čtvrtek 25. srpna 2011

BB creamy (Skin 79 a Skin Food), Black Head EX a Beauty Friends masky

Před několika dny mi dorazil takový maličký balíček a co vše se do něj přitom nevešlo. Novinkou por mě byl Black Head EX od TheFaceShop a jako dáreček maska (tentokráte okurková) a tester BB creamu od Skin79.


BB krémy se teď v komunitě i mimo ni šíří jako mor. Je to samozřejmě pochopitelné, vždyť je to skvělý produkt a je tedy jasné, že se o ně lidé se zájmem o Asii rychle dozví, překvapilo mě ale, jaký BB cream boom můžeme v posledních dnech sledovat. Mnoho lidí zvolilo jako svůj první BB Super Plus BB cream od Skin79, tester mě tedy opravdu potěšil, už nějakou dobu ho chci též vyzkoušet.

Testery jsou vůbec úžasná věc. Člověk si říká, jak se do něčeho tak malého může vejít dost krému alespoň na jednu tvář, a potom se najednou přistihne, že si tím maže celý obličej už čtvrtý den. Vyzkoušela jsem takto BB cream od Skin Foodu. Skin Food je moje oblíbená značka, do budoucna hodlám vyměnit polovinu své kosmetiky za jejich produkty. Musím tedy přiznat, že jejich BB cream byl pro mě docela zklamáním.
Zkoušela jsem jejich Aloe Sun BB cream, nejsvětlejší odstín. SPF20, PA++, čili obojí nižší, než na co jsem zvyklá, mezi BB creamy ale jakýsi standart. Skin Food Aloe Sun BB, odstín 1, má oproti jiným BB krémům znatelně přirozenější barvu. To je podle mě ale asi tak jeho jediné plus, nějak jsme si nesedli. O BB creamech od Misshy se říká, že se po nich pleť hodně mastí. Já sama takové problémy NIKDY neměla, až právě s BB creamem od Skin Food jsem poznala, co tím chtěl básník říci. Díky této olejovitosti navíc po celodenním nošení pleť vypadá nehezky, zvláště v místech jakýchkoli vad.

Super Plus BB cream od Skin 79 je... našedlý. Opravdu, to je to první, co mě napadlo. Barva je velmi nepřirozená, stejně jako u ostatních BB creamů se ale po chvilce nošení srovná s barvou vaší pleti a od té chvíle vypadá skvěle a naprosto přirozeně. SPF je 25, PA++. Nanáší se skvěle, má velmi příjemnou krémovou konzistenci. Řekla bych ale, že oproti jiným BB krémům trochu méně kryje. Také je o něco mastnější, což já osobně dost pociťuju, hlavně během momentálních veder. Aneb, pro mě nadále jedině Missha.


Okurková maska od Beauty Friends je skvělá, stejně jako ženšenová, kterou jsem dostala minule (a stejně jako malinová, kterou jsem obdržela v balíčku, jež dorazil včera). Její použití má hned několik výhod:
1. Pleť je po ní opravdu hydratovaná a na dotyk jemná.
2. I když je to maska na jedno použití, stačí ji po sundání dát zpět do obalu, ten zakolíčkovat, zabalit do sáčku a následně ji použít za několik dní znovu.
3. Člověk s tímhle na obličeji může snadno a rychle vyděsit celou rodinu. A i sebe při náhodném pohledu do zrcadla.
Beauty Friends vyrábí nepřeberné množství druhů těchto masek, od bramborových přes masky s výtažky s mořských řas až po, například, kolagenové masky. Všechny překrásně voní~

The Face Shop je další z populárních korejských kosmetických firem, které si zakládají na přírodních produktech. Jejich Black Head EX Nose Clay Mask mě zaujala už před delší dobou, četla jsem na tento produkt skvělé recenze. Na rozdíl od ostatních produktů, které mají dle popisu na obalu likvidovat černé tečky, leč v realitě bohužel nefungují, všichni tvrdili, že tahle maska opravdu odvádí svou práci. Já bych řekla, že je účinný tak napůl. Jeho účinnost sice všichni chválí, v praktickém životě pro něj ale osobně příliš nenacházím využití.

sobota 20. srpna 2011

Makronky, Kanchyo a kniha

Jelikož jsem tento týden byla poněkud na úsporném režimu, vlastně jediné, za co jsem utrácela, bylo jídlo. Vždycky jsem věděla, jak drahé jsou makronky v Paul's, ale něco ve mě vždycky chtělo zjistit, jakže vlastně chutnají, když se z internetu zdá, že jsou něco jako posvátné jídlo lolit.
Makronky jsou pamlsky vyráběné z vaječných bílků, cukru, mandlí a... barviva. V podstatě se jedná o krém mezi dvěma sušenkami. Vymysleli je sice ve Francii, ale populární jsou i například v Japonsku nebo Jižní Koreji. Vždycky mi jejich konzumace připadala tak trochu jako pózérství a zajímalo by mě, kdyby byl v Asii v módě například cheesecake, jestli by všichni tak nadšeně baštili cheesecake.

Předraženou makronku jsem si koupila čokoládovou a... ne, že by to nebylo dobré, já mám takové věci moc ráda, ale žádná nebeská pochoutka to teda taky nebyla. Velmi dobré ano, zázrak ne. Navíc pocit jako bych snědla na posezení tabulku čokolády, což asi nebude ani daleko od pravdy. No ale tož můžu si škrtnout z pomyslného seznamu další pokrm, který jsem už delší dobu chtěla ochutnat.

Iška byla donucena pózovat s makronkou
Z korejských potravin jsme tentokrát zvolily pouze čokoládové sušenky Kanchyo (칸쵸). Roztomilá záležitost. Dobré, leč poměrně kalorické. Sáček takřka k spapání, tak samo způsob otevírání, a krabička má na sobě zevnitř roztomilé obrázky pro to, aby.... a to jsme právě netušily, ale uvnitř se po otevření objevilo cosi jako hra, přičemž obrázky na sušenkách souhlasily s obrázky na krabičce.
Internet mi následně prozradil, že když má člověk sušenky, které jsou shodné s obrázky na krabičce, měl by udělat, co je u daných obrázků napsáno. Jsou to prý věci typu "Běžte k tomu, kdo je pro vás důležitý, a překvapte ho." a údajně by to všechno měly být rady k ukončení jednostranné lásky. Vzhledem k tomu, čím jsme se v tu chvíli zrovna bavily, to považuju za čistou ironii.

Donucena i podruhé


Sedíce pod koněm a jedíce tyto sušenky, pozorovaly jsme, jak před námi prošla lolitka. Šatečky z Bodyline a zelená paruka ve stylu Miku Hatsune. Hodně netradiční a milý zážitek, vidět takové stvoření běžně mimo nějaký sraz.

A nakonec v pátek se na mě na Novém Smíchově usmálo několik knih s japonskou tématikou, všechny ve slevě. Popadla jsem tedy Smyčku (ループ) od Kodžiho Suzukiho (鈴木光司) a jako správný škrt si nechala ještě odečíst slevu za ISIC, čili jsem ušetřila dalších skvělých 8 Kč :D Už jsem se docela styděla, že knih o japonštině a Japonsku mám půl knihovny a od japonských autorů nic.


Smyčka je třetí díl z hororové trilogie, kupodivu je ale možné ho číst i zvlášť. Díky Gacktu! Kvůli Kruhu, což je jedna část právě z této trilogie, totiž nejsem schopna spát od svých deseti let ve stejné místnosti s televizí. Zajímalo by mě tedy, jak sakra tohle hodlám číst. Čas porazit své vlastní démony?

pondělí 8. srpna 2011

Hromádka mang

Občas se na eBayi vyskytne prodejce, který netuší, že poštovné do Evropy je poněkud dražší, a vystaví nějaké anglické mangy za pakatel. Takové aukce já potom vyhraju, a v těch vzácných případech, kdy prodejce zoufale nežadoní o zrušení obchodu s tím, že mi vrátí peníze, ale naopak je ochoten klidně i sáhnout hlouběji do kapsy a knihy poslat, si potom obohatím knihovničku. Stalo se mi to takhle zrovna předevčírem.
Ten chudák za jeden z mých dvou balíčků dal 14.95$ za poštovné a ve finále si vydělal na čtyřech aukcích asi tak... tři centy? Je mi ho líto, ale tomu se říká prodejce se ctí. Dokonce to poslal přes USPS s trackingem, takže jsem mohla například sledovat, jak moje zásilka několik dní tvrdla kdesi v Corpus Christi v Texasu. No vážně, vy byste chtěli bydlet v Těle Kristově? Nebyla jsem vůbec nadšená, že dle mých výpočtů díky "expresnímu" dodání USPS měly balíčky dorazit zhruba v tu chvíli, kdy já budu sedět ve vlaku směr Praha.

Člověk by čekal, že když už trčely několik dní v již zmiňovaném Kristově těle, přijdou alespoň v božském stavu. To by se člověk pletl. Opravdu netuším, jak může někoho napadnout poslat balíček tak draze a přitom jen v tenkém papíru. "Krabice" přišla roztrhaná a obalená v igelitu poté, co někde na poště vzdali pokusy ji polepit. Jedna manga nabouraná, jedna navlhlá. Oh well, nemůžu si ale příliš stěžovat, pořád jsou to úžasné mangy za pakatel.


Jednu z aukcí tohoto prodejce jsem vyhrála i pro Išku. Bichle tloušťky dvou volume, takové pěkné mooky Mao-chan (陸上防衛隊まおちゃん, Rikujou Boueitai Mao-chan) a Mamotte (o čemž nikde nemůžu najít žádné informace). Fotku jsem bohužel ve své zapomnětlivosti zapomněla pořídit.
No a na mě doma po návratu z milované Prahy čekalo těhle 6 mang: The Melancholy of Haruhi Suzumiya (涼宮ハルヒの憂鬱), Aventura, Rizelmine (りぜるまいん, Rizerumain), Pet Shop of Horrors a Loveless~ Spousta nesmrtelné klasiky a ve všech případech navíc první volume, takže je to pro mě takové lákadlo ke koupi čehokoli, co se mi případně zalíbí.


Zatím jsem zhltla jen Pet Shop of Horrors a musím říct, že je to úžasné. Navíc mám rozečtené třetí volume ウルトラマニアック (Ultra Maniac) ,a v Praze jsem načala i あたしはバンビ (Ataši wa Bambi), takže to začíná být sranda, orientovat se všem tom rozečteném čtivu zároveň. Chtěla jsem to všechno vlastně zvládnout do začátku školy. A to "všechno" momentálně čítá zhruba polovinu mých japonsých časopisů, devět japonských mang a pět anglických. Plus dodělat konec učebnice japonštiny od LEDy a dočíst učebnici angličtiny... m=_=m

Vzhledem k zvýšení počtu čtiva jsem taky musela provést menší úpravu knihovny, postrhávat trochu tapety a poskytnout tak každému vstoupivšímu do mého pokoje pohled na svou drobnou sbírku~

pátek 5. srpna 2011

Japonské objevy

A vždycky, když si člověk myslí, že má na asijské věci už dobrý nos, jedna osoba ho přesvědčí o opaku – Iška, samozřejmě. Člověk si takhle spokojeně prolézá second handy, kde nachází úžasné kousky, ale jakmile vejdeme někam, kde mají nejen oblečení, tedy do pražského Thrift Store, to se teprve ukáže pravá povaha jejích očí.
Zde prosím její úlovek ještě nerozbalené klíčenky maneki neko a všechny tři volume mangy Speed Grapher v japonštině. Maneki neko (招き猫), v překladu "vítající kočka", je soška, jež obvykle stojí ve výlohách japonských obchodů. Dle pověr přináší peníze, když má zvednutou levou packu, a ochraňuje, pokud má nahoře packu pravou. Takže jak tak koukám, Iška má zrovna tu v praxi méně využitelnou možnost.


Mangy jsou ještě s cenovkou v jenech, z japonského knihkupectví K-Books. K-Books je obrovské knihkupectví s pobočkou například v Akihabaře specializující se na komiksy a mangy. A najednou se takhle tři z nich dostaly do našich. Svět je kouzelný~

středa 3. srpna 2011

Poadvíkový nákup

K letošnímu Advíku, na kterém jsem strávila poslední čtyři dny, se raději nebudu příliš vyjadřovat. Stejně jsem tam nic nezakoupila, protože to by asi udělal jen blázen, když si člověk vezme, že cokoli, co je na conech k dostání, sežene minimálně o dvě třetiny levněji na eBay. A když prý navíc byly nebyly figurky a plyšáci originální, ale pouze kopie z Číny.

Společně s kamarádkami jsme se z poslední Advíkové noci probudily do pondělního rána a na jejich přání jsme zamířily do JapaShopu. Řekla bych, že nájezd milovníků všeho japonského po právě proběhlém festivalu byl na sortimentu sladkostí poznat, dokonce i krabiček na bento ubylo. Daifuku jsem si už, poučena zjištěním, že korejské je čtyřikrát levnější, nekupovala. (Japonské daifuku – 48 Kč. Korejské – 10 Kč)
Při odchodu mi ale padlo oko na mangy. Přesněji na to, že tam byly posvazované tak po čtyřech pěti za několik stovek, a v dolní polici svazek čtyř výtisků za stovku. ZA STOVKU. Buď se příznivcům Japonska nechtěly tahat domů knihy, nebo prostě nečtou japonské mangy, ale já měla v tu chvíli Vánoce.
Gokinjo Monogatari (ご近所物語) neboli příběhy ze sousedství, je manga autorky Ai Jazawy, což je mimo jiné stvořitelka Nany. Sérii sice tvoří celkově sedm svazků, ale... čtyři za stovku! Neboli levněji, než kdyby byly kupované v Japonsku. Jakožto mangy od časopisu Ribon by totiž měly čtyři stát necelých 400 Kč. A navíc, tyhle tankóbony od Ribon Mascon Comics mi krásně pasují do knihovny ^^
Cenově nadšená, zeptala jsem se, kolikže stojí ty samostatné. Protože vedle ležely tři volume あたしはバンビ (Ataši wa Bambi, Jsem Bambi) autorky Maki Jóko. Prý, že jsou po čtyřiceti. Tři volume ze tří. Takže:


K obědu jsme se následující dny opět po Praze vydaly na lov japonských a korejských potravin. Pepero tyčinky jsme v Korea Martu sehnaly 2x levněji než v Japamanii. Vyzkoušely jsme několik příchutí plechovkových nápojů – aloe a lesní ovoce bylo dobré, ale zřejmě není v silách člověka dostat z plechovky víc jak polovinu kousků aloe. Moje plechovka pití s příchutí Passion fruit byla z tohoto ohledu nejlepší, na rozdíl od aloe nebo jablečného pití totiž neměla kousky a chuťově byla, troufám si říct, nejchutnější.
Dále jsme koupily banánové křupky, které byly opravdu výborné a opravdu BANÁNOVÉ. Malá mlíčka, která chutnala spíše jako džusíky, mléko by se v nich hledalo těžko, leč chuťově byla moc dobrá. Korejské nanuky opravdu překvapily. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to byl jahodový koktejl s kusy jahod na tyčce. Jakožto milovník jahodových koktejlů jsem byla velmi potěšena.
Chipsy jsou s krevetovou příchutí a, jak zjistila Iška, když jí potom šly po krevetách cítit všechny věci, i vůní. Nudlový pokrm v misce ještě nebyl vyzkoušen. Tyčinky ve žluté krabičce jsou obyčejné slané, dobré.


Ach a zapomněla bych, jelikož se během konání Advíku pořádal v pražském klubu Rock Café event, na kterém vystoupila mimo jiné Gothika, zakoupila jsem si jejich DVD. Přestože podle obalu i obsahu vypadá poměrně profesionálně, docela mě pobavilo, když jsem po otevření krabičky hleděla na obyčejné bílé DVD-R. Samozřejmě ale chápu, že kapela si nemůže spoustu věcí dovolit a já to DVD koupila primárně proto, abych Gothiku podpořila, jsou totiž jedna z mých oblíbených skupin. Proto, s jedním prsem čerstvě podepsaným od Andra, zakoupila jsem si toto (a rovnou se zeptala o podepsání i toho druhého).



DVD začíná skvělým živákem Echolalie, obsahuje i všechna PVčka (nikdy nepřestanu tvrdit, že Army March si zasloužil víc) a další dva živáky, Z Bratislavy a anglického Derby. Navíc na něm člověk najde i úsměvný rozhovor natočený na loňském Advíku ("Taste.... hmm.... .... .... .... Taste?"). Kvalita dalších živáků už poněkud pokulhává a člověk získává dojem, že sám by to natočil i nahrál líp, skalního fanouška ale potěší. Navíc je v bonusech nový song~

P. S. Nový foťák, všímáte si? Zrušila jsem své peníze na autoškolu (přece jen, ceny benzínu rostou, vše se prodražuje...) a koupila si Miláčka (...ekonomika stále není v pořádku, není dobré doma uchovávat větší množství peněz). Hlavní je všechno si to nějak rozumně zdůvodnit.
 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely