je o lesbach) a Afterdark. Zbytek at si chlapec strci za klobouk. Je prilis zapadni.

kavárnistka řekl(a)...

Tohle byla první Murakamiho kniha, kterou jsem četla, a musím přiznat, že se mi líbila. Ale že bych z ní byla nějak extra nadšená, že bych si ji hned koupila a vystavila na čestném místě knihovny, to zas ne. Prostě jen příjemné počtení. Od té doby to ovšem s Murakamim šlo z kopce a teď už ho nečtu prakticky vůbec...
A od filmu mě naštěstí všichni odradili :D

Ely řekl(a)...

Ty jo, ty komentáře... co člověk, to názor, zvláštní :)
WelWi vidíš, toho Sputnika si musím přečíst! :)

W-hime řekl(a)...

Ti ho dovezu. Pokud si vzpomenu, ze :D

Ely řekl(a)...

Myslím, že si pro něj zajdu zítra do knihovny, ale jsi zlatá! <3

W-hime řekl(a)...

Zapomněla jsem ji :D Ale kdybys ji náhodou neměla, tak ti ji dám v pátek :D

Ely řekl(a)...

Nemají ji, jsem nasraná, zneužiju tě tedy~ :D

Shinigami řekl(a)...

Pozdě ale přece :)

Norské dřevo mě taky moc neuchvátilo, celkově je to krásný příběh, ale občas jsem si připadala jak při sledování filmu, který by nutně potřeboval střihače a zkrácení aspoň o hodinu. Naproti tomu film byl zase tak strašně zkratkovitý, aby se do vymezeného času vešly všechny citáty, že veškeré charaktery a motivace postav se úplně vytratily a kdo knihu nečetl, neměl šanci film pochopit. V knize jsem taky milovala Midori, ale ta filmová byla dost chabá.

Nevím, jak moc jsi za ty skoro dva roky s Murakamim pokročila, ale Kafka na pobřeží je skvělý a jednoznačné číslo jedna je Konec světa a Hardboiled Wonderland. Z těch realističtějších je pak výborný Na jih od hranic, na západ od slunce. Letos jsem si přála pod stromeček obě knihy 1Q84, tak jsem zvědavá :)

Ely řekl(a)...

Shinigami: Děkuju moc za doporučení, zkusím mu tedy dát ještě někdy šanci s tituly, které jsi mi tu vypsala :) Až dostuduju, pravděpodobně. A tato věta asi i dost výstižně odpovídá na otázku, jak jsem v posledních letech s Murakamim pokročila =___=

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely