sobota 26. listopadu 2011

Převážně o Bodyline

Tak jsem právě zjistila, k čemu je dobrá znalost názvů a polohy prefektur Japonska. Člověk totiž zjistí, že nevyzpytatelné jsou cesty nejen boží (čili Gacktovy), České pošty, ale i pošty japonské.
Objedná-li si člověk balíček dejme tomu například z Anglie, dle razítek na doručeném (při troše štěstí) balíčku následně zjistí, že putoval z Velké Británie do Německa a až poté do České republiky. Jednou jsem na něm dokonce našla i slovenské razítko. Holt tato zkratka je delší, zato však složitější.

Bodyline je japonská značka, která se původně zaměřovala spíše na cosplay, než majitel zjistil, že lépe se vydělává na lolitě. Začali dělat repliky různých značek, od h.Naoto až po Moi-même-Moitié. Postupem času zlepšovali svou kvalitu, začali navrhovat vlastní printy a nyní mají mnoho svých designů docela dobré kvality. Ceny se sice v porovnání s minulými léty poněkud zvedly, pořád je to ale nejlepší alternativa pro všechny, kdo se chtějí oblékat do japonské módy a neutrácet majland.
Z Bodyline se vyplatí objednávat zhruba tak jednou do roka. Dříve to bývalo na narozeniny majitele, pana Yana, kdy probíhala skvělá akce, při které byly ceny na polovině. Bohužel to vždy zaujalo zhruba tak polovinu světových lolit a objednávání se tak protáhlo klidně na celý den, kdy člověk nervózně klikal, obnovoval a modlil se, aby ty pitomé stránky přestaly házet error kvůli přetíženým serverům.

Bodyline má však i jiné slevové akce. Vlastně kdykoli si najedete na jejich stránky, zjistíte, že nějaké mají. V praxi to znamená, že kdykoli žádné výprodeje nejsou, věci jsou zdraženy, aby poté mohly být zveřejněny "slevy", společně s velkým nápisem "jarní/letní/podzimní/halloweenský/zimní/vánoční/whatever výprodej". A tak se bohužel tento rok stalo i v září, kdy mají být slevy na počest narozenin pana Yana. Rozhodla jsem se tedy nic neobjednávat a ono se to vyplatilo. Spolu se začátkem listopadu byla vyhlášena akce na jednodolarové poštovné! Je jedno, že některé věci opět mírně podraží (kompenzace?), když vám odečtou 19 dolarů z poštovného. WelWetka si tedy objednala tylovou sukničku, já přihodila pár blbůstek a cesta balíčku započala.

Je fascinující pomocí trackingu zásilek sledovat, jak váš balíček putuje z Ósaky do prefektury Čiba, poté neznámo proč kousek zpátky do Tokia a pak teprve se vydá za vámi. A poté překvapivě nedorazí kurýrní službou, ale Českou poštou...


...spolu s balíčkem korejské kosmetiky~ Jako vždy klasická nadílka. Ne, že by BB krém tolik docházel, jen potřebuji zásobit dvě místa, protože se mi nechce z koleje převážet kosmetiku. Tentokrát jsem obdržela masku BeautyFriends s aloe, už se těším, až ji vyzkouším. Jsem si plně vědoma toho, že bych měla udělat nějaké ty reviews, ale chybí čas, opravdu.

Jediné, co mohu ukázat z Bodyline balíčku, ostatní jsou dárky. Tato "spodnička", kterou všichni používají na normální nošení, se vyrábí v mnoha barvách s mnoha vzory. Jsou to skvělé sukně, mají velmi bytelně ušitý pas a jsou samy o sobě pěkně poofy. Jako spodničky by byly podprůměrné, jako sukně ale nadýchanost naprosto vyhovuje.
Králičí přívěsek na klíče je za dolar skvělý. Vůbec nevypadá, jako by byl ušitý "horkou jehlou", jak to u takových věcí bývá.

Mohla bych ještě upřesnit, že balíčky dorazily vlastně tři. Už jednou se mi stalo, že jsem z eBay něco objednala, balíček šperků dorazil, a o dva týdny později... dorazil znovu! A protože jsem zlá a ošklivá, prodejci jsem nic nenahlásila. Nyní se mi to stalo s prstenem, za který mě musel prodejce odškodnit, protože místo balíčku čtyř doplňků dorazily jen tři. No, ten čtvrtý teď dorazil. V jiné barvě, v jiném tvaru, ale zadarmo. Yay~
Je to prima, když se vám kolem prstu ovíjí myška~

úterý 15. listopadu 2011

Bez kreditky ani ránu

To si člověk ani nedovede představit, jaká anabáze může nastat, když si nehlídá expirační datum své kreditky. Zejména pokud se jedná o člověka na kreditce natolik závislého, jako jsem já. V obchodě tou věcičkou platím jen občas, jsem totiž milovník papírových mincí a bankovek, takový staromilec. Ovšem platební karta je pojítko k PayPalu a tudíž i celému světu internetových nákupů.
Nebýt kamarádky, vlastně jsem už předminulý víkend rozšířila řady lidí bez domova na Hlavním nádraží.

To je tak, když člověk zamíří k bankomatu a diví se, proč mu to nebere kartu. Zmateně si ji prohlídne a zjistí, že expiration date nastalo před několika dny. A místo hotovosti má u sebe člověk tašku korejských dobrot. Prima. Nemít já obětavé a ochotné spolužáky, nevím nevím.
Hned v pondělí tedy jdu do banky, olomoucké pobočky ČSOB. Zažádám o přeposlání nové platební karty, jež je pro mě prý už nachystána v mém domovském městečku, a čekám. Prý, že bude ve čtvrtek. Nechápu, co tak dlouho trvá na tom, dát kartu kurýrovi a nechat jí dovézt jinam, ale holt asi ta byrokracie.
Část mého JÁ byla značně nervózní – Bodyline má v listopadu akci, poštovné za jeden dolar, a než si znovu propojím kreditku s PayPalem, co když už nebudou mít nic na skladě? Taky by to chtělo nový balíček kosmetiky. Holt si to umí banka hezky načasovat. A bratr si taky umí najít super chvíli na zrušení svého PayPalu. A máti si umí obstarat skvělé nepropojitelné kreditky. Ve čtvrtek nervózně volám na pobočku – ne, stále nic. V pátek ještě nervózněji volám na pobočku. Karta nikde. Máti zašla do naší domovské pobočky, kartu si prý prosím zatím nikdo ani nevyžádal.
V pondělí volám na pobočku. Ne, karta nepřišla. Máti mezitím doma do banky zašla. Paní, co to má na starosti, prý onemocněla, a dál se o moji záležitost nikdo nestaral. Kdyby paní umřela, už kreditku nikdy neuvidím? Už jsem se chystala tento dopoledne psaný odstavec okořenit nějakými těmi peprnějšími výrazy, kdyby mi deset minut poté nevolala paní z banky, že je moje kreditka připravená. Takže moje kariéra nákupčího a vrchního objednávače může vesele pokračovat~

Nutno ještě podotknout, že v bance se mi omlouvali, že chyba nastala rovněž v Olomouci, kde to dostala na starost nějaká nezkušená slečna. Takže jedno s druhým. Holt hlavní je být v dobrých rukou.

sobota 12. listopadu 2011

Závislost jménem Dance Pad

Je tomu už déle než rok, kdy mě poprvé napadlo, že ta zábavná skákací hra, jež jsem do té doby viděla pouze na conech, by šla pravděpodobně provozovat i doma. Otevřela jsem eBay a za 14 dní byl můj první dance pad doma. První a zatím poslední, neb stále žije. Přežil i doby, kdy jsem skákala 70 songů denně (na rozdíl od klenby mého pravého chodidla...). A přežil takhle rok. Úžasná věc~

Za ten rok užívání jsem stihla touto skákací posedlostí nakazit snad všechny známé, kteří v té době navštívili můj pokoj. Všichni tihle lidé po dance padu házeli očkem a když jsem jim nabídla hru, během několika minut podlehli a opouštějíce náš byt, domlouvali jsme se na podrobnostech koupě.
Poslední dobou, kdykoli přijedu z Olomouce, pořádáme s kamarádkou skákací sobotní večery. A k tomu samozřejmě potřebujeme další dance pad, protože ve dvou je to nesrovnatelně lepší. Proto jsme obě nadšené, že konečně dorazila její podložka a my si můžeme vyskákat duši z těla.

soft pady
Celá tahle skákací mánie vznikla (překvapivě) v Japonsku. V roce 1998 se objevily první herní automaty společně se hrou Dance Dance Revolution od Konami. Hráč provozuje cosi mezi tancem a skákáním a snaží se do rytmu šlápnout na správné políčka, vždyť kdo by tohle neznal.
Herní automat si ale obyčejný smrtelník pořídí domů těžko. Bohatější z nás si můžou užívat volné odpoledne na hard padech, běžní uživatelé však vystačí se soft padem. Musím se přiznat, že i kdybych na ten hard pad našetřila, stejně bych asi volila měkkou podložku. Jakkoli to není správné, někdy je prostě potřeba se trochu sklouznout 0:)

Zpočátku bylo možné hrát hry typu DDR pouze na konzolích, potom se ale objevila Step Mania, volně šířitelný počítačový program, jež je kopií Dance Dance Revolution. A potom se na trh dostal In The Groove od firmy Roxor, moje láska. In The Groove na rozdíl od Step Manie není freeware, ale říkejte to těm dobrotivým duším na torrentech, že~ Navíc poté, co Konami podnikla jisté právní kroky proti Roxoru a vydání další verze bylo zrušeno, nemyslím, že by někoho nelegální šíření trápilo tak, jako kdysi.

V praxi tedy není problém ani sehnání dance padu, ani stažení programu. Problém nastává až se sousedy citlivými na hluk a dupání. Jsem dodatečně neuvěřitelně vděčná dědovi, který projektoval náš panelový dům a věda, že jeho potomci a vnoučata jistě nebudou patřit k nejtišším, nechal nám preventivně udělat dvojité podlahy. Nikoho tak svým dusáním, přestože jsem se naučila dopady tlumit, neruším. Nejsem si však zcela jistá, nakolik je taková zábava uskutečnitelná v obyčejných panelácích s takřka papírovými stěnami, podlahami a stropy bez toho, abyste přivedly sousedy na pokraj šílenství.

Dalším problémem je zdraví. Jakkoli se člověk zpočátku směje úvodnímu varování o tom, že si může ve vysokých rychlostech přivodit zranění – ona je to pravda. Pokud jste se v ITG dostali kamsi na úroveň sedm a výš, skáčete často a cítíte poté bolest chodidel, pozor na to! Je bohužel možné si takhle skvěle zvrtnout namáhaný kloub (vyzkoušeno) nebo odrovnat klenby (taktéž vyzkoušeno). Pokud by jakákoli bolest při hopsání delší dobu přetrvávala, rozhodně neriskujte a skákat přestaňte, minimálně na několik měsíců. A nebo se prostě nechte jako já přijmout na vysokou školu do jiného města a odstěhujte se. Časový pres zajistí skákání pouze v únosné míře~

Oh a mimochodem, jak se v naší domácnosti pozná, že se blíží Vánoce? Takto:


pondělí 7. listopadu 2011

"Menší" nákup korejských laskomin a návštěva drahého

Slíbila jsem kamarádkám, že jim z pražských obchodů s korejskými potravinami a laskominami dovezu tašku sladkostí, a též jsem to splnila. Bohužel jedna taška není nijak závratné množství, přesto ale když se to dalo dohromady s nákupem Išky, hromádka to byla pěkná.


Křupky s příchutí Sweet Potato jsem chtěla zkusit už delší dobu, a byly opravdu moc dobré, slaďoučké, určitě doporučuju vyzkoušet. Navíc prostě nedokážu pochopit, jak české chipsy mohou mít nějakých 500 kcal, když tahle dobrota má pouze 140. To je jedna z věcí, které jakožto tvor žravý dokážu ocenit.
Ochutnávku Choco Boy nechávám na kamarádkách. Je to korejská verze japonských きのこの山 (Kinoko no Yama), tak snad budou alespoń tak chutné, jako jsou roztomilé.
Kanchyo stejné jako minule. Viděly jsme i speciální valentýské, ale bohužel už jsem měla nakoupeny tyto a limitovanou edici jsem tedy nechala ležet v regálu Korea Martu. Když už jsme u těch japonských sladkostí, japonská obdoba Kanchya se jmenuje Hello Panda.


Velké krabice vzadu obsahovaly koláčky stejné jako bývá daifuku, čili ze sladké rýže. Vevnitř ale nebyla fazolová pasta, nýbrž čokoláda, kterou byly koláčky také polité. Lahůdka, opravdu. Přiznávám, nápis tentokráte nepřeluštím, jako spousta dobrých věcí byla ale i tato od Lotte. Nikdy jsem si neuvědomila, jaký gigant Lotte je, než jsem viděla jejich logo na polovině našeho nákupu.

A když už o jídle – v neděli jsem neodolala a k snídani jsem zamířila do Paul's pro makronku s tím, že už téhle sladkůstce prostě musím přijít na chuť. Vanilková byla delikatesní, opravdu, takže z části odvolávám své prohlášení o tom, jak nechápu, co je na nich tak speciálního.

Jak už jsem taky zmínila v minulém článku, část víkendu jsem strávila s homo japanese, totiž živoucím exemplářem druhu, jež dlouhodobě v rámci studia zkoumám. Rozhodl se mě v rámci své návštěvy Evropy poctít svou návštěvou.
S drahým jsme tudíž propovídali více než polovinu noci, je to totiž skvělé, moci si promluvit o nějaké zemi s jedním z jejích obyvatel. Probrali jsme opravdu vše: školství, pasy, řidičské průkazy, cunami, japonský vkus, mladé lidi, korejskou hudbu v Japonsku... a bylo velmi zajímavé o všem tomhle slyšet. Bála jsem se, že mě za moje neustálé dotazy zabije, ale ochotně se se mnou dal do řeči na jakékoli téma.
I když v jednu chvíli mě málem skutečně zabil, ovšem nechtěně – když jsme tak mezi řečí zjistili, že občas zajde na skleničku s jedním z mých nejoblíbenějších zpěváků. Nechala jsem Andra pozdravovat, svět je malý.
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely