sobota 20. srpna 2011

Makronky, Kanchyo a kniha

Jelikož jsem tento týden byla poněkud na úsporném režimu, vlastně jediné, za co jsem utrácela, bylo jídlo. Vždycky jsem věděla, jak drahé jsou makronky v Paul's, ale něco ve mě vždycky chtělo zjistit, jakže vlastně chutnají, když se z internetu zdá, že jsou něco jako posvátné jídlo lolit.
Makronky jsou pamlsky vyráběné z vaječných bílků, cukru, mandlí a... barviva. V podstatě se jedná o krém mezi dvěma sušenkami. Vymysleli je sice ve Francii, ale populární jsou i například v Japonsku nebo Jižní Koreji. Vždycky mi jejich konzumace připadala tak trochu jako pózérství a zajímalo by mě, kdyby byl v Asii v módě například cheesecake, jestli by všichni tak nadšeně baštili cheesecake.

Předraženou makronku jsem si koupila čokoládovou a... ne, že by to nebylo dobré, já mám takové věci moc ráda, ale žádná nebeská pochoutka to teda taky nebyla. Velmi dobré ano, zázrak ne. Navíc pocit jako bych snědla na posezení tabulku čokolády, což asi nebude ani daleko od pravdy. No ale tož můžu si škrtnout z pomyslného seznamu další pokrm, který jsem už delší dobu chtěla ochutnat.

Iška byla donucena pózovat s makronkou
Z korejských potravin jsme tentokrát zvolily pouze čokoládové sušenky Kanchyo (칸쵸). Roztomilá záležitost. Dobré, leč poměrně kalorické. Sáček takřka k spapání, tak samo způsob otevírání, a krabička má na sobě zevnitř roztomilé obrázky pro to, aby.... a to jsme právě netušily, ale uvnitř se po otevření objevilo cosi jako hra, přičemž obrázky na sušenkách souhlasily s obrázky na krabičce.
Internet mi následně prozradil, že když má člověk sušenky, které jsou shodné s obrázky na krabičce, měl by udělat, co je u daných obrázků napsáno. Jsou to prý věci typu "Běžte k tomu, kdo je pro vás důležitý, a překvapte ho." a údajně by to všechno měly být rady k ukončení jednostranné lásky. Vzhledem k tomu, čím jsme se v tu chvíli zrovna bavily, to považuju za čistou ironii.

Donucena i podruhé


Sedíce pod koněm a jedíce tyto sušenky, pozorovaly jsme, jak před námi prošla lolitka. Šatečky z Bodyline a zelená paruka ve stylu Miku Hatsune. Hodně netradiční a milý zážitek, vidět takové stvoření běžně mimo nějaký sraz.

A nakonec v pátek se na mě na Novém Smíchově usmálo několik knih s japonskou tématikou, všechny ve slevě. Popadla jsem tedy Smyčku (ループ) od Kodžiho Suzukiho (鈴木光司) a jako správný škrt si nechala ještě odečíst slevu za ISIC, čili jsem ušetřila dalších skvělých 8 Kč :D Už jsem se docela styděla, že knih o japonštině a Japonsku mám půl knihovny a od japonských autorů nic.


Smyčka je třetí díl z hororové trilogie, kupodivu je ale možné ho číst i zvlášť. Díky Gacktu! Kvůli Kruhu, což je jedna část právě z této trilogie, totiž nejsem schopna spát od svých deseti let ve stejné místnosti s televizí. Zajímalo by mě tedy, jak sakra tohle hodlám číst. Čas porazit své vlastní démony?

1 komentář:

Skye řekl(a)...

Haha, jeden můj známý se nedávno namotal právě na makronky! :D Taky bych je chtěla zkusit, i když je mi jasné, kolik cukru taková sranda musí obsahovat x) Téda, a korejský sušenky se mi zamlouvaly, myslím ten nápad, ale radši bych viděla "na potěšení druhých", nebo tak něco, ne na ukončení lásky. hold jiná kultura... :)

Okomentovat

Děkuju za vaše komentáře, poznámky, (Wolfiiho) trollení, kritiku, pochvaly nebo zkrátka jakýkoliv shluk písmen.

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely