pátek 28. října 2011

Drobný nákup roztomilostí (Kapibara-san)

Člověk si musí dělat radost roztomilostmi, a proto jsem při vánočních eBayových nákupech (Třeba začít brzy, ze třiceti balíčků se průměrně jeden ztratí a prodejce musí odesílat po měsíci nový. Když je hodný. Protože jinak bych nebyla hodná já.) přibrala něco pro radost i sobě.


Sušenková zrcátka mi vždy připadala roztomilá. Jakákoliv chutně vypadající věc každodenního použití má u mě zaručený úspěch. Podobně krásná jsou i černá zrcátka od Anny Sui, na která si taky někdy v budoucnu brousím drápky. Teď už mám bohužel přezrcátkováno.

Mám na světě tři nejoblíbenější zvířata, totiž kapybary, kapustňáky a hyeny skvrnité. Je tedy jasné, že カピバラさん (Kapibara-san) značky Tryworks mě okouzlila hned, jak jsem na internetu narazila na fotky těchto plyšáčků. Vyrábějí se od nejmenších velikostí (viz ta moje) až po opravdu gigantické měkkoučké giganty. Původně se daly koupit v automatech, ostatně jako spousta věcí v Japonsku, ale začal o ně být takový zájem, že dnes už si můžete koupit vše od počítačové myšky tvaru tohoto stvořeníčka, až po kapibarovitý obal na papírové kapesníky. Na eBay je momentálně k dostání docela lacino i tato drobná varianta, která vám může ozdobit třebas mobil či klíče a vytvořit tak z "klíčenky s kapybarou" "kapybaru s klíčenkou".

sobota 22. října 2011

Giveaway fenomén a Bonjour Honey review

Giveaway. Obchodní tah původně používaný obchody pro zvýšení tržeb pomocí rozšíření povědomí o značce, v internetových vodách ale nabral trochu jiný význam. Bloggeři čím dál častěji zveřejňují články slibující hromádku lákavých věcí, často se týkajících jejich blogu, jež pak zdarma zašlou výherci. Na Tumblru tenhle fenomén nabral obzvlášť na síle. Chcete se zúčastnit? Musíte být můj follower.
Stále ale existují milé výjimky, kdy se zúčastnit můžete i bez toho, abyste se museli čemukoli upisovat nebo zveřejňovat na své vlastní blogy články o tom, kde zrovna probíhá jaký giveaway, a jak moc je skvělý.

Mým prvním, kterého jsem se kdy zúčastnila, a který jsem k mému nesmírnému překvapení i vyhrála, byl giveaway značky Bonjour Honey.
O co se soutěžilo? V loli komunitě jsou už delší dobu hitem takzvané shooting stars. Hvězdičky připevnitelné na oblečení nebo do vlasů, původně vyráběné japonskou značkou Chocomint. Sehnat ale japonské originály rozhodně není levná záležitost a cenově přijatelnější alternativu (a více barevných možností) přináší právě Bonjour Honey.

Jelikož se zúčastnilo hodně lidí, opravdu jsem nedoufala v to, že zrovna na mě se usměje Gackt Štěstěna, a budu vylosovaná. A že z osmi variant vyhraju zrovna tu, která se mi líbila nejvíce, totiž růžovou hvězdičku se stříbrným řetízkem!
Zanedlouho poté dorazil balíček z USA a uvnitř rozkošně zabalená shooting star, ručně napsaná gratulace k výhře a samolepky značky Bonjour Honey. Kvalita je skvělá a navíc je hvězdička, dle mého názoru, k nerozeznání od těch od Chocomnitu a je tak přijatelnou alternativou pro všechny, kdo po této ozdobě touží, ale chtějí trochu ušetřit~

neděle 9. října 2011

Proč Japonci neumí dobře anglicky?

Já osobně se nad tím poslední dobou několikrát zamyslela. Přišla nám na tohle tak nějak řeč (nebo spíše ruka, jelikož si píšeme), mě a mému známému z Japonska. Čím to, že mladí lidé mého věku jsou schopni kvalitní komunikace v angličtině a mnozí mají schopnosti dokonce na takové úrovni, že běžně sledují anglické či americké filmy a seriály bez titulků? Otázkou ale spíše budiž – proč se od nás v tomto ohledu průměrný dospívající Japonec natolik liší?


Možná jste to někdy zkoušeli, najít si penfrienda z Japonska. Možná jste si s někým psali přes nějakou sociální síť. Já a mnoho mých známých rozhodně. A máme všichni stejné zkušenosti – jejich angličtina, přestože prvotní impulz ke komunikaci přichází většinou od nich, je jednoduše strašná. Zprávy znějí jako prohnané překladačem a často člověku poskytnou mnoho hodin zábavy náhradou za křížovku či sudoku. Výjimky jsou vzácné zhruba stejně jako fotka Gackta, na níž by mu šly vidět póry. Proč tomu tak je?

Člověka jako první samozřejmě napadne, že pro Japonce přece není výslovnost angličtiny snadná. Jelikož je jejich řeč hlásková, mají problémy při vyslovování vícera samohlásekpo hromadě nebo například při vyslovování písmene L. To ale stále neřeší moji otázku, proč neumějí anglicky psát. Vždyť tolik jejich slov, přepisovaných katakanou, je z angličtiny přejatých a člověk by proto řekl, že mají pro tuto řeč utvořený skvělý základ, který stačí už jen gramaticky zdokonalovat.

Pro odpověď se vrátím znovu ke svému kamarádovi. Tvrdí, že takový rozdíl je tu proto, že výuka není nijak kvalitní a žáci se učí jen na testy, poté vše klidně zapomenou. Také prý nemají s kým konverzovat, takže si mluvení neprocvičí. Tady ale prostě mezi základní školou v České republice a japonskou základkou nevidím. Vždyť i u nás teenageři ovládnou angličtinu až při sezení před obrazovkou počítače společně s navštěvováním zahraničních stránek. Nebo například sledováním filmů s titulky.
Nakonec jsme došli k tomu, že právě tady leží zakopaný pes. Mladí Japonci zřejmě necítí potřebu kontaktu se světem a stránky v angličtině prý navštěvují zřídka, stejně tak je to s anglickými filmy.

V rámci své zvědavosti tedy můžu formulovat další otázku:
Proč jim japonská doramas připadají o tolik lepší než zahraniční seriály?
Najdou na internetu vše, po čem jejich srdce touží, i v japonštině, a proto necítí potřebu hledat v cizím jazyce?
Odpověď? Přesně tak.

Zdá se, že je dnešní Japonsko natolik rozvinutou zemí, že běžný uživatel internetu nemá potřebu hledat informace na zahraničních serverech, vše potřebné je mu zřejmě naservírováno až pod nos v jeho rodné řeči. Podmět k učení se angličtině nepřichází ani z oblasti televizní, většina filmů je nadabovaná, proč se tedy učit? Jazyk není nutností ani k cestování vzhledem k tomu, že Japonec nemá s dorozumíváním ve Východní Asii očividně příliš velký problém. Z internetových diskuzí se zdá, že japonština je teď „v kurzu“ i v takových zemích jako je například Vietnam.


Každopádně,pokud Japonci nemají potřebu používat angličtinu… proč potom plácat na každý druhý výrobek anglický nápis nebo frázi? Tento fenomén, kdy se na běžných výrobcích objevují velmi vtipné nápisy v rádoby angličtině, si bere na paškál známý server Engrish. Alespoň se tedy můžeme pousmát nad vedlejšími produkty této drobné jazykové bariéry :)

neděle 2. října 2011

Japan Centre a jiná londýnká must-visit místa

Mohla sice bych napsat jakýsi nákupní guide po Londýně, je zde ale několik překážek. Za prvé si toho příliš nepamatuju, neb jsem proslulá svou zapomnětlivostí a od mé návštěvy uběhl už nějaký ten pátek. Zadruhé není problém si o známých místech typu Camden nebo China Town přečíst články jinde, čili v tom nevidím smysl. Říkejte mi navíc klidně sociofob, ale v Camdenu jsem se díky masám lidí vůbec necítila dobře a snažila se to místo rychle projít, nedokázala bych tedy sepsat žádný zajímavý popis doporučující obchůdky s japonskou módou.
Přesto ale existuje několik míst, která mě oslnila natolik, že jim hodlám zasvětit tento článek. Veškeré fotografie v tomto textu bohužel velmi nekvalitní a rozmazané, focené máminým mobilem. Prohlížení tedy bude zřejmě vyžadovat dávku představivosti, za což se omlouvám.

Japan Centre
Co je to vlastně Japan Centre? Jednoduše – místo, které jakožto člověk zajímající se o Japonsko nesmíte při návštěvě Londýna minout. Adresa je 212 Picadilly, což v praxi znamená, že vystoupíte na zastávce metra Picadilly Circus, ujdete pár kroků a jste na místě.
Rozhodně tam seženete cokoli, po čem vaše srdce touží: od jídla přes různé drobnosti až po časopisy, přesto ale takové nakupování nemusí být pro každého. Cenově bych ho totiž přirovnala k našemu českému Japa Shopu, takže to rozhodně není místo pro denní nákupy. Navíc třeba i obyčejné Pocky nebo podobné sladkosti jdou sehnat daleko levněji jen kousek od samotného Japan Centre. Na co se tedy v obchodě zaměřit?
Japan Centre je rájem čtenářů japonských časopisů. Seženete cokoli, tlusté mooky s mangou, desítky dívčích časopisů, hudební čtivo i tituly, o nichž jste v životě neslyšeli. Bohužel, cena se pohybuje kolem neúnosných sedmnácti liber za výtisk.


Až ale budete takhle stát čelem k regálu s časopisy a přemýšlet nad možnou půlměsíční hladovkou v zájmu koupě jediného časopisu, otočte si o 90° doprava. Vidíte ty balíčky po dvou třech časopisech? Jen proto, že jsou měsíc či dva staré, jsou svázané k sobě, jsou zákazníkům nabízeny za milých 7–9£. Zde přichází moje druhá rada – berte si s sebou do Londýna menší rezervní zavazadlo.
Já osobně ukořistila Fool’s Mate (S Buck-Tick~), 2x Shoxx, Arena 37°C, 小学二年生 a Supreme Quality Manga Magazine. Brala bych více, ale jak bych to celý den s sebou tahala a v čem bych to přivezla domů, to netuším.


Za zmínku stojí také neskutečná ochota personálu. Rozkošná usměvavá prodavačka se mi omlouvala, že nový nemají Fool's Mate ani Shoxx a potom za mnou ještě přiběhla mi říct, že je dostanou příští středu. ("Příští středu ale už budu v České Republice... ^^'") 

TokyoToys
Když už jsem se zmínila o levných Pocky, musím samozřejmě prozradit, kde že přesně je možné je sehnat. Oním místem je obchůdek TokyoToys. Jedná se o místo zaměřené převážně na "otaku" prodávající regály mang, cosplaye a plyšáky postaviček. Má také polici právě s těmito sladkostmi a co jsem tak srovnávala ceny Pocky v China Townu, Japan Centre a právě TokyoToys, poslední zmíněný obchod je prodává nejlevněji. Výběr je bohužel omezený, pokud tedy sháníte například bonbony nebo jiné laskominy, musím vás odkázat o odstavec výš.


Návštěvu TokyoToys bych vám ale doporučila už jen proto, že se nachází v zábavním futuristickém nákupním centru Trocadero~

Posledním zajímavým místem, které bych ráda zmínila, je obchod s oblečením David&Goliath, který najdete pod číslem 15 na Carnaby Street. Co objevíte uvnitř? Trička se zmrzlinkami, nanuky, suši a tunou dalšího jídla, které na vás všechno roztomilé kouká. Cenově přijatelné, rozhodně to není ten typ obchodu, který raději neuvádí ve výloze ceny, aby po skončení prodejní doby nemusel personál odklízet od vchodu mrtvoly lidí, které při pohledu na cenovky potkala srdeční příhoda.


A když už je řeč o nákupech - propisky Rilakkuma slaví ve škole úspěch :D Aneb jak si označkovat studenty japonské filologie ročník 2011-2014~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely