středa 14. září 2011

Podvyživené Japonsko

Ačkoli je to možná s podivem, vzhledem k tématu mého blogu, už dlouho nejsem do Japonska bláznivě zamilovaná weaboo, která na téhle ostrovní zemi nevidí žádnou chybu a za jediný svůj životní cíl považuje přestěhovat se do vysněného Japanlandu a spokojeně tam prožít svůj život. Vidím spoustu negativních věcí, které mě odrazují od jakéhokoli dlouhodobějšího pobytu. Je to například všudypřítomný cigaretový kouř, neboť 25 % Japonců kouří a když se proto během pracovní pauzy vyhrnou ve velkých městech na ulici, začíná být údajně nedýchatelno. O tom se ale psát nechystám, jak napovídá už nadpis. Už dlouho mě ze židle nadzvedává něco jiného – japonská propagace anorexie, když to řeknu na plnou pusu.

Japonci si potrpí na stylové oblečení, značkové věci a všeobecně vše, co je módní. Proto je důraz na štíhlé tělo ještě pochopitelný. Pomiňme taky svět showbizniznu, kde všechny celebrity připomínají chodící ztělesnění podvýživy. Co mi tedy vadí?
Zejména reklamy na nejrůznější hubnoucí pilulky (což jsou většinou hlavně slabá projímadla, takže sbohem, zažívání) nebo například hubnoucí lázně (nový druh rekreace?). Co je nejhorší, tyhle reklamy nejsou jen v časopisech pro ženy, ale hlavně v časopisech pro náctileté, takže je vymývání mozků dokonalé. Vážíš nad 45 kg? Jsi tlustá a měla bys se sebou něco dělat! To je poselství, které si odnese dívka po přečtení jakéhokoli módního časopisu. Nejoblíbenější formou takového brainwashingu jsou reklamy typu "zhubla jsem z 50 kg na 39 kg!" doprovázené fotkami skeletů. Tedy pardon, modelek.

Téměř 50 % Japonek dnes váží o 10 % méně, než by měly. A problém se zhoršuje. Průzkumy1 z let 2000–2001 ukázaly, že si více než 50 % studentek s normální tělesnou hmotností prošlo obdobím dlouhodobé a udržované redukce váhy, 40 % někdy užívalo doplňky stravy nebo nápoje pro snížení váhy a přibližně 18 % z nich má hodnotu BMI menší než 18,5, což značí podváhu. 41 % dívek ze základních škol a 68 % dívek ze středních škol považuje za svou ideální váhu nižší, než je váha standardní, a i slečny se zdravou váhou se pokouší zhubnout.

slečna vlevo údajně váží 35.8kg
přehlídka koster aneb jedna z nejhorších reklam, co jsem zatím viděla

Lze namítat, že jsou Japonky výškově menší a celkově drobnější. Jenže BMI všech slečen v takových reklamách balancuje na hranici podváhy a u některých už ji dávno překročilo. Stačí se na ně podívat a je vám jasné, že tohle nemůže být zdravé.
Úplně nejlepší situace poté nastává, když na takovou reklamu narazí vysoká Evropanka a rozhodne se, že taky zhubne na "krásných" 39 kg neuvědomujíc si, že její tělo se tělem Asiatky nedá srovnávat a než zhubne na svých vysněných 39 kg, budou už se pravděpodobně její úžasnou novou postavou prokousávat červi.

V Japonsku je navíc ještě další problém. Poruchy příjmu potravy jakoby podporovali samotní výrobci oblečení, jelikož mnohé je k dostání pouze v malých velikostech. Pokud tedy chtějí mladí módu milující Japonci nosit své vysněné oblečení, MUSÍ být hubení.
Tlak na japonské ženy je podmíněn mnohými kulturními (tendence k negativnímu sebehodnocení a nižší sebeúctě, nízká potřeba pozitivního smýšlení o sobě samém, snaha o zlepšování se a výrazná motivace k vyhledávání kladného hodnocení ze strany ostatních) a historickými determinantami a vyvolává ho také společnost, zejména ostatní ženy. Navzájem se velmi přísně hodnotí a každá z nich se tedy bojí přibrat už jen kvůli tomu, co by řekly ostatní. A nátlak je i na pracovištích, kde se za účelem boje proti epidemii obezity pozorované v USA stalo součástí zdravotních prohlídek i měření a vážení zaměstnanců. Opatření se týká zejména mužů, nicméně měřeni a váženi jsou všichni pracovníci.
Mladé dívky navíc dle mnoha průzkumů upředňostňují západní vzhleda západní modelky jsou v reklamách často využívány, přestože se jejich postava od té typicky japonské diametrálně liší. Masmédia mají v Japonsku na utváření obrazu ideálního těla a negativní vnímání toho vlastního neuvěřitelný vliv.
Kde je tedy východisko, když se to na Japonky valí ze všech stran?

V poslední době mě to silně zneklidňuje. Pohybuju se na /cgl/ na 4chan, kde jsou tradičně lidé velmi kritičtí a mají své týdenní "fit" posty, rozhodně si ale stále zachovávají zdravý úsudek. Často se díky tomu ale s problémem příjmů potravy setkávám. Když už se nerozebírá spíše nadměrná váha "slavných" osobností typu Pixiteri, řeší se totiž anorexie některých lolit.
A já potom čtu mangy typu あたしはバンビ (Ataši wa Bambi) a prostě nechápu, jak může mangaka místo nohou kreslit takové špejličky. A děsí mě, že mi teď na hromádce čtení zbývá už jen ご近所物語 (Gokinjo Monogatari), jelikož Ai Jazawa je vychrtlostí svých postav známá. Vybavíte-li si, jak je kreslená Nana, musíte tedy mé obavy chápat.

Proč ještě před patnácti lety mohlo být vše normální a realistické a dnes je nám jako norma představovaná podvýživa? Sailor Moon vypadala normálně a nikdo si nestěžoval, že by byla tlustá. Zatímco v západních zemích sílí hnutí za modelky plnějších tvarů a realističtější panenky (jen si vygooglete, jak se v průběhu let změnila Barbie), v Asii jde vývoj opačným směrem. Bojím se, kam až dojde Japonsko za nějakých 10 let.

1 Ohtahara, Maekawaa atd., viz PIKE, Kathleen M. a Amy BOROVOY. The rise of eating disorders in Japan: Issues of culture and limitations of the model of 'Westernization'. Culture, Medicine and Psychiatry. 2004, roč. 28, č. 4, s. 493–531. DOI: 10.1007/s11013-004-1066-6.

7 komentářů:

A. řekl(a)...

Nemyslím si, že by situace v Japonsku byla o tolik horší, než jinde ve světě. Vezmi si například ten nedávný skandál Topshopu s modelkou, co vypadala, že nemá ani těch pětatřicet kilo. Po mnoha protestech a obviněních, že propagují anorexii, to vyřešili tak, že jí oblékli dlouhý rukáv, aby ty kosti nebyly tolik vidět.
Co se týče tebou uvedených reklam a jim podobných, je to zlo. To že se na něco takového dá pravidelně narazit v časopisech pro děcka, které si nějaké názory a normy teprve vytvářejí je vážně špatný, a je pravda, že tohle by v dnešním západním světě rozhodně neprošlo.
Ty zdravotní prohlídky na pracovištích jsou vcelku strašidelné, ale tam jsou snad požadované hodnoty normální nebo minimálně život-neohrožující?
Ale co se té mangy týče, tam mi to alarmující nepřijde. Manga je fikce, smyšlený příběh, smyšlené postavy, smyšlené znázornění. Nejde se srovnávat s postavou z komixu, co se týče tělesných rozměrů. Samozřejmě, v Japonsku čtou ve velkém mangu i malé děti, které se často chtějí svým hrdinům přiblížit, ale tam je to spíš o nějakém vzoru chování?
Jak si zmínila Nanu, je kreslená nerealisticky, jasně, ale je to jenom styl kreslení, příběh, pohádka. Nic reálného. U mangy to nevadí.

