středa 13. července 2011

Olomoucké úlovky a Japamania

V centru Olomouce je opravdu hodně míst, kde se dají sehnat skvělé věci. Připravujíc se na svůj budoucí pobyt, mám už projitých mnoho burz.
V Olomouci jsem byla několikrát kvůli přijímacím zkouškám svých i kamarádek, během kterých jsem jim dělala doprovod jakožto duševní podpora. Tentokrát jsme si ale jen udělaly výlet s Iškou.
Hned na prvním místě jsem pořídila bento krabičku do své sbírky, light sticky a světe div se, gelovky Super Junior. Kdyby člověk hledal věci s korejskými skupinami záměrně, nenajde. Samozřejmě to není nic oficiálního, postavičky jsou pro mě až na Heechula (= to, co vypadá jako žena) neidentifikovatelné. Ale možná to měli tvůrci v úmyslu, protože jediný opakující se nápis na celém balení  je právě 김희, tedy Kim Heechul. Nikdy jsem barevné gelovky nepoužívala, čas začít.


Bentó jsem ještě odůvodnila s tím, že mám jednu hodně velkou krabičku, jednu hodně malou, a proto potřebuju i střední velikost. Light sticky mají tři módy – blikání, svícení, prolínání barev, a když se s ním zamává, barvy se rozloží na spektrum. Je legrační, že jsme na ně narazily zrovna dva dny poté, co jsme si obě koupily tuhle světelnou legraci z eBaye. Při použití na jakémkoliv koncertě je v našich končinách člověk opravdu nepřehlédnutelný, protože na rozdíl od Koreje není používání takových blbůstek ve středu ryčícího koncertního davu příliš rozšířené.

Prošly jsme poté další kousek města, zamířily na Dolní náměstí, a zašly do postranních uliček, kde jsme se rozhodly posedět u koktejlu. Jen náhodou nás napadlo vyhledat na internetu, jestli není v Olomouci nějaký japonský obchůdek, kam bychom případně zašly na sladkosti. Napojila jsem se na wi-fi a zjistila že ano, že takový obchůdek je, a očividně kdesi těsně vedle nás. Vyšly jsme z restaurace, urazily asi padesát kroků a stály před ním. Myslím, že kdybychom ho hledaly z normální cesty, nenašly bychom. Nebo minimálně hodně dlouho bloudily.
Sortiment Olomoucké Japamanie nepatří k nejpestřejším a rozhodně ne k nejlevnějším. Nechaly jsme si tedy zajít chuť a zakoupily pouze korejskou obdobu tyčinek Pocky. U pokladny pak ještě koláčky štěstí s věštbou a já jakési věci na chroupání. Ze všech zmiňovaných nejlépe chutnaly ty koláčky štěstí. V mém mi bylo sděleno, že „Po dlouhém snažení přijde veliký úspěch“, což jsem se ale dozvěděla až doma, u překladače. Lísteček byl totiž pouze německy a holandsky. V Japamanii si také můžete pobrat několik papírů s recepty na oblíbená jídla jako třeba na okonomiyaki, tempuru nebo onigiri, pakliže neumíte používat internet, nebo jste zkrátka a dobře milovníci tištěných receptů~

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za jakýkoliv komentář~

 
 

Nákupní deníček Copyright © 2014 Design by Ely