Ely řekl(a)...

Vím, že je to podobné i jinde ve světě, ale v Japonsku nebo například Jižní Koreji je to podle mě úplný extrém :/
Požadované hodnoty na pracovištích jsou vcelku normální.. četla jsem na toto téma velmi zajímavý článek ale při sepisování tohoto už jsem na něj nemohla ani zaboha narazit, proto jsem se zmínila jen větičkou.
Chápu, že manga je jen nerealistická fikce a nedá se říct, které proporce jsou správné či špatné... pak by člověk musel čekat, že jeho křeček bude kopie Hamtara a podobně. Ale ten vychrtlinovský trend se i v mangách objevuje stále častěji. Před deseti lety byly postavy daleko realističtější, řekla bych. Projevuje se to všude.

Jinak, moc si vážím toho, že se ti chtělo sepisovat takový dlouhý a zajímavý komentář. Tenhle typ zpětné vazby je největší odměna každého autora blogu <3

Nicca řekl(a)...

To je teda síla.. Na druhou stranu si myslím, že u nás to doženou lidé s obezitou:D V Japonsku alespoň jedí zdravěji a tak si myslím, že v konečné fázi jsou zdravější než my..
Ty kostřičky jsou opravdu hnusné, ale obézní lidé co nevyjdou ani pár schodů stejně tak. BMI je prostě docela důležité udržovat v mezích.

Ely řekl(a)...

Nicca: Souhlasím, ani jeden extrém a je to nejlepší :)

Vivi řekl(a)...

První čeho jsem se zhrozila, když se mi pod ruku dostaly skeny japonských módních časopisů, byly právě ty šílené a komerční "hubnucí" soutěže, kdy patnáctileté slečny hubnou z 52 kil na nějakých 45 a méně. To je podle mě naprosto absurdní a když si to člověk porovná s českými hubnucími soutěžemi, kde taková průměrná třicetiletá žena váží 90 kilo a snaží se zhubnout na 70, není tady co k dodání. Snad jen že je to velice smutné :/

Ely řekl(a)...

Vivi: Souhlasím... Přitom mám pocit, že takové hubnouci soutěže jsem snad ještě ani neviděla! Kdybys čistě náhodou měla po ruce nějaké scany tohoto, byla bych ti moc vděčná za ukázku ^^

Anonymní řekl(a)...

Děsivé...
Nicméně Japonsko považuju obecně za šílenou zemi, ze které bychom si určitě neměli brát příklad a měli bychom naopak být rádi za to, že jsme Češi, i když tady je negativ taky hodně.
Co jejich lov kytovců na "vědecké" účely?
Co jejich smrt z přepracování, pro kterou mají i vlastní slovo karoši?
Co jejich pojídání živých rybek a chobotniček, a nejodpornější kulinářský zvyk ze všech - vykuchání žab zaživa tak, aby nedošlo k poškození životně důležitých orgánů a následná konzumace takto týraných, napůl rozpitvaných stále živých žab?
Co jejich šílený tlak na výkon, spracovávání školních dětí v nemyslící roboty biflující zpaměti věci, kterým vůbec nerozumí, workoholismus, kdy rodiče nemají na děti čas a ty pak mají psychické problémy, protože pro žádné dítě není přirozené vidět rodiče jen pár minut před spaním?
Co jejich psychické nemoci, sebevraždy, neschopnost navazovat vztahy (tohle všechno je v Japonsku rozšířeno nejvíc ze všech zemí na světě)?
Nevídím na Japonsku nic, co by stálo za obdiv. Ta země je odsouzená k zániku, pokud se ti lidi neproberou a nezačnou žít aspoň trochu normálním životem.

Okomentovat

Děkuju za vaše komentáře, poznámky, (Wolfiiho) trollení, kritiku, pochvaly nebo zkrátka jakýkoliv shluk písmen.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely